neděle 12. června 2022

Divoké byliny i vzácné herbáře uvidíte v muzeu

Do konce srpna je možné navštívit ve Vlastivědném muzeu Kyjov výstavu Plané rostliny jako jídlo, koření i lék. Jedná se o výstavu putovní, jejím autorem je Radomír Němec z Jihomoravského muzea ve Znojmě. Kyjovskou expozici doplňují vzácné staré tisky herbářů, workshop zaměřený na přírodní kosmetiku a přednáška autora. 



„Tato výstava je o rostlinách, které běžně najdeme v přírodě a které můžeme využívat jak k jídlu, tak pro léčivé účely. Některé jsou i jedovaté, ale zároveň se využívají jako léčiva, a proto je tato výstava zmiňuje,“ sdělila etnografka kyjovského muzea Michaela Zálešáková. Více než 40 velkoformátových fotografií představují známé i méně známé rostliny a v doprovodném textu se návštěvník dozví jejich název i o tom, jak je lze využít. Na první pohled zaujme aranžmá ze sušených bylin, jejichž jemná vůně podporuje příjemnou atmosféru výstavních prostor.

„O výstavu je zájem a začínají ji ve větší míře využívat i školy pro své výukové programy přírodopisu a ekologické výchovy,“ upozornila Zálešáková. Součástí výstavy jsou i stolní edukační hry pro děti s tématikou bylin a pracovní listy.

                                                                                   

Odbornice na staré tisky Ester Vratislavská doporučuje věnovat pozornost vystaveným herbářům. „Z muzea ve Strážnici jsme zapůjčili Mattioliho herbář ze 16. století. Jedná se o velmi vzácnou knihu s krásnými ilustracemi, která byla ve své době velmi žádaná a přeložena do několika jazyků. Do češtiny ji přeložil Tadeáš Hájek z Hájku. Jsou zde popsány rostliny k léčení, k vaření, některým je připisován i magický vliv. Mattioli byl lékař a biolog, který pocházel z Itálie, nějaký čas žil také v Praze. Kniha se používala až do 18. století a ve své době byla i dost drahá.“ 

V pokladně lze zakoupit publikaci Divoký zelinář, kterou napsal autor výstavy Radomír Němec.






sobota 4. června 2022

Ivan Mládek koncertoval v Kyjově

Více jak šest set písniček, hudbu i text, složil během své kariéry zpěvák a humorista Ivan Mládek a řada z nich skutečně zlidověla. Kdo by neznal Jožina z bažin, Sousedovic Toníčka, slavné Zkratky, Medvědi nevědí, Prachovské skály či Brno je zlatá loď.

Hvězda Ivana Mládka začala stoupat počátkem sedmdesátých let a v publiku na kyjovském vystoupení umělce s jeho Banjo Bandem převládala střední generace. „To je pohled, co,“ glosoval s typickým suchým humorem svůj příchod na scénu oblíbený bavič, který v únoru oslavil osmdesáté narozeniny. A divákům, díky jeho vtipným komentářům, ansámblu a písničkám, vydržel úsměv na tváři a dobrá nálada po celou dobu koncertu. S umělcem se „po dvou plánovaně vynucených přídavcích“ rozloučili dlouhým standing ovation.

Mládkovy písničky však mají rády i děti. Po koncertu mu Jožina z bažin a další hity přišel do zákulisí v doprovodu svých prarodičů zazpívat tříletý Nikolas Pokorný a Ivan Mládek mu pozorně naslouchal. „Bylo to jeho velké přání setkat se s panem Mládkem, doma hrají jeho písničky pořád dokola,“ poznamenal s úsměvem dědeček Stanislav Pokorný.

Ivan mládek se zabývá také výtvarnou tvorbou a jeho obrazy nabízejí podobný humor, jaký je přítomný v jeho textech. Vynalezl například obrácenou perspektivu, kdy věci vepředu jsou malé až titěrné a ty vzadu jsou naopak nadměrně veliké. Jak se neusmát :-)
 
 
 (Foto: internet)
 
 
 

Některé ukrajinské rodiny se už nemají kam vrátit

Podle údajů z odboru sociálních věcí Městského úřadu Kyjov žije ve městě 39 dětí a mladistvých ve věku 2 – 17 let, kteří sem přijeli z válkou sužované Ukrajiny. Dospělých Ukrajinců ve věku 19 – 79 let evidují 48. Jak ale upozorňuje vedoucí odboru školství a kultury Ilona Slaninová, nejde o oficiální statistiky, čísla nemusí být přesná. Jedná se o osoby, které se přišly na základě výzvy zapsat na sociální odbor v Kyjově.

„Některé z dětí již navštěvují mateřskou školu, někteří jsou na gymnáziu, další využívají adaptační skupinu, která funguje při Základní škole J. A. Komenského. Děti nejsou povinny po příchodu ihned nastoupit do školy, doporučuje se nechat si čas k adaptaci na prostředí. Někteří zůstávají doma a účastní se on-line výuky z Ukrajiny,“ přibližuje problematiku vzdělávání ukrajinské mládeže Slaninová. Oficiální zápis do mateřských a základních škol je v Kyjově plánovaný na 15. června.

Jak sdělil ředitel Základní školy J. A. Komenského Radek Klech, adaptační skupinu navštěvuje celkem 19 dětí od první do deváté třídy. „Většina žáků navštěvuje skupinu celodenně, učí se aktivně český jazyk a dále se připojují na svou on-line výuku, kterou pro ně organizují jejich školy na Ukrajině. V případě, že on-line výuka neprobíhá, jsou pro ně připravovány další vzdělávací a výchovné akce, které mají různou náplň. Často jsou to hry na prohlubování znalostí češtiny, ale i vědomostní kvízy a podobně. Žáci se také začínají postupně zapojovat do běžné výuky v rámci některých předmětů. Dále navštěvují památky a zajímavá místa v okolí Kyjova, jezdí na exkurze, aby poznali co nejvíce z blízkého okolí a byli také v kontaktu s českým prostředím a jazykem,“ přibližuje ředitel školy a dodává, že naši žáci si pro ukrajinské spolužáky připravili divadelní představení ukrajinské pohádky v českém jazyce. 
 
„Největší problém je nejistota, ve které tyto rodiny stále žijí,“ upozorňuje ředitel. „Někteří by se rádi vrátili zpět domů, bohužel v současné situaci netuší, kdy a jestli vůbec to bude možné. Děti tak neví, jestli je pro ně znalost češtiny důležitá, ztrácí motivaci. Bohužel jsou zde i případy dětí přicházejících z míst, které již dnes v podstatě neexistují, a tak se vlastně ani nemají kam vrátit,“ naznačuje tíživou situaci mladých válečných uprchlíků Klech.


(Foto: internet)

Bílý tesák nejenom pro děti

Legendární příběh Bílého Tesáka, křížence psa a vlka, který napsal více než před sto lety Jack London, ožil v podání věhlasného Divadla Drak z Hradce Králové, které hostovalo v Kyjově. „Představení se mělo konat už dříve, ale kvůli covidu se do Kyjova soubor dostal až nyní, jsem šťastná, že nám nabídli volný termín,“ uvedla Alena Novosadová ze sdružení Opona, které představení zorganizovalo. Divadlo se hrálo v neděli v podvečer a v pondělí dopoledne následovala dvě představení pro školy.

Autory scénáře jsou Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček. Inscenace pracuje s principy tzv. live cinema, kdy je dění na jevišti snímáno kamerou a živě přenášeno na plátno. Divák tak může sledovat detaily tváře herců a další efekty. 



Úvodní obraz zachycuje drsné prostředí i drsné charaktery na konci 19. století v období zlaté horečky v americkém státě Aljaška. Prvním majitelem Bílého Tesáka se stal indián Šedý Bobr, poté zbabělý Hezoun Smith, který zvíře týral a využíval pro psí zápasy. Kruté zacházení se podepisuje na duši Bílého Tesáka. Ve druhém psychologicky kontrastním obraze se ho ujímá kultivovaný inženýr Weedon Scott, který se k němu chová velmi laskavě a láskou působí na Tesákovu povahu, jenž dostal do vínku divokost i svobodomyslnost svých vlčích předků. Podaří se mu neztratit na své cestě plné překážek a nástrah sama sebe?

„Nevěřila bych, že člověk může tak věrně zahrát psa,“ poznamenala jedna z divaček. Inscenace získala několik festivalových cen a cenu Thálie za herecký výkon pro hlavního představitele v roli Bílého Tesáka Milana Hajna v kategorii Alternativní a loutkové divadlo.