Zvony už nesvolávají jenom k modlitbě

Ukázka historického zvonu při vstupu do prostor výstavy.

Kyjov – Jedinečnou výstavu nabízí v těchto dnech atrium Informačního centra v Kyjově. Zastavují se tu lidé, kteří jdou kolem i skuteční zájemci o obor. Jedná se o zvonařství. Ukázky své práce zde prezentuje rodinná zvonařská dílna Dytrychová z Brodku u Přerova, jedna z největších, a to nejenom u nás.

Firma vznikla v roce v roce 1950. „Když po patnácti letech tvůrčí práce zakladatel firmy Josef Dytrych náhle zemřel, paní Laetitia v manželově započatém díle pokračovala odvážně sama,“ píše se na webových stránkách zvonařské dílny. V osmdesátých letech minulého století převzala rodinnou firmu pokračovatelka rodu Marie Dytrychová. Roční produkce činila v této době úctyhodných 1500 zvonů všech velikostí. V současné době zvonařskou dílnu vede představitelka již třetí rodinné generace, paní Leticie Vránová Dytrychová. Příští rok firma tak oslaví 70 let svého úspěšného trvání.

Brodecká dílna vyrobila pro kostely v naší zemi stovky umělecky ztvárněných zvonů, které v nich chyběly po válečných rekvizicích. I když většina produkce nachází i nadále odbytiště v Česku a na Slovensku, zvony z dílny rodiny Dytrychových zvoní po celém světě. V japonské Hirošimě, americkém Texasu, ruském Jakutsku, jihoafrickém Kapském městě, kanadském Vancouveru, ale také v Austrálii, Itálii, Polsku, Rakousku, Německu a jiných evropských státech. Poznávací výrobní značkou zvonařské dílny Dytrychových je otisk větvičky túje.

Dvacetikilogramový zvon pro Svatý Hostýn.

Zvonařství je jedno z nejstarších kovoliteckých řemesel. Každý zvonař musí být zručný slévač, modelář, cizelér a výtvarník. Zvon je posel zpráv, hudební nástroj i umělecký předmět. Bohatost výzdoby, velikost i ladění zvonů jsou předmětem individuální zakázky objednavatele. Dílna Dytrychových vyrábí zvony o rozsahu pěti oktáv a hmotnosti 0,10 až 10 000 kg. V současnosti mají zvony a zvonky širší využití, zdaleka už nejsou jen součástí sakrálních staveb. Firma se zabývá také rekonstrukcí zvonů historicky cenných a výrobou zvonkoher. Metodou přesného lití v dílně zhotovují také miniatury významných zvonů, budov a dalších předmětů k nejrůznějším příležitostem. Na výstavě je tak k vidění například kovový bronzový odlitek lednického minaretu, který stojí v zámecké zahradě. Činnost dílny mapuje filmový dokument, jenž si zájemci mohou nechat promítnout.

Ve zvonařské dílně Dytrychových vznikl například zvon, zhotovený jako dar papeži Janu Pavlu II. při jeho první návštěvě u nás. Jeho kopii lze vidět právě na probíhající výstavě v Kyjově. Velkým projektem byly „Zvony smíření a tolerance“, tvořeným sedmi zvony pro katedrálu svatého Martina v Bratislavě. Poctivá a usilovná zvonařská práce se dočkala řady ocenění, udělovaných společnostmi Rotary International a Česká slévárenská. Paní Leticie Vránová Dytrychová obdržela státní vyznamenání a osobního ocenění od papeže Jana Pavla II. se dostalo paní Marii Dytrychové.

„Naši firmu tvoří sice jen nevelká skupina lidí,

všem ale tluče srdce v našich zvonech!“

říká Leticie Vránová Dytrychová

Paní Leticii Vránové Dytrychové, současné představitelce rodinné zvonařské dílny, jsem korespondenčně položila několik doplňujících otázek, a tak vznikl následující rozhovor.

Co je posláním výstavy „Tóny kovů“ v Kyjově?

Posláním naší výstavy je nabídnout lidem nejen ukázky starého řemesla, které stále přetrvává i v dnešní digitalizované době, ale podívat se na zvon jako na součást nás všech, poslouchat jeho bohatý hlas a sledovat jeho ladný tvar, jeho originální výzdobu, která vypovídá o době jeho zrození a která přetrvá pro naši budoucí generaci.

Jak se to stalo, že jste si toto řemeslo zamilovala?

Vyrůstala jsem v rodině, kde se život podřídil tlukotu srdcí zvonů… Byla jsem prvorozená vnučka a dostala jsem jméno po mojí babičce Laetitii... a tím asi bylo rozhodnuto. Ale především jsem viděla s jakým nadšením, pílí a úsilím se moje maminka s babičkou zvonům věnovaly a to stejné se zrodilo i ve mně. Miluji toto zajímavé řemeslo čím dál víc a tou největší odměnou mi je jasný hlas jakéhokoli našeho zvonu s větvičkou túje, který se nese po všech krajinách a hlásá poselství nám všem i budoucím generacím.

Zvony vydrží celá staletí. Ale někdy je třeba je opravit...

Se stejnou vážností i zápalem přistupujeme k práci restaurátorské. Při ní se soustředíme zejména na zachování uměleckohistorických hodnot při opravě starých vzácných zvonů a na jejich navrácení do původního objektu v plné funkci. Důležité je, že se nám snad daří přispívat k tomu, aby si celá naše krajina podržela svoji podobu a zněla tím, čím zněla po staletí. Odborně se tomu říká zachování „charakteristické zvukové dominanty krajinných a urbanistických celků“.

Existují zvony z vaší dílny, ke kterým máte mimořádný vztah?

Každý nový zvon je pro mě významný, ať menší či větší, každý z nich má svůj příběh a mnohdy velmi krkolomný, než přijde jeho doba zrození.

Můj první zvon, který mě tzv. dostal, se jmenoval Zvon míru. Byla to závěrečná práce při ukončení umělecké průmyslovky v Turnově a já jsem zvon výtvarně ztvárnila v reliéfní podobě v zajímavých fázích letu holubice. Ale nejen tento zvon byl pro mě jedinečný. Nezapomenutelnou výzvou jsou pokaždé i zvony výjimečné svou velikostí. Jako třítunová Panna Marie pro chrám sv. Michala v Olomouci nebo dvou a půltunový Michael Archanděl pro Týnský chrám v Praze, téměř pětitunový zvon pro slovenský Bardějov anebo sedmitunový pro Urbanovu věž v Košicích.

Pak jsou tu zvony, které jsou výjimečné svým umístěním, jako například soubor tří zvonů pro naši nejvýznamnější katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze (zkrácený název katedrála sv. Víta – pozn. red.). To vědomí, že jsme naše nové zvony doplnili v době třetího tisíciletí vedle zvonu ze 16. století, je vážně příjemně mrazivé!

Filmový dokument o práci Zvonařské dílny Dytrychových.