Stejná jména, různé malby

Zdeněk Poláček

Jan Poláček

 

Kyjov – Shodná příjmení, takřka stejný věk i adresa bydliště mohou být matoucí, příbuzní však nejsou. A každý z nich maluje jinak. Jan Poláček a Zdeněk Poláček, dva amatérští výtvarníci, vystavují své olejomalby v Galerii Doma.

Jan i Zdeněk vyrostli na stejném sídlišti v Kyjově, dokonce v jednom činžovním domě a bydlí tam dosud. Znají se tedy od dětství. Jan Poláček (nar. 1964) se kresbou a malbou zabývá od mládí, výtvarná činnost ho baví a tvořivý proces mu přináší uvolnění a radost. Zdeněk (nar. 1966) nakreslil svůj první obraz v roce 2008. Zkušenější Jan mu v začátcích pomáhal, radil mu, jak se napíná plátno a v dalších základních věcech. Oba jsou samouci, žádnou výtvarnou školu či dílnu neabsolvovali.

Rozměrné obrazy Jana Poláčka osloví diváka svou barevností i náměty, dokonale zvládnutou technikou figurativní kresby. Dosud vystavoval jenom zřídka, v devadesátých letech ve výstavních prostorách kyjovského domu kultury a později v baru Soho. V Galerii Doma prezentuje své obrazy za posledních patnáct dvacet let, nejstarší je obraz Poslední večeře, z devadesátých let. Měl rád malíře, grafika, ilustrátora a spisovatele Josefa Váchala, v mládí vstřebával různé vlivy, vyrůstal na surrealismu a dadaismu. Jeho malby jsou realistické, v živých zářivých barvách. „Abstrakce je výsledkem dlouhého hledání v čase, možná se k ní jednou dostanu. Já myslím, že abstrakce je krásné věc...“ poznamenává malíř Jan Poláček. 

Obraz Jana Poláčka Muži ve stínu pouště.

Zdeněk Poláček představil své olejomalby na plátně, ale především na pletených rohožích, které si sám vyrábí. Pěstuje si i surovinu, technické konopí, pro které musí mít speciální povolení. K přírodě má blízko a vidí jako omyl, že se lidé přestěhovali do betonových měst. Příroda je pro něj nevyčerpatelným zdrojem inspirace.

Zdeněk Poláček maluje na rohože vlastní výroby.

„Všechny moje obrazy mají reálný podklad, maluji, jak to vidím,“ říká, přesto jeho malby tíhnou k abstrakci. Má za sebou výstavu v Radniční galerii v Kyjově, v místní čajovně, v budově Městské knihovny Hodonín a také v galerii Vednevnoci v Hodoníně. Suterénní přednáškový sál veřejné knihovny v Kyjově zdobí jeho obraz kyjovské radnice, který namaloval podle dobové fotografie. Sám se dříve focením zabýval po vzoru svého otce, který měl v činžovním domě temnou komoru. Tedy v době, kdy focení ještě nebylo pro každého a fotograf musel mít to správné oko, aby neplýtval drahým filmem, i příslušné znalosti a zařízení na vyvolávání fotek.

Výstava přilákala pozornost a získala sympatie příchozích. „Je to výborné,“ hodnotil stručně pravidelný návštěvník vernisáží a sběratel umění Vlastik Janča z Kyjova. Obrazy si bude možné prohlédnout do 25. listopadu.