Pan Tichý by řekl jenom: Pojďte dál...

Výstava malíře, grafika a fotografa Miroslava Tichého je velkou kulturní událostí v Kyjově. O tom svědčila vysoká účast na vernisáži v Galerii Doma, kde se tísnilo kolem stovky lidí, i slavnostní a vřelá atmosféra na této akci. Kyjovjáci si svého rodáka, jehož jméno se proslavilo daleko za hranicemi země a který žil ve svém domku jenom pár desítek metrů od galerie, rádi připomněli. 

 

Olejomalba Miroslava Tichého.

„Pana Tichého jsem znala od dětství a vzhlížela jsem k němu,“ říká Pavla Ježová, spolumajitelka galerie. „Po smrti své maminky nás navštěvoval skoro denně, přátelil se s mojí babičkou. Na vernisáže později nechodil, ale dění v galerii sledoval. Výjimku udělal pouze u výstavy Báry Lungové, na vernisáž přišel a pořád byl kolem něj hlouček mladých lidí, kteří poslouchali, co o obrazech říká.“ 

Autorkou výstavy Miroslava Tichého je Jana Truschingerová, zastupitelka, členka kulturní komise a koordinátorka výstav Slováckého roku v Kyjově. Uspořádat expozici děl Tichého byl její nápad. „Pan Tichý byl první umělec, se kterým jsem se setkala v roce 1991, když jsem přišla na kyjovské gymnázium,“ vzpomíná. 

„Rozhodli jsme se představit jeho malířskou a grafickou tvorbu, která není tak známá jako fotografie, jimiž se proslavil. S výtvarnou tvorbou skončil už v šedesátých sedmdesátých letech. Jana Hebnarová byla ochotná zapůjčit jeho olejomalby, kresby i grafiky, s manželi Ježovými jsme vybrali kolem padesáti děl a myslím si, že se to povedlo,“ usmívá se spokojeně Truschingerová. 

Paní Jana Hebnarová byla sousedkou Miroslava Tichého. Nezištně mu pomáhala, tak jak to potřeboval a dovolil. Tichý jí důvěřoval a převedl na ni dědická práva. „Málokdo ví, že pan Tichý kromě toho, že mluvil výborně německy, měl široký intelektuální rozhled a technický talent - uměl taky třeba stepovat,“ poznamenala Jana Hebnarová. Přes nízkou společnou zídku sdílela se svým bratrem od dětství zajímavé životní okamžiky se sousedem Mirkem Tichým. 

Motivem tvorby Miroslava Tichého byla žena.

Stěžejním výtvarným tématem je pro Tichého žena. V určitém okamžiku ho ale tvorba začala velmi vyčerpávat. „Zkusil třeba na dvoře jenom pár tahů uhlem – a řinul se z něho pot,“ dokumentuje Jana Hebnarová. Se svými díly se Tichý loučil jenom nerad. „Když mu chyběly peníze, prodal mé babičce obraz za dvě stovky. Sotva dostal důchod, přišel si pro obraz zpátky,“ směje se Pavla Ježová. Jana Trushingerová, která chtěla koupit od mistra Tichého obraz, rovněž neuspěla. „Když jsem na jeho otázku, co dělám, odpověděla, že učím na gymnáziu, pan Tichý mi řekl, že na to nemám. Ten můj obraz stojí přes milion, říkal. Dnes bych mu dala za pravdu,“ dodává učitelka výtvarné výchovy a českého jazyka.

Miroslav Tichý měl ke svému dílu silný vztah a sousedku Janu Hebnarovou občas žádal i několikrát za noc, aby mu našla určitý obraz nebo aby obrazy spočítala. „Říkala jsem tomu Rituál počítání obrazů,“ podotýká s úsměvem obětavá žena a dodává, že čas, kdy bude doceněna Tichého výtvarná tvorba, ještě přijde.

Zleva: Pavla Ježová, Jana Truschingerová a Jana Hebnarová.

„Celý příběh s panem Tichým vyplynul z toho, že jsem byla jeho sousedka,“ poznamenala skromně Jana Hebnarová. „Měli jsme po generace dobré sousedské vztahy, moji prarodiče i rodiče. Tak do deseti let jsme se Mirka Tichého i s bratrem trochu báli, ale pak s námi začal víc mluvit, strach nás přešel a byl pro nás něco jako starší bratr,“ svěřila se Hebnarová. 

Miloš Inocenc Černý se svými žáky a přáteli se na vernisáži postarali o originální hudební zážitek. „Pan Tichý byl milovník a znalec vážné hudby, ale měl rád provokaci, protiklady, a tak jsem si dovolil to Vínečko bílé prohnat překladači Googlu a pojat tradiční píseň netradičně,“ říká k vytištěnému textu slovácké písně v makedonštině či čínštině Černý. 

Hudební seskupení se doprovodilo svéráznými nástroji vlastní výroby, konstruovaných většinou z odpadového materiálu.

Inovativní hudebníci mezi obrazy Miroslava Tichého.

„Pan Tichý si na oficiality a ceremonie rozhodně nepotrpěl, bránil se jim a smál… Řekl by jenom – pojďte dál,“ dodala Pavla Ježová jako pozvánku na nevšední výstavu jedinečného a nezařaditelného  Tichého. Výstava v Galerii Doma potrvá do 30. srpna.