Vánoční stromeček s papírovými ozdobami na sídlišti :-)

 

Advent v knihovně, u slabozrakých i v muzeu

Kyjov - Pro ty, kteří nechtějí strávit advent jenom sháněním dárků, úklidem a pečením vánočního cukroví, se nabízejí další možnosti. K zastavení u dobré polévky i nad kávou pozvaly pracovnice městské knihovny a navázaly tak na „předkovidovou“ praxi, kdy se zde peklo i vánoční cukroví. „Chceme přilákat nejenom naše čtenáře, ale i ty, kteří do knihovny nechodí a v prostorách našeho sálu třeba zatím nebyli,“ řekla knihovnice Anežka Zimková. „Uvařili jsme výbornou česnekovou polévku a také dýňovou, v minulosti si tu některé návštěvnice doladily svůj recept. Samozřejmě, jde především o to předvánoční setkání. Očekáváme, že se tu zastaví babičky s vnoučaty nebo maminky s dětmi cestou ze školky a pro ně je připraveno tvoření vánočních dekorací, ozdob, jmenovek a další. Odpoledne zde zazpívají děti ze základní školy. Přišly také naše bývalé spolupracovnice, vyměnily si dobré slovo i dárečky, tak naše akce myslím plní účel.“

Česnekovou a dýňovou polévku ochutnaly i kolegyně ze SONSu.

V budově knihovny sídlí i oblastní odbočka SONSu (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR ), která pomáhá zrakově postiženým. V týdnu od 6. do 12. prosince se tu konal Týden otevřených dveří, a tak si zájemci mohli prohlédnout prostory, kde se její členové scházejí, a zeptat se na vše, co je zajímá. Ale nejenom to. Čekala je tu i půvabná výstava barevných a dříve narozeným dobře povědomých hraček, které členové Sonsu schraňovali doma a na výstavu je zapůjčili. 

Dřevěné a plastové hračky už opravdu "pamatují"...

Mončičáci jsou o generaci mladší, ale i tak se jim blíží "čtyřicítka"...

„Některé hračky už mají více jak šedesát let, jiné jsou mladší, ale všechny jsou z minulého století,“ přiblížila vedoucí SONSu Hana Vrtková. Na výstavě nechyběly ani deskové hry pro slabozraké a nevidomé, některé byly zcela nové, vyrobené na 3D tiskárně. Některé rodinné hry mohou hrát nevidící i vidící. I letos se zde hrál tradiční předvánoční turnaj v hře Člověče, nezlob se. Vrtková upozornila také na vystavené retro knihy pro děti, jednou z nich byl Malý Bobeš v klasické podobě a vedle něho značně objemnější vydání knihy v Braillovu písmu pro nevidomé. „Zvláště starší si schopnost číst v Braillovu písmu uchovávají, poslouchání audiokazet prožitek z četby nenahradí,“ upozorňuje Vrtková.
 

Ve Vlastivědném muzeu si mohli zájemci a zejména děti vyzkoušet řadu zajímavých výrobních postupů, předváděcí akce rukodělné výroby spojené s nákupem drobných dárečků tu trvala celý týden. Velký zájem vyvolalo například soustružení dřevěných hraček, do kterého malé návštěvníky zasvěcoval Adam Florian. Děvčata zase zkoušela drát peří, tak jako to dělaly jejich prababičky. Jiné nadchly vánoční ozdoby z korálků, které vytvářela Dagmar Charvátová. Atraktivní byla i výtvarná technika enkaustiky, výrobky z kukuřičného šústí nebo tradiční zdobení perníčků.

Draní peří mají dříve narození spojené s pěknými vzpomínkami.

Karel Šíp pobavil své příznivce v Kyjově

Minipárty Karla Šípa nezklamala. „Pořad dělám jenom na pozvání, nejsem v Kyjově poprvé a doufám, že se tu ještě někdy potkáme,“ řekl v závěru svého vystoupení sedmasedmdesátiletý moderátor, bavič a textař Karel Šíp, kterého v Kyjově přivítal sál kulturního domu zaplněný do posledního místečka. Lístky byly vyprodané už měsíc předem. Jako svého sparingpartnera si vybral méně známého režiséra a scenáristu Jiřího Bláhu.

Šíp pobavil historkami, ve kterých zmínil Karla Gotta, Jiřinu Bohdalovou, Karla Vágnera a nerozpakoval se udělat zábavu i na svůj vlastní účet. Od doktora Plzáka, známé a populární osobnosti minulé éry, psychiatra a klasika manželského poradenství, dostal v životě prý dvě odborné rady. Tu první, když uvažoval o rozvodu se svou předešlou ženou, zpěvačkou Marcelou Holanovou. Napadlo ho, že Plzákovi zavolá a popíše mu svou situaci. „Rozveď se, řekl mně Plzák. Tak jsem to udělal.“ Podruhé Plzáka kontaktoval v době, kdy uvažoval o sňatku se svou o 30 let mladší partnerkou. „Ožeň se,“ řekl mu tehdy sexuolog. „Tak jsem to udělal – a v obou případech to bylo dobře…“

„Když se vzpomíná na Karla Gotta, tak všichni mluví o tom, jaký to byl profesionál… ale nikdo neříká, že měl rád legraci, že lidi rád bavil,“ připomenul Šíp, který oblíbenému zpěvákovi psal nejen proslovy k příležitostem přebírání Zlatých slavíků, kterých umělec získal během své dlouhé pěvecké kariéry více než 40, ale také humorné scénky, v nichž Gott rád účinkoval.

Moderátor věnoval pozornost i dotazům diváků. Mezi lidmi v obecenstvu koloval sešit, do kterého každý mohl napsat svou otázku. Jedna z divaček uvedla, že Šíp vypadá lépe ve skutečnosti než v televizi. Šíp moderuje svůj pořad Všechnopárty už 17 let. Dříve narození pamatují jeho předchozí televizní pořady Hitšaráda, Šaráda, Horoskopičiny, Skopičiny, Rozjezdy pro hvězdy a další. Šíp napsal také několik knížek, Karneval paměťových buněk, Do hrobu si to nevemu nebo Skopičiny mého života. Některé texty vznikly na jeho chalupě. „Zahradničení, na to já nejsem… ale napsat nějakou blbinu...“ shodil svoji literární činnost v kterémsi televizním pořadu.

Stominutový pořad uběhl ve svižném tempu a nikdo se myslím ani chvíli nenudil. „Jak se právě teď máte?“ zněla jedna z psaných diváckých otázek. „Dobře,“odpověděl s úsměvem Karel Šíp, „a vy?“ Nám divákům bylo ve společnosti proslulého moderátora a humoristy skutečně velmi dobře…:-) 

Jako svůj vzor uvedl Šíp Miroslava Horníčka a zmínil i žijícího klasika Jiřího Suchého. Ten napsal přes tisícovku písní a stále ve svých jednadevadesáti letech skládá… zatímco Šíp napsal „jenom“ 500 textů písniček. Známý je například hit Čau lásko nebo Když muž se ženou snídá v podání Karla Gotta.

V závěru svého vystoupení Karel Šíp zazpíval satirickou píseň Chtěl bych se státi prezidentem (kterou zhudebnil Jaroslav Uhlíř) – a sklidil zasloužený aplaus. Karel Šíp získal několik cen Týtý jako Osobnost televizní zábavy a jeho pořad Všechnopárty byl třikrát oceněn v kategorii Pořad roku.

(Foto: internet)

Focení je pro mě především zábava, říká úspěšný autodidakt fotograf Marek Svoboda

Marek Svoboda.

Asi jste jeho fotografie také už viděli. Plní sociální sítě, objevují se na fotografických i některých zpravodajských webech, ve velkoformátovém provedení zdobí prostory Centra služeb pro seniory v Kyjově nebo budovy hodonínských lázní. V červenci vystavoval v Radniční galerii v Kyjově. Pětačtyřicetiletý Marek Svoboda není profesionálním fotografem. Vystudoval střední průmyslovou školu v oboru elektronické počítačové systémy a pracuje jako IT technik. Od roku 2017 má registrovánu jako vedlejší pracovní činnost fotografování. Narodil se v Kyjově a v současné době zde také žije.

 

Jak jste se dostal k fotografování?

K focení jsem se dostal spíš náhodou. Odmala jsem jezdil na tábory, které pořádal TOM (Turistický oddíl mládeže) Kyjov. Byla to za komunismu taková alternativa současného Skauta, nebylo to tedy úplně legální. Jezdili jsme na tábory, později putovní tábory a čundry. V dospělosti jsme pak dělali i přechody hor a podobně. Nechtěl jsem se vždy spoléhat na ostatní co se týče dokumentace. Asi ve čtrnácti letech mi rodiče koupili první sovětský fotoaparát Lomo, a začal jsem tyto akce fotit sám. Takže primárně k tomu focení došlo za účelem dokumentace.

Jakým způsobem jste se ve fotografování zdokonaloval? Měl jste nějaké vzory?

Nemám vzory. Spíš bych svoji cestu popsal tak, že na fotografických serverech, kde jsem dost dlouhou dobu působil, mě inspirovali fotografové, kteří něco uměli. Později pak na sociálních sítích. Takže jsem měl spíš inspiraci a motivací pro mě bylo dostat se tam, kde oni. V souvislosti s focením jsem neabsolvoval žádný kurz nebo nyní oblíbené workshopy. Jak se říká, postupně jsem se vypracoval „od píky“ až k současnému stavu. K tomu mě vedla potřeba neustále se zlepšovat a posouvat dále.


Od roku 2017 máte živnostenské oprávnění fotografovat jako vedlejší pracovní činnost. Jak k tomu došlo?

V roce 2016 jsem si koupil svůj první full frame foťák. Byl to tehdy Canon 6D. K tomu jsem musel také „upgradovat“ výbavu v oblasti objektivů, protože ne všechny na ff systému fungovaly. Byl to pro mě vstup do „velké fotografie“. Myšleno velký kvalitativní skok z předchozí techniky. Kvalitativní do té míry, že se mi otevřely nové možnosti v oblasti focení. Postupně mě čím dále častěji začaly oslovovat obce nebo firmy za účelem nějaké spolupráce. Bylo pro ně jednodušší řešit to fakturačně než dohodou o provedení práce. Proto jsem si v roce 2017 zařídil živnostenský list na focení.

Ze zachycování krajiny najednou bylo nutné při zachování vysoké úrovně fotografií fotit lidi, portréty, produkty, interiéry, svatby a různé akce, včetně folklorních. Každé focení má nějaká svá specifika, je potřeba mít znalosti ve více oborech, takže to pro mě byla výzva a s výzvami já se rád „peru“ (úsměv) .

Na vašich webových stránkách jsem se dočetla, že nabízíte například i doprovod fotografům po místech tzv. Moravského Toskánska.

Pořádáme s kamarádem workshopy v rámci focení krajiny Moravské Toskánsko. Takový doprovod fotografů nabízím také individuálně a předávám jim tímto způsobem své zkušenosti. Nedávno jsem měl například skupinu osmi Američanů. I když nevyšlo úplně počasí, tak jsem se je snažil přivést na místa, které byly fotogenické, a i bez slunce se jim to moc líbilo. 

Snímek z facebooku Marka Svobody. 28. října ráno zachytil ze Stražovjáku Alpy, vzdálené cca 165 km vzdušnou čarou. „Bylo po frontě, skvělá dohlednost, vyčištěný vzduch. Masiv Alp působí neostře. Není to nekvalita optiky, ale je to způsobeno vysokou vzdušnou vlhkostí, která ten den byla,“ napsal k fotografii.

Co vám fotografování přináší? Máte rád přírodu?

Miluji přírodu, krajinu, hory a také rád sportuji. Nejčastěji a nejraději jezdím na kole, v zimě mám rád běžky. A právě tyto aktivity jdou často krásně s focením spojit dohromady. Samozřejmě jezdím i autem. Když má člověk táhnout více fototechniky i stativ, tak to na kole není úplně ideální.

Vybavíte si nějaký neobyčejný zážitek spojený s focením?

S focením se většinou pojí zážitky. Někdy jsou takové běžné, občas i silnější. Za ty roky co fotím je jich ale nesčetně. Dokážu sem tam vystoupit ze své komfortní zóny a jet třeba pod stan nebo pod širák někam na noc nebo i více nocí, tak se k focení přidávají i dobrodružnější zážitky.