Parkourový tábor děti baví

Kyjov – Koná se v Kyjově, ale většina dětí sem přijíždí z okolních obcí, z Vracova, Vacenovic, Šardic a dalších. Příměstský parkourový tábor v Kyjově pořádá Pohybová akademie už třetím rokem. Další turnus bude v srpnu.

Matyáš skáče „backflip“. (Foto: Stefan Chrenko)

„Kapacita červencového tábora byla zcela naplněná, máme tady 41 dětí ve věku 7 až 14 let,“ říká vedoucí Pohybové akademie Kyjov Stefan Chrenko. O děti se stará celkem šest trenérů, jeden z nich přijel z parkourového oddílu z Prahy. Na táboře převládají chlapci, ale účastní se i čtyři děvčata. „Zhruba ve stejném poměru máme holky i v kroužku parkouru při akademii. Jsou ukázněnější než kluci, takže se rychleji učí. Kluci je předčí rychlostí a silou,“ podotýká Chrenko.

Parkour je poměrně nová sportovní disciplína, která se k nám dostala z Francie. Zaměřuje se na trénink účinných pohybů a rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích, i těch kritických, uměl pohybovat klidně a sebejistě. Jde o efektivní a elegantní překonávání překážek. „Rodiče tento sport většinou neznají, takže děti se pro něj rozhodují samy. Tím jsou lépe motivované a víc je to baví, než když syna například do fotbalu přihlásí tatínek,“ upozorňuje trenér Stefan. Protože tábor je určen i pro naprosté začátečníky, na začátku týdne věnovali jedno dopoledne seznámení s parkourem, učili se základní techniky, pádovou techniku, tři nejzákladnější přeskoky a parkourové skoky.

Děti se scházejí v osm hodin ráno na stadionu a den začínají rozcvičkou, která trvá asi hodinu. Po ní je snídaně. V deset hodin následuje dopolední blok. Táborníci si mohou vybrat ze čtyř workshopů, každý z nich vede jeden trenér. Kdo získal dříve žeton za splnění úkolu, má přednost při výběru činnosti. „Děti si tak vyzkoušely honbu za pokladem s mapou po městě, akrobacii, parkurové workshopy, kdy skáčou na různých místech, ať už na novém parkourovém hřišti na stadionu, ve skateparku v Nětčicích nebo biketrialu v Polámaných. Nabídli jsem jim i Nindža nebo vikingský workshop, ve kterých se pohybové aktivity snažíme vsunout do atraktivní tématiky. Po obědě přicházejí na řadu klidové činnosti, sledování filmů, videí s parkurovou tématikou, kreslení nebo soutěž o nejlepší parkourovou fotku z mobilního telefonu. Ke svačině dostávají děti výživné ovocné smoothie,“ popisuje hlavní trenér tábora, „a pak následuje odpolední blok činností“.

Děti cvičí rovnováhu – balanc na tyči.

Ve středu táborníci navštívili Sokolíček, kde jsou venku trampolíny, velký vzduchový polštář, a odpoledne jeli plavat na biotop do Bohuslavic. „Ve čtvrtek jsme měli týmovou aktivitu „Yes Man“, kdy na všechna zadání musí děcka říkat „ano“. Šestičlenný tým s vedoucím plní asi čtyřicet nejrůznějších úkolů - jsou to pohybové úkoly, kreativní - skládání básničky, sociální - oslovení neznámých lidí třeba s otázkou, zda ví, co je to parkour a případně jim věc vysvětli. Tým se pohybuje na stadionu, v parku, na náměstí. Tohle děcka strašně baví… Je to pro ně příležitost dělat parkour beztrestně na veřejnosti. Například dostanou úkol udělat na náměstí hvězdu. Je to pro ně zážitek. Nejedeme na výkon, důležité je, aby to děti chytlo. Aby měly radost ze hry, z činnosti a dobře využitého času,“ připomíná Stefan Chrenko. Program trvá do pěti hodin odpoledne. Příměstský parkourový tábor zakončili v pátek společnou „grilovačkou“ s rodiči.

V době koronavirové krize vedoucí Pohybové akademie oprášil starou známou hru na šipky - inspiroval se u své babičky. Soutěží chtěl motivovat rodiče malých dětí Pohybové školičky ke společným aktivitám. Instrukce rodiče nacházeli na sociálních sítích a po splnění deseti úkolů získali poklad ve formě „kešky“.

¨

Příroda je můj lék na všechno, říká malířka Marie Veselská

Kyjov – Marie Veselská (nar. 1957) je samouk, výtvarné tvorbě se věnuje od roku 2007. Využila dostupné možnosti sebevzdělávání a byl to pro ni vzrušující a objevný proces. Vystavovala v řadě českých a moravských měst, na Slovensku i v Polsku. Její realistické a romantizujícící obrazy krajiny plné barev a světla potěší nyní návštěvníky Radniční galerie. Výstava potrvá do 30. července a je prodejná.

Zákruty řeky Moravyjsou častými motivy obrazů M. Veselské.

Marie Veselská pochází z Rohatce a žije v sousedním Hodoníně. Živila se jako účetní a relaxaci a odpočinek od vyčerpávající práce nalézala v procházkách do přírody. Nejraději chodí kolem meandrující řeky Moravy. Její vodní hladina znamená pro Marii Veselskou velkou lásku a stálou inspiraci. Řeku má spojenou se svými vzpomínkami na dětství, které považuje za šťastné životní období. „Nebylo to jen odpočinkové toulání, fotografovala jsem místa, co se pomalu ztrácela. Lužní lesy jsou krásné, ale už mnoho let trpí vysycháním. Chtěla jsem nějak zachytit tu jedinečnost přírody, protože lidé o spoustu té krásy přicházejí a  ani si to neuvědomují,“ přibližuje svoji motivaci malířka. Přírodní scenérie nejdříve fotografovala, později je zobrazovala na plátně. Nejraději pracuje s olejovými a akrylovými barvami. Svá témata autorka postupně rozšířila o motivy zátiší a figurální tvorbu, nověji se začala věnovat také portrétům.

Sama o své tvorbě mluví takto: „Řeka Morava, která mým životem opravdu protéká, je má velká láska. Maluji lužní les, stará koryta řeky Moravy, vodní hladinu, ticho, šumění listí, zpěv ptáků, krajinu, která je mi blízká. Voda, to je jako šperk v krajině, můj hlavní motiv. Neustále se klaním přírodě a snažím se jí přiblížit. Člověk sám je příroda, vše je inspirující a jedinečné." 

 

Autorka má také ráda poezii, která jí někdy pomáhá vyjádřit vlastní pohled na svět a život. Jak opakuje, v přírodě je šťastná a je to její lék na všechny těžkosti života. „Současně se snažím ten lék předat, tu krásu meandrů a Moravy samé. Bohužel lidé nevidí, co tu doma mají, a neumějí s tím vším bohatstvím zacházet. Přála bych si, abychom jako lidé uměli žít nejen spolu, ale i s přírodním prostředím tak, aby nás obohacovalo a nemuseli jsme se do budoucnosti bát o půdu, vodu, lesy, krajinu, o naši zem,“ říká malířka.

Paní Marie se účastnila mezinárodních  sympozií a plenérů v zahraničí i u nás. Spřízněné duše hledá i prostřednictvím sociálních sítí a v internetové skupině „Malování je moje vášeň“ zveřejňuje naučná videa krok za krokem, kde se zájemci sdílí svoje malířské postupy. Pořádá i kurzy a workshopy na téma olejomalby.

Příměstský tábor v Kyjově pořádají skauti

Kyjov – Naučit se nové pohybové nebo deskové hry, vytvořit něco pěkného vlastního rukama nebo si po jídle samostatně umýt použitý talíř, to vše mohou zažít děti na příměstském skautském táboře v Kyjově. Jsou to nejenom Kyjováci, rodiče své ratolesti přivážejí ze širokého okolí, například ze Ždánic. Některé z nich jsou již od předškolního věku členy skautu.

Skautské středisko Kyjov o letošních letních prázdninách pořádá celkem čtyři turnusy příměstských táborů pro děti pracujících rodičů za finanční podpory Evropské unie. Druhý turnus bude ve Svatobořicích-Mistříně a čtvrtý v Kostelci. Rodiče tak mohou docházet do práce a pro jejich děti je v době od 8 do 16 hodin zajištěn program. „Máme tu 25 dětí ve věku 5 až 11 let, nejvíce dětí je pětiletých a sedmiletých,“ říká vedoucí prvního turnusu dvaadvacetiletá Dorota Justová. Skautka, která je zástupkyní vedoucí skautského oddílu v Kostelci. Do mládežnické organizace vstoupila v patnácti letech pod vlivem svých nových přátel na gymnáziu a činnost ve skautu ji baví a naplňuje. Studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a jako vedoucí absolvovala již řadu nejenom skautských táborů.

Skautka Klárka, přezdívaná Puntík, je ze Ždánic.

Děti mají zázemí ve skautské klubovně u letního kina, zde svačí, obědvají a tráví dobu poledního klidu, většinou při deskových hrách. V blízkém parku na čerstvém vzduchu pak rozvíjí svoje pohybové dovednosti ve sportovních táborových hrách. „Dnes dopoledne jsme zvládli dvě hry. Jedna byla vybíjená s papírovými koulemi ve dvou družstvech, děti do toho byly zapálené, hodně je to bavilo. Druhá hra byla honička Dus, dus. Děti si vylosovaly lístečky se zvuky zvířat. Každé dítě pak vydávalo příslušné zvuky. Například moucha bzz bzz nemůže honit nikoho, ale ptáčci píp píp honí mouchu. Když ji chytnou, odevzdá svůj papírek. Největší zvíře mamut vydává zvuky dus, dus, jak se pod ním otřásá zem, a jenom ten může honit lvy. A právě podle mamuta je hra pojmenovaná,“ vysvětluje pravidla originální honičky budoucí učitelka.

„V plánu máme i hodně rukodělek, dnes si děti namalují speciálními fixy talířky, které pak vypálíme a určitě jim z nich bude chutnat. Také si například vyrobí z paracordové šňůrky přívěsky na klíče. Je to pevná padáková šňůra, která je v poslední době populární, vyrábí se z ní ozdoby, boty a podobně. Například náramek se dá vytvořit z pěti metrů šňůry, kterou máte tak v případě potřeby při ruce, stačí náramek rozplést,“ upozorňuje skautka.

Příměstský tábor nabízí ochutnávku ze skautského programu. „První den jsme si stanovili pravidla, jak se k sobě budeme navzájem chovat, dnes už se děti lépe znají navzájem, je to víc v pohodě,“ komentuje Justová. A co nového se zde malí táborníci například naučili? „Většina dětí říkala, že je to poprvé, co si po sobě myjí talíř po obědě. Buď je to doma nenechají dělat, protože jsou na to ještě malé, nebo mají myčky,“ zakončila s úsměvem Justová.

Netypická koupací sezona v Kyjově začala

Kyjov-Bohuslavice – V sobotu 27. června se otevřel přírodní koupací biotop v Bohuslavicích, městské části Kyjova. Kvůli nepříznivému počasí se začátek koupací sezony posunul.

V loňském roce otevřeli v Bohuslavicích skoro o 14 dnů dříve a koupací sezona trvala 70 dní. Osvěžit se do bazénu a užít si příjemný areál s vyhlídkou do širokého okolí přišlo celkem

8 842 lidí.

Přírodní areál biotopu v Bohuslavicích. (Foto: internet)

„Návštěvnost je v letošním roce běžná, nepozorujeme zatím nárůst, ale sezóna teprve začíná,“ řekl Vladimír Šimeček z Technických služeb Kyjov, který má provoz koupaliště na starosti. „Nejvíce lidí přišlo v neděli 28. června, asi 250 návštěvníku.“ Otevřeno je na biotopu denně od 10 do 21 hodin.

V sobotu 27. června se otevřelo také koupaliště v Kyjově. K dispozici je brouzdaliště pro děti, ostatní bazény jsou z důvodu plánované rekonstrukce uzavřeny. Návštěvníci mohou využít travnaté plochy k opalování, občerstvit se nápoji, zahrát si na hřišti volejbal nebo ping pong. „Hlavně maminky s dětmi areál využívají, vstup je volný,“ uvedl Šimeček. Otevřeno je denně od 13 do 20 hodin.

Nejvyšší skautské vyznamenání obdržel doktor Evžen Řezáč - Jestřáb

Kyjov - Dne 24. června převzal nejvyšší skautské vyznamenání Řád stříbrného vlka. V celé České republice je počet jeho nositelů omezen na dvanáct a Mudr Evžen Řezáč z Kyjova se stal členem tohoto elitního sboru.

Mudr Evžen Řezáč – Jestřáb, skaut.

Do skautské organizace Junák vstoupil v roce 1945, ve svých dvanácti letech. V té době žil s rodinou ve Střelicích u Brna. Tady získal také svoji skautskou přezdívku – Jestřáb. „Skautský program není pouze pro mladé, ale je záležitostí celoživotní. Skautem se člověk stává, pokud přijme skautský slib jako program a směr celého svého dalšího života,“ říká dnes Evžen Řezáč, který je skautským myšlenkám věrný už 75 let.

„Před válkou existoval vládní plán, že v případě vojenského konfliktu s Hitlerem budou děti přesunuty do spřáteleného Rumunska a kromě učitelů je tam doprovodí i skautští vedoucí, kteří se postarají o jejich volnočasovou náplň,“ zmiňuje Jestřáb málo známou historii s tím, že nakonec bylo vše jinak. V době druhé světové války byla činnost skautu zakázána, některé oddíly pracovaly v ilegalitě. Organizace byla obnovena v roce 1945. Skauting vede své členy k pravdivosti, čestnosti a odvaze, a to nekonvenuje žádnému totalitnímu režimu. Poté, co se dostali komunisté k moci, mládežnické hnutí zakázali.

Další šanci skauting dostal až po dvaceti letech, v roce 1968, kdy došlo k uvolnění politických poměrů u nás. To již lékař Evžen Řezáč žil v Kyjově a pracoval na obnově skautských oddílů. Vzpomíná na své spolupracovníky Josefa Hochmana, Štěpána Poláška, Eduarda Krumpolce, Jiřího Dunděru nebo Svatopluka Krajtla. „Tenkrát to šlo velmi rychle, protože tatínkové a maminky ještě měli na skauting živé vzpomínky a četli Foglara. O dvacet let později již byla situace značně těžší,“ popisuje pamětník. Přesto, nebo právě proto, se po roce 1989 v obnovení skautingu na Hodonínsku velmi angažoval. V roce 1990 byl vedoucím prvního skautského tábora. Podílel se aktivně na zakládání nových družin a středisek, například střediska Vracov. Působil v okresní radě Junáka, byl hybatelem dění.

Skaut Evžen Řezáč převzal Řád stříbrného vlka a Cenu starosty města.

„Trváme na tom, aby naši vedoucí měli kvalifikaci. Skládají náročné zkoušky,“ vyzdvihuje Řezáč přednost skautské organizace. Sám působil dlouhá léta jako instruktor především v oblasti zdravovědy, historie a ideologie skautingu. Velmi dobré jméno mají Lesní kurzy Velká Morava (čekatelský a vůdcovský), které spoluzakládal před 22 lety. „Počet zájemců je každoročně několikanásobně větší, než můžeme přijmout,“ konstatuje s uspokojením. „Bratr Jestřáb přednášel a dodnes přednáší na rádcovských, čekatelských, vůdcovských a jiných kurzech. Jestřáb patří k těm, kteří pomáhají dotvářet jejich ducha,“ uvádějí na jeho adresu bratři skauti.

„Vedoucí musí chodit na schůzky připraveni, a to je vede mimoděk k sebevýchově a také sebevzdělávání,“ upozorňuje Řezáč. „Program má být atraktivní, děti to musí bavit. Scházejí se ve své klubovně, hrají hry, učí se šifrování, zpívají… k tomu se postupně nenápadně přidávají drobné úkoly. Například: ráno včas vstanu, úlohy si udělám hned po škole, pomůžu mamince, večer si vyčistím zuby. Plnění si zaznamenávají do kartiček. Funguje přirozená soutěživost a děti na sobě pracují, aniž si to neuvědomují. Změny však s povděkem zaznamenávají jejich rodiče,“ usmívá se Jestřáb. „Jeden chlapec k nám ale chodil velmi nerad, přesto žádnou schůzku nevynechal. Bylo to v letech 1968 až 1970. Pak jsme se dověděli, že jeho otec byl spolupracovníkem StB a chlapec měl zřejmě povinnost otce informovat o dění v Junáku,“ připomněl Jestřáb skutečnost, že v každém oddílu se řízený informátor našel.

Řád stříbrného vlka je doživotním oceněním za mimořádné zásluhy o rozvoj a šíření skautských myšlenek a celoživotní službu skautskému hnutí. Slavností předávání se konalo v Kyjově na radnici. Starosta František Lukl Mudr Evženovi Řezáčovi osobně blahopřál a udělil mu Cenu starosty města Kyjova.

„Dělal jsem jen to, co bylo potřeba,“ poznamenává bratr Řezáč ke svému ocenění. Obnášelo to i spoustu mravenčí, ale nezbytné práce. Vykonával také funkci výchovného, organizačního a tiskového zpravodaje. Byl předsedou a dodnes je členem zkušební komise pro vůdcovské a čekatelské zkoušky.

Skautský oddíl v Kyjově byl založen v roce 1919, vloni si připomněl sté výročí. Skautské středisko Kyjov aktuálně působí v deseti obcích v okolí Kyjova a má 264 členů. Skauting je rozšířený po celém světě a se svými 60 miliony členů je největší mládežnickou organizací.

Dobrodruhové s uměleckou duší zase na štaci

Již tradičně kočovní herci a muzikanti hráli v Miloticích u zámku.

Region – Těžko říct, zda se na představení těší více diváci nebo ochotničtí herci a muzikanti Dětského kočovného divadýlka z Kyjova. Jisté je, že se na své divadelní turné s koňským povozem po regionu vydali na začátku školních prázdnin už podeváté. „Vidím to na svých dcerách, jak za tu dobu vyrostly, dneska je jim už patnáct,“ konstatuje režisér Pavel Růžička, který projekt před lety vymyslel pro své děti a muzikální přátele. Jejich pohádkové operky od té doby viděly již stovky a tisíce nejenom dětských diváků.

Každý rok obměňují repertoár. Letos mají na programu novou autorskou Chro, chro pohádku o třech prasátkách a také Císařovy nové šaty na motivy H. Ch. Andersena, na kterých Růžička spolupracoval s hudebníkem Víťou Začalem. Oprášili také starší kousek Jak se Honza učil cizí řeči. Celkem kočovní herci vystoupili během svého turné 30. 6. až 7. 7. na osmi místech, například v Miloticích, Čeložnicích nebo na hradě Cimburku. Poprvé zavítali v rámci své divadelní štace na Kameňák u Moravan a do Kunovic.