Kyjovští si připomněli oběti heydrichiády v regionu. Zemřelo třicet tři lidí

Kyjov – Společná vzpomínka na oběti heydrichiády z Kyjovska se uskutečnila v neděli 3. července v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Heydrichiáda znamenala období těžkých represí německých nacistických okupantů během druhé světové války ve spojitosti s osobou zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Teror na obyvatelstvu se vystupňoval zejména po atentátu na Heydricha v roce 1942.

„Na popravištích, ve věznicích a koncentračních táborech zemřely tenkrát stovky vlastenců. Mezi nimi bylo i třicet tři občanů Kyjovska, kteří pomáhali veliteli paraskupiny ZINC, nadporučíku Oldřichu Pechalovi, pronásledovanému gestapem,“ připomněla Anna Čarková, předsedkyně spolku Kyjovské Slovácko v pohybu, který ve spolupráci s lékařem a regionálním spisovatelem Jiřím Dunděrou a předsedou Občanského sdružení Omega Plus Vladimírem Výletou vzpomínkovou akci uspořádal. Záštitu nad událostí převzal František Lukl, starosta města Kyjova.

„Mezi padlými byli občané různého vyznání, proto v programu vystoupili zástupci církví i Židovské obce, která ztratila během války 206 příslušníků a v roce 1943 zanikla,“ přiblížila Čarková. „Vzpomněli jsme i osadu Hraničky na hranicích kyjovského a svatoborského katastru, která byla domovem romské komunity a přestala existovat v roce 1940. Jen několik málo jednotlivců přežilo koncentráky a dočkalo se konce války.“

Mluvené slovo střídaly hudební vstupy. Na varhany hrála Alžběta Plachá, na trubku Štěpán Koudela, skotské dudy si přítomní vyslechli v podání Petra Velana. Vít Mareček zahrál na klávesy, zpíval Volf Spitzbard. Na závěr byla přečtena jména třiceti tří spolupracovníků parašutisty Oldřicha Pechala z Kyjovska, které nacisté před osmdesáti lety popravili nebo umučili.

Děkan Vladimír Mrázek na setkání promluvil k přítomným.

„Myslím, že je důležité připomínat i těžké chvíle našich dějin, abychom z nich čerpali poučení. Připomenout si tyto oběti je naší povinností, abychom nezapomněli a celým svým úsilím se snažili o svobodu a mír, který, jak v těchto dnech poznáváme, je tak křehký,“ řekl kyjovský děkan Vladimír Mrázek.

Páter Vojtěch Kodet promlouval na Blatnické hoře

Blatnice pod sv. Antonínkem – Páter Vojtěch Kodet vedl duchovní obnovu s názvem Duše Slovácka, která se o prvním červencovém víkendu konala na známém poutním místě Moravského Slovácka u kaple sv. Antonína na Blatnické hoře. Vojtěch Kodet je římskokatolický kněz, teolog, karmelitán a bývalý exorcista, oblíbený lektor i vyhledávaný spisovatel duchovní literatury. V roce 1991 stál u zrodu Karmelitánského nakladatelství.

Tématem přednášek byla Ježíšova blahoslavenství.

V přírodním areálu na Svatém Antonínku zájemce čekal program s přednáškami, mše svatá, večerní adorace, besedy, možnost rozhovoru s knězem či příležitost ke svátosti smíření. Někteří si také přinesli k podpisu knižní rozhovor Bůh své bitvy neprohrává, kde Vojtěch Kodet odpovídá na otázky Jana Paulase. Ve své závěrečné přednášce kněz připomenul, že prorok není ten, kdo předpovídá budoucnost, ale ten, kdo říká to, jak k nám právě teď promlouvá Bůh a co máme činit.

Program probíhal pod otevřeným nebem, vstup na všechny akce byl zdarma, aby mohl přijít opravdu každý. Mluvené slovo doplňovala živá hudba mladých muzikantů, která dotvářela příjemnou pokojnou atmosféru tohoto promodleného místa.

Kaple svatého Antonína Paduánského je barokní poutní kaple ze 17. století zasvěcená oblíbenému světci Antonínu z Padovy. Byl to portugalský františkánský mnich, teolog a kazatel, který působil na počátku 13. století a je uctíván po celém světě. Antonín kázal v kostelích, na náměstích i na pobřežích. Někdy jej údajně poslouchalo až třicet tisíc lidí. V legendě se vypráví, že v Rimini mu nechtěl naslouchat nikdo a tu ryby vystrčily hlavy z vody, aby slyšely jeho kázání. A pointa? Všichni obyvatelé Rimini se po tomto zázraku obrátili. 

 Kaple sv. Antonína z Padovy pochází ze 17. století.

Vyobrazení této legendy najdeme v kapli na Svatém Antonínku. Nástěnné malby „Sv. Antonín káže rybám“ a „Sv. Antonín káže lidu“ nad bočními oltáři pocházejí z roku 1937 a jsou posledním dílem akademického malíře Jana Köhlera. Pozornost upoutá rozměrná plastika Večeře Páně nad hlavním oltářem, kterou v roce 1888 věnoval stavitel Slovák ze Strážnice.

Svatý Antonín paduánský je vzýván při hledání ztracených věcí, jako ochránce manželství i rodiček a jsou také zdokumentována četná uzdravení na jeho přímluvu. Ale není nad osobní zkušenost, byť by byla sebenepatrnější. Já jsem se v kapli modlila za nalezení korálkového náramku, který jsem už nějakou dobu postrádala. Nešlo o žádný drahý šperk, ale byl to dárek a ráda jsem ho nosila. Pomodlila jsem se, zanechala jsem v kasičce dar a pustila věc z hlavy. Jaké bylo moje překvapení, když jsem okamžitě po příjezdu domů na náramek narazila. Byl schovaný v jedné z kapsiček baťůžku, který jsem měla s sebou.(!) Náhoda? Ale krásná.

Svatý Hostýn hostil vitální seniory

Co to vlastně znamená být zdravý a jak nás nemoc může přiblížit Bohu, nad tím se zamýšleli společně s P. Milanem Palkovičem, farářem z Velkých Losin, senioři, kteří se účastnili v první polovině června duchovní obnovy na Svatém Hostýně.

Páter Milan Palkovič.

Dvoudenní program na slavném poutním místě Moravy vyplnily mše svaté, společné i soukromé modlitby v kapli poutního domu nebo bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Účastníci měli také příležitost ke svátosti smíření a duchovním rozhovorům s knězem. P. Milan Palkovič ve svých promluvách hledal odpověď na otázku – co je to vlastně zdravý život. Každá lidská bytost má dimenzi tělesnou, duševní a duchovní, ale také sociální. Plnému zdraví se tedy těší ten, kdo je v pořádku nejen fyzicky, psychicky a má zdravý vztah k Bohu, ale důležité jsou i mezilidské vztahy. Všechny rozměry člověka jsou navzájem propojené, a proto je nutné o ně přiměřeně pečovat a rozvíjet je.

Kněz zdůraznil nutnost odpuštění a otevřenosti Duchu Svatému, který je vždycky originální. Je třeba vytrvat v důvěře v Pána Boha a vyvarovat se sobectví, závisti, hněvu i lhostejnosti, které jdou proti skutečnému životu. „Tady na zemi jsme v Boží škole, a tak přicházejí zkoušky. Lidé jsou dnes přesvědčeni, že mají na vše právo… i na štěstí. Štěstí je v tom, že tady ve škole života pochopíme, že s Bohem budeme šťastní celou věčnost...“ uvedl Palkovič. Mnohostrannou prevencí pro zdraví je podle něj život podle Božího řádu navzdory tomu, že dnešní svět zahlcuje člověka pestrou nabídkou módních alternativních životních stylů. 

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně.

 „Odpovědnost za své zdraví neseme sami, měli bychom pátrat po příčinách nemoci a upravit svůj způsob života. Je třeba naslouchat svému tělu a používat selský rozum,“ připomněl P. Palkovič, který svoje promluvy odlehčoval úsměvnými příklady ze života i trefnými bonmoty. „Téma vždycky zraje. Nelze to brát tak, že bych se týden před duchovní obnovou začal připravovat na přednášky. Zkušenosti a poznatky sbírám vlastně během celé své dvacetileté kněžské služby. Když je člověk otevřený, tak to ovoce dozrává… Je důležité pracovat na ovoci Ducha Svatého. Každý rok prožívám jedno ovoce Ducha Svatého, na které se soustředím. Letos pracuji na vlídnosti,“ usmívá se kněz. Posluchači ocenili jeho upřímný a bezprostřední projev, moudrost i optimismus.

Zastavení křížové cesty.    

Duchovní obnovy se účastnilo 65 seniorů. Prožívali tento požehnaný čas na krásném a celými generacemi promodleném místě Svatého Hostýna. Mnozí přijíždějí opakovaně, z blízkého okolí i vzdálenějších míst naší země, někteří tu byli poprvé. V poutním areálu mohli obdivovat nejenom barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, ale také slavnou křížovou cestou architekta Dušana Jurkoviče s mozaikami Jano Köhlera, která nedávno prošla kompletní rekonstrukcí. Měli možnost zajít si k blízké rozhledně z roku 1898 nebo se pomodlit v přírodě pod letitými stromy meditační Cestu světla. Odpočinek si někteří zpestřili návštěvou útulné restaurace či cukrárny s vyhlídkovou terasou. Ubytování je v poutních domech s výtahem příjemně komfortní. Počasí seniorům přálo, a tak odjížděli občerstveni na duchu i na těle, každý si z bohaté programové nabídky mohl vybrat to, co ho nejvíce oslovilo. Organizátorem akce bylo Centrum pro rodinný život v Olomouci.