pátek 30. října 2020

Kastelán Boček vydal Aristokratku u královského dvora

Evžen Boček před branou milotického zámku.

Milotice - Ve čtvrtek 15. října vyšlo páté pokračování Bočkovy Aristokratky. Co se týče prodejnosti kyjovské knihkupectví označuje autora Evžena Bočka za absolutní špičku. Očekávaný odbyt je v desetitisícovém Kyjově asi 300 kusů. A nejrychlejší čtenáři hodnotí tento díl s názvem Aristokratka u královského dvora ještě lépe než ten předcházející. Evžen Boček, kastelán zámku v Miloticích, nechává tentokrát nejmladšího potomka šlechtického rodu Marii Kostkovu z Kostky vyprávět o tom, jak dostali pozvání od nizozemské královny Beatrix. 


„Ráno jsem byla u zpovědi. Přiznala jsem se, že bližní, které znám, nejenže nemiluju, ale začínám je nebezpečně nesnášet, a ti, které neznám, jsou mi ukradení,“ svěřuje se Marie a čtenář se nemůže než pousmát. Ostatně autor od začátku tvrdí, že nemá jiné ambice a přání, než pobavit... což ale není vůbec málo. „Knížku jsem psal asi rok, stejně jako ty předchozí. Odevzdal jsem to o prázdninách. Další díl jsem psát zatím nezačal, ale chystám se k tomu během měsíce,“ poznamenal kastelán při podpisování knížky.

„Na náboženství jsem chodil dva roky a kostel pro mě skončil prvním svatým přijímáním. Až do čtyřiceti jsem byl typický neznaboh,“ odpověděl na otázku týkající se jeho katolické víry. Vtipné narážky na katolické náboženské praktiky i pravdy se objevují na stránkách knihy a svou vypravěčku nechává například nahlédnout do katechismu, což je i Bočkova oblíbená četba. Ostatně smysl pro humor je podle některých náboženských autorů základním prvkem duchovního života a radost, humor a smích jsou Boží dary! Román Poslední aristokratka, první ze série, vyhrál cenu Miloslava Švandrlíka za humoristickou literaturu v roce 2012. Bočkovy knihy se dočkaly divadelního i filmového zpracování, představení byla vyprodaná, a z jeho knížek se staly bestsellery.








Na první pohled je to chaos. Marfy vystavuje

Po nějaké době Kyjovák Martin Forman, přezdívaný Marfy, znovu vystavuje v Galerii Doma. I když říká, že stále maluje a kreslí to stejné, změnil se jeho úhel pohledu i výtvarná technika.

Na výstavě jsou k vidění Formanovy starší olejomalby inspirované okolní krajinou a také několik aktů. Na plátnech z poslední doby výtvarník začal používat křídy a vodové barvy fixované akrylátovým bezbarvým lakem. Skicák a křídy nosí obvykle při sobě. Vytáhl je i v létě na koupališti v Bohuslavicích, aby zachytil ženské postavy a atmosféru horkých dnů. „Kreslím z vnitřního přetlaku, když ho necítím, nemaluju,“ říká ke své inspiraci malíř, který si udělal v tvorbě delší přestávku také proto, aby se oprostil od svých dřívějších postupů.

„Vidím posun v tématice směrem k figurálním výjevům a archetypální symbolice,“ konstatuje akademická malířka Lucie Ferliková, která s Martinem vedla v minulosti o výtvarné tvorbě dlouhé rozhovory. Ferliková pochází z Kyjova, žije a působí v Praze. „Ovlivnila mne,“ připouští Forman, „a pomohla mi vrátit se tam, odkud jsem kdysi vycházel.“

„Na první pohled je to chaos,“ poznamenává k Formanovým obrazům malířka a pedagožka Ferliková, „ale je třeba se dívat déle. I své studenty jsem učila – proč hned něco komentovat? Podíváte se, a vidíte něco, při dalším pohledu vidíte něco jiného, pak zase něco dalšího, a nejlepší obraz je ten, na který se díváte a stále tam objevujete něco nového. Když obraz má jenom jednu vrstvu, kterou „přečteme“ na první pohled a pak už nás to nudí – tak to je špatný obraz. Ale to není případ těchto prací.“ 

Vernisáž výstavy se uskutečnila tentokrát v komornějším počtu a obrazy byly vystaveny i v prostorách zahrady u budovy galerie. Netradiční otevření výstavy tak získalo nový rozměr a atmosféru. Nadchlo famózní vystoupení nezaměnitelné písničkářky Nikoly Muchy, která pochází z Kyjova a žije v Brně. Výstava potrvá do konce října. V případě zájmu o obrazy Martina Formana malíř doporučuje obrátit se na Galerii Doma.





Kyjovská nemocnice čelí koronavirové epidemii

V nemocnici Kyjov bylo ke dni 20. října hospitalizováno více než 60 covid pozitivních pacientů, z toho 8 osob ve vážném stavu bylo napojeno na plicní ventilaci. Více než 50 kmenových zaměstnanců nemocnice kvůli nákaze chybí v pracovním procesu. Nakazili se i sanitáři a na jejich pozice nastoupili dobrovolníci, které nemocnici poskytl Český červený kříž. V nemocnici pomáhají i studenti a studentky z Klvaňova gymnázia a střední zdravotnické školy v Kyjově. Jen z kyjovské „zdravky“ v nemocnici pracuje bezmála 40 mladých. Na brigádu se hlásí i lidé, kteří již zkušenosti s provozem zdravotnického zařízení mají, například bývalé zdravotní sestry. Nemocnice s nimi sepisuje dohody o pracovní činnosti. Jejich přínos je v současné situaci velmi vítaný. Při víkendových službách nemocnici vypomohli i dobrovolní hasiči z Kyjova, Vracova a ze Šardic. „V pozici sanitářů, ve dvanáctihodinových směnách, přenášeli vzorky do laboratoří, vozili pacienty na rentgen či na jednotlivá oddělení,“ potvrdil mluvčí kyjovské nemocnice Filip Zdražil.

Od 22. září kyjovská nemocnice zřídila odběrové místo na vyšetření covid-19. Pracoviště se nachází při vstupu na infekční ambulanci a funguje každé úterý a čtvrtek od 8 do 14 hod. Během jedné směny jsou pracovníci schopni odebrat asi 70 vzorků. Odběrové místo je určeno pouze pacientům, kteří mají doporučení od praktického lékaře nebo krajské hygieny. Z kapacitních důvodů službu v Kyjově nemohou využít samoplátci.

 Již 12. října ředitel nemocnice Lubomír Wenzl informoval o tom, že lůžka vyčleněná pro covidové pacienty přestávají dostačovat. V důsledku toho byli v nemocnici nuceni rušit provoz některých oddělení a odkládat neakutní výkony. „Jsou to opatření nepopulární, nicméně nutná,“ napsal ředitel na facebooku nemocnice a zároveň vyzval k respektování bezpečnostních opatření, aby se předešlo neúměrnému zahlcení zdravotnického systému. „Změny, které v souvislosti s koronavirovou epidemií byly v nemocnici realizovány - přesuny pacientů i přístrojového vybavení, technické a stavební úpravy - museli naši zaměstnanci provést rychle, často během jediného dne,“ upozorňuje ředitel. Jak informoval mluvčí Zdražil, dočasně je zrušena rehabilitace, oddělení ušní, nosní a krční a neurologické oddělení. Na radiodiagnostickém oddělení se kvůli nedostatku personálu neprovádějí mamografická vyšetření, výkony na magnetická rezonanci již byly obnoveny.

Na první pohled se nic nezměnilo, nemocnice má však „pohotovost“. (Foto: facebook nemocnice)

 Jihomoravský kraj, zřizovatel nemocnice, rozhodl již před časem o zvýšení příspěvku na provoz nemocnice ve výši 7,5 milionu korun. Nemocnice také získala dva další plicní ventilátory a celkově tak disponuje 8 přístroji, které pomáhají pacientům vyrovnat se s respirační tísní a v závažnějších případech mohou být životně důležitá. Nemocnice informovala o tom, že znovu přijímá šité textilní roušky, poptává další pracovníky a vítá i výpomoc s hlídáním dětí vytížených zdravotníků. „Nesmírně si toho vážíme. Vaše solidarita nám dobíjí vnitřní energii,“ vzkazuje ředitel Nemocnice Kyjov Lubomír Wenzl.


neděle 18. října 2020

Kyjograf – velká kulturní akce před nouzovým stavem

Kyjov – Oživit kino Panorama a představit ho jako multifunkční prostor ke kulturním a společenským aktivitám, pozvat na dobré filmy a na setkání s jejich tvůrci, nabídnout originální hudební program a možnost poklábosit v kinokavárně a také v neposlední řadě podpořit českou kinematografii, to všechno si kladli za cíl organizátoři už druhého ročníku filmového festivalu Kyjograf. Akce začala v pátek 2. října a trvala do neděle 4. října.

Alena Truschingerová a Jaroslav Cibulka.

Spoluzakladatelkou a ředitelkou festivalu je Kyjovačka Alena Truschingerová, která vystudovala filmovou vědu v Brně a nyní pracuje jako programová pracovnice kulturního domu v Hodoníně. „Uspořádali jsme v Kyjově festival takový, na jaký bychom sami chtěli jít, který by se nám líbil. Nebyl důvod akci rušit, kinokavárnu, která je dnes naprostým standardem, jsme přesunuli do venkovních prostor před budovu. Kapacita sálu je přes 250 míst a sedadla jsou dost široká. Konzumaci uvnitř kina jsme zakázali, diváci musí mít roušku,“ řekla k bezpečnostním opatřením kvůli šíření koronaviru Truschingerová.

 Bar pro filmové fanoušky před vchodem do kina.



„Gró festivalu jsou naši hosté, režiséři, scénáristé, herci. Někteří se z různých důvodů omluvili, ale jsou to spíše výjimky. Čeští tvůrci se k nám do Kyjova rádi vracejí, náš malý festival se jim líbí. Kyjovjáci jsou pohostinní, takže dokážou vytvořit příjemnou atmosféru. Rádi bychom poděkovali také městu Kyjovu za podporu a finanční pomoc,“ dodává ředitelka festivalu. Výběr filmů byl úkolem dalšího člena organizačního výboru, Jaroslava Cibulky z Kyjova, který rovněž studuje filmové vědy v Brně. Diváci se mohli těšit například na životopisný film Sólo, historické drama Krajina ve stínu nebo divácky úspěšné filmy Havel a Šarlatán. Festival zakončila rozverná komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntág.

Scénárista Marek Epstein.

Scénárista Marek Epstein a dramaturg Jaroslav Sedláček byly hosty nedělní projekce filmu Šarlatán. „Je to asi můj nejdospělejší film,“ řekl po představení oceňovaný scénárista Epstein. Při psaní scénáře čerpal z autobiografické knihy léčitele Jana Mikoláška, který je hlavním hrdinou životopisného dramatu, ale také z vyprávění příbuzných a zážitků lidí, kteří se s léčitelem osobně setkali. Společně s diváky rozkrýval, co vychází z historické skutečnosti a co je ve filmu fikce. Epstein, otec tří dětí, nedávno oslavil v kruhu své rodiny pětačtyřicáté narozeniny. V Kyjově se zastavil už před lety, kdy odsud jel na kole až do Uherského Hradiště na Letní filmovou školu. „Překvapily mě ty kopce, počítal jsem, že třicetikilometrovou vzdálenost po silnici zvládnu rychleji,“ zavzpomínal s úsměvem. 

Za zmínku stojí také atraktivní hudební program. V sobotu večer do kina lákala audiovizuální šou skupiny WWW NEUROBEAT a vystoupení slovenské písničkářky Katarzie. „Katarzia je nejvýraznější hlas současné československé scény, je prostě skvělá. Důležité je také vybírat hudebníky, jejichž produkce se do kinosálu hodí,“ podotkla autorka koncertu Truschingerová.

Druhý ročník Filmového festivalu Kyjograf s podtitulem "Mnoho tváří českého filmu" spojil milovníky filmu s jejich tvůrci a těšil se značnému zájmu filmových fanoušků. „Mám radost, že diváci přišli a že jsme mohli takto podpořit český film, který to v současné době nemá vůbec jednoduché. Návštěvnost byla srovnatelná s loňským rokem, což je vzhledem k současné situaci velký úspěch. Mockrát děkujeme všem návštěvníkům, kteří ve vnitřních prostorách svědomitě nosili ochranu úst. Doufáme, že se v příštím roce budeme moci v kině Panorama sejít za příznivějších podmínek,“ vzkazuje ředitelka festivalu.





Kyjov ocenil srdcaře regionu

Řada organizací vítá pomoc dobrovolníků a některé na jejich práci přímo stojí. To se týká například skautingu. Radnice ve spolupráci s komunitní organizací Krok v Kyjově udělila hlavní cenu za dobrovolnou činnost v regionu Kyjovska za rok 2019 Janu „Oldovi“ Poláškovi. O výchovu skautů se stará už více jak pětadvacet let, od roku 1992.

„Ke skautingu mě přivedl, ještě jako školáka, kamarád v roce 1990. V rodině skautem nikdo nebyl. Velmi mě ovlivnil můj vedoucí MUDr. Evžen Řezáč z Kyjova, skautským jménem Jestřáb. Vždy dokázal dobře poradit a povzbudit. Tímto bych mu chtěl za jeho vedení poděkovat,“ řekl Novému Slovácku oceněný Jan „Olda“ Polášek.

Už jako středoškolák se aktivně zapojil do vedení skupinky skautů. Nejdříve v rodném Kostelci, později v Kyjově. „Jsem učitel, baví mě vymýšlet a organizovat program pro děti. Pokud má člověk nějakou vizi a chce ji dosáhnout, musí počítat s tím, že to bude stát velké úsilí, a tedy i spoustu času,“ přibližuje Polášek. „Vedoucímu v dětské organizaci práce zabere tolik času, kolik úkolů si naloží. Mně osobně asi patnáct hodin týdně, nepočítám-li víkendy, kdy máme třeba celodenní výlet s dětmi nebo nějaké školení či brigádu. Což je asi dvakrát třikrát měsíčně. Mám rád turistiku, ať už pěší, cyklo nebo vodní, a tak ji zařazuji i do činnosti oddílu. I v této „koronavirové době“ se snažíme, aby skautská činnost byla omezena co nejméně. Na jaře, když bylo vše přerušeno, se ani skauti nemohli scházet. Tak jsme dětem alespoň posílali „domácí úkoly“. Tábory naštěstí proběhly bez výraznějších omezení a také od září se pravidelně setkáváme na schůzkách. Zatím nás ani nouzový stav nezastavil a schůzky a výlety do přírody organizujeme i nadále.“ Jak dodává, i když mu vedení skautů zabírá hodně volného času, odměnou je mu dobrý pocit z práce pro druhé. Oficiální ocenění vedením města ho překvapilo, ale potěšilo. 

Ocenění dobrovolníci v regionu Kyjovska za rok 2019. Vlevo dobrovolník roku Jan „Olda“ Polášek. (Foto: facebook Kyjov)

Dobrovolníky do ankety nominovala odborná porota složená z lidí, kteří působící v sociální oblasti. Děkovný list obdrželo ještě více než deset dalších dobrovolných pracovníků, dva z nich museli zůstat v povinné karanténě. Ceremoniál, který bývá obvykle na jaře, se konal až v září, venku v atriu radnice a bez doprovodného programu. Místostarosta Daniel Čmelík všem poděkoval za to, že nezištně konají dobro a rozdávají kolem sebe radost.





neděle 4. října 2020

Kyjovská sousedská slavnost se konala už potřetí

Program pro celou rodinu sliboval festival Zažít Kyjov jinak, který se ve městě v sobotu 19. září konal už třetím rokem. Tentokrát se stánky s občerstvením, dílničky a další atrakce soustředily hlavně v městském parku a v kyjovských Nětčicích. Oproti minulým letům měla společenská událost vzhledem k situaci s koronavirem komornější ráz.

V parku návštěvníky překvapila nová posezení, kde se mohli občerstvit nebo si udělat piknik v trávě. Uvolněnou atmosféru nedaleko dětského hřiště u baru s dýmkami, domácí limonádou, ciderem a pivem vítala především mládež. „Dnešní akce je super. Tady v parku je to nádherně udělaný, je tu výborná atmosféra, zavedl bych to celoročně,“ chválil spokojený host a jeho přátelé ho podpořili. S nápadem na bar pod širým nebem a odpočinkové posezení na dřevěných paletách přišel David Krist z Kyjova, budoucí student informatiky, se svým kamarádem. 

Návštěvníci improvizovaného baru v parku si pochvalovali uvolněnou atmosféru.

 

Pro rodiny s dětmi kyjovští skauti postavili teepee a mezi stromy instalovali lanovku. „Odhadem se na lanovce svezlo dnes asi 150 dětí,“ konstatuje Jan Polášek, jeden z vedoucích kyjovského skautingu. „Děti si musely zasloužit vstupenku na lanovku tak, že obešly deset stanovišť s nenáročnými úkoly. Poté, co se svezly na lanovce, si mohly ve stanu vyrobit lízátko.“ To se podařilo i devítiletému skautu Ríšovi Vlachovskému ze Šardic. „Nováčky od čtyř let nahoru přijímáme během celého roku, skupinky se schází podle věkových kategorií jednou týdně na dvouhodinových schůzkách,“ využil Polášek situaci k náboru do mládežnické organizace a dodává, že skauti se schází nejen v Kyjově, ale také v Miloticích, Šardicích, v Dubňanech a Ježově.

Centrem příjemných kulturních zážitků se stal i Klub Nětčice a Jančovka, kde se konala výstava Marie Čmelíkové, autorské čtení a především koncert, na kterém se vystřídala řada hudebních skupin. Všichni vystoupili nezištně, zdarma. Svou „troškou do mlýna“ přispěla i kyjovská knihovna, na programu měla loutkové divadlo, výtvarné dílny pro děti, prodej šperků nebo ukázku činnosti klubu filatelistů.




Knihotoč pro pacienty kyjovské nemocnice

Zpříjemnit si dobu čekání na vyšetření mohou pacienti kyjovské nemocnice četbou knihy. Poličky s publikacemi různých žánrů jsou na několika místech v pavilonech nemocnice. Knihy poskytla ze svých fondů Městská knihovna Kyjov, některé přinesli i samotní zaměstnanci nemocnice. 

„Knih, které vyřazujeme, sice není mnoho, i několikrát do měsíce nás ale kontaktují lidé s nabídkou titulů, které získali třeba z pozůstalosti. Často se jedná o zajímavou četbu,“ přibližuje ředitelka Městské knihovny Michaela Moudrá. Na každé poličce je asi dvacítka knih, detektivky, romány pro ženy, cestopisy a další. Knížku si návštěvníci nemocnice mohou půjčit i domů a při další návštěvě ji vrátit na poličku do čekárny v kterémkoli oddělení. Každá kniha je označena výrazným nápisem Knihotoč. Otcem myšlenky tohoto způsobu sdílení beletrie je Američan Ron Hornbaker. Z USA se hra v různých variantách již několik let šíří po celém světě. 
Nemocnice si přeje do projektu zapojit také veřejnost. „Pokud máte doma knihy, pro které postrádáte využití, darujte je nám - společně jim dáme druhou šanci,“ vyzvala Veronika Neničková, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Knížky je možné také přinést do městské knihovny se vzkazem, že jsou určeny pro Nemocnici Kyjov. 
 
„Knihotoče jsou umístěny na oddělení nukleární medicíny v budově B, na chirurgii, ortopedii, urologii a rehabilitaci v budově C, na interně v budově D, na očním oddělení v budově E, na kožním v budově L a na oddělení ušním nosním a krčním v budově P,“ upřesňuje Kamil Filípek, vedoucí provozního oddělení nemocnice. „Publikace jsou k dispozici návštěvníkům nemocnice druhý měsíc, jejich "pohyb" jsme zatím nevyhodnocovali. Dá se ale očekávat, že vzhledem k současné situaci s koronavirem lidé budou spíše opatrní, což je pochopitelné,“dodává Filípek.






Kameny zmizelých nedají zapomenout

Kyjov - Na Masarykově náměstí před vraty domu číslo 16 se v žulové dlažbě na chodníku leskne šest mosazných destiček. Pět z nich připomíná jména kyjovských Židů, obyvatele domu, kteří se stali obětmi holocaustu. Dlaždice z betonu s hranou 15 centimetrů zakončené mosaznými destičkami nesou jména Pavla a Jiřího Baderových a Anežky, Eriky a Hanuše Tauberových. 



Vznik pietního místa iniciovali pamětníci, manželé Wernerovi. Věra Weberová, rozená Baderová, se svou matkou, ostatními členy rodiny a většinou kyjovských Židů byli deportováni roku 1943 do ghetta v Terezíně. Dívce bylo tehdy devět let. Terezín fungoval jako přestupní stanice do vyhlazovacích koncentračních táborů, především do Osvětimi – Březinky v okupovaném Polsku. Věře s maminkou se zde však podařilo zůstat a přežít. Dožily se osvobození a konce druhé světové války. Její otec, bratr a širší rodina se však z nacistických lágrů již nevrátili. Stejný osud potkal většinu obyvatel Kyjova židovského původu. Na jednom z pamětních kamenů je vyrytý QR kód a zájemci pomocí chytrých telefonů tak mohou získat podrobné informace o historii židovství v Kyjově.

„V našem městě je to již druhé pietní místo tohoto druhu. Historicky první kámen zmizelých jsme zhruba před rokem zapustili do chodníku v Jungmannově ulici. Odkazuje na kyjovskou rodačku Reginu Joklovou. Na jednu stranu jsem moc rád, že v Kyjově tato mementa přibývají, na stranu druhou si tím bolestně uvědomujeme, kolik zmařených životů mají nacisté na svědomí,“ řekl na úvod piety starosta František Lukl.

V Německu se vžilo označení těchto minipamátníčků jako Stolpersteine, doslova „kameny, o které se má klopýtnout“. U nás používáme častěji název Kameny zmizelých. Myšlenku na originální a pro všechny dostupné památníky obětí nacismu dostal německý umělec Gunter Demnig již v roce 1993 a v roce 1995 vsadil první kameny do dlažby v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. Během následujících let se jeho iniciativa stala populární a nalezla širokou odezvu v řadě evropských měst. V Praze vznikla první pietní místa s Kameny v roce 2008, v Brně v roce 2010 a v Kyjově v roce 2019.