pátek 2. dubna 2021

Nudlový příběh jednoho zapomenutého svatebního daru

Vřesovice – Když jsme spolu mluvily poprvé, bylo to o předloňském létě, neměla na rozhovor pro noviny ani pomyšlení. Právě se vrátila s manželem ze zahraniční dovolené a doma na ni čekala spousta zakázek. „Nestíhám,“ omlouvala se. V současné koronavirové době má volného času více, než by si sama přála, a její tržby poklesly zhruba na polovinu.

Práce v kanceláři jí nevoněla  

Osudový italský strojek na nudle.
Předmětem podnikání Miroslavy Konečné z Vřesovic jsou domácí těstoviny, zkrátka nudle. V současnosti nabízí různé druhy, nejenom klasické nudle do polévek, ale také špaldové, semolinové nebo bezlepkové těstoviny a pro ty, co si potrpí na tradice, na Zelený čtvrtek třeba těstoviny s příměsí špenátu. Jde o poctivou domácí výrobu, jejíž kvalitu potvrzují i získané značky Tradiční výrobek Slovácka nebo Chuť jižní Moravy. Její polévkové nudle si dokonce vysloužily ocenění Zlatá Chuť jižní Moravy.

„Nudlový příběh“ osmačtyřicetileté Miroslavy Konečné začal před devíti lety, v roce 2012, když při úklidu půdy narazila na zapomenutý svatební dar, italský strojek na krájení těstovin. To ji inspirovalo, aby začala připravovat domácí nudle pro svou rodinu. Nezůstalo však jen u toho. Příznivá odezva u rodiny a známých a také fakt, že byla momentálně bez zaměstnání, ji vnukly myšlenku, aby zkusila své štěstí s podnikáním v těstovinách. Vystudovala střední ekonomickou školu a po maturitě byla zaměstnána jako administrativní pracovnice, ale tato práce ji neuspokojovala. „Vždy mě lákalo vytvářet hodnoty ruční prací,“ říká. Ve volném čase relaxuje u vyšívání obrazů. Ale zpět k jejímu podnikání.

Krok za krokem... až do Vídně 

Vedle rodiny a známých  těstoviny začala nabízet do farmářských obchůdků a prodejen se zdravou výživou. "Navštěvovala jsem farmářské trhy v Jihomoravském a Zlínském kraji,“ vypráví. „Postupně si mé produkty zákazníci oblíbili a i díky již zmíněným oceněním se mi majitelé obchodů sami začali ozývat. Další posun kupředu pro mě znamenalo oslovení restaurací, cateringových společností a školních jídelen, které ode mě začaly odebírat především polévkové nudle. S velkým respektem jsem se rozhodla přijat nabídku od supermarketu Billa, abych jim dodávala těstoviny v rámci regionálních produktů. U těchto velkých řetězců jsou samozřejmě velmi striktně nastavené podmínky a byla to pro mě velká zkouška. Spolupracují s nimi už od roku 2015. Začala jsem dodávat nejprve do Zlínského kraje a Prahy a postupně rozšiřujeme spolupráci i do dalších krajů. Nedávno mě oslovil manažer z Billy ve Vídni, abych dodávala těstoviny i tam, a stejně tak mě na základě doporučení kontaktoval pražský manažer společnosti Lidl. Zatím jsem na tyto možnosti spolupráce nepřistoupila, protože před covidem jsem byla právě díky restauracím na hraně výrobních kapacit.“

Podnikání v praxi 

Co bylo při rozjezdu podnikání nejtěžší? „Nejtěžší pro mě jako začínající podnikatelku bylo vyřízení všech potřebných povolení. Ochotní zaměstnanci úřadů mi ale pomohli a dali mi cenné rady,“ vzpomíná Konečná. 

Těstoviny Miroslava Konečná vyrábí z kvalitních regionálních surovin.



„Náročné bylo dodržet a splnit všechny výrobní podmínky. Kvůli podnikání jsem musela zrekonstruovat sklepní prostory, ze kterých mám teď výrobnu. Ze začátku těch nákladů bylo opravdu hodně a člověk investuje s tím, že neví, jestli se mu vůbec podnikání rozjede. Proto jsem ráda, že mi s rekonstrukcí pomohl manžel. Není to tak, že se rozhodnete něco vyrábět a děláte to v kuchyni, výroba potravin je omezena přísnými hygienickými nařízeními,“ upozorňuje  podnikatelka.

Postupem času, když se jí počáteční investice  začaly trochu vracet,  peníze musela vložit do koupě profesionálního hnětače těsta, vyvalovače a dalších strojů. "Aktuálně mám už jen poslední přání," říká,"sušičku, která by mi velmi zefektivnila a urychlila především v zimě výrobu, a samozřejmě je to ten nejnákladnější pomocník. Zkusila jsem zažádat o dotace u Kyjovského Slovácka v pohybu a byla jsem velmi překvapená a šťastná, že vybrali právě mě. Obzvlášť v této době je to pro mě velká pomoc a vážím si takových projektů, které myslí i na ty nejmenší podnikatele. Pochopitelně se dá koupit profi stroj, který vám těstoviny přímo vyrobí, a já bych tak mnohanásobně zvýšila produkci, ale pak by to už nebyla ruční poctivá výroba, a to je právě to, na čem já si zakládám.“

Kvalitní suroviny jsou zásadní

Těstoviny Miroslava Konečná vyrábí jen ze dvou ingrediencí – mouky a vejce. „Mouka i čerstvá vejce pocházejí z regionální produkce. V případě semolinových těstovin používám kvalitní italskou semolu. Do ochucených těstovin přidávám bylinky, které jsem vypěstovala a doma nasušila,“ přibližuje. 

A baví ji práce ještě po všech těch letech? „Práce mě baví,“ přitakává, ovšem dodává, že je to fyzicky velmi náročné. „Ruční práce a ještě celý den na nohou, ale právě již zmíněná ocenění nebo pozitivní reakce zákazníků jsou to, co mi vždy dodá energii. A takovou práci potom člověk dělá opravdu s radostí. Rodina mi pomáhá především s distribucí nebo mi příležitostně dohodí nové odběratele, za což jim tímto děkuji.“

Jak je to dnes 

„Co se týká dnešní doby, samozřejmě jako všichni ostatní věřím, že se situace co nejdříve vrátí do normálu. Navíc nynější generace mladých je jiná, zakládá si na kvalitních potravinách, proto tolik roste například poptávka po Bio potravinách. Vznikají nové farmářské prodejny i výrobci, a je to tak správně. Myslím si, že se v tomto směru začnou postupně zlepšovat i větší supermarkety a budou nabízet kvalitnější potraviny, jak je všude jinde v Evropě zvykem. My v tomto trendu pořád ještě bohužel zaostáváme,“ poznamenává.

Současná doba je pro podnikatele všeobecně těžká. „Moje tržby klesly asi o polovinu. Přišla jsem o všechny restaurace a školní jídelny, které před covidem tvořily padesát procent mých odběratelů. Před Vánocemi, kdy bylo pro mě nejhorší období, mi pomohlo pár firem, které dárkovými baleními těstovin potěšily své zaměstnance. Momentálně mě zachraňují jen prodejny potravin,“ popisuje podnikatelka Miroslava Konečná

Její těstoviny si můžete koupit v síti prodejen Billa v celém Zlínském, Moravskoslezském a v nejbližší době i Jihomoravském kraji. Ve vybraných prodejnách Billa v Praze, Liberci nebo Mladé Boleslavi je najdete v regálech označených Regionální produkty. Ručně a s láskou vyráběné Těstoviny z Podchřibí zakoupíte i ve farmářských obchůdcích nebo bezobalových prodejnách.

Foto: archiv Miroslavy Konečné





Golem ve Ždánicích bude vítat první hosty

Ždánice – Tři a půl metru vysoký Golem vyrobený z polystyrénu a vnitřních železných prvků se ze dvorku svého tvůrce Stanislava Klígla ve Svatobořicích-Mistříně přesunul do Ždánic. Zdobí teď prostranství před bývalou sýpkou blízko šroubárny. Starobylou sýpku její současný majitel přebudoval na stylovou restauraci pro motorkáře.   

Golem na zahradě tvůrce Stanislava Klígla

Šestapadesátiletý Pavel Konrád pochází z Archlebova, žije s rodinou ve Ždánicích a pracuje jako strážník městské policie v Hodoníně. Do zaměstnání jezdí kolem domku Klíglových ve Svatobořicích a všímal si rozměrných objektů, ať už to byl slavný krtek v modrých kalhotkách, malované vejce o Velikonocích, sněhulák v zimě nebo anděl o Vánocích, které se střídaly v předzahrádce. V roce 2017 oslovil Stanislava Klígla, zda by pro něj nevyrobil Golema. 

A proč právě tuto mytologickou postavu? „Sám nejsem také žádný drobeček, moje vojenská výška je 196 centimetrů, současná váha 125 kilo a k padesátinám jsem dostal dřevěného golema vytvořeného z kmenu lípy. Ten teď zdobí interiér mé nové restaurace, která se bude jmenovat Moto bar u Golema,“ vysvětluje Konrád.

Zchátralou sýpku koupil už v roce 1994 a nyní dodělává poslední úpravy atraktivně přebudovaného objektu. Má . . .kolem sebe partu přátel, kteří mu pomáhají, a tak řadu věcí dělá svépomocí, na ty náročnější najímá spolehlivé řemeslníky. Sám je také nadšeným motorkářem, takže zná potřeby a vkus této sorty lidí. „Jsem detailista,“ přiznává s tím, že si přeje, aby všechno bylo perfektní. Proto zvláště v této koronavirové době nechce uspěchat otevření restaurace a čeká, až se poměry znormalizují. Kromě stylového posezení bude v prvním patře i tančírna a také devět pokojů pro ubytování hostů. Tři malé hliněné golemy, které dostal darem, doplňuji neotřelý interiér. 

V pátek 19. března Golem opouští svůj „rodný dům“ ve Svatobořiích.
Golem stojí na svém novém místě ve Ždánicích.

Skulpturu Golema Stanislav Klígl vyrobil během roku 2018 a až do letošního března zdobil jeho dvůr. Klíglovi si už na jeho přítomnost zvykli, „stal se členem rodiny“. V pátek 19. března byl tři a půl metru vysoký „drobeček“ o váze 180 kilogramů převezen do Ždánic. „Protože nám na dvoře bude chybět, mám již rozpracovaného jeho pokrevního bratra, a nový Golem bude stát právě tam, kde stál ten původní,“ těší se zručný a nápaditý kumštýř Klígl.












Foto: archiv Stanislava Klígla








„Kyjovské pivo tu určitě bude i po covidu. Slibuji,“ říká majitel pivovaru

V době nouzového stavu rapidně poklesla spotřeba piva, a to i v takové pivní velmoci, jakou je Česko. Lidé prostě nemohou denně vysedávat v přátelské společnosti u zlatavého moku, jak byli zvyklí a jak by se jim líbilo. Přežijí malé pivovary „dobu koronavirovou“? Majitel Kyjovského pivovaru Tomáš Machalínek rozhodně nehází flintu do žita.

„Výroba piva stále běží, i když jsme museli pootočit obchodní strategii a také přizpůsobit výrobu,“ potvrzuje Machalínek. „Naše pivo nyní prodáváme více v obalech přes nové obchodní partnery jako jsou obchody, pivotéky či benzinové pumpy. Významně nám také pomáhá náš e-shop, který využívá více zákazníků než dříve. My jim pivo dodáváme přes dopravní společnosti až domů nebo na výdejní místa, kde si mohou objednaná piva vyzvednout.“ Kmenovou oblast zajišťují vlastním rozvozem. Pivo z Kyjovského pivovaru se tak dostane do Brna, Zlína, Uherského Hradiště, Veselí nad Moravou, do Hodonína a Břeclavi. „Často se individuálně domluvíme i na závoz po trase, kterou jedeme. Prostě se snažíme být našim zákazníkům blíž,“ dodává podnikatel.

Nové láhve z Kyjovského pivovaru. (Foto: archiv T. Machalínka)  
Součástí nové obchodní strategie byla také investice do nové poloautomatické plničky pet a skleněných lahví různé velikosti a rovněž investice do atraktivních plechovek. „Všechna tato opatření nám ale zdaleka nenahradí výnosy z doby předcovidové a obrat celé firmy klesl na jednotky procent,“ uvádí Machalínek. Pod značku Kyjovský pivovar nespadá dnes jen výroba piva, ale patří sem i hotel, restaurace a pivní lázně. V současné době jsou ale všechny činnosti mimo samotnou výrobu piva z důvodu vládních opatření uzavřeny a nevyvíjí žádnou činnost. Výroba piva stále běží. 
„Státem deklarované dotace řeší hlavně udržení zaměstnanců, což považuji sice za důležité, ale jinak budou krýt jen asi třicet procent našich stálých nákladů. A to budou zdůrazňuji proto, že finance ještě nedoputovaly. Ani za loňský rok. Jsme v tom sami a vláda má evidentně strategii, že čím složitější cestu k dotacím připraví a čím později peníze pošle, tím méně podnikatelů vydrží čekat, zkrachuje a stát ušetří,“ popisuje svůj pohled na věc. Jedním dechem ale odhodlaně dodává, že kyjovské pivo tu určitě bude i po covidu.

„Našim sloganem je "Udělejte si radost". Je to náš hlavní cíl, zprostředkovat zákazníkům našimi službami a pivem příjemné chvíle. Pak je to i pro nás radost a odměna. Věřím, že se nám to daří, a bude i nadále,“ uzavírá s optimismem majitel pivovaru.