Gymnázium v Kyjově slaví… Má 120 let

Kyjov - Gymnázium v Kyjově bylo založeno v roce  1898. Jeho prvním ředitelem byl Josef Klvaňa, uznávaný národopisec a přírodovědec.  Ve funkci ředitele působil více než dvacet let, až do své smrti. Josef Klvaňa byl všestranně vzdělaný člověk. Do okruhu jeho přátel patřili Alois Jirásek, Adolf Heyduk, Jaroslav Vrchlický, Antonín Dvořák nebo Joža Úprka. 

Nově upravené náměstíčko před budovami gymnázia ožilo.

U příležitosti oslav 120. jubilea školy byl vydán celobarevný almanach „120 let Klvaňova gymnázia Kyjov 1898–2018“. Jeho přílohou je nosič CD s plnou elektronickou verzí knihy, která má šestnáctkrát větší rozsah než verze knižní. „Kromě historie každého ze 120 školních roků gymnázia zde čtenář nalezne veškeré statistiky a přehledy včetně seznamu všech profesorů a absolventů školy za celou dobu existence gymnázia. Dále obsahuje na 800 obrázků z historie školy,“ informují pořadatelé v pozvánce pro absolventy gymnázia. Autorem publikace je Vladimír Kotík.

„Od prvního maturitního ročníku českého gymnázia v Kyjově v roce 1906 do jubilejního roku 2018 počet absolventů gymnázia přesáhl úctyhodných osm tisíc. Mnozí z nich dosáhli skvělých úspěchů ve svých profesích a někteří překročili hranice nejen našeho regionu, ale i vlasti, ba kontinentu,“ píše v úvodu almanachu ředitelka gymnázia Renáta Soukalová. 

Průvod, řazený podle maturitních ročníků, prošel náměstím.

Oslavy tohoto významného výročí se konaly v sobotu 23. června. Kromě tradičního průvodu absolventů školy náměstím byla na programu také dopolední mše svatá v bývalé gymnazijní kapli sv. Josefa Kalasanského, školní akademie na letním kině, podvečerní varhanní koncert absolventky kyjovského gymnázia Alžběty Bočkové v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Masarykově náměstí nebo ochutnávka vín Cechu kyjovských vinařů. Absolventi si také mohli prohlédnout současnou budovu gymnázia a byla otevřena i základní škola na Újezdě, v jejímž horním patře v minulosti gymnázium sídlilo. Ve večerních hodinách po oficiálním programu se absolventi scházeli v rámci jednotlivých tříd.

„Co pro mě tyto oslavy znamenají? Především vzpomínky na mládí, na spolužáky, na profesory, na průšvihy i radosti studentského života, na taneční, na uhelné prázdniny, na strach z maturity i na úžasný pocit úlevy, že už ji máme za sebou...“ zamýšlí se s úsměvem Blanka Pokorná, absolventka gymnázia a vedoucí pobočky Vlastivědného muzea Kyjov. 

Nejstarší absolventi kyjovského gymnázia v čele průvodu. Foto: Věra Kellnerová

Rok po válce uspořádali studenti gymnázia Majáles.

Součástí doprovodného programu oslav je výstava muzea „120 let českého gymnázia v Kyjově“. „Historie gymnázia se tu prezentuje prostřednictvím dokumentů, fotografií, plakátů, učebních pomůcek i učebnic,“ přibližuje autorka expozice Blanka Pokorná. „Těch předmětů je ale tolik, že není možné, aby se všechny vešly do výstavního sálu, proto představujeme pouze výběr z celého sbírkového fondu gymnázia. Myslím, že návštěvníky budou zajímat absolventská tabla, ale snad je zaujmou také již technicky překonané učební pomůcky a možná nahlédnou i do starých učebnic. A protože nejen učením živ je student, najdeme zde také plakáty a fotografie ze školních divadelních představení nebo diplomy z různých závodů. 

Nechybí ani tiskoviny a upomínkové předměty z dřívějších výročních oslav založení českého gymnázia v Kyjově, například čtyřicátého či padesátého výročí. Každý předmět, plakát je jedinečný, neopakovatelný, většina z nich je dochovaných pouze v jediném exempláři. Protože výstava školy jde částečně i před rok 1898, vystavujeme zde i dokumenty z kyjovského piaristického gymnázia a německého gymnázia. Jsou mezi nimi vzácné knihy z 18. století z původní piaristické rezidence, v nichž jsou zachyceny jak dějiny piaristického gymnázia, tak dějiny kyjovských piaristů,“ upozornila Pokorná. 

Dříve narození absolventi si jistě některé učební pomůcky rádi připomenou…

Vztah současných studentů Klvaňova gymnázia k výtvarnému umění prezentuje výstava žákovských prací v Radniční galerii.

Žákovské práce v Radniční galerii.

Druhý ročník "otrlých básníků" - slam poetry v Kyjově vyhrál Košičan

Kyjov – Slovák Martin Helcman, mistr Slovenska ve slam poetry z roku 2017, poprvé zvítězil také v Česku, a to konkrétně v Kyjově. V kavárně Pražírna se v sobotu 2. června uskutečnil druhý ročník exhibičního vystoupení slamerů.

Pavel Oškrkaný jako moderátor i slamer.

Organizátor, moderátor i účastník akce Pavel Oškrkaný na úvod zopakoval tři základní pravidla: slamer musí prezentovat svůj vlastní text („čili žádný Mácha, Jirásek… nedejbože Erben“), tříminutový časový limit se na exhibiční klání nevztahuje („nikdo nikam nespěchá“) a slamer nesmí používat kostýmy ani rekvizity.

Přednes má být natolik sugestivní, aby dokázal zaujmout posluchače. Básnické texty jsou vtipné, otevřené, odvážné, hrají si s významovými i jazykovými paradoxy, provokují. Soutěž proběhla ve dvou kolech. V každém kole hodnotilo pět náhodně vybraných diváků ve škále bodů od jedné do deseti. Slameři si vylosovali pořadí, ve kterém vystupovali, a po přestávce se sled v zájmu fair play obrátil, ten kdo byl poslední, vystupoval jako první.

Jiří Juráň z Olomouce se umístil v Kyjově na druhém místě

Pavel Oškrkaný z Kunovic účinkoval v Kyjově už na premiérové akci slam poetry loni v říjnu, stejně jako další dva soutěžící, vícemistr České republiky Jří Juráň z Olomouce a Jan Binder ze Strážnice. Vítěz loňské kyjovské exhibice Jiří Juráň letos skončil druhý. „Je dobré, že vždy vyhraje někdo jiný,“ poznamenal k výsledku. Mezi slamery podle něj panuje velká přejícnost, u jiných soutěžních disciplín nezvyklá, a to i na kláních nejvyšší úrovně. „Tím, že tu nefunguje odborná porota, ale bodují náhodně vybraní diváci, je to hodnocení vždy subjektivní. Nikdy to není úplně fér, mnohdy se dočkáme překvapení, ale to je na tom právě fajn,“ myslí si Juráň, který pracuje jako psychoterapeut. Rád o životě, vztazích a lidech přemýšlí a ve své profesi se cítí užitečný. Ve svých slamech mluví například o tom, že svět ovládají polarity. Někdy ovšem chybí… „Máme úhel pravý, ale….“ Ve finále na mistrovství republiky v roce 2018 v Praze skončil třetí. „Na klání přišla tisícovka lidí a soutěžilo se o peněžitou odměnu, ale my jsme parta, slameři se mají fakt rádi, lidi se navzájem podporují, to nenajdete nikde jinde, “ dodává spokojeně.

Honza Binder ze Strážnice obsadil třetí místo.

Vícemistr regionálního kola slam poetry v Uherském Hradišti Honza Binder se umístil v Kyjově tentokrát na třetím místě. „Právě dokončuju školu a na poli literárním úspěšně stagnuju, i když některé nové texty jsem tu prezentoval,“ říká Binder s tím, že si je vědom, že jeho komplikovanější verše nedokáží oslovit tak široké spektrum publika. Nedávno absolvoval exhibiční vystoupení v Banské Bystrici. Rád cestuje, s partou kamarádů byl například v Albánii a střípky jeho zážitků najdeme v jeho poezii. 

Pavel Oškrkaný, na kterého v Kyjově zbyla čtvrtá příčka, má za sebou úspěch v Nitře. Zvítězil zde v březnovém exhibičním utkání ve slamu a také v divadelní improvizaci, které se rovněž věnuje. Je učitelem, vyučuje zeměpis a dějepis a už se velmi těší na blížící se prázdniny. Spravuje web Slamoviny, kde mapuje veškeré dění v oblasti slam poetry u nás.

Vítěz exhibičního utkání v Kyjově Slovák Martin Helcman.

Nejvíc sympatií diváků si získal pětadvacetiletý Martin Helcman, který pochází z východního Slovenska z Košic. Už sedm let žije v Brně, kde vystudoval farmacii. „ Napísal som a vlastným nákladom aj vydal zbierku básní O pálení,“ řekl Helcman, který si knížku také sám ilustroval. Tématem jeho jednoduchých úderných slamů je kritika společnosti, především nesnáší byrokracii, a u diváků zarezonovaly i verše reflektující jeho nástup do „pracovního procesu“. Jak se ukázalo, jeho měkká slovenština nebyla žádnou překážkou, možná právě naopak... Martin Helcman se stal vítězem vůbec prvního mistrovství Slovenska ve slam poetry, které se uskutečnilo loni v září v Banské Štiavnici. „Na Slovensku není slam poetry zdaleka tak silným fenoménem jako v Česku,“ přiznává Helcman, který se účastní soutěží asi tři roky.

A jaký byl názor diváků? „Líbilo se mi to moc,“ uvedla Nikol Patíková. která se zabývá scenáristikou, „dobře jsem se bavila a překvapila mě vysoká úroveň textů i mluveného projevu,“ zhodnotila soutěž. „Zároveň mě mrzí, že přišlo tak málo lidí. Kyjov bohužel (zatím) není zvyklý na literární akce,“ poznamenala. 

Poetry slamy začal jako první organizovat v polovině 80. let v Chicagu stavební dělník Marc Smith, dnes přezdívaný jako Slam Papi. Ze Spojených států se tento fenomén rozšířil po celém světě. U nás se objevuje poprvé v roce 2002. V poslední době narůstá počet měst v České republice, kde se konají akce slam poetry a přibývá i slamerů - interpretů, účinkujících, performujících básníků. Soutěž má organizovaný charakter, konají se regionální kola a Mistrovství Čeké republiky ve slam poetry.

Slameři. Zleva: Pavel Oškrkaný, Jiří Juráň, Martin Helcman a Jan Binder

Vinaři z Kyjovska hostili návštěvníky z celé republiky

Kyjov - Vydařený. Tak hodnotili čtvrtý ročník Otevřených sklepů Kyjovska návštěvníci, vinaři i pořadatelé. Akce startovala v sobotu 9. června ve 13 hodin. Do Kyjova v srdci Moravského Slovácka si v tento svátek zdejšího vína našli cestu lidé z celé republiky. 

Tato sympatická žena přijela na Otevřené sklepy Kyjovska až z Náchoda v Královéhradeckém kraji.

„Prodalo se 506 vstupenek, to je asi stejný počet jako v loňském roce,“ informoval vinař Stanislav Martinek z organizačního výboru s tím, že v předcházejících letech měla účast na akci vinařů Kyjovska vzestupnou tendenci. V předprodeji stála vstupenka 500 korun, později o stokorunu více. Vstupné zahrnovalo degustační skleničku a dva kupony v hodnotě 100 Kč na nákup vína, volnou 

Nikdy není dobré pít na prázdný žaludek…

degustaci nabízených vín, katalog vinařů a vinařství s mapkou. Na náměstí, v jeho blízkém okolí a v areálu Pod Šištótem bylo celkem 28 míst, stanovišť jednotlivých vinařů, kde se víno ochutnávalo. Nechyběly ani stánky s občerstvením a dobrou kávou. Většina návštěvníků trasu absolvovala procházkou, někteří to pojali stylově a využili možnosti svézt se do areálu sklepů Pod Šištótem koňským povozem. Tady byl připraven bohatý kulturní program. Vystoupil dětský folklorní soubor Kyjovánek a ženský folklorní soubor Tragačnice. Mužský sbor z Nětčic a mužský sbor ze Želetic se přesunovaly po městě a svým zpěvem vytvářely jedinečnou atmosféru typickou pro zdejší kraj. Ve večerních hodinách zahrála Pod Šištótem cimbálová muzika Pavla Růžičky. 

K vínu patří zpěv i krásné ženy… Zazpívaly Tragačnice.

 Akce nabízí možnost na jednom místě ochutnat ta nejlepší vína z kyjovského Slovácka. A to jak od drobných vinařů, pro které je vinařství životním koníčkem, až po zdejší renomovaná vinařství. Svůj stánek v areálu sklepů mělo například vinařství Josefa Dufka ze Svatobořic-Mistřína. „Máme tady patnáct vzorků, deset bílých, pět červených. Nejvíc se rozlévá Veltlínské zelené, pozdní sběr 2016 z panenské sklizně, to je hodně oblíbené. Taky Hibernal, pozdní sběr 2017, který je šampionem Mikulovských vinných trhů pro rok 2018 a chutná i Pálava, polosladká,“ přibližuje Zbyněk Náplava, technolog vinařství Dufek. Vinařství Josef Dufek bylo založeno v roce 2003 a předcházela mu více než stoletá tradice výroba vína v rodině Dufkových.

Malovinař Jan  Kahánek ve sklípku Pod Šištótem.

Své víno ve sklípku Pod Šištótem nabízel také například malovinař Jan Kahánek, který se této zálibě věnuje od sedmdesátých let, kdy se do Kyjova přiženil ze severní Moravy. S rozléváním vzorků mu pomáhala dcera Jana. „K práci kolem vinohradu a vína jsem byla vedena odmalinka,“ usmívá se mladá žena. Jan Kahánek byl u zrodu akce Otevřených sklepů. „Lidé sem do Kyjova přijíždějí z celé republiky. Z Vysočiny, ze severní Moravy, z Prahy, z Čech. Poznáte to i podle dialektu,“ říká.

„Přijeli jsme z východních Čech. Účastním se poprvé a jsem nadšená. O akci jsme se dozvěděli přes kamarády a pak jsem si to našli na internetu,“ přiblížila paní Zdena Makovská. „Zajímavá atmosféra, zajímaví lidi, příjemné počasí,“ zhodnotil návštěvník, který se představil jako Míla Henzl. Přicestoval s přáteli z Vysočiny od Havlíčkova Brodu. Spokojený byl i student Viktor z Brna, který se do Kyjova chystal už několik let, ale kvůli studijním povinnostem se mu to podařilo až letos.

Lokalita sklepů Pod Šištótem se brzy zaplnila návštěvníky.

„Předností akce je, že na jednom místě můžete ochutnat vína nejenom z Kyjova, ale z celého Kyjovska,“ podtrhl vinař a organizátor Stanislav Martinek. Kromě kyjovských vinařů (Šalša, Polášek, Zavrtálek, Kölbel a další) se v Kyjově prezentovali i vinaři z okolí (Vinařství Maňák, Žůřek, Vinařství Svoboda Žarošice, Rodinné vinařství Čevela Strážovice atd.). Vinařům přináší tato akce možnost získat nové zákazníky.

Vzorky ze svého rodinného vinařství zde představil například i Jiří Kolaja z Ježova, který se Otevřených sklepů Kyjovska rovněž účastní každoročně. Vinařství bylo založeno v roce 1991. V současné době vlastní necelý hektar vinic v okolí Ježova, Skalky a Žeravic.

„Jak jsem se lidí ptal, vládla všeobecná spokojenost. Každý kdo chtěl, si to svoje vínko našel...“ uzavřel Stanislav Martinek s tím, že příští ročník akce Otevřené sklepy Kyjovska se uskuteční v druhém červnovém týdnu.

Trochu poesie do života… Nerudovy verše u chodníku

Kyjov - Je to už 140 let, co byla vydána básnická sbírka Jana Nerudy Písně kosmické. Ve své době se novinář, fejetonista a básník zajímal o astronomii a ani z dnešního pohledu prý verše, které oslavují lidského ducha a jeho objevitelskou činnost, neobsahují věcné chyby. Možná by autora potěšilo, že ty nejznámější z nich mají obyvatelé Nerudovy ulice v Kyjově denně na očích…

Verše Jana Nerudy ulici, která nese jméno autora, sluší...

Koncem dubna v rámci projektu Lipová ratolest byly upraveny předzahrádky v části Nerudovy ulice, která je nejrušnější komunikací v celém městě. Byly zde vysazeny stromy, zelené stěny z habrů, květiny, trávníky, byl doplněn nový mobiliář – lavičky a stojany na kola. Ulici změny prospěly a kolemjdoucí je oceňovali. Podle projektu Lukáše Lattenberga a Daniela Matějky chyběly ještě kovové cedule s prořezaným číslem popisným a verši Jana Nerudy, po kterém je ulice pojmenována.

„Naším krédem je, že každé místo si zaslouží úctu a snažíme se tomu dát i něco navíc, takže to propojení názvu ulice po slavném básníkovi s jeho známými verši se nabízelo,“ vysvětlil spoluautor projektu, absolvent zahradnické fakulty v Lednici, Lukáš Lattenberg ze Skoronic. „Celé své dětství jsem prožil v zámeckém parku v Miloticích u Kyjova, kde můj otec pracoval jako vedoucí zahradník. Není tedy divu, že jsem se, formován tímto prostředím, již v útlém věku rozhodl zasvětit svůj život stejnému oboru jako on,“ dočteme se na webových stránkách pětatřicetiletého inženýra.

V návaznosti na dlouholetou spolupráci s kolegou Danielem Matějkou Lukáš Lattenberg založil projekční studio Ateliér per partes. V minulosti tato dvojice například projektovala úpravu okolí cyklostezky Mutěnky, která vede z Kyjova do Mutěnic. „Mobiliář, lavičky a informační tabule jsou na svém místě, ale ostatní úpravy se realizují postupně,“ přibližuje Lattenberg. Ateliér má celorepublikovou působnost, ale nejvíce projektů vzniklo na jižní Moravě. Jedním z nich je úprava památníku internačního tábora ve Svatobořiccích-Mistříně nebo realizace zeleně v projektu náměstíčka před budovou gymnázia v Kyjově, na kterém se v současné době pracuje. Významnou akcí byla i spolupráce na obnově zámeckého parku v Lednici.

V současné době je projekt na Nerudově ulici v Kyjově hotový, poblíž chodníku je instalováno jedenáct kovových tabulí s verši autora, po němž je ulice pojmenována. Některé verše jsou notoricky známé a člověk si vybaví i slavné scény z filmu, kde se rýmy klasika staly kamenem úrazu a zdrojem vtipných situací. Například slovo „hrdobec“ zpopularizoval film „Marečku, podejte mi pero!“. A první sloky básně Jak lvové bijem o mříže, odkud tento zkomolený tvar jednotného čísla pochází (správně „hrdobce“ - hrdý člověk), si mnozí z nás pamatují z čítanek. A možná se nám vybaví i jiné vzpomínky z dětství nebo dostaneme chuť si přečíst další básně nebo dokonce sami nějakou báseň napíšeme… V každém případě umístění literárního díla do veřejného prostoru je originální nápad.

Zajímavostí je, že se výtisk Písní kosmických v českém a anglickém jazyce dostal díky americkému astronautu Andrew Feustelovi v roce 2009 do vesmíru. Matka astronautovy manželky je Češka pocházející ze Znojma.

Záliba v železniční dopravě je milý žrout času...

Kyjov - Tři přátelé a nadšenci pro železnici vybudovali muzeum věnované železniční dopravě v našem regionu. Expozice se nalézá v budově, která byla původně postavena jako stavědlo, ale svému účelu nikdy nesloužila. Objekt stojí poblíž vlakového nádraží u přejezdu se závorami. Odsud by signalista před automatizací na povel výpravčího ovládal výhybky a návěstidla. Budova však dříve sloužila jako dílna a sklad. Železniční expozice Stavědlo tu funguje už šest let. Je otevřeno příležitostně nebo po domluvě.

  

 Zleva: Tomáš Hein, Milan. Řihánek a Dan Kyslinger.

Expozice je rozdělena na dvě části. První z nich je zaměřena na lokální tratě a v současné době zde najdeme výstavu s tématikou historie tratě „Ždánka“, která vedla ze Ždánic do Čejče. „Osobní doprava na této trati byla zrušena před dvaceti lety v květnu 1998, ale dlouho ještě fungovala nákladní doprava, kdy se hlavně jezdilo do Uhřic pro ropu,“ vysvětlil Milan Řihánek. Od zahájení nákladní dopravy na této trati uplynulo 110 let. Na úseku trati ze Ždánic do Uhřic je nyní vybudována cyklostezka. Výstava obsahuje spoustu dobových fotografií, map a provozní dokumentace. „Nadšenců pro železnici je hodně a rádi s námi spolupracují,“ dodal s úsměvem osmatřicetiletý Řihánek.

Horní patro expozice je věnováno železniční dopravě v Kyjově, jejíž počátky se datují do roku 1884, kdy byla uvedena do provozu lokální dráha do Bzence a Moravského Písku. V roce 1887 byl slavnostně zahájen provoz z Brna do Kyjova. Návštěvníci si mohou prohlédnou historické fotografie, funkční model kolejiště a železniční artefakty.

Funkční model kolejiště zaručeně pobaví děti.

„Mamka mne od malička vodila na nádraží, rád jsem jezdil vlakem a už mi to zůstalo,“ vypráví středoškolák Dan Kyslinger, který v současné době jezdí zácviky na vlakvedoucího. Je členem Klubu přátel kolejových vozidel v Brně a na Stavědlo za svými přáteli pravidelně dochází. Na stejnou vlnu je naladěn i jeho kamarád, nadšenec Tomáš Hein, který se rozhodl ve svém volném čase zvelebit železniční stanici v Kyjově-Bohuslavicích. „Odklidil jsem veškerý nepořádek, opravil lavičky, všechno jsem nově natřel… Je to tam zase jak za starých časů,“ pochvaluje si dobrovolník, který si nechal uhradit pouze barvy.

Tomáš Hein z vlastní iniciativy zvelebil železniční stanici v Kyjově-Bohuslavicích.

Železniční muzeum Stavědlo v Kyjově vybudovali společně přátelé František Knápek z Bukovan, Antonín Sehnal z Labut a Milan Řihánek z Kyjova. Rádi zde vítají zájemce a spřízněné duše. „Ten náš koníček je žrout času – ale milý žrout času,“ shodnou se kamarádi.

Oslavy 50. výročí zahájení provozu v Uhřicích v roce 1958. (Foto: archiv Stavědla.)

 Výstavu "Ždánka - 110 let" si v expozici Stavědla návštěvníci mohou prohlédnout v sobotu 23. června do 10 do 18 hodin.

Většina koupališť v regionu již otevřela

Region – I když je Česko považováno za bazénovou velmoc a mnozí skutečně dávají přednost osvěžení v soukromém bazénu na zahradě, stále je dost těch, kteří se těší, až si ve velkých bazénech veřejného koupaliště pořádně zaplavou a jejich děti si zde užijí vodních atrakcí. Nástup tropických teplot byl letos opravdu nečekaně rychlý a na některých místech regionu na něj pružně zareagovali. 

Letošní sezonu zahájilo 1. června letní koupaliště v Hodoníně. Teplota vody byla už v prvním týdnu po otevření příjemných 25-26 stupňů Celsia a návštěvnost areálu se počítala ve stovkách. „V provozu jsou všechny bazény a atrakce, ceny vstupného se nemění. V měsíci červnu bude ještě v provozu také krytý plavecký bazén,“ dočteme se na webových stránkách hodonínského koupaliště. Od data 1. června odstartovaly provoz také koupaliště ve Strážnici nebo Vracově.

Bazén pro nejmenší v Kyjově.

Koupaliště v Kyjově otevřelo svou bránu návštěvníkům v pátek 8. června. Je to o deset dnů dříve než v minulém roce. Z technických důvodů bylo odloženo zahájení sezony  Přírodního  koupacího  biotopu v Kyjově-Bohuslavicích, otevřelo o týden později. O víkendu 9. června otevřelo koupaliště ve Ždánicích. 

V Dubňanech stanovili termín zahájení koupací sezóny v aquaparku na pátek 15. června. V tento den otevře také koupaliště ve Veselí nad Moravou. Rekonstrukce v areálu koupaliště jsou hotovy, úpravy budou probíhat ještě v jeho okolí, ale provoz koupaliště to nijak nenaruší. V Moravském písku koupaliště otevře v sobotu 23. června a tento datum si určili jako nejzazší termín pro zahájení provozu i v aquaparku v Uhřicích. „Ekonomické náklady na denní provoz jsou značné, takže návštěvnost koupaliště bývá rentabilní skutečně až o prázdninách,“ uvedl na vysvětlenou starosta Uhřic Petr Tihelka. 

Aby první svaté přijímání nebylo zároveň posledním...

Region - Významný okamžik v duchovním životě dítěte, nebo spíše jenom tradice, splněné přání babičky, památeční fotografování ve svátečních šatech a rodinná oslava se slavnostním obědem? První svaté přijímání může být tím i oním… nebo dokonce vším dohromady. Ve farnostech našeho regionu je tato událost v těchto dnech aktuální.

V Kyjově přistoupilo v neděli 27. května k prvnímu svatému přijímání 14 dětí, z toho 8 dívek a 6 chlapců. V rámci výuky náboženství se děti katecheticky na tento okamžik připravovaly celý školní rok. Dva měsíce předem se navíc scházely o středách na faře. „Šlo nám také o to, aby se děti zapojily do činnosti farnosti, někteří chlapci ministrují, děvčata zpívají ve scholičce … aby děti nejenom přijímaly to, co církev poskytuje, ale samy přispěly svým dílem tomuto společenství,“ uvedl děkan z kyjovské farnosti P. Vladimír Mrázek.

 

Dlouhodobější průměrný počet dětí přistupujících každoročně k prvnímu svatému přijímání je v kyjovské farnosti asi dvacet. „Loni to bylo 23 dětí, před pěti lety 11 dětí a před deseti lety 26 dětí,“ listuje děkan krasopisně psanými záznamy ve farní knize. „Bolestí je, že polovinu dětí ztrácíme velmi rychle. Někteří měli už v tomto roce potíže s účastí na nedělní mši svaté, rodina na to nebyla zvyklá. Takže někdy je to opravdu pouhá tradice a svaté přijímání nevede k ničemu hlubšímu a vyššímu, stává se jenom něčím vnějškovým… Je to velká škoda, že rok práce a duchovní formace dětí vyústí jenom právě do tohoto jednoho svátečního okamžiku – a dál už se třeba nic neděje...“ povzdechl si kyjovský děkan.

 

V Hodoníně se slavnostní mše spojená s prvním svatým přijímáním dětí uskuteční 10. června. Jak informoval děkan P. Josef Zouhar, tato událost se letos týká 11 třeťáků, šesti chlapců a pěti dívek. Děti se na ni připravují ve výuce náboženství už od první třídy. O pátcích je jim věnována dětská mše. Dlouhodoběji se stav prvokomunikantů v této farnosti pohybuje mezi 9 a 15 dětmi. „Asi 50 procent z nich se dále aktivně účastní na životě farnosti,“ doplnil děkan.

 

Ve Veselí nad Moravou 20. května přistoupilo poprvé ke stolu Páně 42 dětí, z toho 24 chlapců a 18 dívek. „Tak vysoký počet dětí jsme tu naposledy měli před patnácti lety,“ konstatoval kaplan P. Roman Vlk, který děti k k přijetí Ježíše v Eucharistii připravoval. „Vyučování náboženství probíhá jak na zdejší církevní základní škole, tak i na státní škole. Dětí ze státní školy bylo tentokrát o něco více." Příprava na tento slavnostní okamžik by podle něj měla ideálně probíhat už od narození dítěte, kdy rodiče při jeho křtu slibují, že dítě budou vychovávat v katolické víře. „I když se mladý člověk třeba na nějakou dobu vzdálí náboženskému životu, stává se, že se i po letech vrátí u příležitosti přípravy k biřmování nebo na manželství,“ dodává s optimismem P. Vlk.

 

Na fotografii je 42 dětí, které přistoupily 20.5.2018 k prvnímu svatému přijímání ve farním kostele Svatých andělů strážných ve Veselí nad Moravu. Vlevo je veselský kaplan P. Roman Vlk, který děti připravoval. Většina dětí je podle místní tradice oblečena v krojích.   Foto: Zbyněk Šišpera

„Moc jsme se na tuhle chvíli těšili, bylo to krásné a dojemné. Tuhle slavnost dítě, člověk, prožívá jen jednou v životě,“ řekla po sváteční mši maminka z Kyjova. „Otec Tomasz má krásný vztah k dětem, moc mu děkujeme za to, jak celou přípravu vedl,“ ocenila kněze Tomasze Zurka z kyjovské farnosti. „Syn prožíval přípravu v klidu, dva týdny před slavností psali na faře velký test, dostal jedničku. Jenom v sobotu začal být nervozní, nemohl usnout, ale v neděli to zvládl bravurně... V sobotu  byl v kostele pro děti i rodiče finální nácvik, to bylo důležité, a údajně všude to tak není. Mše byla sváteční, dojemná, měla jsem co dělat, abych nebrečela, obzvlášť při pohledu na děti, když četly přímluvy, společně se u oltáře drželi všichni za ruce i s Otcem Tomaszem – a modlili se...“ popsala svoje zážitky ze slavnostní události žena.

 

Pěvecký sbor Carmina Vocum pozval své jmenovce

Kyjov - Tři smíšené pěvecké sbory se shodným názvem Carmina Vocum učinkovaly v Kyjově. Jeden přijel z Prahy, druhý ze Slovenska, z města Zlaté Moravce, třetí byl místní. Bylo to už jejich třetí společné setkání.

„To, že soubory mají stejný název jako ten kyjovský, není samozřejmě náhoda,“ potvrdil sbormistr Carmina Vocum Kyjov Mario Kudela. Kontakt na své „jmenovce“ nalezli na internetu a během následných let se ze seznámení vyvinula přátelská spolupráce. „Nejdříve jsme se spojili se sborem z Prahy a před třemi lety jsme poprvé společně zpívali v našem hlavním městě,“ řekl Kudela. „Potom jsme oslovili kolegy ze Zlatých Moravců a loni jsme s pražským sborem navštívili společně Slovensko. Teď jsme na řadě my, pořádáme mezinárodní koncert v Kyjově. Je nás dohromady asi devadesát zpěváků, takže závěrečná skladba Missa Festiva Johna Leavitta zazní v tomto plném obsazení,“ dodal sbormistr před vystoupením. Hned po svém pátečním příjezdu sbory učinkovaly v rámci Noci kostelů v kostele Nanebevzetí panny Marie v Kyjově. 

Sbormistryně Zuzana Hudecová ze Slovenska řídila svůj sbor v historickém kostýmu.

Carmina Vocum ze Zlatých Moravců má 24 členů, pod vedením Z. Hudecové funguje 11 let.

 Latinské slovní spojení CARMINA VOCUM se překládá jako „zpěvy písní". „Carmina Vocum v Kyjově působí od roku 1999, takže příští rok to bude dvacet let, co se tady v Kyjově snažíme povznést kulturu sborového zpěvu. Přede mnou na tomto poli působili pan Máčel a pan Březina, vedli sbory mužské a ženské, já řídím pro změnu sbor smíšený,“ doplnil Mario Kudela. 

 Kyjovský sbor Carmina Vocum má 40 zpěváků. Sbormistr Mario Kudela pochází z hudební rodiny, vyučuje sólový zpěv a hru na varhany v ZUŠ. Kromě pěveckého sboru založil Komorní orchestr města Kyjova.

 Na koncertu zazněly například skladby J. S. Bacha, P. I. Čajkovského, A. Dvořáka, A. Vivaldiho, W. A. Mozarta, kyjovský sbor uvedl Nella Fantasia od současníka Ennia Morricone. Pražský sbor Carmina Vocum zazpíval v úpravě i lidové písně – slovenskou, moravskou, srbskou i japonskou. 

Pěvecký sbor Carmina Vocum byl založen v roce 1990 v městské části Praha 13. Má 25 členů. Sbormistryně Dragana Novaković pochází ze Srbska.

 „Považuji to za velmi dobrý nápad,“ řekl jeden z návštěvníků koncertu, „takovou akci zorganizovat. Sbory jsou si svým repertoárem i provedením blízké, přesto je ale každý z nich originální. Některé skladby jsem znal, jiné byly pro mne nové,“ zmínil milovník hudby. „Oslovily mne například temperamentní židovské zpěvy Šalom alejchem v podání sboru ze Zlatých Moravců a závěrečná mše Missa Festiva ve společném provedení všech tří souborů zněla impozantně. Jsem rád, že jsem přišel, i když mi čas sobotního večera moc nevyhovoval. Pozvánku jsem obdržel osobně den předtím na Noci kostelů. Myslím, že je škoda, že akce neměla větší propagaci, tak hodnotný program by si zasloužil větší účast,“ uzavřel  návštěvník hudební události.

Všechny tři sbory Carmina Vocum se sešly na scéně, aby zazpívaly Missa Festiva J. Leavitta.

(Článek vyšel v Novém Slovácku.)

Kyjovský škopek, to je košt piva s bohatým programem...

Kyjov - Už druhý ročník Kyjovského škopku uspořádalo Městské kulturní středisko v Kyjově. Organizátoři předpokládali, že bude přinejmenším stejně vydařený jako ročník premiérový a slibovali si ještě vyšší návštěvnost. A nepřepočítali se...

Loni přišlo na tento „Festival poctivého piva, dobrého jídla, skvělého programu i nevšední zábavy“, jak zní oficiální slogan této akce, asi 1400 lidí. „Letos jsme se posunuli na číslo 1 600,“ informovala Andrea Něničková z programového oddělení městského kulturního střediska. „Vloni si návštěvníci akci moc pochvalovali, takže letos s sebou vzali nejspíše své přátele,“ dodává Něničková.

Pořadatelé lákali na nabídku až třiceti druhů piv, na stánky s nejrůznějšími pochutinami, na zábavné atrakce, netradiční soutěže a zajímavý hudební program. Akce proběhla v sobotu 26. května na prostranství za kulturním domem pod obřím stanem. Na programu byly čtyři soutěže: soutěž v pití piva na čas, pivní štafeta, pojídání knedlíků a lidský stolní fotbal. „O soutěže byl velký zájem jak ze strany soutěžících tak fanoušků, kteří nadšeně povzbuzovali. Panovala výborná nálada,“ pochvaluje si Něničková.

 

Soutěž v pojídání knedlíků se těšila zájmu přítomných.

Návštěvníci si mohli také prohlédnout nebo přímo vyzkoušet vystavené motorky. Děti si užily nafukovací skákací pirátskou loď nebo utvořily týmy a zahrály si lidský stolní fotbal. K pivu se hodí rocková muzika, a tak pořadatelé vybrali kapely v rámci tohoto žánru tak, aby program byl pestrý a každý si přišel na své. Na pódiu se předvedla například kapela Šroti z Dolních Bojanovic, hudební skupina Šufa z Kyjova, Bigbíty Rock z Kostelce nebo Premier ze Zlína.

Stolní lidský fotbal si s chutí zahráli dospělí i děti.

„Chtěli jsme uspořádat pro občany Kyjova i okolí košt piva s bohatým kulturním programem,“ shrnuje Zdeněk Kunz z městského kulturního střediska. „Dostalo se k nám mnoho kladných ohlasů, které nás podporují v myšlence zorganizovat příští rok další ročník,“ zakončila s úsměvem programová pracovnice Andrea Něničková.

Hudební vystoupení kapely Šroti z Dolních Bojanovic.

(foto: 3x archiv MKS Kyjov.)

Galerii Doma „válcuje“ něžnost ze Zlína

Kyjov - Dvě autorky, Eva Vavrečková a Markéta Prokopová, ovládly prostory kyjovské galerie Doma. Obě mladé ženy vystudovaly Zlínskou soukromou vyšší odbornou školu umění. Podpořit je přišli jejich pedagogové, akademický sochař Radim Hanke, vedoucí oboru Grafická tvorba, uznávaný výtvarník Lubomír Jarcovják a pedagog oboru Užitá malba, malíř Pavel Preisner.

Eva Vavrečková vedle svého sochařského autoportrétu.

Autorkou sochařských portrétů je Eva Vavrečková (nar. 1983). „Zajímají mě lidé, jejich tváře, povaha a osudy, které tam vidím,“ říká ke své realistické tvorbě. Častým námětem její práce jsou děti, sama je maminkou dvou sourozenců předškolního věku. „Děti si nafotím, protože neposedí, poměřím, vymodeluju z hlíny, udělám sádrovou formu, do které odleju odlitek, a formu pak osekám, takže se zničí. Zřídka používám silikonovou formu, která se dá použít opakovaně,“ popsala svou techniku sochařka.

 Mezi vystavenými pracemi najdeme i model hlavy učitele, u kterého sochařskou tvorbu studovala – akademického sochaře Radima Hankeho. „Eva je jedna z mých úplně nejlepších žaček, “ řekl na adresu pětatřicetileté sochařky Hanke. „Eva má naprosto výjimečný talent pozorovací. Portrét je dneska velmi úzká disciplína, kterou se moc lidí nezabývá. Proto si rozumíme, děláme podobný obor a komunikujeme spolu o tomto tématu. Myslím si, že takových talentů, kteří se rodí s tím, že to mají v sobě, je úplné minimum, takže mám radost, že někdo půjde dál touto cestou,“ říká Hanke. 

 

 Eva Vavrečková se svým učitelem sochařem Radimem Hanke.

Zlínský sochař a výtvarník Radim Hanke je autorem bronzové sochy sv. Jana Pavla II. stojící u bukovanské kaple, která byla slavnostně odhalena a požehnána právě před rokem. V současné době Hanke vystavuje ve zlínském zámku a pracuje na památníku obětem první světové války, který najde své místo na městském hřbitově ve Vyškově.

Markéta Prokopová (nar. 1976) se zabývá volnou grafikou. V galerii Doma vystavuje kresby tuší na papíře a kresby vodou se zapíjenou tuší. Jak říká, nejvíce ji inspiruje příroda a vztahy. „I když lidé na mých grafikách nefigurují, dojmy ze setkání tam nějakým způsobem přítomny jsou,“ přibližuje výtvarnice.

 Markéta Prokopová je autorkou výzdoby oken v kapli sv. Jana Pavla II. v Bukovanech. Její práce jsou velmi jemné, subtilní, působí až étericky. Vyjadřují její zájem o vše uvnitř i vně nás, o svět, který vnímáme vnitřně. 

Grafička Markéta Prokopová před galerií Doma.

 „Hodně času tráví péčí o zahradu a motivy přírody jsou na jejích pracích znát, někdy je i velmi konkrétní,“ doplňuje její učitel Lubomír Jarcovják. Sám se věnuje grafice, práci s papírem a knižní vazbě, práci v betonu, pískovci a kombinaci různých materiálů při tvorbě sochařských objektů. Lubomír Jarcovják je spoluautorem návrhu interiéru bukovanské kaple a autorem plastiky - siluety Ježíše Krista z dubového dřeva v kapli sv. Jana Pavla II. v Bukovanech. Již předtím vytvořil monumentální křížovou cestu v polích poblíž Bukovan. Nyní pracuje na pomníku padlým ve druhé světové válce, který bude stát v obci Kašava v okrese Zlín.

Výstavu uvedl pedagog Zlínské soukromé vyšší odborné školy umění malíř Pavel Preisner. Obě autorky, Eva Vavrečková a Markéta Prokopová, se sochařstvím i volnou grafikou zabývají ve volném čase a věří, že se časem dopracují k tomu, že je jejich tvorba uživí a oni se svému oboru budou moci věnovat naplno.

Výstava nazvaná Stvořené v galerii Doma potrvá do 9. června.

Hudební vystoupení na vernisáži výstavy Milana „Lovce“ Bílovského z Kyjova a Mirka Černého ze Zlína.

 

Sochařské modely Evy Vavrečkové se doplňují s grafickými pracemi Markéty Prokopové na stěnách.

Častým námětem sochařské tvorby Evy Vavrečkové jsou malé děti.

Markéta Prokopová prezentovala svoje práce tuší. Inspiruje ji příroda.

Grafika Markéty Prokopové.

V galerii Doma. O výstavu "Zlíňáků" byl zájem.

Rodačka z Čeložnic vystavuje v Radniční galerii

Autorka Růžena Sedlářová obraz pojmenovala Čas bledulí.

Kyjov – Pochází z Čeložnic, a tak odsud na výstavu do Kyjova přicházejí její příbuzní i známí a nechávají v návštěvní knize pochvalné zápisy na její adresu. Řeč je o Růženě Sedlářové (nar.1946), která vystavuje své obrazy v Radniční galerii.

Výstava má název Krajinou domova. Najdeme tu obrazy přírody inspirované okolím rodných Čeložnic, ale i Bruntálska, kde nyní autorka bydlí, nebo obraz pobřeží Atlantiku – Růžena Sedlářová žila také několik let ve Velké Británii. Nejraději maluje stromy a moře nebo portrétuje zajímavé lidi. Zastává sympatický názor, že obrazy mají být srozumitelné a dávat lidem radost. 

Původním povoláním je Růžena Sedlářová zdravotní sestra, později pracovala jako vychovatelka a učitelka angličtiny na základní škole. „Malovala jsem už jako malá, ale rodiče tomu příliš nepřáli. Maminka vždy říkala: čmáranice tě neuživí," vzpomíná malířka a kreslířka Sedlářová. Talent přitom zdědila právě po mamince, která byla velmi zručnou a vyhlášenou vyšívačkou slováckých krojů a sama si vymýšlela a kreslila motivy a vzory.

V Anglii, kde pracovala jako pečovatelka a měla dost volného času, se po mnoha letech ke kreslení vrátila. První výstavy Růženy Sedlářové se konaly v letech 2006 a 2007 v Londýně. Po odchodu do penze se své zálibě začala věnovat naplno. Používá především akrylové barvy, zřídka olej. Vzorem jsou jí staří mistři, obdivuje především impresionisty, jejichž tvorbou je částečně ovlivněna.

Růžena Sedlářová ráda maluje stromy.