pátek 22. října 2021

Vilém FAMM přijel zastavit čas do Bohuslavic

A tímto starým krásným budíkem to vše začalo...    
Kyjov-Bohuslavice




Klasické ručičkové budíky, které bývaly v minulém století neodmyslitelnou součástí každé domácnosti, pomalu ale jistě mizí, místo řinčení budíku se necháváme probouzet příjemnou melodií z mobilního telefonu. Ranní vstávání sice zůstává pro většinu lidí i tak nepříjemnou částí dne, budíky se však stávají součástí a artefakty historie a čas od času se vynoř známá nerudovská otázka: "Kam s ním?"

Milanu Kočičkovi ze Strážnice byste darovaným budíkem stoprocentně udělali radost. Je totiž sběratel a jeho knihovnu už zdobí přes šedesát kousků ručičkových budíků i hodin v různém provedení. Jejich sbíráním se zabývá od roku 1997. Dává přednost těm starším, s mechanickým natahováním, ale pokud je pěkný a něčím zajímavý i modernější budík na baterie, přijme do své sbírky i takový. Asi polovinu kousků pořídil v bazarech a starožitnictvích, další si k němu našly cestu přes známé a přátele. Neodříká se ani hodin, které už funkčně dosloužily a těší se z rozmanitosti jejich vzhledu a omšelé krásy.

„Když jsem byl mladý, přál jsem si vlastní knihovnu, samostatnou místnost pro knížky. To se mi časem splnilo, v rodinném domku mám v knihovně kolem 2 000 svazků. Budíky nezaberou mnoho místa, takže většina z nich také našla své místo v regálech knihovny. Je to zvláštní druh štěstí a spokojenosti, usadit se pohodlně v místě, kde máte kolem sebe věci, které máte rád,“ svěřuje se osmašedesátiletý muž. Dodává ale, že své budíky natahuje jenom zřídka, protože tikot hodinových strojků ruší i přes stěnu.

Svoji sbírku teď představuje v knihovně v Bohuslavicích, místní části Kyjova. Výstavu pojmenovali „Zastavme čas“ a je přístupná každý čtvrtek v odpoledních hodinách do 16. prosince. Kočička sem přivezl i svoji knížku pro děti Objev samotáře, kterou v nákladu 2 000 výtisků v roce 2003 vydala jeho manželka. Hlavní hrdina knihy dospívající chlapec Drápek prožívá svoje dobrodružství v dávné minulosti. Autor napsal ještě dvě další knížky pro děti, ty však zůstaly v počítači. „Píšu do šuplíku,“ komentuje to spisovatel, který během svého života vystřídal řadu zaměstnání. 

O hudební vložku se postaraly Barbora Frajová a Rút Šalšová ze ZUŠky Kyjov.

Původně se vyučil strojním zámečníkem, později si dálkově dodělal strojnickou průmyslovku. Dal se také na podnikání. Když přišel o poslední zaměstnání, vyvstala před ním otázka, čím naplnit volný čas. „Na to, abych chodil do hospody, jsem tenkrát neměl peníze a alkohol mi nedělá dobře,“ přibližuje svoje pohnutky napůl vážně, napůl v legraci milovník dobrých knih. Kočička napsal také tři divadelní hry. Pokusil se i o poezii. Svoje vzpomínky z dětství sepsal ve Slováckém deníku, texty vycházely i v regionálním tisku. Ukázky z jeho literární tvorby jsou v knihovně v Bohuslavicích k nahlédnutí. V posledních letech publikuje své úvahy v internetovém periodiku Krajské listy, a to pod pseudonymem Vilém FAMM.

Milan Kočička, alias Vilém FAMM, mezi knihami a svými budíky.





Nevidomí chtějí jezdit na kole, shánějí dobrovolníky

 Aneta Horáková ukazuje pokladničkuna sbírku Bílá pastelka
Neformální setkání mívají v kyjovské knihovně každé pondělní odpoledne. Dnes se jich tu sešlo asi dvacet. Mohou si vypít kávu nebo čaj, promluvit si se známými, se kterými si rozumí. Minimálně v tom, jaké praktické obtíže musí řešit slabozrací a nevidomí. Mnozí sem docházejí už řadu let. Oblastní odbočka Kyjov Sjednocené organizace slabozrakých a nevidomých (SONS) tu funguje už třicet roků.

Paní Hana Oršuliaková do Kyjova dojíždí autobusem ze Žeravic nebo ji přiveze manžel. Je nevidomá. O organizaci se ale nedověděla od očních lékařů. Do kyjovské knihovny jí přivedl zájem o četbu. Braillovo bodové písmo pro nevidomé zvládla jenom částečně, nemá dost jemný hmat, proto dává přednost audio knihám. A těch je tu v nabídce dost. Další tituly se naučila stáhnout přímo do mobilu. Nyní do SONSu dochází už jedenáct let. „Všichni si tu tykáme,“ přibližuje přátelskou atmosféru klubu. Nadšeně vypráví o literárním setkání, které se uskutečnilo dopoledne a bývá pravidelně jednou za měsíc. Dnes si připomněli výročí narození prezidenta a spisovatele Václava Havla i devadesáté narozeniny Jiřího Suchého. Přečetli si úryvky knih a hádali autora, povyprávěli si o tom, co kdo v poslední době zajímavého přečetl, respektive si poslechnul.

Paní Hana dříve pracovala jako učitelka mateřské školy. Když se jí náhle zhoršila oční vada, musela své milované práce nechat. Po dětech se jí však stýskalo, občas je šla po domluvě navštívit. Do školky ji doprovázel manžel. Jednou však nemohl. Paní Hanu to za dětmi táhlo natolik, že se se slepeckou holí do mateřinky přes celou vesnici vydala sama. Pomaličku, krůček za krůčkem. Zvládla to. „Musíte si zapamatovat orientační body a pak to jde… Zpočátku to bylo ale hodně těžké. A například na křižovatce u pošty v Kyjově mám stále strach,“ přiznává pětašedesátiletá žena, která si troufla i na jízdu na tandemovém kole.

„Máme tři nová dvojkola pro tandemovou jízdu s nevidomým. Bohužel se nám nedostává dost odvážných vidoucích dobrovolníků, kteří by si troufli sednout na jedno kolo s nevidomým,“ posteskne si pracovnice SONSu, devětadvacetiletá Aneta Horáková. „Důležitá je souhra těch dvou a navzájem si musí věřit. Nevidomí by jezdili rádi.“
Tandemové kolo je možnost pro zrakově handicapované jak si užít jízdu. (Foto: archiv SONS Kyjov.)

Aneta upozorňuje přítomné na sbírku Bílá pastelka, která začne 11. října, jde už o dvaadvacátý ročník. Pastelku si lidé mohou koupit za třicet korun, pokladničky jsou již přichystané. Výtěžek organizace pracující se zrakově postiženými využijí například na asistenční služby, výcvik vodicích psů nebo na výukové programy pro zrakově postižené. Sbírka trvá tři dny. „Mnohem lepší je, když jdete na takovou akci s průvodcem,“ upozorňuje Pavel Komosný. „V tomto směru je výborná spolupráce se zdravotní školou v Kyjově,“ dodává zkušeně. Členem SONSu je už více než deset let.

„Jedna věc je se s tímto postižením smířit a jiná věc je se s tím naučit žít, fungovat,“ vysvětluje Komosný, který bydlí ve Bzenci. O zrak přišel v pětačtyřiceti letech. S přítelkyní se seznámili právě v SONSu, kam před lety doprovázela svého dědečka. Za klíčový považuje svůj pobyt ve středisku pro nevidomé a slabozraké v Praze - Dědina, kde se naučil potřebným dovednostem a absolvoval také rekvalifikační kurz. Jako nejpotřebnější z dostupných pomůcek pro nevidomé jmenuje ozvučený „mluvící“ mobilní telefon a počítač s programem pro nevidomé. Předvádí mi kliknutím na ikonky displeje telefonu, jak to funguje. Překvapuje mne rychlost namluveného slova, i ta se dá ale regulovat. „U počítačů to bývá ještě rychlejší, zvyknete se,“ podotýká Komosný. Oceňuje Pavla Švorbu, předsedu kyjovské odbočky SONSu, který každému vše ochotně vysvětlí. Má trpělivost, přijede i do místa bydliště a člověku se věnuje tak dlouho, dokud se nové zařízení nenaučí používat. „Existuje například mluvící glukometr pro cukrovkáře, mluvící tlakoměr, mluvící váha, metr, používáme šablonku na podpis, zvukový ukazatel hladiny při nalévání tekutiny do hrnku a řadu dalších pomůcek. Na našich setkáních se o nich informujeme a předáváme si zkušenosti,“dodává s uspokojením.

Novou členkou SONSu se dnes stala třiaosmdesátiletá Blažena Hadová, která nedávno ovdověla. Potíže se zrakem naštěstí nemá, do organizace ji přivedly přítelkyně. Pochází ze Stavěšic a už řadu let žije v Kyjově. Posledních jedenáct let v Domě s pečovatelskou službou na Palackého ulici. Paní Hadová ráda čte, a tak ji zaujala i dnešní literární beseda. „Připomněli jsme si i básničky ze základní školy, Hrubína, Halase, Erbena… nemohla jsem ani mluvit, jak mne to dojalo“ svěřuje se žena.

Pracovnice Sonsu Aneta Horáková všem připomíná a rekapituluje turistický výlet ke studánce Bezdýnce, který pořádali minulý týden. Popisuje místo, cestu vlakem a průběh putování. „Podařilo se nám rozdělat oheň a opekli jsme si špekáček. Účastnilo se třináct členů, ušli jsme asi jedenáct kilometrů a všichni to zvládli.“ Příští týden se chystají navštívit Filipovo údolí poblíž Javorníku, někteří tam už ale byli dříve.

Ve svých emailových schránkách mají klienti odbočkový časopis Informátor, který vychází každý měsíc. Najdou tam například instrukce, jak se chovat ohledně koronaviru. Horáková také připomíná nadcházející volby. Také k této události dostávají nevidomí instrukce do svých emailových stránek.

Ve středu se v SONSu uskuteční jako obvykle Fit club zaměřený na zdravý životní styl. „Ochladilo se, tak již nebudeme využívat cvičební stroje na stadionu,“ upřesňuje. Připomíná i pravidelný trénink paměti, zkoušku pěveckého sboru Pastelky a výtvarnou dílnu. Ze sportovních disciplín mohou zrakově postižení provozovat kuželky, bowling, aplikovaný stolní tenis - Showdown a zvukovou střelbu. V sobotu 13. listopadu se v Kyjově bude konat mistrovství ČR ve zvukové střelbě.

Setkání SONSu v kyjovské knihovně končí, lidé se pomalu rozcházejí. Jejich cesta do domovů je ale daleko náročnější než nás ostatních, kteří potíže ze zrakem nemáme.




„NAROZENINY VE TMĚ“ a ve velkém stylu

Vlastní zázemí v tenkrát nově postavené budově knihovny v Kyjově vytvořilo počátkem devadesátých let podmínky pro vznik organizace na podporu nevidomých a slabozrakých. U jejího zrodu stál inženýr Josef Horák, který již není mezi námi, bývalý profesor gymnázia Jiří Pavel Nedvěd a aktivní knihovnice paní Radka Svobodová z Hodonína. V pátek 24. září Oblastní odbočka Kyjov Sjednocené organizace slabozrakých a nevidomých (SONS) České republiky oslavila třicáté výročí své existence.
Hana Vrtková.

Kyjovská organizace má asi stovku členů z celého okresu Hodonín. Paní Hana Vrtková v SONSu pracuje jako sociální poradce, ale prakticky od začátku se zapojovala do činnosti organizace po všech stránkách. Zajišťovala aktivizační služby, besedy na školách, organizaci zájezdů a rekondičních pobytů i vydávání časopisu. Aktivizační činnosti jsou zaměřené tak, aby rozvíjely dovednosti, které slabozrací potřebují. „Například se zdokonaluje a trénuje jemný hmat pro čtení Braillovým písmem. Funguje tu i výtvarná a keramická dílna, kde se modeluje, využívají se různé přírodní materiály, a tím se tříbí hmat. Děláme i tréninky paměti, probíhala výuka cizích jazyků, to vše na bázi poslechu,“ přibližuje Vrtková. „Nezapomínáme ani na sport, oblíbená je zvuková střelba, bowling, kuželky. Provozujeme turistiku, zpíváme, tancujeme. Máme Fit klub, kde se zabýváme zdravou stravou a životním stylem. Organizujeme různé besedy, zájezdy. Snažíme se vždy získat průvodce, který je výřečný a věci důkladně slovně popíše. Nedávno jsme absolvovali rekondiční týdenní pobyt v Poděbradech. Každý rok jezdíme za památkami do Prahy. Byly jsme i v Lánech, kde jsme měli k dispozici celodenního průvodce. Protože i když se člověk někam do památkového objektu nebo muzea dostane, většina věcí je pod sklem, není přístupná. Takže náš průvodce nám historii povypráví, řekne to, co si běžně člověk může přečíst, případně nám vyčlení nějaký předmět, který si můžeme vzít do ruky a osahat.“
Pavel Švorba

Pavel Švorba je předsedou SONS Oblastní odbočky Kyjov asi deset let. Pracuje jako ladič pian a jeho firma vyrábí i cimbály. Je také muzikant, hraje na harmoniku a vede pěvecký sbor zrakově postižených Pastelky, který vystoupil v odpoledním programu. „Vzniklo to náhodou, z jednoho příležitostného vystoupení na maškarním plese a dnes už soubor funguje jedenáctým rokem. Je to jedna z činností, kterou mohou zrakově postižení dělat bez nějakého většího omezení a je to i zábava,“ dodává Švorba.

„SONS České republiky je zastřešující organizace, která dokáže ovlivňovat zákony a vyhlášky ve prospěch zrakově postižených, aby měli přístup k informacím, k úřadům a dobré podmínky ve všech oblastech života. My jako oblastní odbočky se věnujeme konkrétním lidem od slabozrakých až po úplně nevidomé a snažíme se jim ukázat cestu, jak vlastně žít s tímto handicapem. Ať už se jedná o trávení volného času, seberealizaci, sociální začlenění, informovanost o nových pomůckách a podobně. Setkáváme se každé pondělí odpoledne,“ vysvětlil předseda SONS Kyjov, Švorba.

„Bohatý program dnešního dne vznikl ve spolupráci s Městským kulturním střediskem Kyjov, Slováckem v pohybu a velmi nám pomohl moderátor akce Pavel Růžička a jeho Dětské kočovné divadýlko, které tu zahrálo dvě pohádky. Dopolední program byl určený hlavně pro děti škol, je tu řada stánků, kde si mohou vyzkoušet různé sportovní disciplíny pro nevidomé,“ upozorňuje Švorba. 
 
Zájemci si mohli zahrát známé deskové hry přizpůsobené slabozrakým.
 
K přítomným promluvil prezident celorepublikové organizace SONSu Luboš Zajíc, který přijal pozvání na slavnost. Odpoledne patřilo hlavně hudbě, vystoupil například populární nevidomý zpěvák Radek Žalud nebo hudební kapela nevidomých muzikantů Kyklop band z Olomouce. Zazpíval i Kyjovánek a svoje taneční vystoupení předvedli klienti Domova Horizont. Kulturou nabitý program vyvrcholil večerním benefičním koncertem na podporu nevidomých a slabozrakých v Kyjově, na kterém zahrály oblíbené kapely z Kyjova a okolí.

Cílem akce bylo přiblížit se zdravým lidem, kteří si v běžném životě často neuvědomují, jaké překážky a problémy musí zrakově handicapovaní překonávat. Šlo ale především o to, aby v tento sváteční den mezi přítomnými zavládl pocit sounáležitosti, který je dobrým vkladem i do budoucnosti.

 




pátek 8. října 2021

Lidé chtějí i Kyjovku zažít jinak…

Víkendová akce Zažít Kyjov jinak se konala třetí zářijovou sobotu. Pestrý zábavný i osvětový program probíhal na náměstí Hrdinů před gymnáziem, v městské knihovně a v parku. Členové Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) letošní ročník využili k podpoře myšlenky oživení říčky Kyjovky. Ta je podle nich spíše ostudou města než její přirozenou součástí a ozdobou.

„ A to je velká škoda, protože vodní prvek do městského prostředí rozhodně patří. Připravili jsme proto obsáhlou sadu fotografií z měst a obcí, které mají podobně velký tok jako je Kyjovka a kde se už revitalizaci podařilo prosadit a realizovat,“ říká Zuzana Veverková, která působí v komisi životního prostředí města Kyjova a je členkou ČSOP. Fotografie byly vystaveny u stánku této nevládní neziskové organizace zabývající se ochranou přírody a krajiny, jejíž základní organizace funguje i v Kyjově. „Za zmínku rozhodně stojí například skvělé znovuoživení Staré Ponávky v Brně, revitalizace Litovického potoka v Hostivicích, znovuoživení říčky Nivničky u Uherského Brodu či Rakovského potoka v Rokycanech. Princip je všude velmi podobný a má dvě úrovně – první je estetická, kdy se koryto a břeh upraví tak, aby tok nevypadal jako stoka, ale naopak krášlil město. Důležité je i zajistit přístup k řece, aby se lidé mohli s vodou blíže setkat. A druhá úroveň je biologická, kdy se tok z bohapustého kanálu změní na živou říčku s mnohem čistější vodou, vodními a břehovými porosty, a stane se tak vhodným prostorem pro vodní živočichy. Zlepší se schopnost vodu zadržovat, a tím zlepšovat okolní mikroklima.“

První krok k nápravě daného stavu představuje podpis memoranda o spolupráci mezi městem a Povodím Moravy. „Jedná se o vyjádření zájmu obou stran, aby se věci mohly vůbec pohnout ke studiím a návrhům,“ myslí si Veverková. Memorandum však dosud uzavřeno nebylo. 

Říčka Kyjovka u gymnázia. Tok a jeho břehy má povinnost udržovat státní podnik Povodí Moravy.

„Město Kyjov bylo v minulosti, asi před dvěma lety, připraveno memorandum o spolupráci s Povodím Moravy podepsat. To bylo sepsáno v obecné rovině - jsme si totiž vědomi toho, že Povodí Moravy má větší možnosti sáhnout si na dotační tituly už ve fázi projektových příprav a tohoto privilegia jsme chtěli využít,“ uvedl tiskový mluvčí města Kyjova Filip Zdražil. „Nicméně vedení státního podniku memorandum v takto obecné rovině podepsat odmítlo. Požadovalo nejprve vypracovat konkrétní projekt a prohlášení o spolupráci navázat na něj. Projekt na revitalizaci Kyjovky je však natolik rozsáhlý a finančně nákladný, že město na jeho vypracování peníze dosud nevyčlenilo,“ přibližuje mluvčí. „Možnosti vzájemné spolupráce s Povodím Moravy, které je správcem Kyjovky a ze zákona o ni musí pečovat, jsme ale tímto neuzavřeli. Rozhodně se k nim vrátíme, současně budeme hledat peníze na projektovou přípravu,“ slibuje mluvčí.

„Díky akci Zažít Kyjov jsme myšlenku revitalizace Kyjovky mohli představit mnoha lidem, kteří se u našeho stánku zastavili,“ upozorňuje Veverková. „Bez výjimky všem se ukázky z jiných měst a obcí velice líbily a podobnou úpravu na Kyjovce by uvítali. Kromě toho jsme také návštěvníkům stánku představovali návrhy adaptačních opatření, které jsou nově vypracovány pro Kyjov i pro okolní krajinu. Ve městě se všechny návrhy týkají využití dešťové vody v různých variantách, a to u budov a ploch ve vlastnictví města. Takže by jejich realizace mohla být poměrně rychlá, pokud by se město chtělo vydat směrem ekologického přístupu k nakládání s dešťovou vodou. Návrhy do krajiny se pak týkají především obnovy větrolamů, výsadby stromů a keřů, zatravnění erozně ohrožených ploch či tvorby mokřadů a tůní. Opět i tyto návrhy jsou koncipovány především na pozemcích ve vlastnictví města, takže by všechny šly provést poměrně rychle a snadno,“ je přesvědčena ekologická aktivistka.

Podle Veverkové akce prokázala, že lidé jsou k problematice životního prostředí už mnohem vnímavější než dříve. I tak se ale najdou zastánci zcela protichůdných názorů. „Výživná byla hádka s jedním velkoagropodnikatelem, který nás dost urážel a vypouštěl tvrzení typu, že eroze není žádný problém a že plošné stříkání polí totálním herbicidem roundupem je pro pole požehnání. Že výsadba stromů kolem polních cest je blbost, v Kyjovce prý zase budou žít pstruzi, až se nechá pořádně vybagrovat a že budeme rádi, až opět budeme dělat zemědělství jako to dělali komunisti... No prostě úlet, jenže to je přesně mentalita mnoha velkých zemědělských podnikatelů,“ dodává Veverková.









„Digitální řemeslo“ si vyzkoušeli v Kyjově

Speciálně upravený kamion FabLab Experience.

 Dvě stovky žáků devátých tříd základních škol z Kyjova a okolí se během dvou dnů prostřídalo v digitální dílně FabLab Experience se současnými moderními výrobními stroji. „Dílna na kolečkách“, speciální kamion s návěsem parkoval v areálu Střední školy automobilní v Nádražní ulici v Kyjově. Návěs má délku 14 metrů, přepravní šířka je 2,5 metru a po zaparkování se výukový prostor vysune na šíři 5 metrů, takže vedle dílny vznikne i učebna. V první části workshopu si žáci vyslechli teoretický úvod do problematiky a pak si podle vlastního návrhu na strojích sami něco vyrobili.

Pojízdná dílna nabízela nejenom 3D tiskárny, které jsou dnes už ve většině škol, ale také například laserovou řezačku, modelovací frézku, řezací plotter a další moderní stroje. „Projekt vychází z otevřených sdílených dílen. Jednu takovou máme v Brně, jmenuje se FabLab Brno a funguje už od roku 2017. Vyřídíte si členství, měsíční poplatek je asi 150 korun, a můžete využívat stroje, které byste si kvůli finanční náročnosti domů nepořídili. Poskytujeme i vzdělání k tomu, abyste byli schopni tyto moderní stroje používat,“ přibližuje manager FabLab Experience šestadvacetiletý Daniel Šín. 

Protože zaznamenali velký zájem škol, vypracovali projekt pojízdné dílny, která umožňuje přijet až za žáky. Podmínkou je pouze dostatek místa pro kamion, vzdělávací zařízení dostávají tuto příležitost zcela zdarma. Dříve už využili této nabídky školy v Hodoníně, ve Veselí nad Moravou i ve Strážnici. V Brně dílna funguje v rámci Jihomoravského inovačního centra, což je nezisková organizace zřízená Jihomoravským krajem. Spolufinancuje ji město Brno a čtyři brněnské univerzity. Provoz „pojízdné dílny“ podporují také soukromé firmy.

„V digitální dílně si můžete vyrobit například vozíček pro psa,“ říká manager Daniel Šín.

„Naším cílem je mládeži ukázat, že tu jsou možnosti, jak mohou svoje nápady uskutečnit a zhmotnit. Dneska se dá tisknout nejenom z plastu, ale také z kovu, betonu a podobně. Tiskárna obecně není vhodná pro sériovou výrobu, protože tiskne dlouho, ale zase na ní lze vytvořit cokoli. Tady máme 3D tiskárny na plast. Plastová špageta se v zařízení roztaví a po malých vrstvičkách v prostoru tiskne požadovaný předmět. Většina škol dnes už 3D tiskárnu má, ale často ji neumějí používat. Proto zajišťujeme i workshopy pro pedagogy. V době pandemie jsme také vytvořili tématické listy do jednotlivých předmětů, které spojují znalosti z oboru s gramotností „digitálního řemesla“, přibližuje Šín.

FabLab Experience kombinuje netradiční zážitek s technickým vzděláním. „Líbilo se mi to, je to zajímavé a nebylo to těžké,“ shrnula své dojmy z workshopu žačka deváté třídy základní školy v Šardicích. Se spolužáky si pomocí laseru vytiskla na dřevo obrázek podle vlastní volby.