Daniel Bartoš naslouchá hudbě lastury.(Foto. archiv D. Bartoše.) |
„Zavřete
oči…“ vyzval přítomné hudebník a zhasl v místnosti
světlo, protože ve tmě člověk vnímá zvuky intenzívněji. Za
okamžik si děti opravdu připadaly jako v horkem rozpálené
Africe, kde se ozývají rytmy domorodců. Daniel Bartoš hrál na
hliněné perkusivní nádoby zvané udu, jednu z nich
si sám na základě inspirace hudebníkem Tomášem Rohlederem
navrhl a vyrobil. A příležitost vyzkoušet si neobvyklé nástroje
dostaly i děti.
Nejvíc je nadchnul didgeridoo,
dechový hudební nástroj australských domorodců. V tradiční
podobě se jedná o termity vyžraný dutý kmínek stromu eukalyptu.
„Nikdo pořádně nevěděl, ze které oblasti Austrálie ten
nástroj pochází. A mě tak svým intenzivním zvukem zaujal,
že jsem si řekl, že se do Austrálie musím podívat,“ vypráví
Bartoš. K protinožcům cestoval v roce 2006 a původně plánovaný
tříměsíční pobyt se protáhl na celý rok. „Austrálie je
velká a ten nástroj pochází až ze samotného tropického severu
kontinentu, odkud je blíže do Indonésie než například do
Sydney. Je to velmi odlehlá část Austrálie známá jako Arnhemská
země. Zde se dostanete do vzdálených domorodých komunit
zvaných outstations, kde nástroj můžete vidět
doopravdy ve svém původním prostředí, například jako jediný
pozvaný návštěvník do osady na břehu Arafurského moře...
Každý hudební nástroj má v sobě již skrytý svůj příběh a
didgeridoo vás provede tropickým pobřežím Austrálie.
Tento svět skvěle přibližuje například film 10
Kánoí od režiséra Rolf De Heera, který film v té době
právě představoval na místním folklórním GARMA festivalu.
Didgeridoo, známě jako yidaki,
je v podstatě rytmický dechový doprovodný nástroj. Představte
si kombinaci basové kytary a bicích, které doprovází tradiční
písně kmene Yolungu zvané manikay. Je
fascinující, jak velmi jednoduché hudební nástroje mají
neuvěřitelně širokou paletu zvuků a výrazů.“
Daniel
Bartoš se hudbě věnuje od mládí, inspiroval ho například Jimi
Hendrix a jeho improvizace na elektrickou kytaru, obdivuje islandskou
zpěvačku Björk a její jedinečnou hudbu, která používá
originální hudební nástroje a obdobně syrové elektronické
zvuky podobné didgeridoo. „Já tomu říkám organická
elektronika – když se hraje improvizovaná hudba přímo na
akustické nástroje,“ poznamenává.
Daniel pochází z jižních Čech, vystudoval obor kulturní ekologie na Karlově Univerzitě s magisterskou prací věnovanou Austrálii, studoval na FAMU a spolupracoval s hudební akademií HAMU v Praze na snímání hudebních gest sensory. V současné době žije s rodinou ve Snovídkách, okres Vyškov, a živí se jako designér.
V závěru vystoupení doporučil všem knihu H.U.D.B.A., kterou napsali Michal Libera a Michal Mendyk. Ta nejen malým čtenářům otevírá přístupným způsobem s hravými ilustracemi košatý prostor světové hudby. „Je to fantastické čtení, které vás naučí hrát si s hudbou a vnímat nové zvukové inspirace. Neuchopitelné zvukové koláže od Johna Cage, minimalismus Steva Reicha, renezanční hudba nebo remixovaný Michael Jackson najednou začínají dávat smysl, tak jak začínáte pronikat do nápaditých světů originálních hudebníků. Každý z nás je hudebník, stačí se jen zaposlouchat.”