Schovanec
je na Kyjovsku poměrně rozšířené příjmení. Ze Strážovic
pochází malíř Ladislav Schovanec, který se svou ženou básnířkou
Bělou Schovancovou usadil v Alfortville na předměstí
Paříže, aby se věnoval volné tvorbě a ilustraci, zatímco
rodinu živil jako restaurátor obrazů.
Slávou
ho však v současnosti předčí mediálně známý Josef Schovanec,
jejich syn trpící Aspergerovým syndromem, lehčí formou autismu,
který ze svého handicapu dokázal udělat přednost. Filozof a
lingvista, a také autor několika knih, například bestselleru O
kolečko míň nebo „cestopisu“ Vítejte v Autistánu, které
byly přeloženy i do češtiny.
V
galerii Doma v Kyjově v měsíci listopadu proběhla výstava
obrazů Ladislava Schovance (1941). Jako dítě chodil do
ateliéru malíře Jana Köhlera ve Strážovicích, jehož dílo
obdivoval. Cesta Ladislava Schovance k velkému malířskému umění
začala večerním studiem výtvarného umění v Brně. Později, v
letech 1968 až 1971, absolvoval studium na teologické fakultě v
Praze. V roce 1961 získal místo ve Státním divadle v Brně, kde
až do roku 1973 pracoval jako scénograf.
V roce 1973 využil svého pobytu v zahraničí k emigraci a po
krátkém pobytu v Itálii se natrvalo usadil ve Francii. Jeho díla,
pokud jde o techniku malby, vykazují etapy počínaje akvarelem,
přes temperu, koláže až po olejomalbu a kombinovanou techniku.
Vytváří díla magického lyrismu, ale odmítá, aby byl řazen
mezi abstraktní malíře.
Schovanec je baladický i dramatický, ale i hledačem klidu,
rovnováhy. Jeho poetická, tvořivá inspirace vychází z odkazu
Starého a Nového zákona jako poselství věčnosti. Dokázal
pozdvihnout lidského ducha nejen svou uměleckou tvorbou, ale i
svými postoji. Vyniká i jako knižní ilustrátor, ilustroval
např.:J. London - Bílý tesák, řadu knih z tvorby své manželky
Běly Schovancové a další. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách
Georgetown University Washington; National Library Ottawa, Moravská
galerie Brno aj. Opakovaně samostatně i kolektivně vystavoval jak
v cizině, tak i v Česku.
Josef Schovanec se narodil českým emigrantům Ladislavu a
Běle Schovancovým ve Francii v roce 1981. V devatenácti letech mu
byl
diagnostikován Aspergerův syndrom, lehká forma autismu.
Má vlastní pořad v rádiu. Snaží se o osvětu – přednáší o
autismu a upozorňuje na problémy lidí trpících autismem. Je
autorem knihy O kolečko míň – Můj život s autismem, která
vzbudila mimořádný ohlas. Svůj nelehký život autisty popisuje
kultivovaným jazykem plným paradoxů, s velkou erudicí
i trpce ironickým odstupem Se zájmem se setkala i jeho další
kniha Vítejte v Autistánu. Josef Schovanec vystoupil také
například jako host v pořadu Interview ČT24.
Běla Schovancová
(nar. 1945 v Brně) absolvovala Stavební fakultu VUT v Brně.
S manželem Ladislavem Schovancem žije od r. 1974 ve Francii
v Alfortville. Od r. 1999 je členkou literární sekce pařížské
akademie věd a umění. Publikovala verše v řadě
zahraničních i domácích novin a časopisů (v Australii,
v Kanadě, ve Švýcarsku, v Německu, v Londýně,
v USA aj.). Autorka byla za svoji poezii odměněna řadou
medailí, cen a diplomů, především pařížskou a italskou
akademií věd a umění. Mezi její sbírky básní patří
Stolistá růže pro děti, Města a světci, Písně lesa a víry,
Lesní sen, Jarní píseň atd.
"Běla Schovancová je umělkyní hluboké
vnitřní modlitby v kresbě i ve slovu." (univ. prof. Dr.
Josef Kratochvil)
Světlo
nad Hakeldama
Běla
Schovancová
Ještě
je slyšet
ten
pronikavý cinkot třiceti stříbrných
dopadajících
na dlažbu chrámu v Jeruzalémě
Peníze
za zradu,
za
nevinně prolitou krev,
Krev
Boží, jedinou,
která
má moc z nás sejmout pravěký hřích
a
nás očistit z našich vin
A
jak to ústy proroka přikázal Hospodin,
aniž
by si to uvědomili,
nechali
sesbírat rabíni
ty
mince v chrámě pohozené,
a
koupili za ně pole hrnčířovo
k
pohřbívání cizinců.
Tak
odměnu za proradný Jidášův čin
proměnil
Hospodin
ve
skutek svého svrchovaného milosrdenství
vůči
těm nejpotřebnějším.
A
tím, celá země se stala
pro
všechno lidstvo v pozemském vyhnanství
územím
draze zaplaceným,
polem
krve,
Hakeldama
nazvaným.
Až
jednou
svá
těla zde necháme,
a
jako tehdy šel vyvolený lid
mezi
temnými stěnami vod
do
země zaslíbené,
i
my, údolím smrti půjdeme
ke
Světlu světel,
do
země života věčného,
do
země Lásky zaslíbené. ...
A
za nespočetným zástupem,
před
sloupem ohnivým
pak
půjde stín toho, jenž tehdy v Jeruzalémě
třicet
stříbrných v chrámě odhodil ...
Smiluj
se nad námi, Pane Ježíši,
Ty,
který jsi pro nás trpěl na kříži,
a
přijmi nás do svého Království,
kde
Bůh Otec nebeský
nás
čeká již,
v
lásce své věrné a neskonalé, od věků ..
(Zdroj Internet,
čl. Báseňsa kĺbi s obrazom – T. Pružinec, 2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat