neděle 12. června 2022

Divoké byliny i vzácné herbáře uvidíte v muzeu

Do konce srpna je možné navštívit ve Vlastivědném muzeu Kyjov výstavu Plané rostliny jako jídlo, koření i lék. Jedná se o výstavu putovní, jejím autorem je Radomír Němec z Jihomoravského muzea ve Znojmě. Kyjovskou expozici doplňují vzácné staré tisky herbářů, workshop zaměřený na přírodní kosmetiku a přednáška autora. 



„Tato výstava je o rostlinách, které běžně najdeme v přírodě a které můžeme využívat jak k jídlu, tak pro léčivé účely. Některé jsou i jedovaté, ale zároveň se využívají jako léčiva, a proto je tato výstava zmiňuje,“ sdělila etnografka kyjovského muzea Michaela Zálešáková. Více než 40 velkoformátových fotografií představují známé i méně známé rostliny a v doprovodném textu se návštěvník dozví jejich název i o tom, jak je lze využít. Na první pohled zaujme aranžmá ze sušených bylin, jejichž jemná vůně podporuje příjemnou atmosféru výstavních prostor.

„O výstavu je zájem a začínají ji ve větší míře využívat i školy pro své výukové programy přírodopisu a ekologické výchovy,“ upozornila Zálešáková. Součástí výstavy jsou i stolní edukační hry pro děti s tématikou bylin a pracovní listy.

                                                                                   

Odbornice na staré tisky Ester Vratislavská doporučuje věnovat pozornost vystaveným herbářům. „Z muzea ve Strážnici jsme zapůjčili Mattioliho herbář ze 16. století. Jedná se o velmi vzácnou knihu s krásnými ilustracemi, která byla ve své době velmi žádaná a přeložena do několika jazyků. Do češtiny ji přeložil Tadeáš Hájek z Hájku. Jsou zde popsány rostliny k léčení, k vaření, některým je připisován i magický vliv. Mattioli byl lékař a biolog, který pocházel z Itálie, nějaký čas žil také v Praze. Kniha se používala až do 18. století a ve své době byla i dost drahá.“ 

V pokladně lze zakoupit publikaci Divoký zelinář, kterou napsal autor výstavy Radomír Němec.






sobota 4. června 2022

Ivan Mládek koncertoval v Kyjově

Více jak šest set písniček, hudbu i text, složil během své kariéry zpěvák a humorista Ivan Mládek a řada z nich skutečně zlidověla. Kdo by neznal Jožina z bažin, Sousedovic Toníčka, slavné Zkratky, Medvědi nevědí, Prachovské skály či Brno je zlatá loď.

Hvězda Ivana Mládka začala stoupat počátkem sedmdesátých let a v publiku na kyjovském vystoupení umělce s jeho Banjo Bandem převládala střední generace. „To je pohled, co,“ glosoval s typickým suchým humorem svůj příchod na scénu oblíbený bavič, který v únoru oslavil osmdesáté narozeniny. A divákům, díky jeho vtipným komentářům, ansámblu a písničkám, vydržel úsměv na tváři a dobrá nálada po celou dobu koncertu. S umělcem se „po dvou plánovaně vynucených přídavcích“ rozloučili dlouhým standing ovation.

Mládkovy písničky však mají rády i děti. Po koncertu mu Jožina z bažin a další hity přišel do zákulisí v doprovodu svých prarodičů zazpívat tříletý Nikolas Pokorný a Ivan Mládek mu pozorně naslouchal. „Bylo to jeho velké přání setkat se s panem Mládkem, doma hrají jeho písničky pořád dokola,“ poznamenal s úsměvem dědeček Stanislav Pokorný.

Ivan mládek se zabývá také výtvarnou tvorbou a jeho obrazy nabízejí podobný humor, jaký je přítomný v jeho textech. Vynalezl například obrácenou perspektivu, kdy věci vepředu jsou malé až titěrné a ty vzadu jsou naopak nadměrně veliké. Jak se neusmát :-)
 
 
 (Foto: internet)
 
 
 

Některé ukrajinské rodiny se už nemají kam vrátit

Podle údajů z odboru sociálních věcí Městského úřadu Kyjov žije ve městě 39 dětí a mladistvých ve věku 2 – 17 let, kteří sem přijeli z válkou sužované Ukrajiny. Dospělých Ukrajinců ve věku 19 – 79 let evidují 48. Jak ale upozorňuje vedoucí odboru školství a kultury Ilona Slaninová, nejde o oficiální statistiky, čísla nemusí být přesná. Jedná se o osoby, které se přišly na základě výzvy zapsat na sociální odbor v Kyjově.

„Některé z dětí již navštěvují mateřskou školu, někteří jsou na gymnáziu, další využívají adaptační skupinu, která funguje při Základní škole J. A. Komenského. Děti nejsou povinny po příchodu ihned nastoupit do školy, doporučuje se nechat si čas k adaptaci na prostředí. Někteří zůstávají doma a účastní se on-line výuky z Ukrajiny,“ přibližuje problematiku vzdělávání ukrajinské mládeže Slaninová. Oficiální zápis do mateřských a základních škol je v Kyjově plánovaný na 15. června.

Jak sdělil ředitel Základní školy J. A. Komenského Radek Klech, adaptační skupinu navštěvuje celkem 19 dětí od první do deváté třídy. „Většina žáků navštěvuje skupinu celodenně, učí se aktivně český jazyk a dále se připojují na svou on-line výuku, kterou pro ně organizují jejich školy na Ukrajině. V případě, že on-line výuka neprobíhá, jsou pro ně připravovány další vzdělávací a výchovné akce, které mají různou náplň. Často jsou to hry na prohlubování znalostí češtiny, ale i vědomostní kvízy a podobně. Žáci se také začínají postupně zapojovat do běžné výuky v rámci některých předmětů. Dále navštěvují památky a zajímavá místa v okolí Kyjova, jezdí na exkurze, aby poznali co nejvíce z blízkého okolí a byli také v kontaktu s českým prostředím a jazykem,“ přibližuje ředitel školy a dodává, že naši žáci si pro ukrajinské spolužáky připravili divadelní představení ukrajinské pohádky v českém jazyce. 
 
„Největší problém je nejistota, ve které tyto rodiny stále žijí,“ upozorňuje ředitel. „Někteří by se rádi vrátili zpět domů, bohužel v současné situaci netuší, kdy a jestli vůbec to bude možné. Děti tak neví, jestli je pro ně znalost češtiny důležitá, ztrácí motivaci. Bohužel jsou zde i případy dětí přicházejících z míst, které již dnes v podstatě neexistují, a tak se vlastně ani nemají kam vrátit,“ naznačuje tíživou situaci mladých válečných uprchlíků Klech.


(Foto: internet)

Bílý tesák nejenom pro děti

Legendární příběh Bílého Tesáka, křížence psa a vlka, který napsal více než před sto lety Jack London, ožil v podání věhlasného Divadla Drak z Hradce Králové, které hostovalo v Kyjově. „Představení se mělo konat už dříve, ale kvůli covidu se do Kyjova soubor dostal až nyní, jsem šťastná, že nám nabídli volný termín,“ uvedla Alena Novosadová ze sdružení Opona, které představení zorganizovalo. Divadlo se hrálo v neděli v podvečer a v pondělí dopoledne následovala dvě představení pro školy.

Autory scénáře jsou Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček. Inscenace pracuje s principy tzv. live cinema, kdy je dění na jevišti snímáno kamerou a živě přenášeno na plátno. Divák tak může sledovat detaily tváře herců a další efekty. 



Úvodní obraz zachycuje drsné prostředí i drsné charaktery na konci 19. století v období zlaté horečky v americkém státě Aljaška. Prvním majitelem Bílého Tesáka se stal indián Šedý Bobr, poté zbabělý Hezoun Smith, který zvíře týral a využíval pro psí zápasy. Kruté zacházení se podepisuje na duši Bílého Tesáka. Ve druhém psychologicky kontrastním obraze se ho ujímá kultivovaný inženýr Weedon Scott, který se k němu chová velmi laskavě a láskou působí na Tesákovu povahu, jenž dostal do vínku divokost i svobodomyslnost svých vlčích předků. Podaří se mu neztratit na své cestě plné překážek a nástrah sama sebe?

„Nevěřila bych, že člověk může tak věrně zahrát psa,“ poznamenala jedna z divaček. Inscenace získala několik festivalových cen a cenu Thálie za herecký výkon pro hlavního představitele v roli Bílého Tesáka Milana Hajna v kategorii Alternativní a loutkové divadlo.




pátek 20. května 2022

Děti si oblíbily didgeridoo

Daniel Bartoš naslouchá hudbě lastury.(Foto. archiv D. Bartoše.)
Kyjov-Bohuslavice – Již tradiční akci pro malé čtenáře Odpoledne s Andersenem v pobočce kyjovské knihovny v Bohuslavicích tentokrát zpestřilo vystoupení Daniela Bartoše, který s sebou přinesl několik neobvyklých hudebních nástrojů, typických pro Afriku a Austrálii. 

„Zavřete oči…“ vyzval přítomné hudebník a zhasl v místnosti světlo, protože ve tmě člověk vnímá zvuky intenzívněji. Za okamžik si děti opravdu připadaly jako v horkem rozpálené Africe, kde se ozývají rytmy domorodců. Daniel Bartoš hrál na hliněné perkusivní nádoby zvané udu, jednu z nich si sám na základě inspirace hudebníkem Tomášem Rohlederem navrhl a vyrobil. A příležitost vyzkoušet si neobvyklé nástroje dostaly i děti.


Nejvíc je nadchnul didgeridoo, dechový hudební nástroj australských domorodců. V tradiční podobě se jedná o termity vyžraný dutý kmínek stromu eukalyptu. „Nikdo pořádně nevěděl, ze které oblasti Austrálie ten nástroj pochází. A mě tak svým intenzivním zvukem zaujal, že jsem si řekl, že se do Austrálie musím podívat,“ vypráví Bartoš. K protinožcům cestoval v roce 2006 a původně plánovaný tříměsíční pobyt se protáhl na celý rok. „Austrálie je velká a ten nástroj pochází až ze samotného tropického severu kontinentu, odkud je blíže do Indonésie než například do Sydney. Je to velmi odlehlá část Austrálie známá jako Arnhemská země. Zde se dostanete do vzdálených domorodých komunit zvaných outstations, kde nástroj můžete vidět doopravdy ve svém původním prostředí, například jako jediný pozvaný návštěvník do osady na břehu Arafurského moře... Každý hudební nástroj má v sobě již skrytý svůj příběh a didgeridoo vás provede tropickým pobřežím Austrálie. Tento svět skvěle přibližuje například film 10 Kánoí od režiséra Rolf De Heera, který film v té době právě představoval na místním folklórním GARMA festivalu. Didgeridoo, známě jako yidaki, je v podstatě rytmický dechový doprovodný nástroj. Představte si kombinaci basové kytary a bicích, které doprovází tradiční písně kmene Yolungu zvané manikay. Je fascinující, jak velmi jednoduché hudební nástroje mají neuvěřitelně širokou paletu zvuků a výrazů.“
Daniel Bartoš se hudbě věnuje od mládí, inspiroval ho například Jimi Hendrix a jeho improvizace na elektrickou kytaru, obdivuje islandskou zpěvačku Björk a její jedinečnou hudbu, která používá originální hudební nástroje a obdobně syrové elektronické zvuky podobné didgeridoo. „Já tomu říkám organická elektronika – když se hraje improvizovaná hudba přímo na akustické nástroje,“ poznamenává.

Daniel pochází z jižních Čech, vystudoval obor kulturní ekologie na Karlově Univerzitě s magisterskou prací věnovanou Austrálii, studoval na FAMU a spolupracoval s hudební akademií HAMU v Praze na snímání hudebních gest sensory. V současné době žije s rodinou ve Snovídkách, okres Vyškov, a živí se jako designér.

V závěru vystoupení doporučil všem knihu H.U.D.B.A., kterou napsali Michal Libera a Michal Mendyk. Ta nejen malým čtenářům otevírá přístupným způsobem s hravými ilustracemi košatý prostor světové hudby. „Je to fantastické čtení, které vás naučí hrát si s hudbou a vnímat nové zvukové inspirace. Neuchopitelné zvukové koláže od Johna Cage, minimalismus Steva Reicha, renezanční hudba nebo remixovaný Michael Jackson najednou začínají dávat smysl, tak jak začínáte pronikat do nápaditých světů originálních hudebníků. Každý z nás je hudebník, stačí se jen zaposlouchat.”

Daniel v současné době objevuje místní tradiční cimbál a jeho autentický zvuk přetváří v inovativní ambientní hudbu. V té se tak vynořují nové a nečekané zvukové krajiny. Nahrávky a ukázky z připravovaného alba Barefoot Landscapes, neboli Krajinami naboso, je možné si poslechnout na www.danielbartos.com





pátek 6. května 2022

Zpěvulenky rozsvítily duše modlitbou svaté Faustyny

Hudební pásmo Boží milosrdenství v mé duši inspirované Deníčkem řeholní sestry Faustyny zaznělo v neděli 24. dubna ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kyjově. Pořad připravily Zpěvulenky z Čeložnic společně s dětmi a přáteli.

„Spíše než o koncert jde o živou modlitbu,“ přiblížila členka pěveckého sboru Jana Slezáčková. „Zpěv je prokládán mluveným slovem, rozhovorem sestry Faustyny s Bohem, a zazní i krásná hudba.“ Marie Faustyna Kowalská byla polská řeholnice a mystička, členka Kongregace sester Matky Božího Milosrdenství, která byla v roce 2000 prohlášena za svatou. Narodila se v roce 1905 a zemřela v pouhých 33 letech na tuberkulózu.

Ne všichni vědí, že dnes po celém křesťanském světě rozšířený obraz Spasitele, z jehož srdce tryskají dva paprsky a u nohou má nápis „Ježíši, důvěřuji Ti“, vychází právě z vize mystičky Faustyny. Význam obrazu vysvětlil ve vidění této řeholní sestry sám Ježíš: „Světlý paprsek znamená vodu, která ospravedlňuje duše, červený paprsek znamená krev, která je životem duší. Šťasten, kdo v nich bude žít, protože toho nezasáhne ruka spravedlivého Boha. Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne.“ Tato slova zaznamenala sestra Faustyna ve svém Deníčku, který odkrývá hloubku jejího duchovního života. 

Postavu sestry Faustyny věrohodně ztvárnila šestačtyřicetiletá Ester Hofírková z Kostelce. „Sestra Faustyna byla prostá řeholnice, nestudovaná, a právě ji si vybral Ježíš k tomu, aby zvěstoval poselství božího milosrdenství celému světu. Ježíš se jí zjevil a chtěl, aby namalovala obraz tak, jak ho viděla. Sestra Faustyna to ale nedokázala a byla z toho velmi smutná. Podle jejího popisu se tohoto úkolu chopil malíř. Když byl obraz hotový, byla zklamaná. Ani jemu se nepodařilo štětcem obraz Ježíše zachytit tak krásného, čistého, jak ho vídala… protože to už je nadpozemská krása.“

Autorkou pásma je Jana Něničková, která v Čeložnicích vede ženský pěvecký sbor Zpěvulenky. Deníček sestry Faustyny se jí dostal do rukou před pěti šesti roky, kdy prožívala těžší životní období, a protože ji myšlenky řeholnice oslovily a povzbudily, rozhodla se toto poselství předávat dál. Text Deníčku je obsáhlý, takže bylo těžké vybrat to nejdůležitější. Mluvené slovo doplnily novější duchovní písně. V záměrné anonymitě kostelního kůru vystoupilo 14 členek sboru, 10 dětí a 7 hudebníků. Zazněla příčná flétna, irská flétna, housle, klavír, kytara, baskytara, tamburína a a perkusivní hudební nástroj – cajón.

Autorka pásma Jana Něničková a režisér Jan Krist.

Ve fázi příprav oslovila scénáristka Něničková Jana Krista, který si vzal na starost režii. Svůj sametový hlas Ježíši propůjčil Vladimír Švarc z Rajnochovic. „Mimo pěveckou složku se začala scházet čtecí skupina. Protože uvádíme pásmo v kostelech, musíme pamatovat i na církevní předpisy,“ zmínil Krist. „Potěšilo nás, že přišly na živou modlitbu sestry Faustyny i tři rodiny z Ukrajiny.“ Celkem pořad v Kyjově shlédlo asi 80 lidí.

Zpěvulenky se scházejí k pravidelným zkouškám už od roku 2010. Své hudební pásmo Boží milosrdenství v mé duši uvedly již v loňském roce v Kostelci, 1. května měli možnost jej vidět v Čejkovicích a 15. května zazní ve Vracově.



Kyjovští si připomněli konec války

Před památníkem padlých poblíž kaple sv. Josefa se ve čtvrtek 28. dubna uskutečnil pietní akt u příležitosti 77. výročí osvobození Kyjova rumunskou armádou a ukončení 2. světové války. Tato akce v souvislosti s válečnou situací na Ukrajině získala nový, hlubší a aktuální rozměr. Čelní představitelé města položili věnce a květiny, starosta František Lukl k přítomným promluvil. Pietního aktu s krátkým kulturním programem, v rámci kterého zazněly zpívané biblické žalmy, se účastnili žáci z kyjovských základních a středních škol.


„Jsem ráda, že přišli mladí,“ řekla Novému Slovácku historička a spisovatelka Jarmila Bednaříková, která zde přednesla svoji netradiční Modlitbu za mír. „Bože, dej, aby už nikdy koncese na těžbu ropy, wolframu, ani zlata a diamantů nebyly pro nikoho cennější než lidské životy,“ zazněla úvodní věta modlitby. „My všichni můžeme určitým způsobem bránit válkám, třeba když nebudeme toužit po stálém zvyšování spotřeby a zisků za každou cenu,“ upozorňuje Bednaříková.

„Vzpomínáme teď na 50 milionů zbytečně zmařených životů za 2. světové války. Jsme tu, třebas už tuto válku nikdo z nás nepamatuje. Ale nechceme, aby paměť na její příčiny nebo důsledky zahynula,“ řekla v závěru modlitby Kyjovjanka Jarmila Bednaříková.