sobota 15. června 2019

Krajinu a folklor zvěčnili na fotografiích

Ždánice - Už čtvrtým rokem se koná výstava soutěžních fotografií ve Ždánicích v Seidlově vile. Letošními tématem je Ždánicko - folklor kolem nás. Součástí je i autorská výstava fotografií filmového dokumentaristy, který pochází ze Ždánic, Tomáše Kubáka. Jmenuje se „Toulám se krajinou drobných radostí“. 
 
Toulám se krajinou drobných radostí. Foto: Tom Kubák.



„Fotografie vznikly asi před třemi lety, v období od srpna do listopadu, během několika procházek Ždánickým lesem, “ přibližuje Tomáš Kubák. Ve Ždánicích vyrostl, posledních 24 let žije a pracuje v Kyjově. „Jsou to sice fotografie, ale vnímám je spíše jako dekorativní, abstraktní nebo impresionistické obrazy než jako zachycení konkrétních míst,“ uvedl. 
 
Zahájení výstavy, kterou pořádá město Ždánice, infocentrum a Vrbasovo muzeum, se konalo v rámci každoroční Májové veselice, a tak o návštěvníky vernisáže nebyla nouze. Zájem roste i na straně fotografů. „Fotografické soutěže se letos účastnilo víc jak pětadvacet autorů, každý mohl zaslat maximálně tři fotografie,“ přibližuje kurátor Tomáš Prusenovský, který fotky instaloval. Organizační stránku soutěže měla na starosti Aneta Valihrachová z infocentra ve Ždánicích. 
 
Letos se do soutěže přihlásili také fotografové ze šesti dalších obcí Ždánicka. „Bylo z čeho vybírat. Mnohé z fotografií vystihly téma a byly i velmi působivé,“ konstatuje spokojeně Tomáš Kubák, který zasedl již tradičně v odborné porotě. Poprvé se hodnotily fotografie v kategoriích fotky neupravené a technicky upravené, protože autoři čím dál častěji používají sofistikované programy k ozvláštnění svých snímků. Byla udělena i Cena starosty a také Cena veřejnosti, fotky sbíraly hlasy na facebooku a dalších sociálních sítích. 
 
„Letošní soutěž na téma Folklor kolem nás se myslím velice vydařila. Fotky fyzicky hodnotilo pět odborných porotců, kteří udělili celkem patnáct ocenění,“ sdělil Prusenovský, který se touto výstavou loučí se Ždánicemi a mění místo svého působiště. Kurátor se významně zasloužil o rekonstrukci výstavních prostor Seidlovy vily a kulturní dění ve Ždánicích, což neopomněl ocenit starosta Vladimír Okáč. 
 
Výstavy je možné navštívit do 10. července.





.











úterý 4. června 2019

Lidé po třiceti letech znovu vycházejí do ulic

Ani deštivé počasí neodradilo účastníky protestní akce.
Ani deštivé počasí neodradilo asi stovku Kyjovjáků, aby vyjádřili svůj odmítavý postoj k setrvávání Andreje Babiše ve funkci předsedy vlády a Marie Benešové v čele naší justice. Protestní shromáždění se v úterý 28. května konala ve městech a obcích po celé republice, celkem na 200 místech. Lidé se sešli také ve Strážnici, Vacenovicích, v Břeclavi nebo v Koryčanech.

Kyjovjáci se o této akci, která je součástí celorepublikové kampaně Milion chvilek pro demokracii, dozvěděli na sociálních sítích. Před radnicí pořadatelé kyjovského shromáždění přečetli prohlášení spolku Milion chvilek zakončené pozváním na demonstraci 4. června na Václavské náměstí v Praze. Poté se účastníci akce za občasného zvuku píšťalek, zvonků a nesouhlasného pokřiku přesunuli na náměstí Hrdinů před gymnáziem.

„První setkání se v Kyjově konalo před třemi týdny, to přišlo asi třicet lidí, před čtrnácti dny jich přišlo už osmdesát, potom byla demonstrace na Václaváku v Praze, které se účastnilo asi 60 000 lidí. Je to hodně důležité,“ je přesvědčený jeden z organizátorů zastupitel Petr Valihrach. „Přestože byl Andrej Babiš do funkce zvolený, nemá automaticky nárok na klid na práci. Naopak lidé mají právo dát najevo svůj nesouhlas a nespokojenost s daným stavem věcí. Příklady politického vývoje okolních států, Polska a Maďarska, by pro nás měly být varováním,“ řekl Valihrach. 


Svůj názor přišlo vyjádřit asi sto lidí, kteří mají obavu o další směřování naší země.


 

pondělí 3. června 2019

Knihovna v Bohuslavicích nezahálí

Kyjov-Bohuslavice – Pobočka kyjovské knihovny v místní části Kyjov-Bohuslavice má své pevné místo v kulturním a společenském životě obce, která se stala až v roce 1981 součástí města Kyjova. Otevřeno mívá jedno odpoledne v týdnu, každý čtvrtek od 13 do 17 hodin.

„Naše pobočka je na výborném místě,“ pochvaluje si knihovnice Anežka Zimková, která sem zajíždí už šestým rokem. Knihovna sídlí v budově mateřské školy, kam chodí pravidelně dětem číst. „Předčítám nejenom oblíbené pohádky, ale snažím se zprostředkovat dětem i naučnou literaturu, třeba o přírodě, knížky pro jejich věk jsou krásně provedené. Rodiče vyhledávají mimo jiné logopedické knihy, které tu nabízíme,“ přibližuje knihovnice. „Budova je také blízko základní školy a pravidelně sem přicházejí děti z družiny. „Děti se sem těší,“ usmívá se Zimková. „Některé si jdou číst, jiné jenom prohlížejí a listují, další si knihy půjčují, vždycky se tu podívají na výstavy. Pokud mám čas, dětem se věnuji. Většinou mám pro ně nějakou hádanku, zajímavost nebo jim něco přečtu… velmi rádi poslouchají,“ dodává pracovnice knihovny. Pochvaluje si úzkou spolupráci s místní mateřskou i základní školou, na jejichž dlouhodobých projektech se knihovna podílí. Připomíná pravidelné pořádání turnaje v pexesu, kvízech, oblíbenou akci Odpoledne s Andersenem, vyhodnocení nejpilnějších čtenářů a besedy na nejrůznější témata.
„Více než rok zajišťujeme výměnný fond pro naše čtenáře, to znamená, že z knihovny v Hodoníně nám přivezou zásilku knih, o kterou můžeme až na dobu šesti měsíců rozšířit nabídku. Na zdejší pobočce kyjovské knihovny je registrováno přes 70 čtenářů. To vzhledem k počtu obyvatel Bohuslavic není málo,“ upozorňuje knihovnice a obsluhuje dvě místní ženy, které knihovnu navštěvují pravidelně, každý týden. Obě nedávno odešly do důchodu a těší se z toho, že konečně mají čas na čtení. 

Děti v Bohuslavicích jsou podporovány v návštěvách knihovny.
Tady, na pobočce knihovny, Anežka Zimková potkává i celé rodiny. Rodiče nebo prarodiče tu vyzvedávají děti ze školky a družiny, půjčí si pak často rovnou i knihy pro sebe. Tak se zrodil nápad uspořádat nevšední odpoledne, jehož smyslem je společné trávení času. Babičky a dědové ukáží dětem, čím se bavili jako děti. „Kluci, ale mohou i děvčata, budou zatloukat hřebíky, hrát kuličky nebo skákat panáka, budou se učit vyšívání,“ konkretizuje aktivity Zimková. Prarodiče s vnuky se také stanou diváky amatérského loutkového divadla manželů Bílých z Kyjova. 
Příchozí si rovněž mohou prohlédnout aktuální výstavu fotografií z cesty do Izraele. „Výstavy pořádáme často, s velkým zájmem se setkala například sbírka panenek s porcelánovou hlavičkou Evy Jandorové z Kyjova. Panenek jsme tu měli třiatřicet. Na výstavu bylo mnoho pozitivních reakcí a objevili se tu i lidé, kteří by do knihovny jinak nezavítali,“ podotýká Zimková. „Předtím zde byla výstava pivních sklenic, sbírky Josefa Mastného z Bohuslavic, což obnášelo přes padesát „krýglů“ různého provedení. Výstavu ocenili samozřejmě především muži. U příležitosti 100letého výročí republiky jsme nabídli expozici fotografií starého Kyjova ze souboru Jiřího Jandory z Kyjova. Přijela se podívat řada lidí a sběratelé, které to zajímá. Od nich vzešel podnět na uspořádání výstavy fotografií z doby poválečného Kyjova, kterou chystáme na podzim,“ láká knihovnice Anežka Zimková na pestrý program do bohuslavské pobočky Městské knihovny Kyjov.


Fotografie kněze Víchy přibližují daleký Izrael

Kyjov-Bohuslavice - Ke čtyřicátým narozeninám dostal v roce 1995 od farníků v Želechovicích u Zlína fotoaparát. Tak začal jeho velký koníček, fotografování. Spojil ho se svou další zálibou, a tou je cestování. Fotografie P. Bohumila Víchy z cesty do Jeruzaléma v Izraeli vystavuje bohuslavická pobočka Městské knihovny Kyjov.

P. Bohumil Vícha v Jeruzalémě. (foto: archiv B. Víchy)
Římskokatolický kněz Bohumil Vícha působil během své pastorační služby na různých místech Moravy. Začínal v roce 1979 jako kaplan v Hranicích na Moravě, pokračoval ve Vsetíně, byl farářem v Halenkově, dále například v Hustopečích nad Bečvou, v Budišově nad Budišovkou, v Želechovicích u Zlína. V letech 1997 - 2001 působil jako farář v Kyjově. V současné době se již třetím rokem stará o farníky v Oldřišově u Opavy.

Vždycky rád poznával nová místa a začínal poutěmi po vlasti. Vzpomíná na svou první cestu „ven“, bylo to do Jugoslávie v srpnu roku 1989, a vryla se mu do paměti i cesta do Říma na svatořečení Anežky České v listopadu 1989. „Od té doby jsem projel skoro celý svět,“ vypráví P. Bohumil Vícha, „především s křesťanskou mládeží na světová setkání. Navštívil jsem Irsko, Izrael, Podkarpatskou Rus, Itálii - Řím i jiná města, francouzské Lurdy, Austrálii, Španělsko, Portugalsko, Brazílii, Panamu, Jihozápad USA a mnohé další státy a města,“ vyjmenovává farář a dodává, že díky svému fotografování se může ve vzpomínkách zase vrátit do míst, která už navštívil. Prvních třicet pět let svého života ale prožil v komunismu. „V té době se jezdilo do Polska, NDR a Maďarska… Až rok 1989 přinesl velké možností pro cestování a poznávání nových světů,“ konstatuje s uspokojením Vícha.
Muž nese ve schránce posvátnou Tóru. Foto: B. Vícha
Izrael navštívil celkem třikrát, naposledy v březnu 2018, vždy s cestovní kanceláří. „Kdo tam ještě nebyl, tak neváhejte,“ doporučuje kněz. „Při mši svaté čteme události ze života Krista, a tam to vidíme na vlastní oči.“ Silný dojem na něho učinil Betlém, místo, kde se Pán Ježíš narodil, a v Jeruzalémě Chrám Božího hrobu, kde byl Kristus pochován. Co se týče fotografování je Vícha samouk, fotí to, co ho zaujme - přírodu, města i křesťanské společenské akce. Dosud nebyl v Africe a rád by také znovu navštívil Indii, kde podporuje v rámci projektu Adopce na dálku svou „dceru“.
Výstava fotografií P. Bohumila Víchy z jeho poslední cesty do Izraele potrvá do 27. června. Pobočka knihovny v Bohuslavicích je otevřena každý čtvrtek od 13 do 17 hodin.

Legendární Zeď nářků. Foto: B. Vícha



Olivovníky jsou v Getsemanské zahradě z doby Kristovy. Foto: B. Vícha






V Pražírně se konal literární happening

Už popáté se Městská knihovna v Kyjově připojila k literárnímu happeningu Noc literatury. Ukázky ze současné evropské literatury si milovníci knih mohli vyslechnout v kavárně Pražírna v podání ochotnických herců z kyjovského divadelního spolku Opona a dalších stálých spolupracovníků a přátel knihovny.
 
Noc literatury se konala už počtvrté v kavárně Pražírna.
Do čtení se pravidelně zapojuje paní Horňáková z Kyjovského Slovácka v pohybu, profesorka Hübschtová z  gymnázia a regionální autorky Jarka Synková a Jarmila Moosová. V nabídce organizátorů této celostátní akce jsme letos obdrželi 19 úryvků knih autorů z různých evropských zemích. Bylo na předčítajících, kterou ukázku si vyberou, co je osloví,“ přiblížila knihovnice Martina Hradilová. Návštěvníci se tak mohli zaposlouchat například do textu knihy Tati tati tati od maďarského autora Tamase Jonase, do úryvku z knihy Hlavní město, kterou napsal Rakušan Robert Menasse, zazněla ukázka z Ruzké klaziky od slovenského autora Daniela Mailinga nebo z Muzea opuštěných tajností ukrajinské spisovatelky Oksany Zabuško. Až na výjimky nešlo o oddychovou četbu, autoři zpracovali vážná témata násilí a citové i hmotné nouze v rodině, věnovali se stáří a závěru života. Četba se střídala s hudebními vstupy strážnické skupiny Nic víc, která si rychle získala přízeň posluchačů. Kapela hraje a zpívá vlastní písně.
Strážnická hudební skupina Nic víc.
 
Projekt Noc literatury organizují Česká centra ve spolupráci se Sdružením kulturních institutů zemí EU, zahraničními zastupitelskými úřady a nakladatelstvím Labyrint. Před šesti lety se k nim připojil také Svaz knihovníků a informačních pracovníků. Od roku 2006 se literární happening koná vždy v předvečer zahájení Světa knihy, největšího knižního veletrhu v zemi. V 2013 se poprvé nečetlo jenom v Praze, ale i v dalších městech Česka. Letos, ve čtvrtek 9. května, se mohli happeningu Noci literatury zúčastnit lidé ve více než 50 městech České republiky, akce probíhala také asi ve 30 městech dalších zemí.










Dámy paličkují pro radost a charitu

Kyjov - Něžnou krásu a preciznost výrobků šikovných rukou kyjovských krajkářek mohou návštěvníci obdivovat na již třetí benefiční výstavě. A pokud je paličkované náhrdelníky, náramky, čelenky, fascinátory nebo obrázky okouzlí natolik, že bez nich prostě nemohou odejít – tím lépe. Zakoupením výrobku prospějí dobré věci. 

Paličkované ozdoby pro skutečné dámy.
 Výtěžek bude jako vždy věnován na rehabilitaci postižených děvčat Jitky a Evy Radiměřových z Kyjova. Jejich maminka, Jana Radiměřová, chodí s námi paličkovat,“ vysvětluje Pavlína Lejsková, jedna z deseti žen, které ve výstavních prostorách prezentují svoje krajkářské umění. Členky kroužku se scházejí pod vedením Jany Špačkové jednou týdně ke společnému paličkování v obecním domě v Kyjově-Nětčicích už osmým rokem.

Originální paličkovaný vějíř.
 Letošní výstava nese název „My dámy“, a tomu odpovídá i sortiment výrobků, na které se krajkářky zaměřily. „Na výstavě jsou k vidění převážně oděvní doplňky a šperky-brože, obrázky dam i pávů, náhrdelníky, náramky, šály, klobouky, kabelky, paličkované aplikace a vějíře, lapače snů a srdíčka, “ vyjmenovává Lejsková. Součástí vernisáže byla módní přehlídka, na níž manekýnky krajkové ozdoby a doplňky předváděly. „Potěšilo nás, že přišlo hodně lidí, a máme zprávy o tom, že se již prodala většina srdíček, nějaké obrázky, brože i kabelka. Naše vedoucí Jana Špačková už začíná vymýšlet námět příští výstavy, ale zatím víc neprozradím,“ usmívá se Pavlína Lejsková.
Dobročinná výstava „My dámy“ v Radniční galerii v Kyjově potrvá do 2. června.









Věřící se modlili za vláhu a dobrý rok

Meteorologové varují před hrozícím suchem v letošním roce, a tak bylo o důvod více zúčastnit se mše svaté, která se konala v Kyjově na sv. Marka v kapli sv. Rocha s prosbou za úrodu a požehnání lidské práce. Starobylá tradice bohoslužby a požehnání polí na tomto místě v nejvyšším bodě katastru města Kyjova byla obnovena před čtyřmi lety děkanem Vladimírem Mrázkem.

Kaple sv. Rocha byla postavena v roce 1716.
Římskokatolická kaple svatého Rocha je barokní stavba z roku 1716. Podle pověsti bylo vypravováno na toto návrší s výhledem na Kyjov procesí a lidé zde prosili za ochranu města před morem. Při poslední morové epidemii v Evropě v českých zemích v letech 1713 -1716 zemřelo 100 000 až 200 000 lidí. Městu Kyjovu se nemoc vyhnula a kyjovský magistrát na místě z vděčnosti nechal vystavět tuto kapli. Travnaté prostranství kolem kapličky udržují v současné době skauti. V loňském roce při příležitosti 100. výročí vzniku Československé republiky Orelská jednota Kyjov župy Šilingrovy vysadila u kaple Strom republiky – lípu, kterou požehnal kyjovský děkan Mrázek. P. Vladimír Mrázek je rovněž členem Orelské jednoty v Kyjově.

Mše svaté se zde 25. dubna účastnilo asi padesát věřících, někteří přišli i ze sousední obce Vlkoše. Silnice do Vlkoše byla kolem kaple postavena v roce 1834, v současné době jde o silně frekventovanou vozovku. Jak uvedl při kázání a vzpomněl při přímluvách děkan Mrázek, téma šetrného přístupu k půdě a přírodě zemědělců, dalších zodpovědných pracovníků i každého z nás je v dnešní době nanejvýš naléhavé. Po mši svaté, za příjemného slunečného počasí, vyšli křesťané do polí za kaplí, aby prosili slovy sv. Františka ze Sluneční písně, slovy papeže Františka z Modlitby za naši Zemi z encykliky Laudato si´ i biblickými žalmy za požehnání letošní úrody. Z místa je krásný výhled na blízké Chřiby, hrad Buchlov i kapli sv. Barbory.

Děkan Vladimír Mrázek požehnal polím.
 
Mše svatá se v kapli koná také každoročně 16. srpna, kdy si připomínáme památku sv. Rocha. Světec se narodil pravděpodobně roku 1295 ve Francii. Po smrti svých rodičů dědictví rozdal chudým a vydal se na pouť do Říma. V Itálii se setkal s morovou epidemií a s odvahou a láskou začal pomáhat všem potřebným, znamením kříže uzdravoval nemocné. Nevyhnul se nákaze, později byl uvězněn a jeho osud byl dramatický. Je patronem Benátek, lékařů, chirurgů, nemocných a zdravotně postižených, zajatců, sedláků a dalších. Papežem Janem Pavlem II. byl prohlášen i za patrona automobilistů.