Zachytila magičnost rodné krajiny

Kyjov - Galerie Doma se rozhodla dát prostor regionálně známým výtvarníkům. Libuše Sedlářová z Kyjova vystavovala už před lety v Radniční galerii, v kyjovské čajovně i v galerii Ve škole. Je autodidakt, navštěvovala výtvarné dílny a workshopy, před deseti lety v rámci tříletého cyklu studovala na VUT Fakultě výtvarných umění v Brně u akademické malířky Margarety Titlové. 

„Ráda přijímám nové výzvy,“ říká výtvarnice. „Zkouším různé techniky, grafiky, olej. Tentokrát jsem použila akrylové barvy, které rychle schnou, takže práce s nimi byla obtížnější.“ Jako podklad pro své obrázky jí posloužily dřevěné destičky. „To dřevo pracovalo za mne,“ přibližuje malířka, „ letokruhy mi napovídaly... šlo to samo. Malování na plátně pak už bylo těžší. Aby získal obraz na plastičnosti, použila jsem mláto – odpad z ječmene, ze kterého se vaří pivo,“ dodává Sedlářová, která má v rodinném vlastnictví pivovar. „ Malování mi přináší dobré vnitřní rozpoložení, radost a klid, ale nejvíc mne těší, když moje obrázky osloví druhé lidi a líbí se jim,“ dodává autorka Libuše Sedlářová.

Těší mě pozitivní odezva, říká Sedlářová.

Vystavené obrazy vznikly většinou v poslední době, ale je mezi nim jeden i patnáct let starý. „Krajinu v okolí Kyjova jsem vždycky měla ráda, narodila jsem se tu a v dětství jsem jezdívala k dědečkovi do Svatobořic, kde měl vinohrad. Ten zůstal dosud v rodině, obdělává ho bratranec. Mám fotografickou paměť, takže si výjevy snadno vybavím. Zachytila jsem Svatobořicko, Šardicko, Hovorany. Miluju procházky a projížďky na kole při západu slunce, kdy vystupují prokreslené linie dun polí… je to fascinující pohled,“ vyznává se malířka.
Krajina v těchto lokalitách bývá v posledních letech přirovnávána k italskému Toskánsku, přestože u nás často nenajdeme drobná políčka soukromých zemědělců, typická stromořadí u polních cest, ani kamenná hospodářská stavení na návrších. Krása a fotogeničnost zdejší vlnité krajiny s remízky a osamělými kapličkami je však již dobře známá a nedávno ji ve Štrasburku v sídle Rady Evropy představily fotografie rodáka ze Svatobořic-Mistřína Radka Severy.

„Je to už víc jak deset let, kdy se u nás v hotelu ubytoval významný polský fotograf, a když brzy ráno odjížděl s fotoaparátem ven, ptala jsem se ho na cíl cesty. Říkal, že jde fotit do polí. Pak mi poslal fotografii, která se umístila v první desítce světové soutěže,“ popsala příhodu z minulosti Libuše Sedlářová, spolumajitelka hotelu. Její obrázky zdobí stěny chodeb i pokojů hotelu.

A jak hodnotí její tvorbu odborník? „Je to milé, je to lyrické, poetické. Není to za účelem zisku a toho si vážím nejvíc,“ řekl na adresu šarmantní autorky Libuše Sedlářové galerista a znalec umění Vojtěch Petratur.

(Článek vyšel ve zkrácené verzi ve Slovácku.)