Zachraňuje životy. Už dvaadvacet let

Kyjov – Paní Zdenka Wasserbauerová přijela do Kyjova, aby na svých přednáškách oslovila mladé lidi ze středních škol. Náborem do Českého národního registru dárců kostní dřeně se zabývá už dvaadvacet let a za tu dobu získala asi 17 500 dárců. „Ale pořád je to málo,“ posteskne si žena.

Zdenka Wasserbauerová.

Ukazuje fotografii dvouletého chlapečka, Janka z Krnova, nemocného leukemií, který aktuálně čeká na svého dárce. „Tím se ztrácí drahocenný čas,“ znepokojuje se Wasserbauerová. „Úspěšnost transplantace kmenových buněk závisí na tom, jak rychle se provede. Nezažila jsem, že by se stačil najít vhodný dárce během nemoci,“ konstatuje se smutkem v hlase. Z registrovaných potencionálních dárců kmenových buněk podle statistik příležitost realizovat dárcovství díky shodě s příjemcem má asi každý sto dvacátý. Proto je důležité, aby v registru bylo co nejvíce osob.

Za příklad dává paní Zdenka Německo, kde je každý dvacátý obyvatel registrovaný v databázi dárců kostní dřeně. „Lidé jsou zde s problematikou již dobře obeznámeni, registr v Neměcku funguje více jak padesát let. U nás osmadvacet. Je třeba zdůraznit, že potencionálnímu dárci nic nehrozí. Pokud bude vyzván k dárcovství – a pravděpodobnost není velká, může dokonce odmítnout bez udání důvodu. Ale byla by to škoda… Odběr kmenových buněk se v současnosti provádí podobně jako odběr krve, procedura trvá asi dvě hodiny, je bezbolestná. Krev od dárce je hnána přes extrakční stroj, který odděluje kmenové buňky, zatímco jiné složky krve vrací zpět dárci. Dárcem se může stát osoba ve věku 18 až 35 let. A opravdu se není čeho bát,“ zdůrazňuje lektorka s tím, že zdravotní stav dárců se po odběru sleduje ještě deset let a nejsou evidovány žádné následné potíže.

Zájemcům rozdává tyčinky ke stěru v ústní dutině a vstupní dotazníky do registru. Ze třídy na gymnáziu se přihlásilo sedm dárců. „Je to dobrý pocit, že bych mohl někomu zachránit život, že by mohl díky mně žít,“ popisuje motivy svého rozhodnutí Lukáš Bukvald ze třetího ročníku. V jedné lavici se nechaly zapsat do registru obě dívky. „Přítelem mojí sestřenice je Dennis Urc z Mistřína. Prožívali jsme s ním jeho nemoc a teď je díky transplantaci kmenových buněk v pořádku. Tak už jenom kvůli tomu chci někomu pomoct,“ dodává studentka.

Dívky z gymnázia se rozhodly vstoupit do registru dárců kostní dřeně.

Touha pomáhat a zachraňovat životy motivuje i Zdenku Wasserbauerovou. Na začátku její cesty byla nemoc jejího vnuka. On sám se uzdravil, aniž by potřeboval kmenové buňky od dárce, ale chlapec na vedlejším lůžku nemocničního pokoje se tenkrát svého dárce nedočkal. Paní Zdenku jeho smrt silně zasáhla a lékař jí tenkrát vyzval, aby místo slz pro takto potřebné něco dělala. V současné době je v Česku asi dvacet regionálních spolupracovníků, kteří se náborem pro Český národní registr kostní dřeně zabývají.

Pokladnička nadace v Kyjově.

„V Českém národním registru dárců kostní dřeně je u nás zapsaných momentálně asi 96 000 lidí, ale bylo by třeba až 250 000 jedinců, abychom pokryli potřeby nemocných. Každý čtvrtý u nás umírá právě z důvodu, že není k dispozici vhodný dárce,“ vysvětluje paní Zdeňka. „Je to radost vidět mladé lidi, když po léčbě transplantací mohou vést plnohodnotný život.“ V Kyjově přednášela problematiku celkem v šesti třídách, na střední škole automobilní a na gymnáziu a střední zdravotnické škole. Během dne tak získala padesát devět nových dárců.

Ve finanční pomoci pro Nadaci transplantace kostní dřeně se už dvacet let angažují dobrovolníci z Kyjova, Vladimír Výleta a Libuše Hašová. I letos lidé přispívali do pokladničky nadace pod vánočním stromem na náměstí. „Vybralo se více jak 34 000 korun, to je o 15 000 více než minulý rok,“ konstatoval s potěšením Výleta a ocenil spolupráci s městskou policií. Celoročně je pokladnička umístěna v lékárně U Zlaté koruny naproti kostela. Za uplynulých dvacet let se pro potřeby nadace podařilo na Kyjovsku vybrat více než půl milionu korun. 

V Dubňanech nově působí zubní lékař se zaměřením na stomatochirurgii

Dubňany – Asi bychom těžko hledali někoho, kdo by si oblíbil návštěvy u zubaře, přesto je po nich sháňka. Stomatologů je v celé České republice, vyjma velkých měst, nedostatek. V Dubňanech dosud připadal na 6 500 obyvatel jeden zubní lékař, a to v důchodovém věku. „Mám rád jižní Moravu a vzhledem k nabídce města Dubňany na pronájem prostor k provozování ordinace jsme se rozhodli otevřít svojí praxi právě zde,“ říká lékař Karel Král.

Moderní ambulance Král DENT s.r.o. v budově zdravotního střediska nabízí stomatochirurgii, dentální hygienu i praktické zubní lékařství. Po vyplnění elektronického zdravotního dotazníku vás zubní lékař seznámí s tím, jak bude zákrok probíhat. „Podání relevantních informací pacienta většinou uklidňuje, snižuje tenzi a obavy ze zákroku. Po výkonu dostane klient poučení o pooperační péči,“ sděluje Král. Mezi nejčastější výkony patří extrakce (vytržení) zubů, obvykle osmiček (tzv. zubů moudrosti), odstranění různých útvarů z dutiny ústní a zubní implantologie (chirurgické zavedení náhražky ztraceného vlastního zubu do čelistní kosti). „Poměrně často jsou k nám také odesíláni pacienti k provedení chirurgického výkonu za použití tzv. analgosedace. Jde o bezpečnou anesteziologickou techniku, při které je u pacienta navozen klid, člověk neprožívá stres,“ přibližuje lékař.

MDDr. Karel Král.

Budova Zdravotního střediska v Dubňanech.

Král po absolvování oboru na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v roce 2016 nastoupil na oddělení Ústní, čelistní a obličejové chirurgie Stomatologické kliniky Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty v Hradci Králové. „Již v průběhu studia jsem se zajímal o chirurgii v rámci zubního lékařství. Absolvoval jsem též stáže na Chirurgické klinice, Oddělení plastické chirurgie a popálenin, Klinice anesteziologie a intenzivní medicíny, Oční klinice a dalších odděleních, které jsou našemu oboru blízké. Podstatnou část práce ve fakultní nemocnici tvořila péče o pacienty s onkologickými onemocněními a pacienty po traumatech v oblasti hlavy a krku. Z operačních sálů vzpomínám hlavně na jednu svoji pacientku, mladou ženu, u které jsme prováděli odstranění útvaru z čelisti v blízkosti jednoho zubu moudrosti. Mělo se jednat o relativně běžnou záležitost, ale nakonec, dle histologického vyšetření (vyšetření tkáně pod mikroskopem), byl útvar velmi vzácné zhoubné onemocnění a museli jsme pacientce odstranit polovinu dolní čelisti s rozsáhlou rekonstrukcí.“

Tak jako na divadle není malých rolí, ani v zubní ordinaci není žádné ošetření banální. „On je každý zákrok vlastně náročný, každý pacient je jiný a lékař musí být připraven na řešení možných komplikací. Ale pokud vás váš zubní lékař odešle na naše pracoviště, obavy zanechte doma. Výkony provádíme v klidné a přátelské atmosféře, která je pro nás velmi důležitá,“ vzkazuje Král.

Politik Pavel Telička přijel do Kyjova

Kyjov – Osobnost politika Pavla Teličky je z médií dobře známá a jeho kultivovaný a přitom nestrojený projev budí většinou sympatie. Na pozvání spolku Pro Kyjov přijel debatovat s místními do kavárny Pražírna o fungování Evropské unie a postavení České republiky v ní. Co se mu – kromě zdejších děvčat, jak v žertu odpověděl – v Kyjově ještě líbilo? 

„Za prvé mne potěšilo, odkud jsem pozvání dostal. Mluvili jsme spolu a viděl jsem vysokou míru shody na nejrůznější problémy. Za druhé - kavárenské prostředí já mám rád, dává setkání úplně jinou atmosféru. A líbila se mi i samotná debata, protože lidé se ptali, oponovali, nesouhlasili, někdy se překřikovali, a já si myslím, že to k takové debatě paří. Místa byla obsazená, takže i to ukazuje na zájem nikoli o mou osobu, ale o daná témata,“ zhodnotil Telička

Pavel Telička v kyjovské Pražírně.

Politik Pavel Telička, bývalý diplomat a lobbista, byl členem Evropské komise, pět let zastával funkci poslance Evropského parlamentu za Českou republiku a dva poslední roky působil na pozici místopředsedy Evropského parlamentu. Dotazy a diskuze přítomných se týkaly převážně společné zemědělské politiky, otázky Brexitu, dotkly se i kybernetické bezpečnosti nebo integrovaného jízdného v dopravě v rámci Evropské unie. Na přímý dotaz – co dobrého nám unie přinesla, Telička vyzdvihl, že díky členství v EU jsme ukotveni kulturně a geopoliticky na Západě, a to má význam i pro naši bezpečnost. Náš vnitřní trh se stal součástí evropského trhu, což přilákalo zahraniční investory. Evropskou unii přirovnal ke klubu, který má svá pravidla. Česko je dnes podle něj vůči EU často v pozici kverulantů, ale za dva roky budeme znovu předsedat EU (naposledy to bylo v roce 2009), takže budeme mít příležitost „napravit si reputaci“.

V roce 2014 byl Telička zvolen jako nestraník za hnutí ANO, v roce 2017 odchází z hnutí ANO a v únoru 2019 zakládá politické hnutí Hlas, jemuž předsedá. Hlas hájí principy liberální demokracie a prosazuje moderní ekonomiku. Velkou naději vidí Telička v mladé generaci, která by měla aktivněji vstoupit do politiky.

Organizátor akce Petr Valihrach ze spolku Pro Kyjov vyzdvihl přínos debaty pro demokratické procesy a ovzduší. V tomto smyslu ocenil i předešlou besedu s erudovaným investigativním novinářem, redaktorem Respektu Jaroslavem Spurným, který z Kyjova pochází. Kyjováci se mohou těšit i na další aktuální témata, budou se týkat například klimatických změn.

Univerzita třetího věku pomáhá udržet duševní svěžest

Kyjov – Není vám dvacet, třicet, dokonce ani čtyřicet, a chtěli byste se dál vzdělávat? Nemusíte s nostalgií vzpomínat na studentská léta, není problém do školních lavic znovu usednout. Univerzita třetího věku funguje v Kyjově při Klvaňově gymnáziu a střední zdravotnické škole pod záštitou Mendelovy univerzity v Brně už od roku 2007. A za uplynulých dvanáct let ji absolvovalo více než pět set studentů.

„Při setkání s představiteli Mendelovy univerzity jsme narazili na problém velkého převisu posluchačů Univerzity třetího věku v Brně, kam dojížděli lidé ze širokého okolí. A tak mne napadlo, že bychom pro ně mohli přednášet i v Kyjově,“ vzpomíná na počátky ředitelka Klvaňova gymnázia a střední zdravotnické školy Renáta Soukalová. Začali dvouletým studiem a pro velký zájem posluchačů rozšířili studium na tříleté, se šesti semestry. Výuka probíhá jedenkrát týdně formou přednášky nebo semináře přímo ve škole, lektory jsou profesoři kyjovského gymnázia a střední zdravotnické školy. Studium se zahajuje imatrikulací a je zakončeno slavnostní promocí v aule Mendelovy univerzity v Brně. „Výhodou je, že nevyžadujeme přijímací zkoušky, nezkouší se ani v průběhu semestru, studenti nemusí vypracovávat žádné závěrečné práce,“ vypočítává pozitiva vzdělávacího programu Univerzity třetího věku ředitelka školy. „Žádný stres, naprostá pohoda. Podmínkou je, aby měl posluchač aspoň padesát let a maturitní zkoušku. Důležitá je chuť učit se, radost ze vzdělávání.“ Poplatek za semestr činí 680 Kč a univerzita za něj poskytne posluchači edukační materiály v písemné podobě. 

Výuka probíhá v budovách Klvaňova gymnázia a střední zdravotnické školy v Kyjově.

Studium je zakončeno slavnostní promocí v aule Mendelovy univerzity v Brně.

V každém ročníku je kolem třicítky studentů, to znamená, že aktuálně se na Univerzitě třetího věku v Kyjově vzdělává asi stovka posluchačů. Pokud poptávka převyšuje nabídku, zájemce se zapíše ke studiu na příští rok. Absolventi se na univerzitu hlásí i opakovaně, protože témata lektoři inovují, takže stále získávají nové poznatky. Tříleté studium je tvořeno cykly přednášek a seminářů z různých sfér života společnosti. „Témata přednášek i se jmény lektorů zveřejňujeme na internetu. A přednášky se často týkají oblasti zájmu pedagogů, nikoli předmětu, pro který mají aprobaci a který vyučují. Takže studenti se mohou dozvědět například o myslivosti, jak sestavit rodokmen, o nových trendech ve výživě, oblíbená jsou i cestopisná témata. Posluchači přednášky hodnotí, získáváme takto zpětnou vazbu a nové podněty pro zkvalitnění studia,“ přibližuje Soukalová. Silným zážitkem byla pro studenty v rámci terénních cvičení návštěva ZOO Hodonín, a to v době, kdy nebylo otevřeno pro veřejnost, a oni tak měli možnost se dostat do kontaktní blízkosti některých cizokrajných zvířat. Absolvovali také například exkurzi do podniku Sonnentor v Čejkovicích nebo do muzea Anthropos v Brně. Všechny akce se setkaly s velmi příznivým ohlasem.

Zatímco většina seminářů je spíše teoretických, pedagožka výtvarné výchovy Jana Truschingerová připravuje pro studenty i praktické cvičení. „Mnozí ani netuší, jaké jsou v nich skryté možnosti,“ podotýká. „Výtvarné tvoření mne nadchlo,“ sděluje čerstvá absolventka Univerzity třetího věku paní Věra z Kyjova. Sama před lety vysokoškolská studia kvůli rodinné situaci nedokončila, ale chuť vzdělávat se, tvořit a rozšiřovat si duševní obzory ji neopustila.

Nikdo nemusí být na ulici. Každá situace má řešení, tvrdí Jaroslav Řihánek

Tento článek se zabývá tématem, které pro většinovou společnost není přitažlivé a možná ani zajímavé. Lidé bez přístřeší jsou sociální skupinou, jež údajně budí nejméně sympatií.

Mgr. Jaroslav Řihánek, MBA působí v sociální oblasti při městském úřadě v Kyjově dvanáct let. „Snažíme se předcházet sociálně patologickým jevům a lidem v nouzi pomáhat,“ říká ke své práci. „Ti lidé z něčeho musí žít, a pokud nemají vyřízený příjem sociálních dávek, uchylují se ke drobným krádežím a finanční prostředky si obstarají jinak,“ přibližuje problematiku osob, kterým se nepodařilo život zvládnout tak, aby se obešli bez pomoci systému. „Argumentuje se tím, že v současné době je dostatek volných míst, ale naši klienti jsou nezaměstnatelní. I když by chtěli, osm hodin v práci prostě nezvládnou, takového výkonu ze zdravotních a psychosociálních důvodů nejsou schopni. Někteří pobírají invalidní důchod, často ale nemají splněné odvody do sociálního systému (odpracované roky), takže zůstávají na sociálních dávkách v hmotné nouzi. Máme v péči i seniory, kteří pobírají starobní důchod. Zadlužení, alkohol, psychické problémy, ztráta sociálního zázemí jsou faktory, které je dostanou na okraj společnosti.“

Lidé už nespávají pod mostem

V Kyjově evidují více než sto lidí s těmito problémy. „Až na výjimky, se kterými budeme ještě pracovat, ale tito lidé nepřespávají venku pod mostem nebo pod nějakým provizorním přístřeškem. Oproti situaci před deseti lety nebo ve velkých městech máme tuto skupinu osob podchycenou a žijí na ubytovnách, pár jedinců bydlí v chatkách zahrádkářských kolonií (na základě souhlasu vlastníka chatky), což sice může působit problémy, ale zákon to umožňuje,“ vysvětluje Řihánek. „Někdy dochází ke kuriózním případům. Například jeden klient souhlasil s ubytováním, využíval přes den zázemí zařízení, ale protože tam kvůli horku nemohl vydržet, chodil přespávat do parku.“

Městská ubytovna pro osoby v nepříznivé sociální situaci.

V Kyjově jsou tři ubytovny, které poskytují bydlení osobám v nepříznivé sociální situaci. Jednu z nich, ubytovnu na Havlíčkově ulici na okraji města,vlastní a provozuje město Kyjov. Momentálně zde bydlí 35 mužů a 14 žen. Jedná se o lidi spíše vyššího věku. „Někteří jedinci zde žijí již patnáct let,“ přibližuje Řihánek. Klienti bydlí v pokojích po dvou. „Chceme, aby se tu lidé cítili dobře, takže jim pomáháme například s doplněním nábytku, respektujeme jejich přání. Mají celodenní přístup do kuchyňky, mohou prát v pračce a sprchovat se kdykoli během dne, všechny pokoje jsou vybaveny lednicí. Takové vymoženosti nejsou v zařízeních tohoto typu samozřejmé,“ upozorňuje Řihánek. Pochvaluje si i spolupráci se správkyní ubytovny, která je informuje o potřebách a problémech uživatelů. Sociální pracovníci zabezpečují pro klienty i základní lékařskou péči. Pracovnice úřadu do ubytovny přijíždějí většinou dvakrát týdně, jsou v kontaktu s klienty. „Například co se týče písemného styku s úřady, bývají tito lidé skutečně zcela bezradní a obálky s modrým pruhem jednoduše ignorují,“podotýká vedoucí odboru sociálních věcí.

Musí z něčeho žít

Cena ubytování činí 4 000 korun za měsíc. Ubytování osob v nepříznivé sociální situaci mimo Kyjov nabízí také dvě zařízení ve Svatobořicích nebo ubytovna Radlovec ve Ždánicích. Město Kyjov jako obec s rozšířenou působností zajišťuje poradenství a pomoc těmto lidem v celém regionu. Mají zde i malý sklad s čistým oblečením, kam zaměstnanci městského úřadu darují nepotřebné oděvy. Odbor sociálních věcí spolupracuje také s Charitou v Kyjově. Klienti mohou využít sociálního zázemí charitního K-centra, služeb Občanské poradny a v mimořádných situacích lze čerpat z prostředků získaných při Tříkrálové sbírce, kterou charita tradičně organizuje.

Část lidí bez domova má omezenou svéprávnost. Město Kyjov je ustanoveno jako tzv. veřejný opatrovník a pracovníci sociálního odboru vykonávají agendu opatrovnictví. Dalším opatřením je ustanovení „zvláštního příjemce sociálních dávek“. Tímto zvláštním příjemcem je rovněž ustanoveno město Kyjov a sociální pracovníci organizují výdaje ze sociálních dávek a důchodů, aby klient nepřišel o ubytování a zůstaly mu peníze na stravu. Obědy klientům vozí Centrum sociálních služeb, příspěvková organizace města Kyjova, nebo Charita Kyjov. Tímto způsobem lze také předejít krádežím, ke kterým docházelo, protože tito lidé jsou snadným terčem. Několikrát týdně pak docházejí na Odbor sociálních věcí, kde dostávají „kapesné“ z prostředků, které zbyly po uhrazení nutných životních nákladů. 

 Klienti se snaží svůj životní prostor zútulnit.

Dávky hmotné nouze, příspěvek na živobytí, činí 3 410 Kč. Tato částka nebyla novelizována od roku 2012. Dále klienti pobírají doplatek na bydlení. Někteří v rámci veřejné služby zajišťují úklid na ubytovně nebo v rámci veřejné služby pracují v Technických službách města Kyjova. Někteří obyvatelé ubytovny se zdržují na místech, kde je velký pohyb lidí, například u autobusového nádraží a prodejny Lídl v Kyjově. „Občas jim někdo dovolí odvézt nákupní košík a nechá jim tak pětikorunu, někteří jim věnují třeba dvacku,“ podotýká vedoucí sociálního odboru Řihánek. Lidé bez přístřeší vyhledávají městské aglomerace se sociálním zázemím. Tady také nachází společenství lidí, kteří jsou na tom podobně jako oni.

Člověk potřebuje někam patřit

„Vysvětlujeme jim, že zůstat venku je prakticky nemožné. Například stan si v současné době mohou postavit jenom na vlastním nebo pronajatém pozemku, musí mít vyřešené odpadové hospodářství a nemohou znečišťovat veřejný prostor. Pokud je přesvědčíme, a někdy to trvá určitý čas, jsme schopni jim zajistit sociální dávky, tak aby si mohli dovolit ubytovnu. Záleží ale na nich, jak jsou ochotni spolupracovat,“ vysvětluje Řihánek. „Nemáme žádné legislativní páky, jak je z ulice dostat proti jejich vůli. Ale pracujeme s tím člověkem. Navážeme vztah a postupně získáváme jeho důvěru. Někdy je to běh na dlouhou trať a dochází k relapsům. A začínáme zase znova, od začátku...

Nová dřevěná pergola na dvorku ubytovny slouží pro kuřáky. 

Pokud se k nám dostane člověk mladší než 27 let, snažíme se mu zajistit bydlení v Domu na půl cesty v Brně, kde má všestrannou i sociálně terapeutickou pomoc 24 hodin denně a jeho šance postavit se do života jsou tak výrazně lepší. Obecně platí, že čím déle člověk zůstává na ulici, tím horší jsou šance to změnit. Když se podaří pracovat s původní rodinou a dojde ke zlepšení vztahů, je to na dobré cestě. Člověk potřebuje někam patřit. Bohužel rodina se často od těchto lidí odstřihne, ale i to je pochopitelné.

Jde o širokou problematiku, spolupracujeme s řadou dalších sociálních a zdravotních služeb, výborná je také například spolupráce se sociální pracovnicí v kyjovské nemocnici. Každá situace má řešení. Nikdo nemusí být na ulici,“ je si jistý Řihánek. Pracovníci odboru sociálních věcí přistupují k těmto potřebným bez předsudků a s přesvědčením, že každý člověk má právo na důstojné zacházení a pomoc ze strany společenského systému, aby svou nepříznivou situaci vyřešil nebo žil v daných podmínkách tak dobře, jak je to možné.