… Do roku 1968 se přehrávky týkaly pouze hudebního projevu, po bratrské pomoci byly komplikovanější a politicky špinavější. Na koncerty samotné často dohlížela kontrolní komise, která hodnotila hudební výkon, oblečení muzikantů, hlasitost zvuku v sále. Mimo taneční zábavy museli posluchači sedět, stát před pódiem bylo zapovězeno. Kontrola byla trojúrovňová (přehrávka, záštita, komise), režim nenechával nic náhodě.
Nedlouho po složení přehrávek ale došlo v kapele ke změnám. Hugo vzpomíná: „Franta Ševčík se začal vnímat a prezentovat jako velký znalec, hlavní dobroděj Svatopluku, pasoval se do role kapelníka, kterým ale ve skutečnosti byl Jožka Rolenc. Franta začal organizovat schůze kapely a vůbec… no, hrál na bicí, ale nějakou dynamiku to nemělo, kluci ze Zlína o něm říkali, že do toho mele jak hovado a tváří se jak vzorný krmič.“ Franta Ševčík jednoho dne vyhlásil zkoušku, problém byl, že Hugo si mezi tím nabrnknul děvče a měl plné ruce práce s rolí milovníka a na zkoušku nepřišel. Kluci z kapely se ho ještě pokusili dotáhnout, šli pro něj domů, ale vše marné, ženy byly Hugovi přednější zpěvu.
Na jeho místo záhy nastoupil Pepišta Šmejdovec, který si svůj vstup do kapely pamatuje takto: „Kapela byla předtím, než jsem přišel, dost bezradná, nevěděli, co mají hrát, ani jak se to naučit. Byli tam sice dobří muzikanti, ale neuměli to oposlouchat.“ Pepišta měl „magneťák“ a z rádia Ö3 (Österreich drei) stahoval z anglické a americké hitparády tehdejší hity, které s Kajdou Jadámkem „oposlouchávali“ a zapisovali. Hráli Rolling Stones, Beatles, Shadows, a kluci, kteří na tuto muziku technicky neměli, postupně odpadali. Kapela v létě 1964 pilně cvičí a dává do kupy repertoár, se kterým vyráží na „první kšeft“ - na vlečce traktoru jedou zahrát zdarma do Nemotic. V té době hrají většinou na Záložně a mimo Kyjov moc nejezdí. To se změnilo v roce 1965 po natočení dokumentu o kapele studentem FAMU Petrem Tučkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat