Kyjov-Bohuslavice – Akvarel, tužka, suchá jehla i koláž. Obrázky vytvořené těmito výtvarnými technikami vystavuje nyní Eva Benda Kalivoda v prostorách bohuslavické knihovny, pobočky Městské knihovny Kyjov. Dětské motivy doplňují jevištní kostýmní návrhy. Původní profesí je sedmašedesátiletá autorka scénografka.
 |
| Výtvarnice Eva Benda Kalivoda. |
„Úvodem musím vysvětlit, co to scénografie je, protože spousta lidí v tom tápe,“ říká výtvarnice. „Scénografie je označení pro výtvarnou složku divadla nebo filmu. Vyžaduje zvládnutí trojrozměrného prostoru jako v architektuře a patří k tomu i malba, je to taková souhra. Musíte znát přesně rozměry jeviště. Cílem je estetické působení na diváka. Je to důležitá složka divadelní tvorby každého kamenného divadla,“ přibližuje svou profesi.
K Bohuslavicím má silný citový vztah. „Narodila jsem se v Praze, ale celé dětství jsem strávila v Bohuslavicích u své babičky Basilie Čížkové. Basilie je řecké jméno, všichni ji tady oslovovali Basilko a pár lidí si na ni ještě pamatuje. Babička se narodila ve Vídni, byla Rakušanka. Jako malá přišla i s rodiči za první světové války sem do Bohuslavic, kde se početná rodina usadila,“ vypráví paní Eva. Za babičkou jezdila i později, když už byla dospělá, a tajně sem za ní přijížděl i její budoucí manžel, výtvarník Zdeněk Kalivoda. „Evina matka mě tu neviděla ráda, nosil jsem dlouhé vlasy, bylo nám kolem dvaceti,“ vzpomíná s úsměvem malíř. Spolu jsou už čtyřicet let. Bohuslavice jim oběma přirostly k srdci a pobývají zde na chaloupce každé léto. Většinu roku však žijí manželé v Praze.
„Měla jsem velké štěstí, všichni mi to záviděli,“ zdůrazní Eva Benda Kalivoda, když se ve vyprávění vrátí ke své profesi. „Po ukončení vysokoškolského studia na umělecké škole jsem nastoupila rovnou do Národního divadla, do ateliéru pana profesora Svobody, v tehdejší době nejlepšího scénografa u nás. Už poslední rok studia jsem chodila do dílen Národního divadla. Vzpomínám si, že se jsme tam řešili například podlahové krytiny pro balet, které by byly protiskluzové. V divadle jsem poznala mnoho vzácných lidí, herce pana Hrušínského, pana Kemra a další. Nezapomenutelná byla infarktová spolupráce s legendárním režisérem Miroslavem Macháčkem. Generálka trvala i dvanáct hodin a vyždímal z účinkujících naprosté maximum… Bohužel dost pil. Nebylo výjimkou, že na konci zkoušky přijela záchranka nebo záchytka.“
 |
| Výstava v knihovně potrvá do 30. září |
Postupem času navázala spolupráci také s televizí. S divadelní hrou Asarchadon, která se odehrávala ve 4. stol př. n. l., projeli v 80. letech celé Německo, Holandsko a Belgii. „Rozmýšlela jsem se, zda v Belgii nezůstat, tak jako mnoho dalších… ale vrátila jsem se,“ poznamenává. Zaměřila se více na kostýmní návrhy a byla úspěšná. Pracovala také ve Smetanově a Tylově divadle. „Zažila jsem poslední představení Národního divadla před rekonstrukcí. Hrála se Jiráskova Lucerna – a jedno oko nezůstalo suché,“ vybavuje si s dojetím.
 |
| Vernisáž se konala v příjemném prostředí zahrady. |
Divadelní práce byla velmi emotivní a náročná na čas, takže po narození syna paní Eva dala přednost klidnější činnosti. „Oslovila jsem několik nakladatelství, většinou dětské literatury, a ilustrovala jsem pohádky, básničky, titulní stránky, věnovala jsem se i volné tvorbě. Pokračuji v tom stále, i když mi moje tři milovaná vnoučata otáčejí myšlenky a čas jiným směrem.“
Kvůli jednoduššímu styku se zahraničními klienty zvolila svoji současnou podobu jména. Nyní pracuje v Národním zemědělském muzeu v Praze. „Je dobré speciálně pro děti, které si mohou vše osahat a hrát si. Jak mi napsal jeden chlapeček – nejkrásnější muzeum na světě...“ usmívá se Eva Benda Kalivoda. Její výtvarné práce si mohou zájemci prohlédnout do 30. září, otevřeno je vždy ve čtvrtek odpoledne.
Žádné komentáře:
Okomentovat