K vyřezávání soch používá motorovou pilu

Hýsly – Čtyřicetiletý Adam Balajka se živí řezbářstvím. Vytváří dřevěné sochy a také restauruje nábytek. Podnikat začal už v roce 2005, rok po dokončení studia. Pochází z Kyjova, ale v současné době žije s rodinou v novém domě v Hýslích, kde má svou dílnu.

Když se v deváté třídě rozhodoval co dál, měl nejasnou představu o svém uměleckém směřování, a tak se přihlásil do nově vzniklého oboru umělecko-řemeslné zpracování dřeva v Rosicích u Brna. Tady se účastnil kurzu řezbářství, koupil si první dlátka a přičichl ke dřevu a řemeslu. Potom zkusil přijímací zkoušky na Vyšší odbornou školu v Brně obor restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby, a ono to vyšlo. „Tam už se člověk více potkal s historií, pracovalo se na starožitných kusech z muzeí, zámků a hradů, to byly zajímavé zakázky. Také jsem se už důkladněji zabýval řezbářstvím. Na škole jsme malovali, modelovali a už člověk trošičku pronikl do toho uměleckého světa,“ přibližuje řezbář.

„Po škole pracovní nabídky nebyly prakticky žádné, a tak jsem se rozhodl pro samostatnou činnost, podnikání. Začínal jsem s restaurováním starého nábytku, ale nedostával jsem se k tak zajímavým zakázkám jako na škole, takže postupně jsem se stále více věnoval řezbářství. Impulsem pro nový směr se stal i zajímavý moment, kdy u našeho domu v Kyjově zazvonil člověk a hledal nějakého řezbáře. Tak jsem pro něho začal vyrábět dřevěné podložky pod trofeje, on byl preparátor. Díky těmto zakázkám jsem si vydělal první peníze, mohl jsem si koupit lepší dlátka, kvalitnější dřevo a nástroje do dílny,“ popisuje svoji profesní cestu.

MOTOROVÁ PILA MÍSTO DLÁTA 

Později se potkal s řezbáři, kteří vyráběli sochy. „To tenkrát teprve začínalo a přišlo mi strašně zajímavé, že pomocí motorové pily dokázali během pár hodin vyrobit sochu. Nadchlo mě to natolik, že jsem si koupil první motorovou pilu a zkusil jsem vyřezat třeba hříbeček, sovičku, orla. Nějaká konkurence tady v té době nebyla, lidem se to líbilo a zakázky začaly přicházet. Tak jsem se postupně zdokonaloval. Když dnes narazím na své dílko, které jsem vyřezal před patnácti lety, vidím ten obrovský posun. Jsem samouk, ale kolem sebe jsem měl různé vzory, třeba pan František Gajda ze Strážnice byl jeden z nejlepších lidových řezbářů. Nebo pan František Budař ze Bzence, který dělal řezbu do sudů, bohužel již také není mezi námi. A znám se i s panem Kostihou ze Sobůlek, který vyřezává betlémy.“

Účastnil se řezbářských sympozií, festivalů a soutěží, některé se mu podařilo vyhrát. „Třeba Mosty u Jablunkova, tam se sejde každý rok šestnáct řezbářů z Polska, Slovenska i Česka. Tři dny se vyřezávají sochy a pak je hodnocení. Můžete si povykládat, vyměnit zkušenosti. Takže tam byli šikovní řezbáři, od kterých člověk vždycky něco pochytil,“ konstatuje.

Dnes se snaží splnit jakékoliv přání zákazníka a o sochy je v poslední době velký zájem. Lidé je objednávají například jako dárky k výročí, narozeninám a podobně. „Nedávno jsem vyřezával pro zákazníka z Beskyd sochu Radegasta jako dárek pro syna. Nebo jsem dělal Věstonickou Venuši s vinotékou na zakázku brněnského podnikatele pro přátele z Pálavy. Když chce někdo medvědy do zahrady, vodníky, želvy nebo betlém… není problém. Nejvíce zakázek dostávám s motivy zvířat. Jako materiál se používá sušená lípa, akátové dřevo, dubové, topolové dřevo nebo ořech. Záleží na požadavcích na trvanlivost, cenu i vzhled sochy. Sochy vyřezávám motorovou pilou, mám několik velikostí motorových pil a různé typy vyřezávacích lišt, brusky a další elektrické nástroje, které mi velmi usnadňují práci. K dokončení sochy pak používám řezbářské dláta.“ 

Adam Balajka tvoří sochu jelena. (Foto: M. Budíková)

DŘEVĚNÉ SOCHY VE VEŘEJNÉM PROSTORU  

Asi před dvanácti lety Adam Balajka restauroval dřevěné oltáře v kapli ve Vřesovicích a v kostele v Medlovicích. Hrdý je na betlém v životní velikosti, který vyřezával pro město Pardubice. Ve Bzenci najdeme jeho dvě třímetrové sochy s vinařskou tématikou. Před obecním úřadem v Nenkovicích stojí velká socha k 600. výročí založení obce. Tři sochy vytvořil pro obec Těšany v okrese Brno-venkov. Do Hospůdky na Haldě v Boršicích zamířilo dokonce šestnáct soch, za státní dotace se zde realizoval projekt cyklostezky. Několik Balajkových soch se nachází i v okolí Srubu v Osvětimanech.

„Největší zakázky mám v současné době pro brněnskou firmu, která se zabývá tvorbou dětských hřišť. Pro ně vyrábím dvoumetrové ještěrky. Je to byznys, který funguje a díky němu člověk může lépe žít, nakupovat lepší materiály a lépe se obracet ve své práci. Začátky v podnikání nebyly snadné, ale bylo to po škole, neměl jsem ještě rodinu, byl jsem rád, že mohu dělat co chci, měl jsem volnost. Posledních pět deset let je už situace jiná, poptávka je velká a spíš mám problém stíhat zakázky,“ svěřuje se podnikatel. „Od roku 2005 se nestalo, že bych neměl co dělat a seděl bych se založenýma rukama.“ Na otázku kolik hodin denně pracuje, Adam Balajka odpovídá: „To opravdu nevím, asi furt. Jsem workoholik.“

SOCHY VYŘEZÁVÁ PODLE FOTEK  

Nároky na jeho práci ale rostou. Dostal například nesnadnou zakázku udělat podle fotografie sochu psa, domácího mazlíčka. „Povedlo se to a socha byla tak věrná, že děti nosily vyřezanému pejskovi misky se žrádlem, jak mi pak zákazník napsal. Takže doma mají navždy památku miláčka, který v osmi letech zemřel. Ale takové zakázky jsou opravdu těžké. Přesto je neodmítám. Jsou to velké výzvy. Například jsem dělal podle fotky i bystu vášnivého cyklisty, kterou mu objednali spolupracovníci k padesátinám. Podobal se. Takové úkoly jsou na jedné straně nádhera, na druhou stranu znamenají velké vypětí a obavy, že to nedopadne. Ale po takové době, co tu práci dělám, už někde vzadu v hlavě mám, že to nakonec bude dobré.

Vždycky jsem chtěl uměleckou činnost dělat… ale musel jsem si to všecko vydřít. Dneska už si sochu ani nemaluju, už ji v tom dřevě vidím a co tam nepatří, řežu pryč. Někdy jsem schopný sochu do hodiny vytáhnout z toho špalku, což je úžasné na té motorové pile. Ale dříve řezbáři týdny klovali, chodili na ta sympozia, vykládali si u toho... Dneska sympozia trvají často jenom jeden den nebo víkend. Za dva za tři dny jsou schopni udělat sochu, která se dříve dělala týden, čtrnáct dnů. Jsem přes facebook v kontaktu s celou řadou vynikajících řezbářů prakticky z celého světa, kteří jsou skutečně talentovaní. Ten obor se nesmírně posunul. Dnes dokáží udělat realistické sochy v životní velikosti - a za krátkou dobu.“

Adam Balajka má rád řemeslo jako takové, nedávno si pořídil i kovářskou výheň a jak zmínil, jeho stařeček byl kovářem. „Chtěl bych dělat něco se železem a vždycky v kombinaci se dřevem. Mně se prostě celkově líbí, když člověk něco těma rukama umí. A zároveň si vyčistí hlavu i tím, že zkusí něco jiného,“ uzavírá umělecký řezbář Adam Balajka.

Foto: 2x archiv A. Balajky