Umírání a věci s tím
spojené byly po celá desetiletí éry socializmu
tabu, téma, o kterém se nemluví a vytěsňuje se na okraj obecného povědomí. Průlom
znamenalo v devadesátých letech a počátkem milénia založení několika hospiců u
nás a v posledních letech také terénní péče domácích hospiců. Průzkumy ukazují,
že mnoho lidí by si přálo zemřít doma v kruhu svých nejbližších.
 |
| Lektor Bohumil Bradáč, DiS. pracuje v hospici. |
Sérii přednášek i praktických nácvikových školení pro
laickou veřejnost pořádá Diakonie Československé církve evangelické Brno ve spolupráci se spolkem Educante Kyjov.
Jde o
celkem devět témat z cyklu půldenních kurzů Pečuj doma s námi. Mezi
nimi je Ošetřovatelský kurz, Praktický nácvikový kurz, Sociálně právní nebo Fyzioterapeutický
kurz, Pečování o člověka s demencí, Kurz komunikace nebo Pečování v závěru
života. Posledně jmenovaný kurz vedl Bohumil Bradáč, který pracuje již třináct
let v Hospici sv. Alžběty Brno. Konstatoval, že hodně věcí se v posledních
letech změnilo v této oblasti k lepšímu a také na internetu je
množství informací a názorných videí, které mohou pečujícím výrazně pomoci.
Důležité jsou pomůcky, jako například elektricky
polohovatelná postel, chodítka, vozíky či antidekubitní matrace, které jsou nemocnému prospěšné a ošetřujícímu usnadní péči. Některé pomůcky se
dají získat na předpis lékaře a jsou hrazeny pojišťovnou, ale lze je také
zapůjčit například od Charity Kyjov. Poplatky jsou zde mírnější než například v Brně.
Antidekubitní matrace je velmi účinnou a žádoucí prevencí
proti proleženinám. I tak ale ležící pacienty je třeba pomocí speciálních
podložek pravidelně polohovat, aby
nedocházelo ke tvorbě dekubitů. V závěru života je důležitá tzv.
paliativní léčba, tedy léčba bolesti. Speciální ambulance pro léčbu bolesti je
i v Kyjově. Zatímco v minulosti se lék často aplikoval injekčně do svalu, dnes je
možné použít například náplasti, kdy se účinná látky vstřebávají přes kůži.
Někdy mají příbuzní a pečující pochybnosti o tom, jak s nemocným
mluvit. Podle příručky O. Slámy a L. Plátové Rady pro
závěr života je důležitým pravidlem v komunikaci s nemocným, že téma
hovoru udává sám nemocný. Jeho přání by mělo stát na prvním místě i v tom, zda
si přeje zůstat doma až do konce, nebo ne. Rodina by měla potom zvážit své
síly, zda toto přání je uskutečnitelné.
Stává se, že se rodina stmelí a střídavě se o nemocného postará.
Pro jednoho člověka
je to však velmi vyčerpávající. Je možné kontaktovat domácí hospicovou službu,
v Kyjově ji provozuje charita.
V
kamenných Hospicích jsou neomezené návštěvní hodiny, umožňují také
přistýlku, takže je možné trávit s nemocným čas. Je vhodné soustředit se
na přítomný okamžik a ten žít naplno. Cílem je co nejkvalitněji prožít dobu,
která nemocnému ještě zbývá. Ukazuje se, že člověk alespoň částečně smířený se
svou nemocí, umírá daleko klidněji. Ideálem by mělo být, že nemocný i pečující
dojdou do fáze smíření a mohou společně
o nemoci a budoucnosti i smrti hovořit.
 |
| Na kurz se v Kyjově přihlásilo patnáct zájemců. |
„Pracovala jsem v charitě,
tak znám situaci. Zajížděli jsme
pečovat třeba jen do jedné rodiny ve vesnici, ale většina starších
nemocných je v péči jen svých nejbližších. A těm je potřeba pomoci, ať už
vzděláváním nebo konkrétní radou. Je těžké nepodlehnout únavě a
stavu vyhoření. I proto jsme uvítali tento blok přednášek, po kterém by po
novém roce měla následovat poradna právě pro pečující,“ řekla Ludmila Kloudová,
členka spolku Educante.
