Dokumentárním filmem s pamětníky ze svatobořického tábora provází herec Josek Somr, rodák z Vracova. |
Účastníci zhlédli v muzeu filmový dokument. |
Svatobořice-Mistřín
- Na kole nebo pěšky se zájemci o historii mohli vydat v sobotu
12. května z Kyjova do Svatobořic-Mistřína. Sraz byl u parkoviště
šroubárny a odtud se po cyklostezce Mutěnce vydali účastníci
akce směrem k památníku internačního tábora na okraji
Svatobořic-Mistřína. Tam si vyslechli přednášku, zhlédli
filmový dokument a prohlédli si muzeum. Vzhledem k nadcházejícímu
svátku matek se pozornost zaměřila na osudy žen a dívek
internovaných v táboře v době druhé světové války.
Ženy
a muži žili odděleně a nesměli spolu mluvit. Manželé byli hned
po příjezdu do tábora rozděleni. Muži žili v dolní části
tábora, ženy v barácích nahoře nad silnicí. Obě části tábora
byly propojeny krytým dřevěným mostem, kterému se říkalo „Most
vzdechů“. Děti nesměly být oslovovány příjmením. Ve
filmovém dokumentu zazněla dojemná vzpomínka pamětnice na to,
jak po návratu domů na konci války nepoznala maminku ani tatínka,
v táboře se upnula na starší děvče, které se o ni staralo, ale
poznala pejska a vybavila si jeho jméno. Pořadem slovem provází
herec Josef Somr, rodák z Vracova. Silná a varující jsou úvodní
slova: „Pokud selže demokracie, přichází čas pro šílence a
lháře.“
Část makety budov tábora. Ženskou a mužskou část ubikací spojoval krytý dřevěný most. |
Muzeum
internačního tábora bylo otevřeno loni na podzim. O realizaci
této myšlenky se dlouhodobě zasazoval rodák ze
Svatobořic-Mistřína, badatel a publicista Jan Kux. Dílo vzniklo
díky finanční spoluúčasti obce Svatobořice-Mistřín, města
Kyjova, Jihomoravského kraje a především mecenášů Josefa
Kouřila a Františka Zapletala z Kyjova. Do roku 1989 zde byly
výrobní provozy textilní továrny Slezan. Po revoluci se majitelé
objektu střídali.
Na zdi pomníku je zachycena historie objektu |
Historie tohoto místa se datuje už do roku 1914, kdy začíná první světová válka. Tábor pro uprchlíky z Bukoviny a Haliče, kteří utíkali do vnitrozemí císařství před ruskou frontou, měl být původně vybudován v Kyjově na Újezdě. Kvůli nedostupnosti vody z toho však sešlo a byla vybrána náhradní lokalita, v proluce mezi cikánskou osadou a Svatobořicemi. V té době byly ještě Svatobořice samostatnou obcí. V době od roku 1914 do roku 1920 prošlo táborem asi 7000 lidí, především Poláci, Ukrajinci a Rusíni, židovského vyznání. Původně měl tábor rozlohu šesti hektarů, postupně se rozrůstal. Objekt byl využíván i v období meziválečném jako karanténní a zdravotnická stanice pro občany ze Slovenska na cestě do zámoří za prací, později jako starobinec a chorobinec nebo jako četnická stanice i s byty pro četnictvo.
V interiéru muzea. |
Nejkrutější
období nastalo pro celou zemi i obyvatele tábora v období
heydrichiády. Ve Svatobořicích byl zřízen internační tábor
pro zatčené rodinné příslušníky českých a moravských
uprchlíků, kteří se angažovali v odboji. Jednalo se o manželky,
sourozence nad 17 let, rodiče pod 70 let a další
příbuzné. Velitelem internačního tábora byl Franz Kaiser,
původem Čech František Císař, který proslul svou krutostí a
zvůlí vůči internovaným. Mimořádně zle se zde zacházelo se
Židy. Jako samotka za trest sloužila márnice s děravou střechou,
která vězně deptala psychicky i fyzicky. Oblíbenou metodou
Kaisera bylo také uložit „provinilci“ hladovku.
Na podzim roku 1943 přichází místo obávaného velitele tábora Kaisera nadporučík Jan Schuster, za kterého se celkové poměry v táboře změnily přece jenom k lepšímu. Internovaní dokonce mohli jednou měsíčně hrát divadlo. Táborem prošli i takové osobnosti jako výtvarník Otakar Španiel, akademický sochař Julius Pelikán nebo sbormistr a hudební skladatel Václav Kaprál.
V dubnu roku 1944 sem gestapo přiváží děti popravených rodičů z doby heydrichiády. Děti jsou ve věku 2 až16 let, podvyživené, ustrašené. Tajně je zde učili číst, i přes zákaz gestapa.
|
„Neměli
bychom zapomínat na to, že se řada obyvatel Svatobořic
zachovala velmi lidsky a internovaným se snažila pomáhat,
především potravinami, přestože ohrožovali vlastní životy a
rodinu,“ připomněla Libuše Jedovnická, místostarostka obce,
která muzeem provázela.
Putování
za osudy žen a dívek z internačního tábora ve
Svatobořicích–Mistříně se účastnili zájemci nejrůznějšího
věku. „Akci jsem uspořádali v rámci oslav 100. výročí vzniku
republiky, kdy se chceme zaměřit na přiblížení historických
událostí, které mají vztah k našemu regionu,“ řekl Tomáš
Kolařík z Kyjovského Slovácka v pohybu, které bylo pořadatelem
události.
Uvnitř vstupního vagonu, kterým se internovaní převáželi. |
Místostarostka Libuše Jedovnická (vlevo) seznamuje posluchače s historií objektu. |
(Článek vyšel v Novém Slovácku.)
Žádné komentáře:
Okomentovat