čtvrtek 12. dubna 2018

Umanuté krajkářky posedlé zvukem cinkajících paliček nemyslí jenom na sebe...

Kyjov - Je čtvrtek po čtvrté hodině odpolední a v místnosti obecního domu v Nětčicích, místní části Kyjova, se už čile paličkuje. Každý týden se tu totiž scházejí kyjovské krajkářky. Pracují pod vedením Jany Špačkové a kroužek funguje už sedmým rokem. 

Podstavec, herdule, podvínek, paličky, nitě… a šikovné ruce.
 

Jana Špačková vede kroužek paličkování v Kyjově.
„Celkem je nás dvanáct, ale řádí chřipky, takže dnes nás přišla asi polovina,“ říká padesátiletá Jana Špačková, která pochází ze Sobůlek. „Pracuju v kyjovské nemocnici a toto je můj koníček… Vlastně kůň,“ představuje se vedoucí kroužku s tím, že ji paličkování chytlo za srdíčko a cinkot paliček jí zní jako rajská hudba. 

         V prostorné místnosti sedí šest žen kolem velkého stolu, při ruce mají podstavce s herdulemi - což je látkový válec, na kterém je připevněna předloha,vzor, zkrátka podvínek. Všechny minule dostaly stejný úkol, na podvínku je natištěný páv - ale každá zadání zpracovala po svém. Použila jiné barvy, jiné techniky. Někomu se páv povedl lépe, někdo s výsledkem moc spokojený není.

Milada Svobodová, která paličkuje teprve rok, ukazuje své práce, které si nafotila do mobilního telefonu. „Přišla jsem se o kyjovských slavnostech podívat na výstavu paličkovaných krajek a řekla jsem, že bych se to taky ráda naučila,“ vypráví. „Tak přijď,“ dostala pozvání od krajkářek. „První měsíc mně všecko padalo z rukou, ale děvčata mne povzbuzovala, že to měly také tak… Vydržela jsem,“ konstatuje spokojeně.


Milada Svobodová ukazuje svoje práce nafocené v mobilu.
„S paličkováním se dá začít v každém věku,“ tvrdí Jana Špačková. „Občas přijdou paličkovat dvě děvčata ze základní školy. Většina žen je tady ale už v penzi, takže pro ně není tak složité najít si na tuto zálibu čas.“ Dodává, že paličkují dokonce i muži, například na Slovensku, a jejich práce mohou směle konkurovat uznávaným krajkářkám - ženám.

Každé setkání je pro ženy motivací, povzbuzením a radostí. Navzájem si předvádějí svoje výrobky, které dovedou správně posoudit a ocenit jenom „zasvěcené“, tedy ty, které paličkami vládnou. „Kamarádka mi to odkývne… ale to není ono,“ vysvětluje Marie Kočířová. Jako mladé děvče absolvovala Školský ústav umělecké výroby Praha ve Vamberku, takže je dokonce vyučená krajkářka, dlouhé roky se ale krajkou nezabývala. „Zjistila jsem, že se změnily techniky, používají se nové materiály…“ přibližuje žena, která se nyní své staronové zálibě intenzivně věnuje dva roky. „Setkáváte se s lidmi, které baví ta stejná věc… a to je moc fajn,“ pochvaluje si.

Některé ženy paličkují pravidelně každý den, jiné třeba obden. Zapnutá televize nebo rádio nevadí. Musí odhodit všechny starosti a soustředit se na práci – a to je prý velmi osvobozující. A osvěžující.
A že vám paličkování přijde složité? Že na to nemáte? „Přesně to jsem si říkala,“ přiznává vedoucí Jana Špačková. „Vyšívala jsem, to ano, měla jsem ráda ruční práce… ale byla jsem přesvědčená, že s paličkami nechci nic mít, že je jich moc. Nakonec mne ke krajce přivedla před sedmnácti lety kamarádka, přihlásila mě do kurzu. A po pár lekcích bylo rozhodnuto. Paličkování už mě nepustilo.“ Později absolvovala také odborný kurz, aby mohla krajkářky vést. 

Miroslava Smejkalová, bývalá učitelka matematiky, si potrpí na preciznost.
„Naučíte se řetízek... dostanete paličky do ruky, potom plátno, polohod… to jsou základní prvky. Vždycky máte v ruce jenom dvě paličky, ty ostatní dáte stranou…“, poodhaluje roušku tajemství techniky paličkování Miroslava Smejkalová, bývalá učitelka matematiky. „V zásadě to tak složité není,“ míní. „Z knížek je učení zdlouhavé, když vám to ale někdo předvede, je to daleko snazší.“

Trendy se mění i v paličkování. Zatímco v minulosti převládala bílá krajka, která se rámovala do obrázků, dnes jsou v módě barevné nitě, letí výroba doplňků, šperků, broží, náušnic, aplikací na šaty nebo na tašky. Používají se korálky. Krajka se ale musí umět nosit, shodnou se dámy. „Musíte mít pro to cit a musíte to mít v srdíčku,“ podotýká Jana Špačková.

V místnosti voní čerstvě vyuzená klobáska v misce nakrájená na kolečka a ženy si navzájem sdělují novinky ze svého života. „Náš pes má rakovinu, bouli na zádech,“ konstatuje příchozí. Sdělená starost, poloviční starost. „Takto to tu funguje, to k tomu taky patří,“ dodává s úsměvem Špačková. „Vyměníme si zkušenosti, recepty...“

Pavlína Lejsková předvádí svého barevného páva.
„Je to relax, odreagování, člověk si u toho odpočine,“ říká Pavlína Lejsková, která dříve pracovala v muzeu, kde se na předváděcích akcích s technikou paličkování seznámila. Také ona nevěřila, že by to dokázala… Nyní sama jezdí po okolí příležitostně paličkování předvádět. 

Zdenka Pešlová se zabývá paličkováním už sedmým rokem. Má raději jednodušší obrázky. „Až začne práce na zahrádce, nebudu mít na paličkování už tolik času…,“ upozorňuje.

Záliby se dědí, shodnou se krajkářky. Většina z nich viděla, že se jejich maminky a babičky ručními pracemi baví. Ať už vyšívaly kroje, ubrusy, nebo šily a pletly oblečení. „Nejdříve jsem oplétala a obšívala panenky, v šesté třídě jsem si sama upletla svetr,“ zavzpomínala učitelka Miroslava Smejkalová a dodala, že k promoci dostala vytoužený šicí stroj. I dnes jsou, po delší době útlumu, ruční práce opět na vzestupu. Ženy se k paličkování scházejí v Lovčicích i Čeložnicích.

Paličkovaný obrázek s korálky.
Jako muslimové putují do zaslíbené Mekky, tak to krajkářky vábí do Vamberka na každoroční Krajkářské slavnosti. „Je to úžasné, když se potkáte s lidmi z celé republiky, které baví to, co baví vás…“ rozplývají se krajkářky. Samozřejmě tu nakupují nitě, podvínky, špendlíky, háčky, časopisy pro krajkářky a další propriety, bez kterých se prostě neobejdou. Navštěvují také Valašský krajkářský a řemeslný trh ve Valašském Meziříčí a v poslední době jezdí i na Slovensko do Krakovan poblíž Piešťan. 

Jana Radiměřová nachází potěšení v paličkování.
Kyjovské krajkářky uspořádaly už dvě benefiční výstavy. Výtěžek věnovaly rodině Radiměřových, na rehabilitaci postižených dětí. „Celou rodinu známe,“ přibližuje Pavlína Lejsková. „Evička je na vozíčku, ale je to velmi šikovné děvčátko. Jituška má těžší postižení. Před dvěma lety jsme v kyjovské Radniční galerii vystavovaly 
 paličkované kytičky a přispěly jsme dětem na pobyt v lázních. 






V minulém roce jsme uspořádaly vánoční výstavu, kterou jsme nazvaly Když andělé vzlétnou. Část výtěžku z prodeje krajek si necháváme, abychom měly na nitě, ale dělá nám radost, že můžeme pomoct tam, kde je to třeba,“ usmívá se Lejsková. Jana Radiměřová, matka dětí, do kroužku žen dochází a také ona hledá potěšení a odpočinek u paličkování krajky.





(Článek vyšel v Novém Slovácku.)

Žádné komentáře:

Okomentovat