středa 12. prosince 2018

Vánoční dárky seženete v galerii


Kyjov – Obrazy, grafiku, keramiku, šperky a další dárkové předměty můžete v těchto dnech zakoupit na tradiční Vánoční výstavě v Galerii Doma. Výstava potrvá do pátku 21. prosince.

O tom, že jde o oblíbenou akci, svědčila vysoká účast na páteční vernisáži, přišli i návštěvníci, kteří nejsou pravidelnými hosty této galerie. „Vánoční výstavu pořádáme od začátku otevření galerie, to znamená od roku 1991, takže už osmadvacet let. Zájem o tombolu je čím dál větší. Umělci, kteří u nás vystavují, nám obvykle do tomboly věnují nějaké drobnosti,“ přiblížil spolumajitel Galerie Doma Vladimír Jež.

Nepřehlédnutelná jsou grafická díla nedávno zesnulého akademického malíře Dušana Polakoviče z Bratislavy. Jde o velkoformátové lepty. 

Vernisáže se účastnil pětasedmdesátiletý malíř Alois Sikora z Hodonína. „Výtvarnou tvorbou se zabývám odmalička, kreslil jsem i do písku,“ říká s úsměvem. Jeho olejomalby se zimní pohádkovou tématikou zaujaly, a jeden z pěti vystavených obrazů se rovnou prodal. Do tomboly Sikora věnoval dvě knihy pro děti, které sám napsal i ilustroval. Záleží mu na tom, aby děti dostal od počítačů ven do přírody nebo ke čtení. Jeho obrazy probouzejí fantazii a vyzařují pozitivní energii, kterou do nich malíř při tvorbě vložil, a to je činí přitažlivými.

Malíř Alois Sikora u svých obrazů.

Další návštěvnice výstavy obdivovala obrazy malíře Martina Formana z Kyjova nebo galeristy Vladimíra Ježe. Setkání umělců a milovníků krásy probíhalo v příjemné předvánoční a neformální atmosféře a z výstavy odcházeli obohaceni i ti, kteří si žádný hmotný dárek neodnesli.

Vánoční výstava 2018 v Galerii Doma.












sobota 8. prosince 2018

Krabice od bot plné dárků poputují o Vánocích k dětem

Kyjov – Krabice od bot nemusí skončit jenom v tříděném odpadu. Dají se použít i k jinému účelu a mohou přinést ještě hodně radosti. A to, když do nich rodiče společně se svými dětmi připraví dárek třeba pro jejich vrstevníky z dětských domovů, nebo sociálně slabších rodin. Pak už zbývá krabici jenom zabalit do vánočního papíru a zanést na sběrné místo…
  

Majitelka obchodu Dona Bota Monika Hrazdilová.

Takové sběrné místo je například v Kyjově na náměstí v prodejně originální španělské obuvi Dona Bota. Vedle regálů s koženými střevíci je hromádka pečlivě zabalených krabic. „Do akce krabice od bot jsme se zapojili už v loňském roce. Dozvěděla jsem se o ní na internetu, myšlenka se mi zalíbila, a to spojení prodejny obuvi a krabice od bot mi připadalo symbolické," přibližuje majitelka prodejny Monika Hrazdilová. „Navíc tady v okolí žádné sběrné místo nebylo.“





Akci organizuje Diakonie Československé církve evangelické. Sbírka probíhá od 26.11. do 9.12. 2018. Letos každé sběrné místo vybírá jen tolik dárků, pro kolik má příjemce. Co krabice ukrývají, je tajemství, ale doporučují se vybrat takové dárky, které by udělaly radost i vašim dětem. Panenky, plyšová zvířátka, pěkné bloky, pastelky, barvičky, knížky přiměřené věku, pro kluky nářadí, sportovní potřeby, hezké oblečení… a přidat lze taky sladkosti nebo vánoční přání. 

Vánočně zabalené krabice od bot skrývají dárky pro znevýhodněné děti.

Prodejna Dona Bota na náměstí.
Už v září a během října kontaktovala Monika Hrazdilová Kojenecký ústav a Centrum sociálních služeb v Kyjově a také Dětský domov v Hodoníně. „Tak vznikl seznam 60 dětí, kde je uvedeno, zda jde o kluka nebo holku a v jakém věku. A pro tyto konkrétní děti vybíráme letos dárky. Na facebookové stránce DonaBota jsem seznam zveřejnila a zájemkyně, které chtěly dárek připravit, se psaly k jednotlivým dětem. Loni se vybralo nejvíce dárků pro pětileté holčičky, ale v domovech jsou také čtrnáctiletí kluci…,“ připomíná Hrazdilová. Sbírka je určena pro děti až do 17 let. 

 „Ne všichni se ale o seznamu dozvěděli, takže se nám tu hromadí balíčky označené jenom štítkem holčička nebo kluk a věkem,“ upozorňuje majitelka obchodu. Momentálně je v prodejně asi čtyřicet dárků a Hrazdilová počítá, že se jich tu letos sejde až stovka. Po ukončení sbírky vánoční krabice od bot rozveze na místa určení a chce se také spojit s charitou, aby všechny balíčky našly své adresáty.


„Letos je zájem ještě větší než loni, lidé jsou skutečně štědří a nadšené jsou i děti, které s přípravou dárků pomáhají,“ říká Monika Hrazdilová a dodává, že akce je organizačně i logisticky náročná a pro letošní rok už je kapacita tohoto sběrného místa prakticky vyčerpaná.


Kristovy betlémy v Kyjově „šmrncnuté“ folklórem...

Kyjov - Zemřel před dvěma lety, ale jeho betlémy, které sbíral a především vytvářel, rozdávají radost dál… Na nedělní vernisáž výstavy betlémů Martina Krista do Vlastivědného muzea v Kyjově přišlo na sto padesát lidí. 

Ústřední postavičky betlému jsou bohatě doplněny krojovanými.
 
Martin Krist (1945 - 2016) pocházel z Milotic, z početné rodiny, měl šest sourozenců. Betlémy rád stavěl od dětství. „Největší radostí pro něj bylo, když si za dvě koruny vydělané ministrováním mohl v kyjovském hračkářství pořídit další figurku,“ zaznělo v úvodním slově k autorovi. Inspiraci nacházel hlavně u svého strýce, kameníka, restaurátora a loutkáře Jaroslava Neduchala, který vytvářel své vlastní postavičky. Ani v dospělosti ho tato záliba neopustila, o betlémy se zajímal dál a sbíral je.
K vlastní tvorbě se Martin Krist odhodlal až v pětačtyřiceti letech. To už s manželkou Marií žili v Kyjově-Nětčicích a Martin pracoval jako řidič vysokozdvižného vozíku v kyjovské sklárně. Ve svém domě pro jeho bohatou sbírku betlémů vyhradili celou jednu místnost. Postavičky jsou z různých materiálů – papírové, dřevěné, ze skla, hlíny, šustí i moduritu, a betlémy pocházejí z různých koutů světa – z Peru, z izraelského Betléma nebo Polska. 

Ukázka papírového betlému
Jednoho dne se ale Martin Krist sám pustil do práce. Modeloval své figurky z hlíny. Po vypálení je nabarvil, nepoužíval glazuru. Jeho keramická práce tak získala na originalitě. Inspiraci hledal v životě i v knihách. Ve výstavním sále muzea je k vidění i jeho dílnička s pracovním stolem a nástroji, které při tvorbě používal. „Nejdřív dám holkám, tak říkal křepelkám, které choval, natahl si červeného a pustil se do díla,“ přiblížil tvůrčí proces Martina Krista moderátor akce Ladislav Šimeček. „Já jsem byla ráda, že ho mám doma,“ dodává s úsměvem jeho žena Marie.

V Miloticích měli hospodářství a Martin tak už v dětství získal vztah ke zvířatům, kterými se to v jeho betlémech často hemží. Měl také rád folklór a tradiční zvyky, jichž se aktivně účastnil, byl zpěvákem a tanečníkem ve Slováckém krúžku v Miloticích. To vše se promítá do jeho tvorby, kdy základní postavičky betlému obohacuje o šohaje a děvčice v krojích a přidává celé scény ze zdejšího národopisného života. Tak tu najdeme třeba stavění máje, jízdu králů, mariánské procesí kyjovskou cimbálovou muziku Jury Petrů nebo dechovou hudbu Miločáci.

Jízda králů.

 Za svůj život Martin Krist vyrobil desítky velkých betlémů s plochou větších než jeden metr čtvereční a spoustu betlémů menších, kterými obdaroval širokou rodinu a přátele. „Udělal celkově stovky, možná i tisíce figurek,“ dodává syn Jan. „Jsme tři sourozenci a každému z nás daroval betlém. To, co vidíte na výstavě, je jenom malá část z toho, co otec sesbíral a vytvořil. Vystavoval už na více místech, ale kdyby se toho dožil, určitě by měl z této své výstavy radost,“ uzavírá Jan Krist. 

Mariánské procesí.
 

 Sváteční i odlehčenou náladu na vernisáži výstavy betlémů navodilo vystoupení amatérského divadelního souboru Matýsek, které předvedlo vtipnou scénku Štěpánská koleda a s vkusnou dávkou recese i živý betlém. Na adventní neděle je připraven doprovodný program k výstavě, vystoupí zde ženský sbor Tragačnice, hudebníci a zpěváci z Milotic, zazpívá Bohdana Menšíková a Roman Luža z Kyjova, kyjovská dětská scholička a 23. prosince zde ve spolupráci se Skautským střediskem Kyjov bude předáno Betlémské světlo. Výstava betlémů Martina Krista potrvá do 3. února 2019.








neděle 25. listopadu 2018

Školáci mají na očích kyjovské malíře

Obraz absolventky zdejší školy Marie Čmelíkové.
Kyjov – V Galerii ve škole při Základní škole J. A. Komenského na Újezdě v Kyjově jsou v současné době vystavena výtvarná díla 19 umělců, kteří prošli Kyjovem. Studovali zde, vyučovali, nebo ve městě žili a tvořili.
 
Výstava s názvem „100 let výtvarného umění v Kyjově“ vznikla u příležitosti oslav 100. výročí republiky. Jejím kurátorem je ředitel školy a milovník umění Jan Navrátil. Najdeme zde díla známých osobností starší generace – akademických malířů Jano Köhlera, Josefa Prokopa nebo Vladimíra Vašíčka, akademického sochaře Jana Znoje, insitní malířky Cecílie Markové, ale i méně známá jména, například Miroslava Čančíka, který byl v letech 1950 -1956 ředitelem kyjovského gymnázia, nebo Julia Kotulka, který na zdejším gymnáziu dlouhá léta vyučoval. 

Nechybí ani artefakty malíře a fotografa Miroslava Tichého nebo díla akademického malíře a pedagoga Miroslava Bravence. Zastoupeni jsou i současní výtvarníci. Například lékař Alois Šafránek, jenž několikrát navštívil rumunský Banát a kromě stomatologické péče, kterou zde poskytoval, pořídil i řadu portrétů a kreseb ze života místních lidí. Ve školní galerii vystavuje i Oldřich Štěpánek a nejmladší generace je zastoupena díly Lucie Ferlikové a Marie Čmelíkové, které obě navštěvovaly tuto základní školu. 

Kurátorem výstavy je ředitel školy Jan Navrátil.

„V naší galerii jsme uspořádali už asi sedmdesát výstav,“ uvedl ředitel školy Jan Navrátil. „Vystavené obrazy nám zapůjčilo zdejší muzeum, některá díla máme z radnice, ostatní jsou ze soukromých sbírek. Mnozí z vystavovaných umělců tu již měli své samostatné autorské výstavy.“

Díla Vladimíra Vašíčka




 A jak je umělecký kurátor spokojen s návštěvností výstavy? „Dětský divák, je taky divák,“ upozorňuje ředitel školy, „ a těch diváků je tu asi sedm set. A to už samo o sobě zakládá ohromný potenciál,“ dodává s tím, že byla vysoká účast na vernisáži a lidé, které to zajímá, si cestu i sem, do prvního patra školní budovy mimo střed města, najdou. 


V galerii na chodbě školy jsou vystavena díla 19 výtvarníků.

 Výstava je přístupná od pondělí do pátku v době od 8 do 15 hodin a potrvá 
 do 22. prosince letošního roku.



Hraničníky otevírají bránu do minulosti našeho kraje. Pozvání na podzimní procházku

Chatová osada Kameňák v katastru obce Moravany dostala svůj název patrně podle starého kamenného mlýna, který kdysi stával v místech, kde nyní najdeme příjemné místo pro občerstvení – novou Kameňáckou myslivnu. Podle pověsti ve mlýně strašilo a v tůni bydlel vodník. Dnes ho najdeme vyřezaného ze dřeva u rybníčku před myslivnou. 
 
A jen o pár kroků dál začíná naučná stezka – Po hranici, která byla otevřena v květnu roku 2017. Výjimečná je tím, že na ní uvidíme historické hraniční kameny, jejichž existenci jsme dosud možná ani nezaznamenali. Tyto pískovcové kameny od středověku vyznačovaly hranice panství. Časem, a při scelování polí byly odstraněny, ale v lesních porostech tolik nevadily, a proto aspoň zčásti zůstaly na svých místech. Jenom tam totiž mají tyto památky svoji historickou hodnotu.

Hraničník milotického panství z roku 1800.
Na naučné stezce po historické hranici milotického a buchlovského panství dlouhé asi tři a půl kilometru si můžeme všimnout až dvacítky hraničníků. Většina z nich sem byla umístěna v průběhu 18. století, tedy v době, kdy v čele Království českého stála Marie Terezie, piaristé v Kyjově založili latinské gymnázium a kostel Nanebevzetí Panny Marie na kyjovském náměstí byl teprve novostavbou. Na sedmi informačních panelech se seznámíme s významem zkratek na hraničních kamenech, s historickými mapami a pojednáním o panstvích, které tu dříve měly své zájmy. Mnoho zajímavých informací na daná téma se dočteme také na internetových stránkách spolku Po hranici, který byl založen za účelem péče o drobné historické památky v chřibských lesích. 
 
Informační panely nabízejí pojednání o historických panstvích, zajímavosti i pověsti.

Naši předkové se  mnohem více museli spoléhat na lidskou paměť a čestnost svědků. Používali k tomu občas svérázné metody. Takzvaný pardus byl zvyk udělit několika místním chlapcům na hranici bolestivý výprask. Šlo o to, aby při hraničních sporech dosvědčili, kde hraniční kámen stál, neboť místo výprasku si často pamatovali celý život...

Naučná stezka Po hranici vede směrem na Zavadilku.

Naučná stezka Po hranicích vede směrem na Zavadilku, celková trasa zpět k výchozímu bodu měří asi 5,8 km. Stezka vznikla z iniciativy spolku Po hranici za finančního přispění města Kyjova.












středa 21. listopadu 2018

Fotografie jako srdeční záležitost...


Srdíčko s fotografií jako vstupenka.
Vřesovice - „SRDCE PRO BABIČKU A DĚDU" je název výstavy amatérských fotografií, kterou připravila pro své spoluobčany Zuzana Dohňanská. Nepovažuje se za fotografku, ale je obdivovatelkou fotografie a sama zachycuje vše, co je blízké jejímu naturelu. Oproti „kultu mládí“, který dominuje v naší společnosti,  se rozhodla ztvárnit jeho protipól.

Na svých fotografiích zachycuje především život starších obyvatel vesnice. Jejich tváře modelované prožitým životem považuje za zajímavé a krásné. Zuzana Dohňanská (nar. 1961) pochází ze Slovenska, ale jak říká, Morava jí přirostla k srdci. Ve Vřesovicích žije několik let.
Díky tomu, že pracovala na zdejší poště, poznávala místní lidi. Potkávala tu především starší obyvatele obce.

Zuzana Dohňanská. Foto archiv autorky.
Myšlenku zachytit  obraz starší generace v sobě nosila delší dobu. Inspirací jí byl i polský fotograf Lech Iwińsky, který mapuje život ve vesničkách na severní straně Tater, kde se zastavil čas hluboko v minulém století.    
Vznikly první fotografie. Od začátku ale bylo zřejmé, že životní styl v současné vesnici na jihu Moravy je vzdálený hospodaření starých  sedláků a jejích tvrdému životu, i když střípky minulosti se tu najít ještě dají. Místem fotografování babiček a jejich protějšků se staly především zahrady. Autorka hledala zákoutí, které by nejvíce připomínaly zašlé časy, pořídila i momentky z kapličky, obchodu, hospody nebo ulice. „Focení jsem měla většinou domluvené předem, ale především z neohlášených návštěv  vznikaly nejhezčí záběry,“ usmívá se Dohňanská.
 
Příkladem je fotografie babičky Pfeffrové, která na jaře slavila devadesáté narozeniny. „Focení proběhlo v rozkvetlé zahradě, babička ve sváteční halence, s upravenými vlasy a dokonalým úsměvem vypadala hezky, jenom nezapadala do scénáře připravované výstavy,“ přibližuje Zuzana Dohňanská. „O několik dnů později při západu slunce  vznikla však  její nejhezčí fotografie, která jako velkoformátová dominuje celé výstavě. Stařenka procházela zahradou s hůlkou v ruce, ve druhé ruce konvička a malá motyčka, a s úsměvem, který zůstane navždy v srdcích těch, kteří ji měli rádi. Několik týdnů nato tady svojí životní pouť skončila.“

Dominantou výstavy je velkoformátový portrét devadesátileté babičky Pfeffrové.

 Na výstavě je celkem 160 převážně černobílých fotografií a více než 70 portrétovaných. „Zvažovala jsem, zda se přiklonit ke stránce umělecké, nebo vybrat fotografie, které budou líbivé a udělají radost. Při dostatku času nebyl problém pořídit desítky záběrů, takže vybírat bylo z čeho. Zvolila jsem druhou variantu a vybrala to nejhezčí, co z daného focení vzešlo,“ uvádí Zuzana Dohňanská.

Na vernisáž přišlo více jak šedesát lidí. Tak velký zájem i ocenění návštěvníků autorka nečekala. Za focením a zpracováním fotek jsou desítky hodin práce, ale jak Zuzana Dohňanská podotýká, mnohému  se při tom naučila. Dobrá fotografie znamená nejen zvládnout technické možnosti zrcadlovky, ale i kvalitní programy, ve kterých se fotografie upravují. Proto jejím cílem do budoucna je posunout své fotografování na profesionálnější rovinu.

 
Lidé na výstavu přicházejí a poznávají své sousedy. „Je to moc pěkné a musíme ocenit, že se do toho paní Dohňanská pustila… všechna čest,“ shrnula své dojmy paní Zuzana Havelková, která si přišla fotografie prohlédnut i se svým manželem. Zuzana Dohňanská je oba zvěčnila na půvabné společné fotografii. Jako vstupenku obdrželi příchozí srdíčko z kartonu se svou fotografií a po skončení výstavy si zájemci fotografie mohou koupit a získat tak památku pro sebe i své blízké. 
 



Jde o první výstavu Zuzany Dohňanské, která má radost, že - byť na amatérské úrovni - potěšila mnohé návštěvníky expozice. 
 







 Výstava fotografií bude v Komunitním centru na Palatě otevřena ještě v sobotu 24. listopadu od 13 do 16 hodin. Po domluvě je možné si fotografie prohlédnout do tohoto data i mimo uvedenou dobu.







pondělí 12. listopadu 2018

To co se nám předkládá, nemusí být jediná pravda…, tvrdí Sámo Fujera

Kyjov - Být aktivní, nenechávat odpovědnost za záležitosti svého života na jiných a autoritách, hledat odpovědi na otázky a problémy, které život přináší… Zvolit „žití v protikladu“ znamená podle hloubkového psychologa a dietologa Sámo Fujery vybrat si správnou alternativu oproti tomu, co je sice běžné a vidíme to kolem sebe, v konečném důsledku je to však cesta, která nevede ke zdraví a pocitu životní spokojenosti. 
 
Lektor Sámo Fujera se vrací do kyjovské knihovny se svými přednáškami už řadu let a potkává tu víceméně stálé publikum. I když, jak uvedl, vliv mluveného slova na praktický život posluchačů není statisticky velký, zůstává v tomto směru optimistou. 

„Je omyl myslet si, že naše generace se svými vědeckými poznatky a technologiemi – je nejchytřejší,“ poznamenal Fujera s tím, že mnohé z moudrosti předků bylo zapomenuto. Pořádá také semináře na téma bylin, které jsou mnohdy účinnější a nepoměrně levnější než léky. 

„Medicína už přestala rozdělovat nemoci na somatické a psychosomatické, protože je jasné, že psychika, mysl souvisí se vším a je spouštěčem destruktivních procesů a nemoci,“ uvedl hloubkový psycholog. Odkryl myšlenkové vzorce, které jsou všem lidem do velké míry společné a které je dobré si uvědomit a korigovat. Jejich společným jmenovatelem je snaha mít se lépe, ale bez vlastního úsilí, což vede k pohodlnosti, pasivitě a delegování odpovědnosti na jiné. „Člověk si tak podvědomě vytváří jakousi bublinu, stává se uzavřeným a odtrženým od světa. To vede k narušení jeho vztahů. Negativní pocity se promítají do těla. Co se děje v mysli zrcadlí se v každé naší buňce, to vede časem k destrukci a ta se opět odráží do naší mysli…,“ popisuje proces Fujera. Mysl se podle něj zabývá z devadesáti procent podvědomě tím, co se děje v našem organismu. 

Důležitá je i řeč. „Hlas, to jsou vibrace,“ upozornil lektor, „a ty mohou být opět konstruktivní nebo destruktivní. Vibrace působí na lidi kolem a zpětně i na nás, dokonce i na naši DNA. Tělo a mysl jsou propojeny řečí.“

Východiskem z destruktivní cesty je změna mysli i jídelníčku, které lektor shrnul do sedmi bodů. První zásadou je nevyhledávat a nezveličovat chyby druhých a neobviňovat je z vlastního utrpení. Třetím doporučením je hledat skutečnou výživu a zříci se nezdravé stravy. Poslední bod představuje pěstování laskavosti. „Když budete laskaví, získáte úctu,“ poznamenává lektor s tím, že v opačném případě se vám dostane maximálně respektu.

Na závěr se hodí tři praktická doporučení – 
Povinnost začátku a konce:

- Ráno a večer konzumujeme to nejzdravější
- Ráno a večer pijeme vodu (kvůli detoxikaci organismu)
- Ráno a večer ať nás provází laskavost, říkáme milá slova a rozdáváme úsměvy – i kdyby se nám nakrásně do toho vůbec nechtělo..:-)

„Pěstuj čistou mysl bez lživých, zavádějících toxických (negativních) informací,“ nabádá Sámo Fujera.