Fotky Miroslava Tichého uvidí ve švýcarském Curychu

Curych – U příležitosti desátého výročí úmrtí Miroslava Tichého z Kyjova byla uspořádána výstava jeho fotografií s názvem „After any given time“ ve švýcarském Curychu. Jde o repliku první mezinárodní výstavy Tichého, kterou slavný kurátor Harald Szeemann představil veřejnosti v roce 2004 na 1. bienále současného umění v Seville.

Výstava fotografií M. Tichého „After any given time“ v Curychu.

„Harald Szeemann tenkrát vybral 27 fotografií z rozsáhlého díla Tichého. Více než polovinu z nich se nám podařilo přivézt zpět do Curychu a nyní je znovu vystavit,“ říká Roman Buxbaum, zakladatel umělecké Nadace Tichý oceán. Další fotografie byly také součástí kurátorského výběru, ale v Seville vystaveny nebyly. Ve vitrinách jsou k vidění fotoaparáty vlastní výroby, brýle, čočky, tisky s tiskovými deskami a negativy Miroslava Tichého. Součástí expozice je i 52minutový film „Tarzan Retired“ Romana Buxbauma, který zprostředkuje hlubší vhled do umění a myšlení Miroslava Tichého. Rázovitého umělce, kterého místní vnímali jako podivína a životního outsidera. 

Harald Szeemann (1933-2005) byl švýcarský kurátor, výtvarník a historik umění. Szeemann se stal kurátorem více než 200 výstav, z nichž mnohé byly charakterizovány jako průkopnické. „Přestože se Harald Szeemann s Miroslavem Tichým osobně nikdy nesetkal, setkání Szeemanna s Tichého fotografickým dílem bylo osudové,“ podtrhuje Buxbaum. „Bienále ve španělské Seville v roce 2004 bylo jednou z posledních velkých výstav Haralda Szeemanna a prvním představením díla Miroslava Tichého na mezinárodní umělecké scéně.“ Následovaly retrospektivy v Kunsthausu Zürich (Domu umění Curych) v roce 2005, výstava v Centre Pompidou v Paříži v roce 2008, v tomtéž roce shlédli fotografie Tichého v německém Frankfurtu, na 16. bienále v australském Sydney a v Mezinárodním fotografickém centru v New Yorku. V roce 2005 obdržel Tichý dokonce „Prix Découverte“ (Cena za objev) renomovaného fotografického festivalu Les Rencontres de la Photographie d´Arles

Slavnostní vernisáž výstavy „After any given time“ se konala v pátek 17. září v nově otevřeném prostoru „Tichý Oceán Curych“ na Lessingstrasse 9 v rámci Curych Art Weekendu. Jedná se už o čtvrtý ročník akce, kterou pořádá nezisková organizace Curych Art Weekend, jejímž cílem a posláním je spojovat hlavní veřejné a soukromé umělecké instituce v Curychu. Výstava fotografií Tichého zde potrvá do 28. listopadu 2021. 

                                                                

Roman Buxbaum, profesí lékař se zájmem o umění, byl s Tichým dlouhodobě v kontaktu. Jeho prarodiče bydleli v Kyjově jen pár metrů od domku Miroslava Tichého, rodiny se přátelily, v podkroví míval Tichý malířský ateliér. V 70. letech komunisté budovu znárodnili a Tichý sem ztratil přístup. Buxbaum se rozhodl v současné době zchátralý objekt rekonstruovat a vytvořit zde moderní galerii, která by nesla Tichého jméno. „Náš projekt v Kyjově pokračuje, architekti pracují a jsem optimistický, že se nám podaří realizovat opravdu něco výjimečného. Zatím jsme ve fázi projektování,“ uvedl Buxbaum, který žije ve Švýcarsku. 

Miroslav Tichý svá díla nikdy neprodával, ale občas přistoupil na výměnu za obraz, který se mu líbil. Tento princip převzala i Nadace Tichý oceán, jejímž cílem je sbírat, uchovat a prezentovat práce Miroslava Tichého. Fotografie autora směňuje za umělecká díla výtvarníků z celého světa, kteří mají o fotografie Tichého zájem a nebudou je dále prodávat. Touto cestou vzniká sbírka současného mezinárodního umění „Artists for Tichy – Tichy for Artists“, kterou by nadace chtěla představit veřejnosti. 

  Foto: archiv R. Buxbauma.

Čechoameričanka Lenka Dohnalová vystavuje v Kyjově

Kyjov - V Galerii Doma po dlouhodobější koronavirové přestávce uspořádali výstavu malířky Lenky Dohnalové. „Jsme rádi, že lidé přišli, i když nějakou dobu asi ještě potrvá, než si zvyknou a na vernisáži bude zase plno,“ poznamenal galerista Vladimír Jež. O hudební produkci se postaral Milan Lovec Bílovský a „indoš“. „Známe se z chalupy ve Vřesovicích, kde se vytvořila kolem Les parku krásná chatová komunita. Občas si spolu zamuzicírujeme. Když mi Lenka volala, zrovna jsme byli s indoškem v lesním baru na pivě a tak to dopadlo. Moc hezky jsme si to užili,“ řekl k originálnímu veřejnému hudebnímu vystoupení Bílovský.

Malířka Lenka Dohnalová.

Lenka Dohnalová (nar. 1983) v současnosti žije v Blažovicích u Brna, ale ke Kyjovu má úzký vztah. Většinu dětství sice strávila ve Spojených státech amerických, kam rodina na sklonku komunismu emigrovala, do Kyjova se ale pravidelně o prázdninách vracela ke svým prarodičům a navázala tu řadu přátelství. Dlouhé roky se tak dobře zná například s kyjovským malířem Martinem Formanem.

„V Americe jsme se stěhovali z jednoho státu do druhého, převážně na severovýchodním pobřeží. Než jsem udělala maturitu, tak jsem chodila do dvanácti škol," vzpomíná malířka. I když to bylo náročné, získala tak mnoho nových zkušeností a poznala řadu míst. V České republice žije od roku 2005. A jestli se jí stýská po Americe? „No, pochopitelně. Já tu společnost miluji, to je to, v čem jsem vyrostla. Mám k Americe silnou vazbu, ačkoli moc nesouhlasím s tím, co se tam děje teď. V České republice žiju už patnáct let. Ale jsem ráda, že mohu čerpat jak z Ameriky, tak z Česka a mohu oba tyto zdroje skloubit.“

Výtvarnou tvorbu Dohnalová studovala už ve Filadelfii v Pensylvánii a pokračovala u nás, absolvovala Fakultu umění na Ostravské univerzitě, Ateliér malby u Daniela Balabána, a na detašovaném pracovišti ve Zlíně se učila u malíře Pavla Preisnera.

„Nejraději používám olejové barvy, které jsou syté, zářivé a trvanlivé a umožňují vrstvení. Tak se mohu k obrazu neustále vracet a vytvářet nové barevné kombinace, měnit kompozici a podobně,“ přibližuje Dohnalová. Na výstavě v Galerii Doma prezentuje svoje obrazy za poslední tři roky. A co ji v tomto čase limitovaných možností v důsledku koronavirové epidemie inspirovalo? „Během dvou a půl roku, co jsme byli zavření doma, jsem se věnovala zvířatům, kterými jsem byla neustále obklopená. Mám dva pejsky, kteří jsou pro mne stálou a absolutní inspirací. Snažím se v tom najít smysl, chaotický řád, vyjádřit touhu se realizovat,“ přibližuje zdroje své tvorby malířka. 

„Covidová omezení jsem nejdříve zčásti vítala, byla jsem ráda, že mám klid od lidí a mohu se soustředit na malování. Postupně frustrace ale narůstala a došlo to tak daleko, že jsem nevycházela z domu, překlopilo se to do druhého extrému. Když dostanu inspiraci, mám nápad, maluji šest sedm osm hodin v kuse. Své pocity, své dojmy, frustraci i své názory v podstatě vyvrhnu na plátno,“ říká ke svým obrazům, které mohou budit kontroverze, umělkyně. Rozhodně se nejedná o na první pohled líbivé obrázky domácích mazlíčků, konkrétní zdroj inspirace se dá vystopovat na jejích abstraktních plátnech jen velmi těžko. Autorka nás vtahuje do svého vlastního světa komplikovaných emocí a nálad a je jen na nás, nakolik se jím necháme ovlivnit a obohatit.

Sociální a zdravotní služby daly o sobě vědět

 Změřit si tlak, tep nebo hladinu cukru v krvi, i takové praktické záležitosti nabízel již tradiční Veletrh sociálních a návazných služeb, který se uskutečnil v úterý 14. září v Kyjově. Na prostranství před radnicí mělo svůj informační stánek více než dvacet organizací z Kyjovska, které je možné kontaktovat, pokud se člověk dostane do složité životní situace.

Jednou z nich je i Charita Kyjov, která poskytuje sociální poradenství, pečovatelskou i ošetřovatelskou službu, domácí hospicovou péči, nabízí osobní asistenci, půjčuje rehabilitační pomůcky a pomáhá také lidem s drogovými problémy. „V rámci terénní zdravotní služby zajišťujeme veškerou péči pro pacienty, kteří se nemohou dostat k lékaři. Odebíráme krev, měříme tlak, zajišťujeme aplikaci injekcí, převazujeme chirurgické rány. Provádíme i paliativní péči. To vše po konzultaci s lékařem,“ uvedla zdravotní sestra Petra, která v charitě pracuje teprve rok, ale má za sebou již patnáct let praxe v oboru. Svoji práci má ráda. „Jinak bych to nedělala,“ dodává upřímně.

Součástí akce byl i zábavný a kulturní program pro malé i velké. Nechyběl dětský koutek se skákacím hradem, tvořivé dílny, taneční vystoupení klientů Domova Horizont, zazpíval soubor Pastelky, tvořený členy SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých).

V sobotu 11. září se uskutečnil Den otevřených dveří v Nemocnici Kyjov. Nemocnice u příležitosti 75. výročí od zahájení provozu tak poodhalila své zákulisí. Příležitost využilo až 700 lidí. Návštěvníci si mohli prohlédnout některá pracoviště, kam se běžně nedostanou. V dětském oddělení „řádili“ nemocniční klauni a v tento den zde nemohli chybět ani zlatí retrívři Milana Doktora, kteří jsou zde již jako doma. Spolupráce trvá už téměř šest let. Canisterapie, kontakt se speciálně cvičenými pejsky, u malých pacientů uvolňuje stres a napětí.

Pozornosti se těšilo oční oddělení, více než stovce návštěvníků zde zdravotníci vyšetřili ostrost zraku a nitrooční tlak. Zaměřili se i na skryté šilhání. Šilhání je poměrně častou zrakovou vadou, oční oddělení Nemocnice Kyjov má s léčbou šilhání bohaté zkušenosti.

Ve čtvrtek 9. září otevřelo svoji bránu návštěvníkům Centrum služeb pro seniory naproti nemocnice, které tak zároveň oslavilo 60 let od svého založení. Místo si přišla prohlédnou i devětasedmdesátiletá paní Helena s přítelkyněmi a ženy si odnášely ty nejlepší dojmy. „Bylo to velice příjemné. Krásné prostředí, zahrada, hudební program, pohoštění, velice milý přístup personálu. Je dobré, když člověk může zůstat doma až do konce, ale vždycky to nejde. Všichni se snažili vytvořit krásnou atmosféru, zapůsobit – a podařilo se jim to,“ usmívá se potěšeně seniorka.

Koncert Kyjovský bigbít 1961 – 2021 si užili fanoušci i muzikanti

Během uplynulých šedesáti let v Kyjově vzniklo více jak devadesát bigbítových kapel. Většina z nich dnes už samozřejmě spolu nehraje. Osmnáct hudebních skupin se ale dalo znovu dohromady, aby si připomněly staré časy a připravily vystoupení pro jedinečný koncert, který se konal 28. srpna v Mekce kyjovského bigbítu na Jančovce. 

Kapela Blind Driver.

„Kapely zkoušely jak o život, všichni to brali vážně a jsou rádi, že se mohli potkat, zahrát si, popovídat. Častá reakce byla "většinu času plkáme, pak hrajeme". Bylo by bezva, kdyby to některým kapelám vdechlo nový život,“ poznamenává iniciátor koncertu a autor knihy Kyjovský bigbít Matěj Černý. „Většinu z nich ale už asi po této akci nikdy neuvidíme.“ 

Na koncertě vystoupil také Čmelda a spol.

Na koncert přišlo na čtyři sta lidí, stovka byla účinkujících. Zahráli Starci, Four Snakes, Woo Dech, Blend, Koe, Lexington 125, Santa Closet a další.„Hrálo se střídavě na dvou pódiích - venku a uvnitř, program navazoval. Každá kapela měla asi půl hodinky, což bylo akorát - nenudila, lidi to bavilo. Všechny kapely zahrály perfektně, sami muzikanti si to moc užili,“ komentuje průběh akce Černý. „Odezva publika byla skvělá, spousta lidí říkala, že potkali kamarády, které neviděli třicet roků. A přišlo i hodně pamětníků šedesátých let, i někteří členové Svatopluku. Hadi hráli v trošku doplněné sestavě, ale to nevadilo, byli výborní.“

Také počasí akci přálo, přeháňka přišla v době, kdy byl program uvnitř. „Hrálo se od tří do půl druhé ráno a oproti časovému plánu se akce protáhla jen o jednu hodinu, což je při dvaceti kapelách docela sukces. Piva se vypilo hromada, ale ve vší slušnosti - po akci ani nebyl binec,“ dodává organizátor, který sám v minulosti hrál v několika kyjovských kapelách. 

„Hudba vždy patřila k nástrojům pozastavení času a myslím si, že jím taky navždy zůstane,“ píše v Úvodním slově k poslední dekádě Tomáš Sytař v knížce Kyjovský bigbít 1961 - 2021. „V důsledku už ani nezáleží na tom, jestli jsme těmi, kdo hudbu tvoří, nebo jejími konzumenty. Jde o společný moment a vzpomínky, které nám zůstávají. Vždyť důvodem zastavení se u této knihy je také ohlédnutí zpět v čase. Vzpomínka na to, co bylo a co stojí za uchování pro další generace.“ Čtivá a podnětná kniha Kyjovský bigbít je stále k dostání v ZUŠ, v Pražírně nebo prodejně kytar blízko pošty. Zakoupením publikace podpoříte kulturní život v Kyjově, autor se vzdal honoráře ve prospěch oživení bigbítové scény ve městě. Knihu doplňuje i stejnojmenný kanál na serveru Youtube.com s videozáznamy koncertů, rozhovorů a dokumentů v plné délce. 

Pohled do zjihlého publika.

Foto: archiv P. Leciána

Město vybudovalo sociální byty

Kyjov – Budova staré elektrárny v Riegrově ulici poblíž autobusového nádraží prošla v uplynulém roce kompletní rekonstrukcí. Cílem bylo vybudovat bydlení pro lidi, kteří se octnou v akutní bytové tísni. V objektu bylo vybudováno 10 malometrážních sociálních bytů s průměrnou rozlohou 35 m2. Nájemné bude činit asi 60 Kč za metr čtvereční. 

 „První nájemníci se mohou nastěhovat od 1. listopadu 2021, pokud nenastanou nějaké nepředvídané komplikace,“ sdělil Jaroslav Řihánek, vedoucí Odboru sociálních věcí Městského úřadu v Kyjově. „Žádostí o městské byty máme hodně, ale je nutné dodržet specifická pravidla dotace. Ty vymezují okruh osob, které tam mohou bydlet. Nájem je stanoven na jeden kalendářní rok s možností prodloužení, pokud trvá nepříznivá bytová situace.“ Žádosti o bydlení přijímá pracovnice Odboru sociálních věcí Kristina Lopraisová (k.lopraisova@mukyjov.cz, 518 697 494), která zájemcům poskytne i podrobnější informace. Vedení města rozhodlo, že několik bytů dočasně nabídne i lidem, kterým střechu nad hlavu sebralo ničivé tornádo.

 I když se ozývaly kritické hlasy k rekonstrukci cihlové historické budovy elektrárny, výsledek je na sociálních sítích většinou hodnocen kladně, opravený dům se líbí. Práce vyšly na 16,7 milionu korun, skoro tři čtvrtiny nákladů pokryla dotace z IROP - Integrovaného regionálního operačního programu. Je to jeden z operačních programů, přes které se v Česku rozdělují peníze poskytnuté z evropských fondů.

V budově po celkové rekonstrukci vzniklo deset malometrážních bytů.

  

První Slovácký rok zorganizovali sokoli

Nově nalezený plakát.

Kyjov – Dobové plakáty, fotografie, pohlednice, programové brožury a upomínkové předměty si prohlédli návštěvníci výstavy „Slovácké roky rokúcí", která byla zahájena v rámci Muzejní noci 14. srpna. „Jeden z nejcennějších plakátů je z roku 1939, protože to byl Slovácký rok, který se vlastně neuskutečnil. Připravoval se, ale vzhledem k politické situaci ho zakázali,“ řekla Novému Slovácku vedoucí Vlastivědného muzea Kyjov Blanka Pokorná. „Velkou radost mi udělaly dva plakáty z roku 1931 a 1927, protože my jsme je doposud znali jenom v malém provedení, nevěděli jsme, že tyto velké formáty existují. Paní Rotreklová z Kyjova je přinesla těsně před dokončením výstavy s tím, že je našla na půdě.“

V letošním roce si nepřipomínáme jenom 100 let od konání prvního Slováckého roku v Kyjově, ale rovněž 150 let od založení kyjovského Sokola. „Jubilea spolu úzce souvisí, protože právě sokoli zorganizovali první ročník Slováckého roku. Proto i dvě expozice muzea budou na sebe bezprostředně navazovat. Výstava "Slovácké roky rokúcí" skončila 29. srpna. Expozice „Tužme se!", nazvaná podle hesla, které razil zakladatel Sokola Tyrš, potrvá od 6. září do 24. října. K vidění bude ve výstavním sále kyjovského muzea,“ doplnila Pokorná.

Ukázka starého řemesla pletení košíků na muzejní noci.