Eliška Trtíková zpívá v pražských muzikálech

Eliška Trtíková.

Vracov – Bylo jí pouhých dvanáct let, když v Praze viděla představení muzikálu Kat Mydlář. Odmalička děvčátko z Vracova prokazovalo hudební talent a vyhrávalo pěvecké soutěže. Nikoho ale tenkrát nenapadlo, že to dotáhne tak daleko a v divadle Broadway na Starém Městě bude jednou Eliška sama účinkovat. A to právě v muzikálu Kat Mydlář.

V představení dvaadvacetiletá Eliška Trtíková vystupuje jako dcera kata Jana Mydláře, Mandalenka. Nejde o nějaký „štěk“, ale jednu z hlavních úloh. „Tu roli mi nabídli. Zavolala mi produkční, zda bych měla zájem, takže ani konkurz jsem dělat nemusela. To bylo velké překvapení!“ vypráví Eliška. „V divadle Broadway vystupují samé celebrity, jediná já jsem neznámá,“ dodává. V roli Jana Mydláře se tu střídá Daniel Hůlka, Bohuš Matuš a Marian Vojtko, v představení účinkuje Petr Kolář, Ladislav Spilka, Kateřina Brožová, Ivana Jirešová, Jan Kopečný, Josef Vágner a další populární tváře.

Kat Mydlář je její druhý muzikál, poprvé se Eliška Trtíková objevila v roce 2019 v Kvítku Mandragory, kriminální komedii s hity Heleny Vondráčkové. Konkurz původně dělala na jinou roli, ale svěřili jí rovnou roli dcery policejního komisaře Jiřího Demla, kterého herecky ztvárnil Miroslav Etzler v alternaci se Sagvanem Tofi. „Moji babičku hraje Jaroslava Obermaierová. Je moc hodná. Všichni jsou fajn, i paní Hüttnerová nebo Boušková, které ji alternují. Mirek Etzler je skoro jako můj skutečný táta. Účinkuje tam třeba i Aleš Háma a Richard Genzer, Adéla Gondíková. Začínám, takže jsem ráda za každou radu a jsem hrozně vděčná za to, že mne mezi sebe přijali, a myslím, že mě mají rádi. Nebo to tak dobře hrají,“ směje se Eliška. Uvědomuje si, že dobré vztahy jsou pro její práci důležité. „Nejde jenom o zpěv, musíte vědět kam si přesně stoupnout, abyste byla ve světelném kuželu, náročné jsou rychlé převlíkačky kostýmů, někdy pomáhají kostymérky. V Kvítku Mandragory mám tři kostýmy, v Katu Mydlářovi dva.“ 

Jana Boušková hraje v muzikálu Kvítek Mandragory babičku Elišky .

Dostala se na Pražskou konzervatoř

Eliška absolvovala Pražskou konzervatoř, obor populární zpěv. Studium trvalo šest let. „Na základce jsme byli všichni dohromady, každý jiný, tady jsem byla mezi svými,“ konstatuje. „Škola mi dala opravdu hodně.“ Kromě výuky techniky zpěvu a hudební teorie probírali například základy herectví a učili se i step. „To mě hodně bavilo,“ rozzáří se, „a doufám, že to někdy na jevišti využiju. Poslední dva roky jsme se intenzivně věnovali právě muzikálové praxi.“ Účinkování v tomto žánru je pro Elišku v současné době to pravé a je šťastná, že má tu možnost. Stačilo ale málo a vše mohlo být jinak. Původně měla totiž studovat hudebně dramatický obor na Konzervatoři v Brně.

„Nejdříve jsem chtěla být učitelkou, jako mamka. Ale nešla mi matika,“ přiznává. „Tak jsme zvolili herectví, hudebně dramatický obor. V rámci přípravy jsem brala soukromé hodiny u profesora Pavla Bartůňka v Brně, kam mě taťka čtyři měsíce několikrát týdně vozil. Pak jsme se dozvěděli o Pražské konzervatoři, tak jsem si ji napsala jako druhou možnost. Ve škole nám doporučovali vybrat si dvě školy. Ale nepočítala jsem s tím, že bych se na Pražskou konzervatoř, takovou prestižní školu, dostala. I když zpívat bych si moc přála. Vždycky jsem trochu věřila na osud a od té doby tím více. Večer před přijímačkami do Brna jsem si zlomila doma na schodech palec na noze. Tříštivá zlomenina. To byl průšvih, protože součástí přijímacích zkoušek byly i pohybovky. Tak mi bylo rázem jasné, že to musím dát, že se musím na nějakou tu střední dostat. Zbývala Pražská konzervatoř. Připravoval mne učitel ZUŠ v Kyjově Mario Kudela z hudební teorie. Mamka už dříve domluvila, že si mne nezávazně poslechne Lída Nopová, vyučující na Pražské konzervatoři, aby zhodnotila, zda to má smysl se na školu vůbec hlásit. Ale podle ní mělo. Ráda tě uvidím za pár měsíců na přijímačkách… řekla. Nevěřila jsem si, ale hlavně taťka mě hodně podržel, povzbuzoval a dodával sebevědomí.“ Na školu se hlásilo více než 70 uchazečů, vybrali devět. Eliška byla hodnocena jako druhá nejlepší. „I kdybych byla poslední, bylo by mi to jedno, hlavně že jsem se dostala,“ komentuje to. Je první ze široké rodiny, která studovala konzervatoř.

Na pódiu s Karlem Gottem

Už v době studií založila se spolužačkami pěvecké trio Tři barvy. K 77. narozeninám Karla Gotta dívky natočily 77 sekundový mix úryvků jeho písní. Gotta to potěšilo. Slavný zpěvák pak sdílel toto video na svém facebooku a dokonce mladé zpěvačky přizval na společné vystoupení na soukromém vánočním koncertu. „Zpíval tam taky Vojta Dyk, Eva Pilarová a Monika Absolonová. Skoro nic si z toho vystoupení nepamatuju, měla jsem oči jenom pro Karla. Byl srdečný, choval se k nám moc pěkně a při loučení nám každé dal jako dárek vánoční hvězdu,“ září oči mladé zpěvačce. 

Karel Gott a pěvecké trio Tři barvy, vpravo Eliška Trtíková.

A jak to má s trémou? „Trému mám, ale to je dobře. Dává mi sílu a energii, kterou dám do zpěvu. Na druhé straně tréma vás nesmí ovládnout. Já se rozklepu často až po vystoupení. Když jsem unavená, apatická, že ani trému necítím – není to dobré. Chybí mi pak při vystoupení ta síla,“ přibližuje začínající umělkyně.

Prahu má ráda, ale...

V současné době Eliška studuje obor hudební výchova a angličtina na Pedagogické fakultě Univerzity Karlově v Praze. V budoucnu by chtěla dál účinkovat v muzikálech a také vyučovat, nejraději na konzervatoři. Prahu má ráda a oceňuje pracovní příležitosti, které nabízí. Jak říká, nejlépe se však cítí mezi lidmi tady, na jižní Moravě.

Již od čtrnácti let vystupuje s orchestrem Ladislava Pavluše Grande Moravia. „V roce 2010, ve svých deseti letech, jsem vyhrála soutěž Vyletěla holubička, moje mladší setra Majda byla ve své věkové kategorii také první. Už tenkrát si mne tam strýc Laďa Pavluš vyhlédl,“ poznamenává. (Oficiálně sice v příbuzenském vztahu nejsou, ale Eliška říká strýc nebo teta lidem, ke kterým má blíže než k ostatním.) Nedávno natáčeli klipy ve Velkých Pavlovicích k nové desce, která by měla vyjít do Vánoc. „Zvuk jsme nahrávali už před rokem. Kvůli koronaviru se všechno odsunulo, i představení v divadle Brodway samozřejmě zrušili. Ale už jsou vypsány nové podzimní termíny pro oba muzikály. Doufám, že se situace nebude opakovat a kulturní život se konečně rozjede,“ přeje si nadějná zpěvačka.

Eliška Trtíková se narodila 28. 5. 1999 v Brně, první roky žila v Kyjově, potom se rodina přestěhovala do Vracova. Už v pěti letech se začala učit hrát na housle. „Zdálo se mi to brzy, ale učitelky ve školce mne upozornily na to, jak je šikovná,“ vzpomíná maminka Elišky, Jana Trtíková. „Takový talent se rodí jednou za deset let, říkal ředitel ZUŠ ve Vracově Jan Meisl, když Elišku přijímal.“

Maminka Jana, profesí učitelka, svou dceru na její muzikální dráze vedla a usilovně podporovala. „Každý den jsem měla nějaký kroužek,“ potvrzuje Eliška, která trochu zalituje, že neměla čas „lítat venku s děckama“. Kromě hry na housle, klavír a zpěvu se učila i tančit a pět let dělala karate. V této disciplíně v současné době vyniká její o pět let mladší sestra Magdaléna. „Jsem ráda, že ji to tak moc baví, že se v tom našla,“ podotýká Eliška.

„Podporovali mne oba rodiče. Každý jinak, ale stejným dílem, bez nich by to nešlo,“ uznává talentovaná zpěvačka. O prázdninách si našla brigádu v zámecké cukrárně v Miloticích. „I to mě baví, i když je to někdy honička. Je to zase něco nového. Beru to jako svou povinnost, musím se snažit, tak jako když přijdu na jeviště. I když se představení opakují, nikdy to není stejné. Jsem ráda, že mám takovou práci. Chci, aby se to lidem líbilo. Zatím jsem nic nemusela dělat jenom kvůli penězům a přála bych si, aby to tak zůstalo.“

Foto: 3x archiv Elišky Trtíkové