pátek 2. dubna 2021

Nudlový příběh jednoho zapomenutého svatebního daru

Vřesovice – Když jsme spolu mluvily poprvé, bylo to o předloňském létě, neměla na rozhovor pro noviny ani pomyšlení. Právě se vrátila s manželem ze zahraniční dovolené a doma na ni čekala spousta zakázek. „Nestíhám,“ omlouvala se. V současné koronavirové době má volného času více, než by si sama přála, a její tržby poklesly zhruba na polovinu.

Práce v kanceláři jí nevoněla  

Osudový italský strojek na nudle.
Předmětem podnikání Miroslavy Konečné z Vřesovic jsou domácí těstoviny, zkrátka nudle. V současnosti nabízí různé druhy, nejenom klasické nudle do polévek, ale také špaldové, semolinové nebo bezlepkové těstoviny a pro ty, co si potrpí na tradice, na Zelený čtvrtek třeba těstoviny s příměsí špenátu. Jde o poctivou domácí výrobu, jejíž kvalitu potvrzují i získané značky Tradiční výrobek Slovácka nebo Chuť jižní Moravy. Její polévkové nudle si dokonce vysloužily ocenění Zlatá Chuť jižní Moravy.

„Nudlový příběh“ osmačtyřicetileté Miroslavy Konečné začal před devíti lety, v roce 2012, když při úklidu půdy narazila na zapomenutý svatební dar, italský strojek na krájení těstovin. To ji inspirovalo, aby začala připravovat domácí nudle pro svou rodinu. Nezůstalo však jen u toho. Příznivá odezva u rodiny a známých a také fakt, že byla momentálně bez zaměstnání, ji vnukly myšlenku, aby zkusila své štěstí s podnikáním v těstovinách. Vystudovala střední ekonomickou školu a po maturitě byla zaměstnána jako administrativní pracovnice, ale tato práce ji neuspokojovala. „Vždy mě lákalo vytvářet hodnoty ruční prací,“ říká. Ve volném čase relaxuje u vyšívání obrazů. Ale zpět k jejímu podnikání.

Krok za krokem... až do Vídně 

Vedle rodiny a známých  těstoviny začala nabízet do farmářských obchůdků a prodejen se zdravou výživou. "Navštěvovala jsem farmářské trhy v Jihomoravském a Zlínském kraji,“ vypráví. „Postupně si mé produkty zákazníci oblíbili a i díky již zmíněným oceněním se mi majitelé obchodů sami začali ozývat. Další posun kupředu pro mě znamenalo oslovení restaurací, cateringových společností a školních jídelen, které ode mě začaly odebírat především polévkové nudle. S velkým respektem jsem se rozhodla přijat nabídku od supermarketu Billa, abych jim dodávala těstoviny v rámci regionálních produktů. U těchto velkých řetězců jsou samozřejmě velmi striktně nastavené podmínky a byla to pro mě velká zkouška. Spolupracují s nimi už od roku 2015. Začala jsem dodávat nejprve do Zlínského kraje a Prahy a postupně rozšiřujeme spolupráci i do dalších krajů. Nedávno mě oslovil manažer z Billy ve Vídni, abych dodávala těstoviny i tam, a stejně tak mě na základě doporučení kontaktoval pražský manažer společnosti Lidl. Zatím jsem na tyto možnosti spolupráce nepřistoupila, protože před covidem jsem byla právě díky restauracím na hraně výrobních kapacit.“

Podnikání v praxi 

Co bylo při rozjezdu podnikání nejtěžší? „Nejtěžší pro mě jako začínající podnikatelku bylo vyřízení všech potřebných povolení. Ochotní zaměstnanci úřadů mi ale pomohli a dali mi cenné rady,“ vzpomíná Konečná. 

Těstoviny Miroslava Konečná vyrábí z kvalitních regionálních surovin.



„Náročné bylo dodržet a splnit všechny výrobní podmínky. Kvůli podnikání jsem musela zrekonstruovat sklepní prostory, ze kterých mám teď výrobnu. Ze začátku těch nákladů bylo opravdu hodně a člověk investuje s tím, že neví, jestli se mu vůbec podnikání rozjede. Proto jsem ráda, že mi s rekonstrukcí pomohl manžel. Není to tak, že se rozhodnete něco vyrábět a děláte to v kuchyni, výroba potravin je omezena přísnými hygienickými nařízeními,“ upozorňuje  podnikatelka.

Postupem času, když se jí počáteční investice  začaly trochu vracet,  peníze musela vložit do koupě profesionálního hnětače těsta, vyvalovače a dalších strojů. "Aktuálně mám už jen poslední přání," říká,"sušičku, která by mi velmi zefektivnila a urychlila především v zimě výrobu, a samozřejmě je to ten nejnákladnější pomocník. Zkusila jsem zažádat o dotace u Kyjovského Slovácka v pohybu a byla jsem velmi překvapená a šťastná, že vybrali právě mě. Obzvlášť v této době je to pro mě velká pomoc a vážím si takových projektů, které myslí i na ty nejmenší podnikatele. Pochopitelně se dá koupit profi stroj, který vám těstoviny přímo vyrobí, a já bych tak mnohanásobně zvýšila produkci, ale pak by to už nebyla ruční poctivá výroba, a to je právě to, na čem já si zakládám.“

Kvalitní suroviny jsou zásadní

Těstoviny Miroslava Konečná vyrábí jen ze dvou ingrediencí – mouky a vejce. „Mouka i čerstvá vejce pocházejí z regionální produkce. V případě semolinových těstovin používám kvalitní italskou semolu. Do ochucených těstovin přidávám bylinky, které jsem vypěstovala a doma nasušila,“ přibližuje. 

A baví ji práce ještě po všech těch letech? „Práce mě baví,“ přitakává, ovšem dodává, že je to fyzicky velmi náročné. „Ruční práce a ještě celý den na nohou, ale právě již zmíněná ocenění nebo pozitivní reakce zákazníků jsou to, co mi vždy dodá energii. A takovou práci potom člověk dělá opravdu s radostí. Rodina mi pomáhá především s distribucí nebo mi příležitostně dohodí nové odběratele, za což jim tímto děkuji.“

Jak je to dnes 

„Co se týká dnešní doby, samozřejmě jako všichni ostatní věřím, že se situace co nejdříve vrátí do normálu. Navíc nynější generace mladých je jiná, zakládá si na kvalitních potravinách, proto tolik roste například poptávka po Bio potravinách. Vznikají nové farmářské prodejny i výrobci, a je to tak správně. Myslím si, že se v tomto směru začnou postupně zlepšovat i větší supermarkety a budou nabízet kvalitnější potraviny, jak je všude jinde v Evropě zvykem. My v tomto trendu pořád ještě bohužel zaostáváme,“ poznamenává.

Současná doba je pro podnikatele všeobecně těžká. „Moje tržby klesly asi o polovinu. Přišla jsem o všechny restaurace a školní jídelny, které před covidem tvořily padesát procent mých odběratelů. Před Vánocemi, kdy bylo pro mě nejhorší období, mi pomohlo pár firem, které dárkovými baleními těstovin potěšily své zaměstnance. Momentálně mě zachraňují jen prodejny potravin,“ popisuje podnikatelka Miroslava Konečná

Její těstoviny si můžete koupit v síti prodejen Billa v celém Zlínském, Moravskoslezském a v nejbližší době i Jihomoravském kraji. Ve vybraných prodejnách Billa v Praze, Liberci nebo Mladé Boleslavi je najdete v regálech označených Regionální produkty. Ručně a s láskou vyráběné Těstoviny z Podchřibí zakoupíte i ve farmářských obchůdcích nebo bezobalových prodejnách.

Foto: archiv Miroslavy Konečné





Golem ve Ždánicích bude vítat první hosty

Ždánice – Tři a půl metru vysoký Golem vyrobený z polystyrénu a vnitřních železných prvků se ze dvorku svého tvůrce Stanislava Klígla ve Svatobořicích-Mistříně přesunul do Ždánic. Zdobí teď prostranství před bývalou sýpkou blízko šroubárny. Starobylou sýpku její současný majitel přebudoval na stylovou restauraci pro motorkáře.   

Golem na zahradě tvůrce Stanislava Klígla

Šestapadesátiletý Pavel Konrád pochází z Archlebova, žije s rodinou ve Ždánicích a pracuje jako strážník městské policie v Hodoníně. Do zaměstnání jezdí kolem domku Klíglových ve Svatobořicích a všímal si rozměrných objektů, ať už to byl slavný krtek v modrých kalhotkách, malované vejce o Velikonocích, sněhulák v zimě nebo anděl o Vánocích, které se střídaly v předzahrádce. V roce 2017 oslovil Stanislava Klígla, zda by pro něj nevyrobil Golema. 

A proč právě tuto mytologickou postavu? „Sám nejsem také žádný drobeček, moje vojenská výška je 196 centimetrů, současná váha 125 kilo a k padesátinám jsem dostal dřevěného golema vytvořeného z kmenu lípy. Ten teď zdobí interiér mé nové restaurace, která se bude jmenovat Moto bar u Golema,“ vysvětluje Konrád.

Zchátralou sýpku koupil už v roce 1994 a nyní dodělává poslední úpravy atraktivně přebudovaného objektu. Má . . .kolem sebe partu přátel, kteří mu pomáhají, a tak řadu věcí dělá svépomocí, na ty náročnější najímá spolehlivé řemeslníky. Sám je také nadšeným motorkářem, takže zná potřeby a vkus této sorty lidí. „Jsem detailista,“ přiznává s tím, že si přeje, aby všechno bylo perfektní. Proto zvláště v této koronavirové době nechce uspěchat otevření restaurace a čeká, až se poměry znormalizují. Kromě stylového posezení bude v prvním patře i tančírna a také devět pokojů pro ubytování hostů. Tři malé hliněné golemy, které dostal darem, doplňuji neotřelý interiér. 

V pátek 19. března Golem opouští svůj „rodný dům“ ve Svatobořiích.
Golem stojí na svém novém místě ve Ždánicích.

Skulpturu Golema Stanislav Klígl vyrobil během roku 2018 a až do letošního března zdobil jeho dvůr. Klíglovi si už na jeho přítomnost zvykli, „stal se členem rodiny“. V pátek 19. března byl tři a půl metru vysoký „drobeček“ o váze 180 kilogramů převezen do Ždánic. „Protože nám na dvoře bude chybět, mám již rozpracovaného jeho pokrevního bratra, a nový Golem bude stát právě tam, kde stál ten původní,“ těší se zručný a nápaditý kumštýř Klígl.












Foto: archiv Stanislava Klígla








„Kyjovské pivo tu určitě bude i po covidu. Slibuji,“ říká majitel pivovaru

V době nouzového stavu rapidně poklesla spotřeba piva, a to i v takové pivní velmoci, jakou je Česko. Lidé prostě nemohou denně vysedávat v přátelské společnosti u zlatavého moku, jak byli zvyklí a jak by se jim líbilo. Přežijí malé pivovary „dobu koronavirovou“? Majitel Kyjovského pivovaru Tomáš Machalínek rozhodně nehází flintu do žita.

„Výroba piva stále běží, i když jsme museli pootočit obchodní strategii a také přizpůsobit výrobu,“ potvrzuje Machalínek. „Naše pivo nyní prodáváme více v obalech přes nové obchodní partnery jako jsou obchody, pivotéky či benzinové pumpy. Významně nám také pomáhá náš e-shop, který využívá více zákazníků než dříve. My jim pivo dodáváme přes dopravní společnosti až domů nebo na výdejní místa, kde si mohou objednaná piva vyzvednout.“ Kmenovou oblast zajišťují vlastním rozvozem. Pivo z Kyjovského pivovaru se tak dostane do Brna, Zlína, Uherského Hradiště, Veselí nad Moravou, do Hodonína a Břeclavi. „Často se individuálně domluvíme i na závoz po trase, kterou jedeme. Prostě se snažíme být našim zákazníkům blíž,“ dodává podnikatel.

Nové láhve z Kyjovského pivovaru. (Foto: archiv T. Machalínka)  
Součástí nové obchodní strategie byla také investice do nové poloautomatické plničky pet a skleněných lahví různé velikosti a rovněž investice do atraktivních plechovek. „Všechna tato opatření nám ale zdaleka nenahradí výnosy z doby předcovidové a obrat celé firmy klesl na jednotky procent,“ uvádí Machalínek. Pod značku Kyjovský pivovar nespadá dnes jen výroba piva, ale patří sem i hotel, restaurace a pivní lázně. V současné době jsou ale všechny činnosti mimo samotnou výrobu piva z důvodu vládních opatření uzavřeny a nevyvíjí žádnou činnost. Výroba piva stále běží. 
„Státem deklarované dotace řeší hlavně udržení zaměstnanců, což považuji sice za důležité, ale jinak budou krýt jen asi třicet procent našich stálých nákladů. A to budou zdůrazňuji proto, že finance ještě nedoputovaly. Ani za loňský rok. Jsme v tom sami a vláda má evidentně strategii, že čím složitější cestu k dotacím připraví a čím později peníze pošle, tím méně podnikatelů vydrží čekat, zkrachuje a stát ušetří,“ popisuje svůj pohled na věc. Jedním dechem ale odhodlaně dodává, že kyjovské pivo tu určitě bude i po covidu.

„Našim sloganem je "Udělejte si radost". Je to náš hlavní cíl, zprostředkovat zákazníkům našimi službami a pivem příjemné chvíle. Pak je to i pro nás radost a odměna. Věřím, že se nám to daří, a bude i nadále,“ uzavírá s optimismem majitel pivovaru.




pátek 19. března 2021

V Miloticích se bude točit Marie Terezie

Milotice - Koprodukční televizní seriál rakouského režiséra Roberta Dornhelma Marie Terezie se v roce 2017 a 2019 natáčel především na zámku Valtice a v Kroměříži. Po realizovaných čtyřech dílech jsou v plánu ještě další dva. Tentokrát filmaři zavítají do zámku v Miloticích.

Jak potvrdil zástupce kastelána Státního zámku Milotice Václav Lunga, natáčení se uskuteční první týden v květnu. „Hlavní sál - Sál předků by měl posloužit jako ložnice umírající císařovny. Uvažuje se také, že se v zámeckém parku natočí lovecké scény, filmaři se ale rozhodnou až na místě,“ uvedl.

V hlavní roli mladé Marie Terezie se představila rakouská herečka Marie-Luise Stockinger, později ji vystřídala Stefanie Reinsperger. Jejího manžela Františka Lotrinského ztělesnil český herec Vojtěch Kotek. Na výrobě seriálu se podílejí české, rakouské, slovenské a maďarské produkční instituce. Série byla vysílána na několika televizních stanicích ve všech zemích produkce a také v Německu.


Barokní zámek v Miloticích se stal oblíbenýn cílem výletníků i filmařů.



Na zámku vyhlížejí lepší časy

Milotice – I když po dobu nouzového stavu jsou Státní zámek Milotice a jeho zahrady pro veřejnost uzavřeny a vůbec není jasné, kdy se to změní, na začátek nové sezony jsou už teď připraveni. Bažantnice ale bude minimálně v sezoně 2021 pro návštěvníky nepřístupná.

„Od 8. února letošního roku totiž začala probíhat její komplexní obnova. Kromě prací v bažantnici a dokončení rekonstrukce střechy severozápadní věže proběhla v měsíci únoru také instalace nového elektrického vedení spojená s výmalbou v kostymérně,“ upřesnil a doplnil zástupce kastelána Václav Lunga.

V  prohlídkové trase čeká na návštěvníky několik zrestaurovaných kusů mobiliáře. „Pro pracovnu poslední hraběnky Antoinetty Seilernové byla opravena dvě klasicistní křesla z konce 18. století s vyplétaným sedákem. Nyní se už tedy v pracovně nachází původní komplet tří stejných křesel, jako tomu bylo za hraběnčiných dob v roce 1941,“ přibližuje Lunga.

Ve společenském salonu visí dva portréty, které byly nově zrestaurovány. „První z nich zachycuje Antonii Seilernovu, roz. svobodnou paní von Krosigk (1811–1877). Při restaurování bylo zjištěno, že se jedná o fotografii dokomponovanou olejovými barvami. Zhotovení takto rozměrné fotografie bylo kolem roku 1870, kdy byl portrét namalován, raritou. Autorem olejomalby je vídeňský portrétista Ludwig Graf. Na druhém opraveném portrétu je Henrietta Seilernová (1838–1908), provdaná Loudonová. Při sejmutí rámu byla objevena signatura vídeňského portrétisty Franze Schrotzberga a datace 1865. Jedná se o velmi kvalitní malbu, která podtrhuje věhlas jejího autora. Ten kupříkladu portrétoval císařský pár Františka Josefa I. a Alžbětu (Sissi) či členy předních šlechtických rodin monarchie,“ popisuje zajímavosti, které budou čekat na první návštěvníky zámku Václav Lunga. 

 

Respirátory si mohou zakoupit na faře

Region – Pandemie zasáhla všechny sféry života, včetně náboženského života věřících. Ke slovu se dostal internet s pestrou nabídkou přenosů bohoslužeb z různých konfesí a míst nejenom regionu, ale celé země. Mnozí věřící však dávají přednost účasti na mši svaté ve své farnosti, kde to znají, i když třeba jenom virtuálně. Na změněné neobvyklé podmínky reagovali v jednotlivých farnostech regionu různě, duchovní správci rozhodovali a postupovali dle svého uvážení a možností.

V Hodoníně se v katolickém farním kostele sv. Vavřince slouží denně mše za přítomnosti maximálně 25 osob, to znamená naplnění deseti procent kapacity kostela. Nabídka televizních přenosů bohoslužeb, především na TV Lux a TV Noe je podle Mons. Josefa Zouhara, duchovního správce farnosti, bohatá, takže od on-line přenosů z farního kostela při podzimní vlně pandemie upustili. V minulém roce se kvůli koronavirové krizi ve farnosti neuskutečnilo ani první svaté přijímání. Děti se na ně připravují nyní, a to kombinovanou výukou, jednou týdně v kostele a jednou týdně on-line formou. K prvnímu svatému přijímání by mělo letos přistoupit celkem 30 dětí. Jak řekl otec Zouhar, těžká je situace především pro staré lidi v domovech, ležáky a jinak nemohoucí, které dříve pravidelně navštěvovali. Také mnoha především starším věřícím chybí pravidelná účast na bohoslužbě. Podle přání farníků přicházeli i do domácností a zde sloužili soukromou mši svatou. Aktivní je v hodonínské farnosti Centrum pro rodinu, které na Facebooku farnosti zve na on-line přednášku Radosti a strasti dospívání, která se uskuteční 18. března.

Ve Veselí nad Moravou mohou věřící sledovat on-line živé vysílání z dění ve farním kostele Sv. Andělů strážných. I zde se slouží mše za účasti maximálně 25 lidí. Hojně je využívána možnost vykonání osobní svaté zpovědi a přijetí sv. přijímání. K prvnímu svatému přijímání tu děti přistoupily loni na podzim. V současné době rodiče přihlašují své děti k přípravě na letošní první sv. přijímání. „Osobní vztah s Bohem, modlitbu a duchovní četbu bychom měli pěstovat v každé době, v současné situaci a podmínkách mnohem víc," uvedl děkan farnosti Mons. Václav Vrba. Bolestí je podle něj silné omezení návštěv u nemocných kvůli riziku nákazy.

Na kanále YouTube farnosti Kyjov je přihlášeno téměř 500 odběratelů. Věřící mohou živě i ze záznamu sledovat mše svaté, křížové cesty, bohoslužby slova. V této postní době děkan Mgr. Vladimír Mrázek přidal i Postní minuty, krátká zamyšlení na každý den. Mše svaté se ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie mohou konat tak jako jinde jen za omezené účasti věřících. K prvnímu svatému přijímání se v Kyjově chystá 20 dětí, pro které je každý týden připraveno půlhodinové výukové video náboženství. „Na tuto dobu se dá nahlížet jako na příležitost, příležitost ke změně smýšlení, zvyků, postojů, hodnot – a je na každém z nás, nakolik ji využijeme,“ zamýšlí se kyjovský děkan Mrázek. 
 
Na kanále YouTube farnosti Kyjov je přihlášeno téměř 500 odběratelů. 
 
On-line přenosy bohoslužeb využívají v různé míře i další farnosti regionu, například v Dolních Bojanovicích nebo významné poutní místo Žarošice. V Blatnici pod Svatým Antonínkem používají k rezervaci účasti na mši svaté v místním kostele místenky. Respirátor si zde lidé mohou zakoupit na faře.





Zapojení praktiků a plošné testování mají pomoci

Region – Do očkování proti nemoci covid-19 se zapojují praktičtí lékaři. K datu 11. března se bylo možné nechat naočkovat v okrese Hodonín 66 praktickými lékaři. Z toho 24 působí na Hodonínsku, stejný počet na Kyjovsku a 18 na Veselsku. Celkem se na na jihu Moravy do očkování zapojilo už více než 500 praktiků. Vakcín je zatím málo, ale situace by se měla zlepšovat. „Pacienty, kteří se neozvou, budou kontaktovat sami praktičtí lékaři. Prosíme zatím jen o trpělivost – vakcín zatím není tolik, aby dávku dostali úplně všichni. Předpokládáme, že se brzy počet dávek směřujících do Jihomoravského kraje, navýší,“ řekl mluvčí kraje Michal Cagala. 

Počet nakažených v regionu vzrostl. V Hodoníně je k datu 11. března evidováno 295 covid-pozitivních osob, v Kyjově 141 a ve Veselí nad Moravou 78 lidí. V celém okrese je pozitivních 1 794 osob. 

Kromě očkování je dalším nástrojem v boji proti pandemii plošné testování antigenními testy. Týká se firem i zaměstnanců veřejné správy. Největším podnikem v Kyjově je společnost Vetropack Moravia Glass. Ta dosud spolupracovala na testování jednotlivých případů zaměstnanců se závodní lékařkou, případně s diagnostickou laboratoří SPADIA, která vždy přijela do areálu firmy.

„Od začátku tohoto roku spolupracujeme na dříve dobrovolném a nyní na povinném antigenním testování s certifikovaným soukromým zdravotnickým zařízením, které provádí testování zaměstnanců v areálu firmy za podmínek v souladu s nařízením vlády,“ informovala asistentka generálního ředitele sklárny Regína Bělohoubkova „Z doposud provedených cca 300 testů v posledních dvou týdnech bylo indikováno pět osob s pozitivním výsledkem. Tito pracovníci byli odesláni za účelem potvrzení výsledku na PCR test. V tomto týdnu budou otestování všichni zaměstnanci, stejně jako v následujících týdnech po dobu trvání této povinnosti. Testování probíhá rychle a bez zásadních problémů.“

Společnost Vetropack Moravia Glass od začátku uplatňuje rozsáhlá vnitřní preventivní hygienická opatření s cílem chránit zdraví svých zaměstnanců a jejich rodin. Zaměstnance vybavuje průběžně ochranným prostředky a poskytuje vitamínové balíčky pro zvýšení imunity.

Šroubárna Kyjov se svými 358 zaměstnanci zahájila hromadné samotestování zaměstnanců antigenními testy v pondělí 8. března. „Testování probíhá ve vyčleněných prostorách za asistence vybraných pracovníků firmy při dodržení všech dostupných hygienických opatření,“ sdělil finanční ředitel a jednatel společnosti Janusz Pindur. Během tří dnů bylo pomocí antigenních testů ze slin otestováno 274 zaměstnanců firmy, z toho dva byli pozitivní.

Areál firmy Šroubárny Kyjov. (Foto: facebook firmy)


pátek 5. března 2021

Milan Doktor: Byli jsme průkopníky canisterapie

Milan Doktor se svým psím miláčkem.





Lipov – Všechno to začalo v roce 1997, kdy si pořídili k Vánocům pejska Justyho. Jednalo se o štěně zlatého retrívra a ukázalo se to jako dobrá volba. Pejsek byl inteligentní, společenský, přítulný. Netrvalo dlouho a pořídili mu parťáka a posléze si založili chovnou stanici. Od roku 2000 se začali zajímat o canisterapii, která byla tou dobou u nás v plenkách. V současné době mají na svém kontě více než 3500 canisterapeutických návštěv v různých typech zařízení. Začínali v běžných i speciálních mateřských školách a základních školách, později je zvali do domovů pro seniory a v posledních pěti letech jsou cílem jejich návštěv i čtyři nemocnice v různých krajích.


Čtyřiapadesátiletý Milan Doktor je od roku 2007 předsedou Canisterapeutického sdružení Jižní Morava. Současně je i rozhodčím pro canisterapeutické testování a rozhodčím Českého kynologického svazu - pro speciální výcvik vodících a asistenčních psů. Zajímalo nás, kde hledat počátky této kariéry, jak se to „přihodí“, že se člověk dostane do takové oblasti a na dané pozice. Tady je jeho příběh.

„Už na vojně jsem poznal, že mám něco v sobě ve vztahu ke psům, co se dá jen těžko popsat, podobně jako to měl můj děda ke koním,“ vypráví Milan Doktor. „I na vojně byli problémoví psi, ale já osobně jsem s nimi žádné potíže neměl. Choval jsem se k nim empaticky a nedalo mi to práci si s nimi rozumět. No a když naše děti – Bětce bylo devět a Honzíkovi pět - chtěly psa, začalo se mluvit o zlatém retrívrovi. Nebylo to tenkrát zase až tak běžné plemeno, jako je tomu dnes, ale podle knih to měl být pes přátelské povahy. Já s manželkou začal shánět štěně a naše děti pořídily první knížku o výcviku retrívrů.“

Od chovatelky z Lipova si tedy na Vánoce 1997 přivezli „chlupatý dárek“, Justyho. A protože chovatelka se s radami nepředala, učili se všichni krok za krokem společně. „Naštěstí má člověk kamarády a intuici,“ dodává dnes zkušený canisterapeut. „První rok společného života jsme zvládli docela dobře, s chovatelkou jsme se spřátelili a s Justym se dařilo dokonce i na výstavách. A tak manželka s dětmi vymyslela, že pořídíme dalšího psa. Dostal jsem ho jako “dárek" k narozeninám, abych nemohl odmítnout. Tentokrát jsme si odváželi opravdu malé štěňátko. Bady byl úžasný, hodně inteligentní štěně, které se učilo samo. Stal se z něj druhý nejúspěšnější pes v republice. A tak šel čas s našimi chlupáčky ve třípokojovém bytě, kde ani sousedé nevěděli, že máme doma psy, pokud nás neviděli z okna. Kluci neštěkali.“

Když se jim naskytla příležitost vyměnit byt za polosamotu v Lipově na Veselsku, neváhali. „Z našeho prostorného domu se rychle stala „útulná psí bouda“. Získali jsme dva jedince, rodiče Badyho, od chovatelky, která se přestala zlaťákům věnovat.“ (Zlaťák je slangové označení pro zlatého retrívra, pozn. red.) „Založení chovatelské stanice byl jen další logický krok v našem životě. Díky tomu, že psi, které jsme v té době měli doma, byli pohodoví a snášenliví vůči všem lidem, jsem se v roce 2000 začal zajímat o canisterapii, která tehdy teprve začínala.“

Milan Doktor vnímal potenciál, který tato metoda může přinést. „Jde o přirozené využití vlivu psa na člověka, aktualizaci vztahu, který tady funguje tisíce let. Pes je jediné zvíře, které je po našem boku jako pomocník, projevuje nám lásku, chrání nás a klidně u nás spí v posteli, viz malby v jeskyních nebo na hradech a zámcích. Takže nic nového,“ shrnuje. „Člověk se v dnešní době ale naučil víc vnímat potřeby lidí a potřeby zvířat. To přineslo posun v rozvoji zooterapie, jejíž součástí je i canisterapie – příznivé působení psa na člověka.“

Účinky canisterapie jsou široké - rozvíjí motoriku, podněcuje komunikaci, pomáhá při depresích, pocitech osamělosti a ztráty. Je užitečná při nácviku koncentrace a paměti, používá se také například při polohování. Musí se to však umět. Jaké předpoklady musí splňovat člověk, který se chce zabývat canisterapií?

„Na prvním místě je důležitý cit pro výchovu různých povah psů, dělat to srdíčkem, a ne pro zisk. Canisterapeut musí mít sociální cítění, empatii, porozumění lidem a jejich potřebám, náladám. Důležité je brát zřetel i na jejich zdravotní stav, který musí být vždy konzultován s odborníky daného zařízení. Vyžaduje to notnou dávku improvizace i znalost legislativy a další. Je to vlastně "celoživotní vzdělávání". Ve zkratce se dá říci, že canisterpii může dělat každý člověk, který má srdce na pravém místě a má k tomuto vhodného, otestovaného psa. Já osobně už mám za sebou opakované testování s mými dvanácti psy v průběhu let. Povaha psa je geneticky daná, takže se změnit ani vycvičit nedá.“

A jak současná omezení kvůli pandemii koronaviru prožívají jeho psí svěřenci? „Špatně,“ zní jednoznačná odpověď „páníčka“. Nenudí se? ptáme se dál. „Nudí, musím pro ně najít jinou aktivitu. Vládní opatření nedávají žádný prostor canisterapeutické návštěvy vykonávat, i když by byly žádoucí. Smlouvy podepsané s jednotlivými zařízeními nám nepomohou. Pro obě strany představuje nákaza značné riziko. V našem okrese se jednalo o Nemocnici Kyjov, Nemocnici TGM Hodonín, S-centrum Hodonín, jednotlivé mateřské školy, Základní školy Strážnice, Žeravice, Hroznová Lhota, Lužice, Kyjov, Domov pro seniory Strážnice, no prostě spousta míst, která vypadla. O ekonomické stránce věci nemá cenu mluvit, psi musí být krmeni a procvičováni každý den. Stát tyto podpůrné aktivity nezajímají, táhneme to z vlastních zdrojů. Nezbývá než věřit, že se situace zlepší a navrátí do normálu. Nějakou dobu ještě budeme muset vydržet.“ 
 
Milan Doktor se svou psí smečkou.

 A kolik že těch pejsků s nimi vlastně žije? „Doma máme k dnešnímu dni Nubi, Falko, Fíbí a Gastona, čtyři goldeny“ (slangové označení pro zlaté retrívry, pozn. red.) „a v nejbližší době doplní psí smečku nová fenečka Annabellka po našem Gastonovi. Kromě toho máme dva kocoury a dvě kočičky, které někdo předloni pohodil na našem dvoře. Psí smečku uzavírá teriér Edy. Nejhlasitějším členem zoo rodiny je papoušek Alexandr malý,“ vypočítává chovatel Milan Doktor. „Život bez zvířat si už nedovedeme představit. Byli jsme průkopníky canisterapie, osvěty a praxe. Po jednadvaceti letech vidím, že to má smysl.“


(Foto: archiv Milana Doktora)




Očkovaných lidí pomalu přibývá

Region – Nemocnice Kyjov byla zařazena na seznam očkovacích míst a od úterý 16. února začala s očkováním proti nemoci Covid-19. Ve středu 3. března zahajuje provoz nově zřízené očkovací centrum v Kyjově v kulturním domě na Masarykově náměstí. Denně zde bude naočkováno 240 lidí. K tomuto účelu budou využívány prostory estrádního sálu a přilehlých prostor. Zaregistrovat se lze prostřednictvím centrálního rezervačního systému na adrese https://reservatic.com/ockovani nebo na bezplatné telefonní lince 1221. 

Od pondělí 1. března 2021 se k očkování mohou registrovat osoby starší 70 let. Očkování je nově dostupné také pro pedagogické pracovníky a nepedagogické zaměstnance v regionálním školství. Do očkování se zapojí po domluvě s krajským koordinátorem i praktičtí lékaři a díky tomu se celý proces očkování urychlí. 

Od 1. 3. se mohou registrovat k očkování osoby starší 70 let.
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistky bylo k datu 25. února v Nemocnici Kyjov naočkováno
2 470 osob a v nemocnici TGM Hodonín 
1 171 lidí. Podle místa bydliště Kyjovjákům bylo aplikováno  3 330 dávek vakcíny a 2 357 dávek dostali  obyvatelé Hodonína.  K datu 25.února je evidováno 109 covid-pozitivních osob v Kyjově, v Hodoníně je to 171 osob a ve Veselí nad Moravou 50 osob.

 

 

Zdravotníci v kyjovské nemocnici v době páteční uzávěrky novin pečují o 70 covid-pozitivních pacientů, z nich je asi pětina ve vážném zdravotním stavu. Všech devět pacientů, které nemocnice přijala z oblasti Náchodska v severovýchodních Čechách, již opustili po léčbě nemocnici. Více než 200 kilometrů dlouhý převoz do Kyjova si vyžádala epidemiologická situace, která v Královéhradeckém kraji patří k nejhorším v celém Česku. 

 

 

Ráj pro knihomoly hned tak neskončí...

Zavřená kina, divadla, restaurace, kavárny i posilovny vytvářejí ideální podmínky pro ty, kdo milují chvíle samoty s knížkou v ruce. Pokud ovšem nemají starosti kolem zdravotního stavu své osoby nebo blízkých. Ani sledování zpráv ve sdělovacích prostředcích na klidu nepřidá. Někdy je zkrátka lepší místo večerních „televizních novin“ sáhnout po dobré knize.

Improvizované výdejní okno v knihovně.

Městská knihovna v Kyjově vychází svým čtenářů vstříc a od 15. února funguje v režimu výdejového okénka. Vypůjčené knížky zde lidé mohou vrátit a zároveň si formou lístku vhozeného do boxu objednají žádaný titul. Knihu si mohou zamluvit také elektronicky nebo po telefonu. „Máme nyní otevřeno tři dny v týdnu, během jednoho dne obsloužíme až sto čtenářů,“ informovala ředitelka knihovny Michaela Moudrá. Jde to rychle, návštěvníci knihovny se tu zbytečně nezdržují. Paní Hana si u pultu „výdejního okna“ vyzvedává populárně naučnou publikaci o výchově dětí v raném věku. „Brzy budu už podruhé babičkou a na tuto knížku nás upozornili na semináři, tak jsem ráda, že jsem ji sehnala,“ říká se spokojeným úsměvem žena, povoláním zdravotní sestra. Jak doplňují pracovnice knihovny, v žebříčku oblíbenosti vedou už delší dobu zejména romány Aleny Mornštajnové, detektivky a čtení pro ženy.

Pozornost na sebe knihovna strhla již v neděli 14. února, který většina lidí zná jako svátek zamilovaných. Zároveň je to ale také Mezinárodní den darování knihy. Pracovnice zabalily knihy do líbivého balícího papíru a úhledné balíčky vystavily do regálu před vchod do knihovny. „Do rána byl regál prázdný,“ konstatuje spokojeně ředitelka knihovny s tím, že využily publikace, která knihovna získala převážně z darů. V minulých letech darované knížky v tento den mířily hlavně do škol. 

Regál se zabalenými knihami se v neděli 14. února rychle vyprázdnil. (Foto: Facebook knihovny)

Pro děti knihovna připravila sympatické tematické kufříky, které kromě knih obsahují například i deskové hry, pexesa, audioknihy, brainbox nebo knihu ze série „kouzelné čtení“, k níž je možné zapůjčit speciální Albi tužku. Děti si mohou podle svých zálib a věku vybrat například téma Pohádky, Vesmír, Zvířata, Angličtinu a nebo kufřík pro předškoláky. Na chodbě před dětským oddělením knihovny je pro malé návštěvníky přichystaná panelová výstava o Janu Amosu Komenském, a to populární formou komiksu.

„V době uzavření knihovny jsme se věnovali péči o knižní fond. Pracovali jsme na novém přehledném barevném štítkování knih. V podstatě všechny knihy prošly našima rukama, protože jsme je znovu obalovali. Našel se čas i na důkladný úklid skladu. Provedli jsme revizi knižního fondu a objednali jsme nové publikace k jeho doplnění, šlo hlavně o povinnou školní literaturu. Kromě Facebooku jsme založili také Instagram a vyhlásili jsme soutěž o nejzajímavější fotografii z prostředí, kde se dá také číst. Funguje i virtuální knižní klub, kde naši čtenáři sdílí tipy na dobré knihy, “ vypočítává aktivity pracovníků knihovny Michaela Moudrá.

V knihovně otevřeli také další semestr Virtuální univerzity třetího věku, kurzy České dějiny a jejich souvislosti II a Barokní architektura v Čechách. Účast je ale nízká. „I když výuka probíhá formou videopřednášek, lidé se chtějí také scházet, vyměňovat si poznatky, mluvit spolu. Je to přirozené. Také my jsme s kolegyněmi v této době absolvovaly různá on-line školení v našem oboru, ale shodly jsme se na tom, že jsme z této formy výuky unavené a už se opravdu těšíme, až se situace ohledně koronaviru zlepší a lidé se opět budou moci bez obav setkávat. K tomu mají i naše prostory knihovny jako komunitního centra sloužit,“ uvedla ředitelka Moudrá.

Obdobná situace je i jinde v regionu. Výdejní okénko funguje také v knihovně v Hodoníně, která umožňuje svým čtenářům i zcela bezkontaktní půjčování předem objednaných knih a jejich vrácení do návratového boxu. Knihovna ve Veselí nad Moravou od čtvrtka 18. února zavedla půjčování knih „na zazvonění“.






pátek 19. února 2021

Jiří Dunděra: Osud mi nahrál několikrát v životě velmi…

Jiří Dunděra představuje svoji poslední knihu.

Jiří Dunděra napsal už sedm knih, pořád se ale považuje, jak rád opakuje, za začínajícího autora. První kniha mu vyšla v roce 2005 v 72 letech. Do té doby se věnoval především své lékařské profesi. „Jak říkával můj dědeček Josef Varhaník - medicína je slušný obor v každém režimu,“ připomíná si Dunděra. Po listopadové revoluci 1989 působil jako radní v Kyjově, po roce a půl rezignoval a rozhodl se dát přednost publikační činnosti.

 

 Jeho zatím poslední kniha František Kudláč s podtitulem Škola života vychází v atypickém formátu a s bohatým obrazovým doprovodem. „Na té knížce mi velmi záleželo, představuje rok práce,“ přibližuje autor a pochvaluje si úzkou spolupráci s typografem. „Zvolili jsme barevnost obálky v béžových odstínech, jak to mám rád, a každý snímek tam má své přesné místo a význam, který pozorný čtenář dokáže odhadnout,“ míní spisovatel.

František Kudláč, byť o celou generaci starší, patřil k přátelům Jiřího Dunděry, dobře se osobně znali. Před lety autor přepsal na stroji jeho rukopisné paměti a nyní se je rozhodl zpracovat. Kudláč absolvoval kyjovské gymnázium a poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Většinu života působil na Slovensku. Udělal si jméno ve světě výtvarné tvorby i divadla, působil jako scénograf, divadelní a filmový režisér. Učil na třech gymnáziích – v Dolním Kubíně, v Kremnici a v Martině. „Vychovával divadlem. Vybíral hry, které řešily problém svobody,“ přibližuje Dunděra.

„Píšu o lidech, kteří jsou mi sympatičtí, které mám rád, kteří si zachovali tvář v komunistickém nebo fašistickém režimu. Nemělo by se na ně zapomenout. Zajímá mne otázka osobní svobody a zodpovědnosti. Považuju za svůj úkol zachytit jejich osudy, které se mohou stát skutečným příkladem pro ostatní,“ vysvětluje autor, který ve svých knihách dosud popsal životy 85 osobností. Co se týče jejich soukromého života a vztahů, Dunděra zůstává diskrétní. Kontroverzní počiny ale, aniž by je soudil nebo omlouval, zcela nevytěsňuje a snaží se pochopit motivy jednání. V poslední publikaci zmiňuje například fakt, že František Kudláč pracoval na zakázce namalovat oficiální portrét tehdejšího komunistického prezidenta Gustava Husáka. Portrét ale zřejmě nikdy dokončen nebyl.

„Život nebývá jednoduchý ani přímočarý. Mojí snahou je psát pravdivě, fakta poctivě ověřuji. Nicméně je to můj pohled na svět a vše co dělá člověk, je jednostranné. Takže historii trošku beletrizuji.“ 

Obrazové části knihy věnoval autor zvláštní pozornost.

A jak vzpomíná 87letý autor na své úplné začátky? „První článek jsem napsal v roce 1965 a jmenoval se Tajemství Francouzek. Otiskli ho tenkrát ve Vlastě. V létě se nám s manželkou podařilo strávit skoro měsíc u známých v Paříži, tenkrát se dalo na Západ vycestovat jenom s obtížemi a na pozvání. Byl jsem tak okouzlen všudypřítomným pocitem svobody, usměvavou pohodou Pařížanů a příslovečným francouzským uměním žít, že jsem si to nemohl nechat pro sebe. Z těch zážitků jsem žil pak moc let... v šedi komunismu. Článek vyšel u nás ovšem v okleštěné podobě, krátce na to se text ale překvapivě objevil ve Vídeňských menšinových listech určených tamní české minoritě.“

V současné době Jiří Dunděra pracuje na kapitolách o kyjovském Sokole pro publikaci, která vyjde u příležitosti jubilejního Slováckého roku. „Už můj otec byl velmi aktivní Sokol, působil jako cvičitel a vzdělavatel, a také já jsem členem sokolské jednoty,“ zmiňuje Dunděra. „Další část tohoto kolektivního díla, kterou mne pověřili, bude pojednávat o inspiraci Slováckým rokem v díle malířů a básníků,“ prozrazuje.

Jiří Dunděra ve svobodných poměrech po listopadové revoluci našel svůj úkol - poukázat na skutečnosti zločinných fašistických i komunistických režimů. A protože jak říká, není jiných dějin než historie jednotlivců, zaměřil se právě na ně. V poslední době ho naplňuje hrdostí, že se podílel na přípravách k slavnostnímu odhalení pamětní bronzové desky na Velehradě v roce 2020 u příležitosti 70. výročí „AKCE K“, zaměřené na zničení církve v Československu.

Otec Jiřího Dunděry byl rovněž lékař. Oba jeho rodiče byli v roce 1942 za ošetřování velitele Oldřicha Pechala výsadkové skupiny Zinc popraveni v Kounicových kolejích v Brně. Jiřímu tehdy ještě nebylo ani devět let. „Rodiče mi chyběli – a někdy strašně chyběli,“ přiznává s pohnutím. A přestože studentské koleje v Brně na náměstí Míru, kde v době svých studií medicíny žil, byly jen několik desítek metrů odsud, nikdy se tam nešel podívat. Toto místo tragické události navštívil až o řadu let později, se svými dětmi.

I když některé rány ani čas nezhojí a život později také nebyl snadný, „osud mi několikrát v životě významně pomohl...“ konstatuje se smířlivým úsměvem lékař a spisovatel Jiří Dunděra. Víc se snad dozvíme v jeho pamětech, které, jak slíbil svým dospělým dětem a vnoučatům, napíše. 

 

(Foto: Jiří Rohel)
Jiří Dunděra
Narodil se 28. listopadu 1933 v Brně.
Absolvoval Klvaňovo gymnázium v Kyjově a roku 1958 Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
Pracoval v kyjovské nemocnici jako internista – gastroenterolog. Vedle své profese se věnoval divadlu, činnosti v Sokole a především vlastní výtvarné tvorbě (kresba, grafika, koláž).

Po roce 1989 publikoval řadu článků článků z oblasti kultury a historie zejména v regionálních a oblastních periodikách.
Napsal dosud sedm knih, popisuje životní příběhy řady osobností regionu i související historické události. Většinu knih vydalo Kyjovské Slovácko v pohybu.
Za významný přínos v oblasti mapování novodobé historie a osobností Kyjovska mu byla udělena Cena města Kyjova (2002) a Cena starosty města Kyjova (2013).



 




Mord ve Svatobořicích neušel tehdejšímu „bulváru“

Foto: archiv Vlastivědného muzea Kyjov

Věděli jste, že na kramářské písně, které byly mezi lidmi populární před dvě stě a více lety, je možné nahlížet jako na předchůdce dnešního bulváru? Na obsah jedné z nich Poslechněte mord ukrutný se zaměřili odborní pracovníci kyjovského muzea.

 Vražda se měla stát na počátku 19. století v sousedních Svatobořicích. „Pátrali jsme v archivech a zjistili jsme, že text písně vychází ze skutečnosti, jmenované osoby skutečně žily a dopustily se toho skutku,“ uvedla Ester Vratislavská, která se specializuje na dějiny regionu a staré tisky. Výsledky bádání včetně dobových mapek a plánů budou součástí výstavy Kramářské tisky. Návštěvníci shlédnou zdařilý filmový dokument, který vznikl na toto téma. Dozví se o tom, jak vypadaly kramářské písně, k čemu sloužily a kdo je psal. Kramářská píseň začíná většinou oslovením publika, následuje dramatický děj a končí morálním ponaučením. Zpěv byl často doprovázen kreslenými obrázky.

Komentované prohlídky upozorní také na kramářské písně ze Žarošic a dalších poutních míst. „Bude to pestré,“ slibuje Vratislavská s pozvánkou na výstavu, která má být zahájena v květnu tohoto roku, i na plánovanou muzejní noc. Nezbývá než doufat, že koronavirová situace nepřekazí tyto pěkné akce a Vlastivědné muzeum Kyjov naváže na veleúspěšnou letní sezonu roku 2020, kdy návštěvnost zrekonstruovaných prostor zámečku s novými moderními expozicemi předčila veškerá očekávání. Přicházeli nejenom místní, ale také zájemci ze širokého okolí, ubytovaní turisté. „Naším přáním je, aby to tu zase žilo,“ shodují se pracovníci muzea.


 


 

Osobnost Josefa Klvani inspiruje i po stovce let

Do Kyjova Josef Klvaňa nepřijíždí v roce 1898 s nadšením, převzít vedení zdejšího nově vzniklého českého gymnázia bere jako svoji vlasteneckou povinnost. Za dvacet let svého působení tu ale zanechal jako člověk a odborník renesančního záběru nesmazatelnou stopu. Své zážitky zachytil Klvaňa v textu Náčrtky mého života, který Vlastivědné muzeum v Kyjově uchovává ve svých archivech. Právě ony se staly spolu s jeho korespondencí hlavním zdrojem pro novou publikaci Josef Klvaňa a Kyjov, kterou zpracovaly Taťjana Martonová, Ester Vratislavská a Věra Colledani, odborné pracovnice kyjovského muzea. 

Publikace čerpá z archivu a sbírek  muzea.

Autorky se zaměřily na časový úsek Klvaňova působení v Kyjově, dříve působil například na gymnáziích v Uherském Hradišti a v Kroměříži. Publikace má textovou a obrazovou část. První kapitola se věnuje jeho celoživotní lásce k mineralogii, druhá stať zachycuje jeho činnost národopisnou a třetí část cituje z jeho pamětí a přibližuje Klvaňův osobní život. Ten byl poznamenán nešťastnými rodinnými událostmi, v roce 1900 umírá jen několik hodin po narození jeho toužebně očekávaný syn a v roce 1901 tragicky zemře i jeho paní.

„Obrazová část publikace nahlíží do Klavaňových Zápisků z cest a především představuje čtenářům alespoň část jeho sbírky, kterou nám zanechal,“ přibližuje Věra Colledani. Soubor zahrnuje ukázky z Klvaňovy mineralogické sbírky, fotografické snímky, které Klvaňa pořídil s cílem zachytit tradiční lidový oděv na jižní Moravě, kresby ze skicářů, předměty lidové umělecké tvorby. Nechybí ani fotografie z úspěšné výstavy Josef Klvaňa, kterou muzeum uspořádalo v roce 2019 u příležitosti stého výročí úmrtí této významné osobnosti. 

„Nejtěžší bylo na malé ploše vylíčit tak výjimečného člověka,“ shodují se autorky. "Klvaňa byl nesmírně pracovitý, houževnatý, ale i pokorný a trpělivý,“ říká Ester Vratislavská. „Dokázal skloubit vědu i umění, poznal co má opravdovou hodnotu. Své myšlenky předával svým žákům s velikým zájmem, dokázal v nich vzbudit nadšení a nadchnout je pro spolupráci. Zaujala mě i věrnost jeho přátelství, které během svého života navázal. Prožil velmi bohatý život, ve kterém nechyběla nejedna osobní tragédie, vždy se však dokázal napojit na vyšší cíle a smysl svého žití.“ 

Inspirujícím prostředím pro mladého Klvaňu byla Praha, kde působil nějakou dobu po svých studiích. Znal se s řadou osobností tehdejšího kulturního i politického života, přátelil se hlavně s vlastencem a mecenášem Vojtou Náprstkem. V Kyjově patřili mezi věrné přátele rodiny Klvaňových manželé Sonevendovi, dr. Josef Galusek, dr. Severin Joklík a hlavně právník Karel Kozánek. 

„Josefa Klvaňu jsme chtěli představit jako člověka, který se nebál žádné výzvy, byl odhodlaný, pracovitý, přísný na sebe i na své podřízené, přesto velmi přátelský,“ doplňuje Věra Colledani. „Osobně obdivuji šířku a hloubku vědomostí, to všechno, co Klvaňa dokázal, kde všude byl, co napsal, co uměl a co se naučil. My využíváme moderní technologie a já procestuji svět za klávesnicí svého počítače. On objel spoustu míst, spal v provizorních podmínkách. Fotil, kreslil, učil se cizí jazyky,“ vypočítává autorka aktivity přírodovědce, etnografa, pedagoga, fotografa a cestovatele Klvani.

 A na co by se rády ctitelky této nevšední osobnosti zeptaly, kdyby se s Josefem Klvaňou mohly dnes setkat? „Zeptala bych se, zda přeci jen ještě nebyla v životě žena, která si získala jeho srdce,“ usmívá se Vratislavská. „Byla bych zvědavá i na to, kde rád v Kyjově odpočíval.“ A Věra Colledani? „Po Josefu Klvaňovi zůstala obrovská národopisná sbírka. Chtěla bych vědět, jak získával finanční prostředky. Ve svých pamětech několikrát naráží na určitý nedostatek financí, přesto zanechal dalším generacím sbírku nevyčíslitelné hodnoty.“ 

Publikaci vydalo Vlastivědné muzeum Kyjov za finančního přispění města Kyjova, prodává se za 100 Kč v pokladně kyjovského muzea. Už teď se ale chystá pokračování. „Všechny dostupné prameny jsem studovala s naprostým nadšením a nejtěžší bylo "vtěstnat" Klvaňovy důležité životní okamžiky do několika stránek. Proto jsme se rozhodly, že navážeme a připravíme Klvaňovu sbírku rukopisů a autogramů slavných osobností - celebrit přelomu 19. a 20. století. Klvaňa ji intenzivně využíval při výuce,“ slibuje Colledani. Vydané dílko Josef Klvaňa a Kyjov podle ní může inspirovat k dalšímu badatelskému zájmu čtenářů. Knihovna a sbírky v depozitářích Vlastivědného muzea Kyjov jsou těmto zájemcům plně k dispozici. 

Hrob Josefa Klvani.


„Odejdu ze života jak doufám, kliden, neboť donesl mi poměrně radosti málo, zato mnoho útrap a bolestí – neuspokojoval mne,“ napsal Josef Klvaňa v dopisu ke své závěti v lednu roku 1919. Zemřel 13. srpna téhož roku, ve věku 62 let. Josef Klvaňa je pohřben v rodinné hrobce vedle své ženy u zdi hřbitovní kaple sv. Josefa v Kyjově. 

neděle 7. února 2021

Kyjovská porodnice jde s dobou, porodů tu ale ubývá

Kyjovská porodnice má v blízkém i širokém okolí dobrý zvuk a je vyhledávaná, přesto zde porodů v posledních letech ubývá

Co říká statistika 

V loňském roce se na gynekologicko-porodnickém oddělení Nemocnice Kyjov narodilo 897 dětí, z toho 453 chlapců a 444 děvčátek. Porodnost zde klesá již čtvrtým rokem a dva poslední roky nepřekročila počet 1000 porodů. Pokles je i důsledkem koronavirové epidemie, kvůli protiepidemickým opatřením nepřijely do Kyjova nastávající maminky ze Slovenska. Podíl porodů císařským řezem naopak roste. „Vloni jich bylo 202, v průměru tedy skoro každé čtvrté dítě se narodilo sekcí,“ informuje primář gynekologicko-porodnického oddělení Július Maruška. Jsou to čísla srovnatelná s celorepublikovým průměrem. Ačkoliv se v České republice císařský řez nedělá na přání těhotné ženy, jako je to například v USA nebo jiných státech, tímto zákrokem u nás končí zhruba 20 % těhotenství. Průměrný věk rodiček již dosahuje hranice 31 let. Nejstarší maminkám v Kyjově bylo 45 let. Porodníci zde evidují 34 rodiček nad 40 roků a maminek do 20 let věku bylo celkem jedenáct. Nejvíce porodů se uskutečnilo v červenci, 92 porodů, zatímco v nejslabším prosinci proběhlo pouze 48 porodů. Na svět přichází také méně dvojčat. Zatímco v roce 2018 to bylo devět případů, o rok později už jenom čtyři a v loňském roce porodníci evidovali jenom tři porody dvojčat.

 Koronavirus v porodnici 

„Během jarní vlny koronavirové epidemie jsme nezaznamenali ani jednu covid-pozitivní rodičku, zato na podzim bylo takových případů hned třináct,“ upozorňuje primář Maruška. „Onemocnění má u většiny pacientek lehčí průběh. Děti proto u nich zůstávají - do kojení ani bondingu (proces utváření vazby mezi dítětem a matkou v průběhu prvních chvil i let života dítěte, pozn. red.) se v případě dodržování hygienických pravidel snažíme nezasahovat. U dětí, jež porodily covid-pozitivní rodičky, jsme nezaznamenali žádné poporodní komplikace," doplňuje primář Maruška. Aby riziko přenosu nákazy na oddělení snížili na minimum, všechny rodičky při nástupu absolvují antigenní testy. Možnost prožívat s partnerkou narození dítěte je ze strany tatínků často využívána a ani koronakrize tento trend příliš neovlivnila. Aby se omezil výskyt dalších osob na oddělení, rodičku partner může doprovázet až těsně před porodem samotným. Návštěvy z důvodu vysokého rizika přenosu nákazy povoleny nejsou. V současné době maminky opouštějí nemocnici o den dříve, než je obvyklé, čtvrtý nebo pátý den po porodu, přičemž první den je dnem porodu.

 Modernizace oddělení 

„V minulém roce jsme znovu zvyšovali bezpečí a komfort našich rodiček i dětí. Pořídili jsme špičkový ultrazvuk,obměnili stávající lůžka za polohovatelná. Především jsme za více než 1,2 milionu korun pořídili kardiotokografy s centrálním monitorem, které umožňují zdravotníkům sledovat srdeční činnost plodu před porodem i během něj,“ sděluje ředitel nemocnice Lubomír Wenzl. Kardiotokograf je přístroj sloužící k monitoringu srdeční frekvence plodu a děložní aktivity, a to pomocí dvou sond přikládaných na břicho rodičky. Umožňuje tak sledování stavu plodu nejen před porodem, ale zejména v jeho průběhu, kdy je plod vystaven zátěži v podobě děložních kontrakcí. Přístroje disponují alarmem a personál je tak okamžitě upozorněn na případné odchylky od normy. „Nově pořízený centrální monitor pak lékařům a porodním asistentkám umožňuje z jediného místa pozorovat průběžně záznamy ze všech připojených kardiotokografů. Rodičce a jejímu doprovodu tedy přináší více soukromí v přiděleném porodním boxu, vytíženému personálu pro změnu ušetří čas, který může věnovat jiným klientkám,“ vysvětluje ředitel nemocnice. Sledované údaje se navíc automaticky ukládají do centrálního počítače, odkud je lze kdykoliv znovu vyvolat. Dne 19. prosince v kyjovské porodnici přišla na svět Anička. Maminka Marie Kolouchová napsala na Facebook nemocnice pochvalná slova: „Personál, péče a celkový přístup - vše super, moc děkujeme.“ Právě chování nemocničního personálu rodičky v této náročné životní situaci často citlivě vnímají a oceňují.

 Oblíbená jména a první občánek 


O maminky a jejich děti je v kyjovské nemocnici dobře postaráno a mohou se tedy věnovat svým rodičovským úkolům, jedním z nich je vybrat pro svého potomka jméno. Nejoblíbenějšími a nejčastějšími chlapeckými jmény v kyjovské porodnici jsou Jakub, následuje Adam, Dominik a Martin. Z dívčích jmen vede Natálie a Sofie, Tereza a Eliška. Prvním kyjovským občánkem roku 2021 se stala Julinka Majerová. Holčička nechala na sebe čekat, narodila se 12. ledna před půl sedmou večer. Vážila 2,7 kila a měřila 46 centimetrů. Holčička i maminka Petra jsou zdrávy. Jak se stalo již dobrým zvykem, věnovalo vedení města první narozené Kyjovačce roku finanční dar 15 000 Kč.

 Foto: Místostarosta Antonín Kuchař navštívil Julinku Majerovou, první Kyjovjačku roku 2021 narozenou v kyjovské nemocnici. (Facebook města Kyjova)

 

Novorozenci vzdali hold spanilou jízdou

Originálním způsobem přivítal otec narození svého syna Dalibora Benoviče ze Svatobořic-Mistřína, který přišel na svět 24. ledna v kyjovské porodnici. Jako člen historické skupiny „První hulánský regiment von Merveldt“ přijel druhý den tatínek i se svými třemi přáteli v dobových uniformách v sedle koní do areálu kyjovské nemocnice pod okna gynekologicko-porodnického oddělení. Něco takového tu ještě nezažili. „Regiment“ pak v plné parádě pokračoval v jízdě na kyjovské náměstí před radnici, kde budil zvědavý zájem kolemjdoucích. 

V parádních dobových uniformách a na koních přijeli do nemocnice pozdravit novorozeného Dalibora Benoviče a jeho maminku. (Foto: Facebook Nemocnice Kyjov)


Rodí se nová regionální značka Slovácka

Podpora lokální ekonomiky a místních producentů, záruka kvality a původu – to je cílem nové značky „SLOVÁCKO regionální produkt“, kterou společně s Turistickou asociací Slovácko uvádí do života nezisková organizace Kyjovské Slovácko v pohybu. Regionální značka představuje šanci pro výrobce a farmáře ze Slovácka, kteří produkují zajímavé a hodnotné zboží, na zavedenou značku Tradiční výrobek SLOVÁCKA ale nedosáhnou.

 „Nové značení doplňuje už léta existující značku Tradiční výrobek SLOVÁCKA, která se zaměřuje na certifikaci opravdu tradičních a za dodržení původních postupů vyrobených výrobků,“ potvrzuje koordinátorka projektu Martina Urbancová z Kyjovského Slovácko v pohybu. „Novinka cílí na výrobce, kteří jsou regionální a jejich výrobní postupy nebo materiály jsou přizpůsobeny současné době. Může jít třeba o farmáře, pekaře, producenty dalších potravin a nápojů, řezbáře, truhláře, keramiky, šperkaře, švadleny a další šikovné lidi, kterým pod rukama vznikají unikátní produkty, které si zaslouží označení SLOVÁCKO regionální produkt.“


Ve čtvrtek 28. ledna uspořádalo Kyjovské Slovácko v pohybu on-line setkání, kde byla třicítce zájemců nová značka „SLOVÁCKO regionální produkt“ představena. „Značka nabízí zručným producentům z regionu spoustu výhod. Je to společná prezentace a propagace, možnost být součástí regionálního i celorepublikového značení, odlišení od konkurence, zahrnutí do společného e-shopu, prodej výrobků v nových prodejních místech, společný brand, možnost účastnit se hromadných akcí jako jsou jarmarky, trhy, vzdělávací semináře a další,“ vyjmenovala Urbancová. Zájemci o získání certifikátu si mohou do konce března podat žádost. O udělení značky bude v dubnu rozhodovat komise složená z odborníků různých oborů. Budou hodnotit například použití místních surovin, podíl ruční, řemeslné nebo duševní práce na výrobě, specifičnost produktu pro region, kvalitu provedení a podobně.

 Veškeré informace najdou zájemci na internetových stránkách www.slovackyprodukt.cz, které budou spuštěny koncem měsíce února. Podklady a formuláře jsou už nyní dostupné na www.slovacko.cz. Všechny dotazy k tématu ráda zodpoví Martina Urbancová na emailové adrese – martinaurbancova@kyjovske-slovacko.com nebo na telefonním čísle 774 969 161. 

Tak vypadá nová značka SLOVÁCKO regionální produkt.

Vzhled změnila i zavedená, nyní partnerská značka Tradiční výrobek SLOVÁCKA.

 

  Foto: archiv - Kyjovské Slovácko v pohybu


Světlo na konci tunelu aneb jak je to s očkováním

V pátek 15. ledna byl spuštěn centrální rezervační systém plošného očkování obyvatel proti onemocnění Covid-19 pro prioritní skupinu nad 80 let. Registrace je dostupná na stránkách https://registrace.uzis.cz nebo na bezplatných telefonních linkách 1221 nebo 800 129 921. Protože ale ne každý senior je počítačově gramotný nebo má možnost se obrátit na zdatnější příbuzné, Městský úřad Kyjov nabídl svým občanům pomoc s registrací prostřednictvím pracovníků Odboru sociálních věcí. „Lidé nám volají, ale chtějí se většinou očkovat v Kyjově, což zatím systém neumožňuje. Takže si je zapisujeme a v okamžiku, kdy zde bude fungovat očkovací centrum, je budeme znovu kontaktovat a domluvíme konkrétní termín,“ sdělila pracovnice Odboru sociálních věcí. Nejbližší očkovací místa jsou v okresních městech, v Nemocnici TGM v Hodoníně, v Břeclavi nebo Vyškově.

Pokud senioři v těchto dnech využijí centrální registr, jsou zaevidováni, kvůli nedostatku vakcín ale nedostávají obratem konkrétní termín a musí vyčkat deset až čtrnáct dnů, než budou znovu kontaktováni ohledně termínu očkování. Nejjednodušší cestou je zavolat svému praktickému lékaři a zajímat se o možnost očkování. Ne každý lékař ale tento výkon provádí. V Kyjově se plánuje zřízení očkovacího centra, kde by mělo být naočkováno až několik set lidí denně. Samozřejmě v případě, že bude k dispozici potřebná vakcína. V současné době distribuci vakcíny řídí krajský koordinátor pro očkování, který komunikuje s jednotlivými nemocnicemi a dalšími zdravotnickými zařízeními. Vakcína se skladuje ve speciálním chladícím boxu, který umožňuje udržovat požadovanou teplotu okolo –75 stupňů.

Zřizovatelem nového očkovacího centra v Kyjově v budově Městského kulturního střediska bude Nemocnice Kyjov, příspěvková organizace. „Nicméně bez vydatné pomoci města, krajského úřadu, praktických lékařů, ale taky třeba dobrovolníků se neobejdeme,“ zdůraznil ředitel zařízení Lubomír Wenzel. Všichni účastníci jednání se shodli, že prostory estrádního sálu kulturního domu jsou vyhovující. Termín otevření očkovacího centra zástupci krajského úřadu odhadují na přelom února a března. Očkovací centrum vznikne také v Hodoníně, kde pro tyto účely využijí zimní stadion

Podle dat Ústavu zdravotnických informací bylo v Kyjově ke dni 27. 1. naočkováno 1 247 lidí, v Hodoníně 895 osob. V celém Jihomoravském kraji bylo k tomuto datu podáno 31 272 dávek vakcíny. Proočkovanost populace první dávkou je 2,63 procenta, druhou dávkou 0,5 procenta. Celkově zbývá naočkovat ještě 1 000 389 lidí, přičemž do tohoto čísla nejsou zahrnuty lidé mladší patnácti let. 





pátek 22. ledna 2021

Ukázka z knihy Matěje Černého Kyjovský bigbít 1961 – 2021 zavede čtenáře do šedesátých let, kdy v Kyjově hrála první bigbítová kapela Svatopluk.

 … Do roku 1968 se přehrávky týkaly pouze hudebního projevu, po bratrské pomoci byly komplikovanější a politicky špinavější. Na koncerty samotné často dohlížela kontrolní komise, která hodnotila hudební výkon, oblečení muzikantů, hlasitost zvuku v sále. Mimo taneční zábavy museli posluchači sedět, stát před pódiem bylo zapovězeno. Kontrola byla trojúrovňová (přehrávka, záštita, komise), režim nenechával nic náhodě.

Ale zpátky ke kapele: u přehrávek se vzpomínky pamětníků liší, Hugo Šen se domnívá, že přehrávku složili úspěšně, Pepišta Šmejdovec je skeptičtější: „Přehrávku nesložili, nemohli, protože nic nevěděli.“ První bubeník kapely Olin Firtl řečený Filtr na otázku komise po předznamenání stupnice A dur odpověděl: „Jaké stupnice, Ká dur?“ Nakonec ale asi přehrávky přece jen složili.

Nedlouho po složení přehrávek ale došlo v kapele ke změnám. Hugo vzpomíná: „Franta Ševčík se začal vnímat a prezentovat jako velký znalec, hlavní dobroděj Svatopluku, pasoval se do role kapelníka, kterým ale ve skutečnosti byl Jožka Rolenc. Franta začal organizovat schůze kapely a vůbec… no, hrál na bicí, ale nějakou dynamiku to nemělo, kluci ze Zlína o něm říkali, že do toho mele jak hovado a tváří se jak vzorný krmič.“ Franta Ševčík jednoho dne vyhlásil zkoušku, problém byl, že Hugo si mezi tím nabrnknul děvče a měl plné ruce práce s rolí milovníka a na zkoušku nepřišel. Kluci z kapely se ho ještě pokusili dotáhnout, šli pro něj domů, ale vše marné, ženy byly Hugovi přednější zpěvu.

Na jeho místo záhy nastoupil Pepišta Šmejdovec, který si svůj vstup do kapely pamatuje takto: „Kapela byla předtím, než jsem přišel, dost bezradná, nevěděli, co mají hrát, ani jak se to naučit. Byli tam sice dobří muzikanti, ale neuměli to oposlouchat.“ Pepišta měl „magneťák“ a z rádia Ö3 (Österreich drei) stahoval z anglické a americké hitparády tehdejší hity, které s Kajdou Jadámkem „oposlouchávali“ a zapisovali. Hráli Rolling Stones, Beatles, Shadows, a kluci, kteří na tuto muziku technicky neměli, postupně odpadali. Kapela v létě 1964 pilně cvičí a dává do kupy repertoár, se kterým vyráží na „první kšeft“ - na vlečce traktoru jedou zahrát zdarma do Nemotic. V té době hrají většinou na Záložně a mimo Kyjov moc nejezdí. To se změnilo v roce 1965 po natočení dokumentu o kapele studentem FAMU Petrem Tučkem.

Vychází jedinečná publikace o historii kyjovského bigbítu

Kniha Kyjovský bigbít 1961 -2021.

Půldruhého roku trvala práce na knize, která mapuje kyjovskou scénu bigbítových hudebních kapel za uplynulých šedesát let. Publikace našlapaná dobovými fotografiemi má tři sta stran a obsahuje informace a svědectví o více než devadesáti kapelách.  Součástí knihy je i nosič se skladbami kapel, s videi, texty písní, novinovými výstřižky a dalšími dobovými dokumenty. Autorem publikace Kyjovský bigbít 1961 – 2021 je Matěj Černý, který se po dvaceti letech života mimo Kyjov vrátil zpět do rodného města. 


 
             

„Stejný nápad jako já měli dříve i jiní, ale nikdo ho nebyl schopen realizovat,“ říká ke vzniku knihy třiačtyřicetiletý autor. Jako motivaci uvádí dlouhodobý zájem o hudbu a své dřívější působení v kyjovských bigbítových kapelách. „Senzitivní období jsem proseděl v Sohu, kde Petr Goldmann vychoval několik generací pozorných posluchačů dobré muziky,“ zavzpomínal na své teenagerovské roky. Matěj Černý, profesí psycholog a překladatel, hraje na basu a kytaru. Jeho otec Miloš Černý, učitel na ZUŠ v Kyjově, byl zakladatelem bigbítové kapely Four Snakes. „Všichni staří bigbíti jsou moji „strýci“. Mnozí muzikanti prvních generací bigbítu už fyzicky odcházejí ze scény a příležitost zachytit kulturní vývoj Kyjova v této oblasti se tak brzo uzavře,“ poznamenává Matěj. Materiál a informace pro svou publikaci čerpal z osobních, telefonických i meilových setkání s pamětníky, z novin, ze     soukromých archivů i písemných memoárů některých členů starších kapel.

„Město je plné činorodých lidí a jak se ukázalo, v Kyjově bylo a stále je také mnoho písničkářů a folkařů, hiphoperů, rapperů, ale dát prostor i jim, by bylo naprosto nereálné. Také v okolí Kyjova působí spousta kapel, ale pokrýt to skutečně není úkol pro jednoho člověka,“ vysvětluje autor. Do knihy tak zařadil pouze kapely bigbítové, podmínkou tedy bylo obsazení - elektrická kytara, baskytara a bicí, a místní příslušnost zkušebnou nebo většinou „posádky“. První bigbítová kapela byla v Kyjově založena už v roce 1961, jmenovala se Svatopluk. „Kapela sice začala hrát elektricky až v roce 1962, ale od roku šedesát jedna se už scházela v parku u sochy Svatopluka Čecha. Na rok 2021 připadá 55. výročí založení Mlat klubu – později Jančovka, Šneckenhaus, a shodou okolností se tento rok překrývá se stým výročím Slováckého roku,“ konstatuje Černý.

„Na vydání knihy přispělo město Kyjov, uhradilo náklady na tisk a výrobu nosičů. Grafikou se na publikaci zdarma podílel Kyjovák Adam Puchar, jazykovou korekturu provedla bez nároku na odměnu Liba Urubková,“ uvedl autor, který titul pojal jako benefici. Výtěžek z prodeje knihy se rozhodl použít na podporu malých hudebních akcí v Kyjově zaměřených vysloveně na bigbít. Za tím účelem pod hlavičkou Slovácka v pohybu bude vytvořen účet, z kterého podle daných pravidel budou tyto akce dotovány.

„V plánu je také koncert, na kterém předběžně přislíbilo účast mnoho již nehrajících kapel, ale pro tuto příležitost se znovu sejdou a připraví vystoupení. Zahrají Four Snakes s účastí bývalých členů Svatopluku, HUP, Formosa, Lexington 125, Santa Closet, Koe, A.Lo.E., Long Drink, Veselá sklizňa, Woo Dech, Blend ale i další,“ slibuje Matěj. Knihu doplňuje i stejnojmenný kanál na serveru Youtube.com s videozáznamy koncertů, rozhovorů a dokumentů v plné délce. 

První bigbítová kapela Svatopluk vznikla v Kyjově v roce 1961.

Publikace Kyjovský bigbít 1961 – 2021 vyjde na přelomu ledna a února a k dostání bude v Hudebninách na ZUŠ, v Pražírně, hospodě u Jančů a na dalších místech. Kniha jistě potěší nejenom pamětníky a přímé aktéry bigbítového života ve městě, ale všechny zájemce o kulturu a historii Kyjova.


foto: archiv M. Černého



Krok staví bydlení pro své abstinující klienty

Nové bydlení se staví nad objektem prádelny a bývalé kotelny na Sídlišti Za Stadionem v Kyjově, v budově, kde sídlí Agentura pro občany neziskové organizace Krok. Terapeutická komunita Krok na pomoc drogově závislým ve městě působí již více než dvacet let a může se chlubit vysokou úspěšností léčby svých klientů, což v tomto oboru je spíše výjimečné. Součástí její práce je i Program následné péče, který překlenuje období přechodu z dlouhodobé léčby do běžného života. „V této fázi si klient v rámci pravidel daných programem řídí svůj život již sám, dostává však terapeutickou a sociální podporu,“ přibližuje sociální pracovnice Kroku Zuzana Hrbotická. A právě pro tyto klienty budou určeny nové budované prostory.

„Nástavba nad stávajícím objektem je koncipována jako dřevostavba s vlastním vchodem. Bude obsahovat tři dvoulůžkové pokoje pro šest klientů. Dále vznikne jeden pokoj pro krizové lůžko, místnost, která bude využívaná jako kancelář, kuchyňka a menší místnost určená pro společné skupiny. Zahájení provozu je plánováno přibližně v polovině roku 2021,“ informuje Hrbotická. Projekt je spolufinancován Evropskou unií a vznikl za podpory Místní akční skupiny Kyjov organizace Kyjovské Slovácko v pohybu.

Zpočátku se stavba setkala s obavami obyvatel sídliště,“ přiznává sociální pracovnice. „Iniciovali jsme spolu se zástupci Města Kyjova setkání s občany, kde jsme se snažili přiblížit celý záměr. Vysvětlili jsme, že se jedná o nástavbu typu dřevostavby, a to na stávajícím objektu, čili že neubude žádná zeleň. Nejtěžší však bylo objasnit obyvatelům rozdíl mezi uživatelem drog, který nežije řádným životem, nepracuje, páchá mnohdy trestnou činnost, a abstinujícím závislým, který pracuje, stará se o sebe, rozvíjí se, platí své pohledávky z minulosti a především zcela a úplně abstinuje, na což je pravidelně testován. U klientů je vyžadována abstinence od jakýchkoli návykových látek včetně alkoholu a není tolerováno ani nealkoholické pivo. Porušení této zásady znamená okamžité vyloučení z programu, a tedy i ztrátu bydlení. Myslím, že blízká budoucnost a především klienti samotní svým způsobem života obyvatele sídliště o svých kvalitách přesvědčí nejlépe sami,“ ujišťuje Hrbotická.

 

Mladý milionář ocenil činnost organizace

Činnost terapeutické komunity Krok ocenil i Václav Staněk, teprve dvaadvacetiletý úspěšný podnikatel ze Zlína, který zde s utajenou identitou pracoval jako dobrovolník. Hlavní protagonista čtvrté epizody reality show Milionář mezi námi, který Televize Prima natáčela v Kyjově. Staněk na závěr své mise daroval organizaci šek na částku 200 000 Kč. Pořad byl odvysílán 9. ledna a setkal se s pozitivními ohlasy. Jak informoval Facebook města Kyjova, jako reakci zaznamenali i dotazy ohledně možnosti zapojit se do dobrovolné práce zdejších pomáhajících organizací. Nezisková organizace Krok provozuje již několik let za účelem koordinace práce dobrovolníků Dobrovolnické centrum. Informace lze získat na http://www.oskrok.cz/dobrovolnicke-centrum nebo na telefonu 732 137 357. 


 

 

 

Lidé se mohou nechat zdarma otestovat v nemocnici

Už od 21. prosince loňského roku se lidé mohou nechat v nemocnici v Kyjově bezplatně otestovat na covid-19. Není třeba žádné doporučení od praktického lékaře nebo z hygienické stanice, rezervaci si zájemci mohou zařídit sami přes internet nebo telefonicky.

Ve středu 6. ledna přišla na odběrové místo i paní Iva z Kyjova. „Dcera prodělala o Vánocích onemocnění covid-19, pracuje a žije ve Brně. I když přijela na návštěvu až v závěru roku a dodržela povinnou karanténu, chci mít jistotu. Žádné příznaky nemám, myslím že jsem v pořádku. Ale pracuji s lidmi, tak nechci nic riskovat,“ objasnila svoje důvody. „Člověk pořád slyší spoustu informací na toto téma, ale když přišlo na věc, stejně jsem nevěděla jak postupovat. Nakonec to ale bylo snadné. Využila jsem bezplatnou informační linku hygienické služby a tam mě prostřednictvím centrálního rezervačního systému objednali na konkrétní den a hodinu do Kyjova. Na email jsem pak dostala potvrzení termínu. Obávala jsem se dlouhých čekacích lhůt, ale mohla jsem přijít už třetí den,“ usmívá se. „Odběrové místo je hned u hlavního vstupu do nemocnice, a to je taky příjemné, žádné dlouhé hledání.“

Na devátou hodinu ráno, kdy je paní Iva objednaná, stojí před vchodem do budovy odběrového místa v rouškách a rozestupech osm lidí. Část z nich může dovnitř. Písemné pokyny upozorňují, že si mají připravit občanský průkaz a průkaz zdravotní pojišťovny. Klient vyplní jednoduchý formulář. V sousední místnosti sestra v ochranném obleku zavede tyčinku do jedné a pak do druhé nosní dírky testovaného. „Samotný stěr trvá chviličku. Není to příjemné, ale dá se to vydržet. Personál je vlídný,“ popisuje paní Iva. V další místnosti pak čeká s ostatními na výsledek. Mezi židlemi jsou patřičné vzdálenosti. Za čtvrt hodiny má Iva jasno. „Jsem v pořádku, negativní,“ oznamuje spokojeně a může to doložit i písemně. Každý testovaný obdrží Potvrzení o absolvování POC testu na průkaz přítomnosti SARS-COV-2. 
Odběrové místo je v budově u hlavního vchodu nemocnice.

Jak informoval tiskový mluvčí Nemocnice Kyjov Filip Zdražil, antigenní testování probíhá nyní tři dny v týdnu, úterý, středa a čtvrtek od 7 do 15 hodin. V této době je možné se objednat telefonicky na čísle 724 461 902. Denní kapacita 160 lidí je zpravidla vždy vyčerpána. Pozitivní je v průměru každý patnáctý odebraný vzorek. Bezplatný odběr může tatáž osoba absolvovat maximálně jedenkrát za 5 dnů. Odběrové místo bude fungovat do odvolání, přesný termín v tuto chvíli stanoven není. Lidé se mohou objednat sami a kdykoliv prostřednictvím rezervačního systému https://reservatic.com/.../public.../5421/new_reservation
 
 
(foto: facebook Nemocnice Kyjov)
 
 
 
 
 

pátek 8. ledna 2021

Primáš Jan Slaměna oslavil životní jubileum

V prosinci roku 2020 oslavil významné životní jubileum, osmdesát let, primáš Jan Slaměna. Muzikantské zkušenosti získával už od studentských let ve Slováckém krúžku v Kyjově i v jiných regionech Slovácka a ve vysokoškolském souboru Mládí v Brně. V šedesátých letech byl také primášem Varmužovy muziky. V sedmdesátých letech cítila chasa Slováckého krúžku potřebu vlastní muziky, vedení krúžku proto oslovilo muzikanty Karla Hirshe, Slávka Matulu, bratry Kupkovi, Zdeňka Hradeckého, Ferdu Osičku a Mirka Uřičáře. Brzy se přidal i zmiňovaný jubilant Jan Slaměna, který se stal záhy primášem. V té době ještě nestál kulturní dům a zkoušelo se v sálku budovy traťové distance ČSD. 

Cimbálová muzika J. Slaměny v osmdesátých letech.

Významným přínosem byla i spolupráce se souborem Brozané z Uherského Brodu. Soubor neměl vlastní muziku a jeho členové si velmi vážili obětavé práce Slaměnovců, neboť se nemalou měrou zasloužili o postup Brozanů na celostátní přehlídku národopisných souborů. Následoval úspěšný zájezd na mezinárodní folklorní festival v Zagrebu. V té době vznikly i nahrávky pro zagrebský rozhlas a Československý rozhlas a televizi. Nemalým úspěchem bylo rovněž doprovázení Vojenského uměleckého souboru Zbojník z Bučovic, který vyhrál Armádní soutěž uměleckých souborů v Kroměříži.

Jako rodilý Kyjovák Jan Slaměna viděl těžiště své práce především na Kyjovsku. S tehdejším Slováckým krúžkem, pro který muzika vznikla a nastartovala tak souborovou činnost a první zahraniční zájezdy, se Slaměnova muzika účastnila slavnostního otevření Domu kultury v Kyjově. Celá osmdesátá léta již Jan Slaměna působil jako primáš muziky Lúčka ve Svatobořicích-Mistříně. Hráli nejenom doma, ale také v mnoha evropských zemích. V první polovině devadesátých let spolupracovala jeho muzika s úspěšným folklórním souborem Konopa z Ratíškovic.

Na zahraničních cestách se jmenovanými soubory dokázal Slaměna kromě muzikantského mistrovství využít své další přednosti, a to byla znalost jazyků. Také díky ní navazoval mnohá přátelství s folkloristy celého světa. V posledních letech jubilant s některými z muzikantů vypomáhal v sousedních Bukovanech a Kostelci národopisným pěveckým sborům. Vřelé díky mu patří za pomoc a rady mladým muzikantům. Ať tedy oslavenci dlouho slouží zdraví, ať si rád zahraje pro potěšení své i svých příznivců.

Václav Horák