Technické služby začaly používat elektromobily

Dvě nové multikáry na elektrický pohon začaly pracovníkům Technických služeb Kyjov pomáhat při zajištění pořádku ve městě a v péči o zeleň. Jedna má kontejnerový nosič, druhá trojstranný sklápěč. Elektromobily jsou šetrnější k životnímu prostředí a levnější je i jejich provoz. Oproti obdobným autům s naftovým motorem je úspora až trojnásobná. Vozidla stála celkem 2,7 milionů korun. Město na jejich pořízení získalo dotaci ze Státního fondu životního prostředí České republiky ve výši jednoho milionu.

Další novinkou, kterou obyvatelé města mohli zaznamenat, jsou velké zelené pytle u paty mladých stromků. Jedná se o zavlažovací vaky. „Do vaků se napustí 60 až 80 litrů vody, která osm hodin odkapává ke kořenům stromů. Ke stromu se tak dostane více vody než při jednorázové zálivce,“ přiblížil „zlepšovák“ ředitel Technických služeb Kyjov Vladimír Šimeček. Jeden vak vyjde zhruba na 500 korun, zakoupili asi padesát kusů. „Budeme je používat u nových výsadeb stromů, vždy jeden až dva roky, aby se stromky dobře ujaly,“ vysvětlil Šimeček. V současné době jsou vaky u stromků na ulici Palackého a v parčíku na ulici Karla Čapka.

Technické služby Kyjov mají na starost 30 hektarů zelené plochy v majetku města. Do jejich kompetence patří i péče o městský park. Zatímco v takzvaném starém parku provedli pracovníci hloubkovou revitalizaci zelených porostů a výrazně je omladili, novější park působí v současné době zanedbaně. Zarostlé jsou zejména parkové cesty. „Dříve jsme používali chemické prostředky, které byly dlouhodobě účinné. Na jaře jsme aplikovali postřik a vydrželo to celý rok. V současné době používáme ekologický stroj, který ničí plevel vysokou teplotou. Způsobí rostlině tepelný šok, rostlina chřadne, zavadne a uschne. Pokud ale zaprší, rostliny to přežijí nebo časem vyrazí nový porost,“ vysvětluje Šimeček. Důkladná revitalizace nového parku je naplánována na zimní období.

Péče o městskou zeleň zahrnuje sečení travnatých ploch, řezy a kácení stromů a keřů, úklid komunálního odpadu v městské zeleni, hrabání listí, péči o trvalkové záhony i letničky, sázení stromů, keřů a květin. Organizace dále zajišťuje provoz biotopu v Bohuslavicích, údržbu a úpravy komunikací, správu veřejného osvětlení, správu smuteční síně a pohřebiště. Aktuálně pracovníci technických služeb zasahují například po prudkých bouřkách, kdy je třeba odklidit popadané větve i kmeny stromů z komunikací, vyčistit ucpané odtokové žlaby a podobně.

Eliška Trtíková zpívá v pražských muzikálech

Eliška Trtíková.

Vracov – Bylo jí pouhých dvanáct let, když v Praze viděla představení muzikálu Kat Mydlář. Odmalička děvčátko z Vracova prokazovalo hudební talent a vyhrávalo pěvecké soutěže. Nikoho ale tenkrát nenapadlo, že to dotáhne tak daleko a v divadle Broadway na Starém Městě bude jednou Eliška sama účinkovat. A to právě v muzikálu Kat Mydlář.

V představení dvaadvacetiletá Eliška Trtíková vystupuje jako dcera kata Jana Mydláře, Mandalenka. Nejde o nějaký „štěk“, ale jednu z hlavních úloh. „Tu roli mi nabídli. Zavolala mi produkční, zda bych měla zájem, takže ani konkurz jsem dělat nemusela. To bylo velké překvapení!“ vypráví Eliška. „V divadle Broadway vystupují samé celebrity, jediná já jsem neznámá,“ dodává. V roli Jana Mydláře se tu střídá Daniel Hůlka, Bohuš Matuš a Marian Vojtko, v představení účinkuje Petr Kolář, Ladislav Spilka, Kateřina Brožová, Ivana Jirešová, Jan Kopečný, Josef Vágner a další populární tváře.

Kat Mydlář je její druhý muzikál, poprvé se Eliška Trtíková objevila v roce 2019 v Kvítku Mandragory, kriminální komedii s hity Heleny Vondráčkové. Konkurz původně dělala na jinou roli, ale svěřili jí rovnou roli dcery policejního komisaře Jiřího Demla, kterého herecky ztvárnil Miroslav Etzler v alternaci se Sagvanem Tofi. „Moji babičku hraje Jaroslava Obermaierová. Je moc hodná. Všichni jsou fajn, i paní Hüttnerová nebo Boušková, které ji alternují. Mirek Etzler je skoro jako můj skutečný táta. Účinkuje tam třeba i Aleš Háma a Richard Genzer, Adéla Gondíková. Začínám, takže jsem ráda za každou radu a jsem hrozně vděčná za to, že mne mezi sebe přijali, a myslím, že mě mají rádi. Nebo to tak dobře hrají,“ směje se Eliška. Uvědomuje si, že dobré vztahy jsou pro její práci důležité. „Nejde jenom o zpěv, musíte vědět kam si přesně stoupnout, abyste byla ve světelném kuželu, náročné jsou rychlé převlíkačky kostýmů, někdy pomáhají kostymérky. V Kvítku Mandragory mám tři kostýmy, v Katu Mydlářovi dva.“ 

Jana Boušková hraje v muzikálu Kvítek Mandragory babičku Elišky .

Dostala se na Pražskou konzervatoř

Eliška absolvovala Pražskou konzervatoř, obor populární zpěv. Studium trvalo šest let. „Na základce jsme byli všichni dohromady, každý jiný, tady jsem byla mezi svými,“ konstatuje. „Škola mi dala opravdu hodně.“ Kromě výuky techniky zpěvu a hudební teorie probírali například základy herectví a učili se i step. „To mě hodně bavilo,“ rozzáří se, „a doufám, že to někdy na jevišti využiju. Poslední dva roky jsme se intenzivně věnovali právě muzikálové praxi.“ Účinkování v tomto žánru je pro Elišku v současné době to pravé a je šťastná, že má tu možnost. Stačilo ale málo a vše mohlo být jinak. Původně měla totiž studovat hudebně dramatický obor na Konzervatoři v Brně.

„Nejdříve jsem chtěla být učitelkou, jako mamka. Ale nešla mi matika,“ přiznává. „Tak jsme zvolili herectví, hudebně dramatický obor. V rámci přípravy jsem brala soukromé hodiny u profesora Pavla Bartůňka v Brně, kam mě taťka čtyři měsíce několikrát týdně vozil. Pak jsme se dozvěděli o Pražské konzervatoři, tak jsem si ji napsala jako druhou možnost. Ve škole nám doporučovali vybrat si dvě školy. Ale nepočítala jsem s tím, že bych se na Pražskou konzervatoř, takovou prestižní školu, dostala. I když zpívat bych si moc přála. Vždycky jsem trochu věřila na osud a od té doby tím více. Večer před přijímačkami do Brna jsem si zlomila doma na schodech palec na noze. Tříštivá zlomenina. To byl průšvih, protože součástí přijímacích zkoušek byly i pohybovky. Tak mi bylo rázem jasné, že to musím dát, že se musím na nějakou tu střední dostat. Zbývala Pražská konzervatoř. Připravoval mne učitel ZUŠ v Kyjově Mario Kudela z hudební teorie. Mamka už dříve domluvila, že si mne nezávazně poslechne Lída Nopová, vyučující na Pražské konzervatoři, aby zhodnotila, zda to má smysl se na školu vůbec hlásit. Ale podle ní mělo. Ráda tě uvidím za pár měsíců na přijímačkách… řekla. Nevěřila jsem si, ale hlavně taťka mě hodně podržel, povzbuzoval a dodával sebevědomí.“ Na školu se hlásilo více než 70 uchazečů, vybrali devět. Eliška byla hodnocena jako druhá nejlepší. „I kdybych byla poslední, bylo by mi to jedno, hlavně že jsem se dostala,“ komentuje to. Je první ze široké rodiny, která studovala konzervatoř.

Na pódiu s Karlem Gottem

Už v době studií založila se spolužačkami pěvecké trio Tři barvy. K 77. narozeninám Karla Gotta dívky natočily 77 sekundový mix úryvků jeho písní. Gotta to potěšilo. Slavný zpěvák pak sdílel toto video na svém facebooku a dokonce mladé zpěvačky přizval na společné vystoupení na soukromém vánočním koncertu. „Zpíval tam taky Vojta Dyk, Eva Pilarová a Monika Absolonová. Skoro nic si z toho vystoupení nepamatuju, měla jsem oči jenom pro Karla. Byl srdečný, choval se k nám moc pěkně a při loučení nám každé dal jako dárek vánoční hvězdu,“ září oči mladé zpěvačce. 

Karel Gott a pěvecké trio Tři barvy, vpravo Eliška Trtíková.

A jak to má s trémou? „Trému mám, ale to je dobře. Dává mi sílu a energii, kterou dám do zpěvu. Na druhé straně tréma vás nesmí ovládnout. Já se rozklepu často až po vystoupení. Když jsem unavená, apatická, že ani trému necítím – není to dobré. Chybí mi pak při vystoupení ta síla,“ přibližuje začínající umělkyně.

Prahu má ráda, ale...

V současné době Eliška studuje obor hudební výchova a angličtina na Pedagogické fakultě Univerzity Karlově v Praze. V budoucnu by chtěla dál účinkovat v muzikálech a také vyučovat, nejraději na konzervatoři. Prahu má ráda a oceňuje pracovní příležitosti, které nabízí. Jak říká, nejlépe se však cítí mezi lidmi tady, na jižní Moravě.

Již od čtrnácti let vystupuje s orchestrem Ladislava Pavluše Grande Moravia. „V roce 2010, ve svých deseti letech, jsem vyhrála soutěž Vyletěla holubička, moje mladší setra Majda byla ve své věkové kategorii také první. Už tenkrát si mne tam strýc Laďa Pavluš vyhlédl,“ poznamenává. (Oficiálně sice v příbuzenském vztahu nejsou, ale Eliška říká strýc nebo teta lidem, ke kterým má blíže než k ostatním.) Nedávno natáčeli klipy ve Velkých Pavlovicích k nové desce, která by měla vyjít do Vánoc. „Zvuk jsme nahrávali už před rokem. Kvůli koronaviru se všechno odsunulo, i představení v divadle Brodway samozřejmě zrušili. Ale už jsou vypsány nové podzimní termíny pro oba muzikály. Doufám, že se situace nebude opakovat a kulturní život se konečně rozjede,“ přeje si nadějná zpěvačka.

Eliška Trtíková se narodila 28. 5. 1999 v Brně, první roky žila v Kyjově, potom se rodina přestěhovala do Vracova. Už v pěti letech se začala učit hrát na housle. „Zdálo se mi to brzy, ale učitelky ve školce mne upozornily na to, jak je šikovná,“ vzpomíná maminka Elišky, Jana Trtíková. „Takový talent se rodí jednou za deset let, říkal ředitel ZUŠ ve Vracově Jan Meisl, když Elišku přijímal.“

Maminka Jana, profesí učitelka, svou dceru na její muzikální dráze vedla a usilovně podporovala. „Každý den jsem měla nějaký kroužek,“ potvrzuje Eliška, která trochu zalituje, že neměla čas „lítat venku s děckama“. Kromě hry na housle, klavír a zpěvu se učila i tančit a pět let dělala karate. V této disciplíně v současné době vyniká její o pět let mladší sestra Magdaléna. „Jsem ráda, že ji to tak moc baví, že se v tom našla,“ podotýká Eliška.

„Podporovali mne oba rodiče. Každý jinak, ale stejným dílem, bez nich by to nešlo,“ uznává talentovaná zpěvačka. O prázdninách si našla brigádu v zámecké cukrárně v Miloticích. „I to mě baví, i když je to někdy honička. Je to zase něco nového. Beru to jako svou povinnost, musím se snažit, tak jako když přijdu na jeviště. I když se představení opakují, nikdy to není stejné. Jsem ráda, že mám takovou práci. Chci, aby se to lidem líbilo. Zatím jsem nic nemusela dělat jenom kvůli penězům a přála bych si, aby to tak zůstalo.“

Foto: 3x archiv Elišky Trtíkové

Jan Pavlík vydal třetí díl rodinné ságy

Region – Jan Pavlík (84), profesí lékař, napsal třetí díl románu Sága rodu Chlebakupova inspirovaný skutečnými událostmi života jeho předků. Román je situovaný do prostředí Horňácka, odkud jeho rod pochází a také samotný autor tam strávil své dětství. Špatné životní podmínky přinutí řadu obyvatel tohoto drsného, ale krásného kraje na přelomu 19. a 20. století odejít za prací do Ameriky. Mezi nimi je i dědeček Jana Pavlíka. „Děd Tomáš pocházel z chudé rodiny, a proto uvítal možnost práce v Americe. Po návratu z Ameriky se oženil a koupil domek v Malé Vrbce. Tam žili se svou ženou spokojeně, měli tři děti,“ přibližuje autor. Při psaní ságy vycházel z vyprávění svých prarodičů z matčiny strany. „Jako studenta mě zajímala vyprávění dědečka Tomáše o Americe, kdy byl pověřen vedoucím pracovní skupiny v továrně na železné stroje. Babička Jenofa za ním odjela do Ameriky s prvorozeným synem, Jankem. V Americe prožila několik let, a když se hlásilo na svět další dítě, chtěla je porodit již ve své vlasti. Ve Vrbce přišla na svět v roce 1912 Anička a později František.“

Ve třetím dílu ságy Cesta k vrcholu Jan Pavlík čerpá z osobních vzpomínek a zážitků. Své alter ego pojmenoval Vojtěch, což je jeho biřmovací jméno. Píše o svém mládí ve Velké nad Veličkou, o studiích na gymnáziu ve Strážnici i na lékařské fakultě v Brně. Můžeme sledovat jeho profesní dráhu v nemocnici Hodonín, působil jako obvodní lékař v Čejkovicích, dorostový lékař v Kyjově a posledním pracovištěm bylo Veselí nad Moravou. Dočteme se i o jeho zájmu o folklor, jako vysokoškolský student vytancoval na verbířských soutěžích první místa.

Jan Pavlík s manželkou Marií při křtu knihy,

„Z osmdesáti procent text odpovídá realitě, zbytek je fikce,“ přiznává autor. Na knize pracoval hlavně v zimních měsících, asi půl roku. Román má 175 stran a vydal ho ART mlýn, z.s. Kniha byla symbolicky pokřtěna v rámci 15. ročníku akce Mlýnské kolo na ART mlýně v Kyjově-Bohuslavicích 1.srpna. Zakoupit ji lze v prodejně Knihy Hodonín, v informačním centru v Kyjově, na obecním úřadě ve Velké nad Veličkou, Kuželově a Malé Vrbce. Výtisky obdržely také knihovny. Poselstvím románu je především víra v tradiční hodnoty, úcta k rodičům a předkům, kteří dávají příklad zachování mravní integrity i přes těžké existenční podmínky. Hodnoty, které zvláště v dnešní době stojí za to připomínat.

Foto: archiv J. Pavlíka

 

Benefiční koncert vynesl přes 200 tisíc

Příjemný letní večer s hudbou strávilo více než 500 diváků na letním kině v Kyjově v úterý 27. července. Diváci přišli ale hlavně proto, aby podpořili obyvatele tornádem zničených obcí. Vstupenka dobročinného koncertu stála 200 korun, lidé však u pokladny nechávali i vyšší částky. Událost přenášela živě televize Noe. Diváci mohli svůj finanční dar zaslat na transparentní účet č. 123-3116280247/0100, který bude aktivní do konce srpna. Výtěžek z akce byl více než 200 tisíc korun. 

Na benefiční koncert přišlo více než pět set lidí.

V úvodu večera hrál patron koncertu houslista Václav Hudeček. „Přestože je koncert venku, bylo to velmi dobře nazvučeno,“ ocenil virtuos. „Chtěli jsme ukázat, že na lidi, kteří prožili to peklo, opravdu myslíme,“ dodal  známý umělec, který vystupoval na nejprestižnějších pódiích celého světa. Celkem se na jevišti letního kina vystřídala desítka interpretů nejrůznějších hudebních žánrů. Zazněla klasická hudba, folklor, folk a swing i punk-rockové melodie. Slovem provázel známý herec Miroslav Etzler. Všichni účinkující vystoupili bez nároku na honorář. „Já si to vyberu na vínečku,“ přiznal s úsměvem moderátor. Etzler účinkuje společně s dvaadvacetiletou Eliškou Trtíkovou z Vracova v muzikálu Kvítek mandragory a předpovídá absolventce Pražské konzervatoře velkou budoucnost. Mladá zpěvačka si získala publikum vystoupením s Grande Moravia Ladislava Pavluše. Muzika doprovodila i krále lidových písní Jožku Černého. Vystoupil také Mužský sbor z Kyjova, folkař Pokáč, Trio Ponk a další.

Miroslav Etzler na pódiu s Eliškou Trtíkovou.

 Otcem myšlenky dobročinného koncertu je Ladislav Pavluš, muzikant a ředitel Městského kulturního střediska Kyjov. „V pátek, druhý den po zkáze na jižní Moravě v těch tornádem zasažených obcích, toho bylo plné rádio, a tak jsem začal přemýšlel, jak těm lidem pomoct. Jako muzikanta a pracovníka v kultuře mne napadlo zkusit zorganizovat benefiční koncert,“ říká Pavluš. „Nejdříve jsem zavolal panu Hudečkovi, jestli by se nestal patronem akce, a setkal jsem se s jednoznačnou ochotou a spontánním souhlasem. Sladili jsme termíny a obvolával jsem další a další umělce. Bylo jich dost, ale ne všichni z různých důvodů mohli přislíbit účast. I tak byl myslím program pestrý a jsem rád, že se akce podařila. Chtěl bych poděkovat za profesionální přístup a bezvadně odvedenou práci celému týmu MKS. Televize Noe bude pořad reprízovat, a lidé se tak mohou ještě do sbírky zapojit.“

Milion korun pro postižené obce

Milion korun chce darovat město Kyjov obcím zasaženým tornádem. „Na výši daru se shodli kyjovští radní a doporučili zastupitelstvu města, aby na svém zářijovém jednání tuto částku pro potřeby postižených obcí uvolnilo,“ sdělil tiskový mluvčí města Filip Zdražil. Roční rozpočet města je asi 300 milionů korun. „Město Kyjov není jediné, které se rozhodlo zasažené obce finančně podpořit. Svaz měst a obcí ČR a Sdružení místních samospráv eviduje desítky dalších obcí, které přispějí,“ uvedl mluvčí. Peníze poputují na na transparentní účet č. 123-3116420297/0100 zřízený Jihomoravským krajem. V komisi, která finance přerozděluje, jsou zastoupeni i starostové postižených obcí, kteří by měli být zárukou efektivního využití peněz.

„Během července jednotlivci z řad zaměstnanců Městského úřadu Kyjov vypomáhali v Mikulčicích. Vydávali jídlo lidem, kteří ztratili střechu nad hlavou, a taky dobrovolníkům. Podíleli se i na odklízení sutin,“ doplnil Zdražil.

 

 

 

V Kyjově otevřeli nový stacionář

I když klienti denního stacionáře Centra sociálních služeb Kyjov na Palackého ulici milují výlety, důležité je i komfortní a podnětné prostředí, ve kterém tráví denně svůj čas. Do stacionáře docházejí mentálně a zdravotně postižení lidé od 19 let a senioři trpící demencí.

„Jde o dvě skupiny s rozdílnými potřebami i zájmy, proto jsme potřebovali další prostory,“ přibližuje pracovnice stacionáře Eva Slováčková. Stavební úpravy se týkaly stávajících prostor stacionáře, ale především bylo vybudováno nové zázemí ve druhém patře budovy, kde mají klienti k dispozici také prostornou terasu k odpočinku i zahradničení. Vznikla zde společenská a relaxační místnost včetně moderního sociálního zařízení. Kromě speciálního nábytku pro osoby s omezením pohybu a dalšího vybavení mají klienti k dispozici novinku, interaktivní dotykový stůl senTable. Lidé s handicapem ho mohou využívat ke hraní rozvíjejících a zábavných her nebo se připojit na internet. Zlepšilo se také zázemí pro pracovníky denního stacionáře, získali dvě nové kanceláře. Z projektu byla financována rovněž výsadba ovocné zahrádky, která doplňuje bylinkovou zahrádku. Při jejím zakládání pomáhali i klienti stacionáře.

Uživatelé s pracovnicemi stacionáře v nových prostorách.

„Akce je financována z prostředků Evropské unie. Jde o projekt, který je předfinancován, a zde nás podpořil zřizovatel, město Kyjov. Přestavba stála 1 143 000 korun, z toho 60 000 korun činila spoluúčast naší organizace,“ uvedla ředitelka Centra sociálních služeb Jana Trnečková. Projekt se uskutečnil s podporou Místní akční skupiny Kyjovské Slovácko v pohybu. 

Canisterapie si užívají klienti často.

V loňském roce organizace zakoupila speciální automobil pro sedm osob, upravený pro lidi se sníženou pohyblivostí. Využívá ho i stacionář pro své klienty k výletům do okolí. Ty jsou velmi oblíbené a senioři se k mladším uživatelům rádi připojují. „Naposledy jsme byli ve Ždánicích na koupališti,“ připomíná Slováčková a vybízí uživatele, aby jmenovali další společné akce. Zážitkem pro ně byla návštěva podvodního tunelu v Modré u Velehradu, vydali se i do Brna na výstavu Titanic. Absolvovali voňavou exkurzi v Čejkovicích ve firmě na výrobu bylinkových čajů Sonnentor. Ve Starém Městě si prohlédli Kovozoo a rádi jezdí i do zoologické zahrady v Hodoníně. Byli také v Mikulčicích na archeologických vykopávkách a dalších zajímavých místech.

„Snažíme se naše uživatele vést k samostatnosti. Jejich schopnosti rozvíjíme formou různých her, ale také společnou činností. Vedeme je k tomu, aby si uměli připravit kávu nebo čaj, společně nakládáme maso na grilování, grilujeme pak v atriu budovy,“ přibližuje Slováčková náplň a radosti ve stacionáři. Aktivit denního stacionáře se v současné době účastní 27 uživatelů, v září přibudou další. Klienti jsou většinou z Kyjova, ale přijíždějí i z okolních obcí.

„Nyní chceme ještě dovybavit relaxační místnost ve stacionáři, aby se zvýšil komfort pro uživatele. Cílem Centra sociálních služeb Kyjov je i v budoucnu své služby rozvíjet tak, aby byly pro klienty stále atraktivní,“ dodává ředitelka Jana Trnečková. 

Interaktivní dotykový stůl senTable je navržený speciálně pro handicapované a seniory.