Ukázka historického zvonu při vstupu do prostor výstavy. |
Kyjov
– Jedinečnou výstavu nabízí v těchto dnech atrium Informačního
centra v Kyjově. Zastavují se tu lidé, kteří jdou kolem i
skuteční zájemci o obor. Jedná se o zvonařství. Ukázky své
práce zde prezentuje rodinná zvonařská dílna Dytrychová z
Brodku u Přerova, jedna z největších, a to nejenom u nás.
Firma
vznikla v roce v roce 1950. „Když po patnácti letech tvůrčí
práce zakladatel firmy Josef Dytrych náhle zemřel, paní Laetitia
v manželově započatém díle pokračovala odvážně sama,“
píše se na webových stránkách zvonařské dílny. V osmdesátých
letech minulého století převzala rodinnou firmu pokračovatelka
rodu Marie Dytrychová. Roční produkce činila v této době
úctyhodných 1500 zvonů všech velikostí. V současné době
zvonařskou dílnu vede představitelka již třetí rodinné
generace, paní Leticie Vránová Dytrychová. Příští rok firma
tak oslaví 70 let svého úspěšného trvání.
Brodecká
dílna vyrobila pro kostely v naší zemi stovky umělecky
ztvárněných zvonů, které v nich chyběly po válečných
rekvizicích. I když většina produkce nachází i nadále
odbytiště v Česku a na Slovensku, zvony z dílny rodiny
Dytrychových zvoní po celém světě. V
japonské
Hirošimě, americkém
Texasu,
ruském
Jakutsku, jihoafrickém Kapském městě, kanadském Vancouveru, ale
také v Austrálii, Itálii, Polsku, Rakousku, Německu a jiných
evropských státech. Poznávací výrobní značkou zvonařské
dílny Dytrychových je otisk větvičky túje.
Dvacetikilogramový zvon pro Svatý Hostýn. |
Zvonařství
je jedno z nejstarších kovoliteckých řemesel. Každý zvonař
musí být zručný slévač, modelář, cizelér a výtvarník.
Zvon je posel zpráv, hudební nástroj i umělecký předmět.
Bohatost výzdoby, velikost i ladění zvonů jsou předmětem
individuální zakázky objednavatele. Dílna Dytrychových vyrábí
zvony o rozsahu pěti oktáv a hmotnosti 0,10 až 10 000 kg. V
současnosti mají zvony
a zvonky širší využití, zdaleka už nejsou jen součástí
sakrálních staveb. Firma se zabývá také rekonstrukcí zvonů
historicky cenných a výrobou zvonkoher. Metodou přesného lití v
dílně zhotovují také miniatury významných zvonů, budov a
dalších předmětů k nejrůznějším příležitostem. Na výstavě
je tak k vidění například kovový bronzový odlitek lednického
minaretu, který stojí v zámecké zahradě. Činnost dílny mapuje
filmový dokument, jenž si zájemci mohou nechat promítnout.
Ve
zvonařské
dílně Dytrychových vznikl například zvon, zhotovený jako dar
papeži
Janu Pavlu II. při
jeho první návštěvě u nás. Jeho kopii lze vidět právě na
probíhající výstavě v Kyjově. Velkým projektem byly „Zvony
smíření a tolerance“, tvořeným sedmi zvony pro katedrálu
svatého Martina v Bratislavě. Poctivá a usilovná zvonařská
práce se dočkala řady ocenění, udělovaných společnostmi
Rotary International a Česká slévárenská. Paní Leticie Vránová
Dytrychová obdržela státní vyznamenání a osobního ocenění
od papeže Jana Pavla II. se dostalo paní Marii Dytrychové.
„Naši
firmu tvoří sice jen nevelká skupina lidí,
všem
ale tluče srdce v našich zvonech!“
říká
Leticie Vránová Dytrychová
Paní
Leticii Vránové Dytrychové, současné představitelce rodinné
zvonařské dílny, jsem korespondenčně položila několik
doplňujících otázek, a tak vznikl následující rozhovor.
Co
je posláním výstavy „Tóny kovů“ v Kyjově?
Posláním
naší výstavy je
nabídnout lidem nejen ukázky starého řemesla, které stále
přetrvává i v dnešní digitalizované době, ale podívat se na
zvon jako na součást nás všech, poslouchat jeho bohatý hlas a
sledovat jeho ladný tvar, jeho originální výzdobu, která
vypovídá o době jeho zrození a která přetrvá pro naši budoucí
generaci.
Jak
se to stalo, že jste si toto řemeslo zamilovala?
Vyrůstala
jsem v rodině, kde se život podřídil tlukotu srdcí zvonů…
Byla
jsem prvorozená vnučka a dostala jsem jméno po mojí babičce
Laetitii... a tím asi bylo rozhodnuto. Ale především jsem viděla
s jakým nadšením, pílí a úsilím se moje maminka s babičkou
zvonům věnovaly a to stejné se zrodilo i ve mně. Miluji toto
zajímavé řemeslo čím dál víc a tou největší odměnou mi je
jasný hlas jakéhokoli našeho zvonu s větvičkou túje, který se
nese po všech krajinách a hlásá poselství nám všem i budoucím
generacím.
Zvony
vydrží celá staletí. Ale někdy je třeba je opravit...
Se
stejnou vážností i zápalem přistupujeme k práci restaurátorské.
Při ní se soustředíme zejména na zachování
uměleckohistorických hodnot při opravě starých vzácných zvonů
a na jejich navrácení do původního objektu v plné funkci.
Důležité je, že se nám snad daří přispívat k tomu, aby si
celá naše krajina podržela svoji podobu a zněla tím, čím zněla
po staletí. Odborně se tomu říká zachování „charakteristické
zvukové dominanty krajinných a urbanistických celků“.
Existují
zvony z vaší dílny, ke kterým máte mimořádný vztah?
Každý
nový zvon je pro mě významný, ať menší či větší, každý z
nich má svůj příběh a mnohdy velmi krkolomný, než přijde jeho
doba zrození.
Můj
první zvon, který mě tzv. dostal, se jmenoval Zvon míru. Byla to
závěrečná práce při ukončení umělecké průmyslovky v
Turnově a já jsem zvon výtvarně ztvárnila v reliéfní podobě
v zajímavých fázích letu holubice. Ale nejen tento zvon byl pro
mě jedinečný. Nezapomenutelnou výzvou jsou pokaždé i zvony
výjimečné svou velikostí. Jako třítunová Panna Marie pro chrám
sv. Michala v Olomouci nebo dvou a půltunový Michael
Archanděl pro Týnský chrám v Praze, téměř pětitunový zvon
pro slovenský Bardějov anebo sedmitunový pro Urbanovu věž v
Košicích.
Pak
jsou tu zvony, které jsou výjimečné svým umístěním, jako
například soubor tří zvonů pro naši nejvýznamnější
katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze (zkrácený
název katedrála sv. Víta – pozn. red.).
To vědomí, že jsme naše nové zvony doplnili v době třetího
tisíciletí vedle zvonu ze 16. století, je vážně příjemně
mrazivé!
Filmový dokument o práci Zvonařské dílny Dytrychových. |
Žádné komentáře:
Okomentovat