Podle mě to nebyla „pitomá show“...

Kyjov - Kyjov byl jedním z deseti moravských měst, kde se konala talkshow Martina Dejdara a předsedy ODS Petra  Fialy. V pátek 22. září do estrádního sálu kulturního domu přišel překvapivý počet lidí, a pořadatelé museli ještě pár židlí přinést. Kdo čekal politickou debatu a zodpovězení svých dotazů – byl zklamán, jak Dejdar připomenul hned v úvodu – jde skutečně o talkshow. 

„Je to sice v předvolebním čase, ale naše diskuse bude spíše nepolitická,“ řekl Fiala.

Koncept byl vcelku jednoduchý, na každé písmeno abecedy Martin Dejdar nadhodil určitý pojem – slovo a politik s výmluvností sobě vlastní ho zařadil do kontextu dnešní doby. Pěkně se například poslouchaly věty o cti a slušnosti v politice. Výběr některých slov nechával moderátor na publiku – a ta nová, která v debatách ještě nepadla, si hbitě poznamenal na papír pro případné použití v dalších dílech pořadu.

"Jsem velmi zklamaný z toho, co se v naší zemi odehrává. Skoro po 30 letech od revoluce hrozí, že se do vlády opět dostanou komunisti," uvedl pro tisk Dejdar.

Show byla zdarma a Dejdar přidal k lepšímu i dvě písničky. Vlastně jsem přišla jenom ze zvědavosti a nepočítala jsem, že se zdržím… ale pak jsem si uvědomila, že mě tahle forma v podání těchto dvou osobností vlastně baví… Když nic jiného – viděla jsem poprvé naživo Dejdara i Fialu!

Výtvarnice Irena Ráček posunuje hranice dětské kreativity

Kyjov – Žádné klasické akvarelové, temperové nebo olejové barvy, ale hliněné pigmenty, které si děti vlastnoručně vyrobily a použily pro svá dílka. Obrazy byly k vidění  v Radniční galerii.

 Koncem května se ve Ždánicích uskutečnila třídenní výtvarná dílna nazvaná Barvy hlíny. Do programu se zapojili žáci a učitelé Základní umělecké školy z Břeclavi a Ždánic, Základní školy v Lovčicích a také žáci ze Slovenska, ZUŠ Sekule. Lektorkou byla prof. Irena Ráček z Rakouska. „Profesorku Irenu Ráček jsem původně zamýšlel oslovit jako známou rakouskou ilustrátorku dětských knih,“ vysvětluje kurátor výstavy a organizátor výtvarného sympozia Ždánický plenér Tomáš Prusenovský. „Když jsem pak zjistil, že se zabývá tvorbou, při níž používá přírodní hlinky, které sama sbírá po celé Evropě a pak je míchá s naturálními pojidly podle prastarých receptů, moje volba byla jasná,“ dodává.

Profesorka Irena Ráček vysvětluje dětem na Ždánickém plenéru techniku Malování barvami země. Foto: Tomáš Prusenovský

 Irena Ráček se narodila na Slovensku. Později se rodina přestěhovala na Moravu. Studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně a Uherském Hradišti. V roce 1968 emigrovala do Rakouska. Proslavila se jako ilustrátorka dětských knih. Knihy s jejími ilustracemi vyšly v řadě zemí, například až v Japonsku. Žila ve Vídni. Později se přestěhovala na venkov, do vinařské oblasti severně od Vídně. „Krajina mi zde připadala poněkud fádní, rovinatá, těžko jsem se s ní sžívala a začala jsem to zkoušet právě přes hlínu,“ přibližuje Irena Ráček. „Je to hustě osídlená oblast už od Neolitu. To mě fascinovalo. Lidé tu před 7 000 lety stavěli obrovské stavby - rondely. Tato kultura spojovala Moravu, kde jsem vyrostla, Slovensko, kde jsem se narodila, s Dolním Rakouskem, kde jsem teď doma,“ usmívá se malířka.

„Chtěla jsem používat autentické barvy a pojiva. Znalosti jsem čerpala od archeologů a z publikací, hodně jsem experimentovala. Postupně se o můj způsob malby začali lidé zajímat. V roce 2007 jsem vedla první velký projekt Malujeme barvami země a tyto projekty se staly mezinárodní,“ říká Irena Ráček.
A jaký je její vztah k našemu regionu? „Moji rodiče prožili podzim života v tomto kraji, konkrétně v Mouchnicích u Koryčan,“ svěřuje se výtvarnice. „Jejich život nebyl lehký, stěhovali se po celé republice. Můj otec přišel o krejčovskou živnost, pracoval v dolech, i uranových, to se podepsalo na jeho zdraví. V padesáti čtyřech letech odešel do invalidního důchodu. Po nelehkém životě zde rodiče prožili klidné a konečně spokojené roky obklopeni zdejší přírodou,“ dodává Irena Ráček.

 Výstava v Radniční galerii skončila 20. září. Dílka putovala do Ždánic, kde budou vystavena v Zámecké vile, a to ještě ve větším rozsahu.

 Děti k malbě používaly hliněné pigmenty, vodové barvy s třešňovou klovatinou i vaječnou temperu. Foto: Marie Budíková
 
(Článek vyšel v Novém Slovácku.)

Sbírá celý život. Na pohlednicích má i prezidenty

Lovčice - Pohledy sbíral v dětství leckdo z nás starších. Petr Vykoukal z Lovčic však vytrval. Sbírá pohlednice všeho druhu už šedesát let a může se pochlubit více než sto tisíci kousky.
 

Petr Vykoukal z Lovčic na Ždánicku  ukazuje své tematické album, v němž se věnuje osbonostem a důležitým událostem.

Když se vedení Lovčic obrátí na Petra Vykoukala se žádostí o staré pohledy obce u příležitosti sjezdu rodáků, jde najisto. Sběratel je má pečlivě seřazené v albu. A najdeme tam i barevné historické pohlednice blízkého poutního místa Žarošic, Ždánic nebo Kyjova. Ostatně před pár lety ho oslovilo ždánické muzeum a měli zájem vystavit jeho pohlednice s vánoční tématikou. Žádný problém. Vykoukal je má roztříděné podle motivů. Zvlášť jsou betlémy, pohledy s náboženským obsahem, s baňkami a vánočními ozdobami, zimní krajiny. Nebo Ladovy obrázky. "Muzea ze sběratelů těží," přiznává vedoucí muzea ve Ždánicích Monika Jandorová, "pan Vykoukal u nás vystavoval už pětkrát. V dnešní době se pohledy posílají zřídka a lidé jsou nadšení, když si je mohou připomenout. Je v tom kus příjemné nostalgie, " říká Jandorová. Devětašedesátiletý Petr Vykoukal vlastní ucelenou kolekci, která se věnuje kostelům, zajímavé je i i album pohlednic, na kterých jsou kroje z celé republiky. Celá jeho sbírka čítá v současné době 110 000 kusů pohlednic. „Sto tisíc, to byla moje meta, toho jsem si přál dosáhnout,“ svěřuje se sběratel. Drží se zásady, že jeho koníček nemá být drahý a předměty do sbírky až na výjimky nekupuje. Většinu věcí dostal od známých zdarma. Tisícovky pohlednic získal z pozůstalosti příznivců, kteří měli stejného koníčka.

Sbírá, na co si vzpomenete...

Petr Vykoukal, rodák z Lovčic, začal se svou zálibou brzy. Nebylo mu ještě deset let, když se rozhodl, že bude sbírat známky. V současné době ale svou sbírku známek, která čítá přes 52 600 kusů, rozšiřuje už pouze o známky české.

Ačkoli sám vysedávat do hospod zásadně nechodí a pivo si dá raději doma, pivních tácků má na 1500 kusů z pěti států. Nedávno o ně projevila zájem kyjovská čajovna a vystavila je ve svých prostorách. "Mají zájem také o obaly od čokolád," podotýká Petr Vykoukal. Také ty v minulých letech sbíral. Schraňuje i nálepky od sýrů, kterých má na 3 500 kusů.

Zapálený sběratel z Lovčic je hrdý i na svou sbírku odznaků, které hlavně v minulosti patřily k propagačním předmětům podniků. Odznáčků vlastní víc než tisícovku. "Dřív jsem sbíral také obaly od žvýkaček, etikety od vín nebo nálepky od zápalek, " doplňuje. V jeho souboru nechybějí ani staré kovové mince. Předmětem jeho neutuchajícího zájmu jsou také kapesní firemní kalendáříky, kterých má rovněž přes tisícovku.

Pohlednice papeže i princezny Diany

Nejraději má své tématické album. Zde se věnuje osobnostem a událostem, které ho zajímají. Najdeme tu všechny naše prezidenty, ať už na známkách, pohlednicích či v novinových výstřižcích. Nechybí osobnost spisovatelky Boženy Němcové nebo lady Diany. Také jsou zde například zdokumentovány všechny návštěvy papeže Jana Pavla II. u nás a na Slovensku. "Se synem jsem se jich osobně zúčastnil," upozorňuje sběratel.

Jeho sbírka celkově čítá 214 020 kusů. Vše je pečlivě roztříděno a zaevidováno. "Pořádání svých sbírek se obvyke věnuji těsně po Vánocích, kdy mám volno," dodává Petr Vykoukal. Největší zájem o jeho retro sbírku projevuje dospělá vnučka, která se profesně zabývá designem.

Kdo je Petr Vykoukal

- Narozený: 1948

- Bydliště: Lovčice

- Čím je zajímavý: Jeho zájmy jsou všestranné a jeho sbírky co do sortimentu i množství bohaté. Největší je sbírka pohlednic.

- Nová výzva: Přivézt zajímavé upomínkové předměty do sbírek z únorové cesty do Izraele.

(Článek vyšel v Hodonínském deníku Rovnost.)