pátek 27. března 2020

S Komenským o smyslu půstu i lidského života

"Půst – okno pro Boha“ byl název postní duchovní obnovy, kterou uspořádala kyjovská farnost společně s Orelskou jednotou Kyjov v kostele Nanebevzetí Panny Marie v sobotu 7. března. Vedl ji velehradský duchovní správce P. Josef Čunek, SI. 
 
P. Josef Čunek je členem jezuitského řádu. 
P. Čunek se inspiroval osobností Jana Ámose Komenského a jeho odkazem. Komenský nahlíží na člověka jako na nejdokonalejšího z celého Stvoření a přes veškeré svoje reformní úsilí ve školství nezapomíná na to, že „cíl lidského života leží mimo tento život, ve věčném životě, na nějž se musí člověk soustavně připravovat.“ Celá příroda ukazuje na svého Tvůrce, na Stvořitele. Člověk se však musí podle tohoto zakladatele moderní pedagogiky teprve tvořit, a to výchovou. Zejména v mládí a společně ve školách. Škola má být univerzální, musí obsahovat výuku ve znalostech (eruditio), mravní výchovu (mores) a náboženskou výchovu (religio). I když Komenský klade důraz na to, aby se vyučovalo v souladu s přírodou, připomíná, že vědění, ctnost a víru příroda sama netvoří. „Ty se získávají modlitbou, učením a činností,“ píše ve své Velké didaktice.
Být člověkem tě může naučit jenom Bůh,“ říká P. Čunek. „Křesťanem se člověk stává, až potká Krista. Ježíš nás přišel naučit skutečnému lidskému životu.“ Křesťanství je tak podle něj nikdy nekončící školou, tréninkem a Bůh vychovatelem, který nás vede. Člověk má jít dál, nezůstávat jenom u rozvíjení tělesné a duševní roviny své osobnosti, ale má kultivovat rozměr duchovní, který ho teprve dělá člověkem. Sem patří ctnosti trpělivosti, laskavosti, statečnosti, skromnosti a odpouštění, a těm člověka může naučit jenom Bůh.
 
Pravý Bůh nás vede ke svobodě a čisté srdce k souhlasu rozumu, svědomí a srdce ke spolupráci a životu s Bohem. Půst by měl být od špatných myšlenek a příležitostí ke snaze srovnávat své myšlení s myšlením Božím. Dívat se Božíma očima na stvoření a poznávat jak je Bůh krásný, moudrý a štědrý. Půst může znamenat děkování Bohu a nechání se vést jeho moudrostí,“ uzavřel P. Josef Čunek.

sobota 21. března 2020

Soukromá Galerie Doma působí v Kyjově bezmála 30 let

Když otevřeli před devětadvaceti lety první soukromou galerii v Kyjově, byla to velká sláva. Stalo se to 12. července 1991, právě v den 41. narozenin Vladimíra Ježe. „Přišla tenkrát spousta lidí, odstranili jsme skla z výloh, takže prostor galerie byl volně přístupný, a cimbálová muzika Jury Petrů hrála až do dvou do rána,“ usmívá se při vzpomínce galerista a výtvarník Jež.
 
Vladimír Jež ukazuje svoje poslední krajinomalby.
Galerii se rozhodli otevřít manželé Vladimír a Pavla Ježovi s podporou města a domu kultury v přízemí společného rodinného domu na ulici Svatoborská, asi 400 metrů od centra města. „Výstavní síň v kulturním domě ukončila svoji činnost, tak jsme se rozhodli, že na ni navážeme,“ přibližuje Jež. On i jeho žena byli zaměstnaní dříve právě v oddělení propagace Domu kultury Kyjov. Pavlína vystudovala uměleckou průmyslovku v Brně obor grafika, Vladimír se po neúspěšném pokusu o přijetí na UMPRUMku v Uherském Hradišti vyučil ve Zlíně jako písmomalíř a fládrista. „Fládrování se dnes již neprovádí touto klasickou technikou, ale byla to zajímavá práce,“ podotýká Vladimír. Líbilo se mu i zaměstnání v kulturním domě, protože to byla práce všestranná a mohl zde uplatnit svoje výtvarné vlohy i praktické dovednosti. Zajišťovali výzdobu a propagaci pro kulturní a společenské události a Jež spolupracoval také například s Jaroslavem Neduchalem, známou osobností zdejší loutkoherecké scény. V oddělení propagace působil téměř dvacet let. 
 
Pěkné vzpomínky má i na město Zlín, kde zůstal nějakou dobu po vyučení. Zde se seznámil s akademickým malířem Přikrylem z Otrokovic. Od Mistra Přikryla převzal částečně speciální techniku tvorby plastických obrazů, která se mu zalíbila a zůstal jí věrný. S rostoucími zkušenostmi si ji přizpůsoboval a zdokonaloval. V poslední době vytvořil několik obrazů, které věnuje do tombol plesů. „Už s tím počítám, že organizátoři mě budou o obrazy žádat, je to i způsob prezentace,“ přibližuje malíř. Inspiraci nachází hlavně v přírodě, všímá si zajímavých detailů, které se pak snaží přenést na plátno. Za uplynulé roky vznikly stovky obrazů. Vystavoval například ve Zlíně, v Brně, Uherském Hradišti, ale také v Rakousku či Švýcarsku, a měl úspěch. Věnoval se i výrobě originálních šperků, které s oblibou daruje své ženě. „Dárky se neprodávají, tak mám jistotu, že šperky zůstanou doma,“ říká s úsměvem výtvarník. Mezi svými přáteli má pověst i vynalézavého dárce, který dokáže s vtipem vymyslet a ztvárnit nápaditý dárek. V posledních letech se zabývá například také malbou kulis pro Dětské kočovné divadýlko Pavla Růžičky. Lidé ze širokého okolí za ním jezdí s prosbou o paspartování a rámování obrazů. 
 
Kresba krajiny v melancholických barvách
Vladimír Jež pochází z Vlkoše a tady se také stará o svůj vinohrad, který zdědil po předcích. „Dělám deset druhů vín, aby bylo s přáteli co koštovat a porovnávat, ale neprodám ani litr,“ směje se. „Když se dívám od vinohradu směrem k vlkošskému kostelu při západu slunce, záře se tak odráží, že to vypadá, jako kdyby kostel hořel. Neskutečný, krásný okamžik...“

V Galerii Doma se vystřídá jedenáct výstav do roka, svá díla zde prezentují malíři, keramici, sochaři a další výtvarní umělci. „V galerii působila několik let jako umělecká kurátorka Barbora Lungová, která galerii zviditelnila a dostala ji na velmi dobrou úroveň,“ říká galeristka Pavla Ježová. „Na nějakou dobu jsme pro Bářiny mnohostranné aktivity přerušili spolupráci, ale pevně věříme, že časem budeme i nadále spolupracovat a její přínos obohatí galerii.“ Galerie představuje kvalitní místní výtvarníky, renomované malíře naší výtvarné scény i nejmladší generaci umělců – absolventů nebo ještě studentů výtvarných škol. V devadesátých letech tu vystavoval svoje výtvarné artefakty například Jiří Suchý, který při té příležitosti vystupoval s Jitkou Molavcovou v kyjovském kulturním domě. Vladimír Jež připomíná i nezapomenutelné obrazy Libora Vojkůvky. Byly tady k vidění díla mnoha kyjovských rodáků – Vladimíra Vašíčka, Cecílie Markové, Ivo Nimrichtera, Čeňka Stakeho, Oldřicha Štěpánka, Petra Čmelíka nebo Ladislava Szabadoše. S velkým úspěchem se setkala výstava malířských a grafických prací Mirka Tichého, který se ve světě proslavil svými fotografiemi. 
 
Vernisáže jsou doprovázeny hudebními vstupy muzikantů nejrůznějších žánrů z Kyjova i širokého okolí, několikrát se zde představily i cimbálové muziky z Horňácka. K příjemné přátelské a rodinné atmosféře přispívá i pestré pohoštění a dobré víno, bez kterých se tyto akce neobejdou. I když po skončení výstav jsou díla často nabízena k prodeji, jak se dočteme na webových stránkách galerie, „majitelé galerii provozují nikoliv jako obchod s uměním, ale jako místo setkávání milovníků umění, místo osvěty a kulturní oázy uprostřed stále komerčnější vřavy“.









pátek 20. března 2020

Hračičkové mají eldorádo v muzeu


Ulice plné příběhů postavené z kostiček stavebnice Lega potěší malé i velké návštěvníky a fandy této stavebnice v současné expozici Vlastivědného muzea v Kyjově. Autorem projektu putovní výstavy Svět kostiček je Petr Šimr, sběratel, stavitel a vystavovatel.

Ukázka městské zástavby s vlakovou soupravou.
„Majitel sbírky vlastní více jak 7 600 Lego exponátů, říkal, že kdyby je neměl půjčené na výstavách, ani by se mu to domů všechno nevešlo,“ usmívá se pracovník muzea Stanislav Pokorný. O výstavy stavebnic je ale zájem, hlavně na Moravě, čeká se na ně v pořadníku dva až tři roky. Inženýr architekt Petr Šimr přijel osobně expozici postavit a uspořádat, bohužel výstavní prostory muzea nejsou nijak rozsáhlé. Šestatřicetiletý Šimr pracuje také jako designer a prezentuje vlastní i převzatou tvorbu. Kostičky si oblíbil už v dětství, sběratelství Lego stavebnic se aktivně věnuje posledních deset let. Je majitelem největší soukromé sbírky u nás edice Lego Technic čítající přes 300 různých modelů, ale sám o sobě říká, že je hlavně „vlakař“ a „městař“. V rámci Lego-City jsou v muzeu k vidění vlakové soupravy, modulární domy městské i vesnické zástavby, dále edice inspirované středověkem, modely letadel, aut a další.
„Všechno je vymyšleno do nejmenšího detailu. Domy mají i vnitřní uspořádání, které není vidět. V legovém městečku najdeme rodinu Simpsonových, policajty, kteří honí zloděje a další příběhy. Exponáty připomínají i starší časy a edice, které už firma nevyrábí, a tak nabývají modely sběratelské hodnoty. Je se na co dívat. A pro dětské návštěvníky jsou přichystány také stavebnice včetně originálního Lego dětského hracího stolu, kde si mohou sami postavit, co se jim líbí. Školy mají o výstavu zájem. Nejvyšší návštěvnost zatím byla 150 dětí za den,“ pochvaluje si Pokorný.
Oblíbené červené auto Coca-Coly v Lego-City.
Lego ale není zábava jen pro děti. Dospělým příznivcům stavebnice Lego se říká AFOLové, z anglického Adult Fan of Lego. Sdružují se po celém světě v tzv. LUGách (Lego User Group). Takovým československým LUGem je neformální sdružení Kostky.org, jehož členem je i Petr Šimr. AFOLové si vyměňují zkušenosti, spolupracují a sdílejí své stavitelské úspěchy. Rádi své modely také předvedou na výstavách.
Lego je nejoblíbenější hračka Kristiána z Jihlavy.


Smyslem projektu není dělat reklamu stavebnici Lego, ale ukázat, co všechno se z této stavebnice dá vytvořit a inspirovat diváky. „Pod šikovnýma českýma rukama tak vznikly modely aut třeba Trabant nebo Škoda, které výrobce určitě nezamýšlel,“ podotýká Pokorný. Výstavu v nové budově muzea je možné navštívit do 28. června. 

Jak informovala vedoucí muzea Blanka Pokorná, bezpečnostní rada kraje rozhodla s ohledem na probíhající pandemii koronaviru o uzavření Vlastivědného muzea v Kyjově s platností od 13. 3. až do odvolání.





Nakloněný komín možná zůstane raritou Kyjova

Kyjov – Ne všichni místní si toho všimli, ale vysoký cihlový komín v lokalitě bývalé mlékárny se odchyluje od vertikální osy. „Důvody, proč je komín mírně nakloněný, neznám. Je to setrvalý stav - když město před pěti lety areál kupovalo, byl už komín v této poloze. A také pamětníci si ho jako mírně nakloněný pamatují,“ uvedl tiskový mluvčí města Filip Zdražil.
Mírně nakloněný komín v areálu mlékárny. 
Městský architekt ve spolupráci s Komisí výstavby a urbanismu v těchto týdnech připravuje veřejnou soutěž na architektonický a investorský záměr území staré mlékárny a pivovaru. „Výsledky bychom měli znát ještě letos. To hodně napoví o budoucím využití této zajímavé lokality v centru města. Není přitom vyloučeno, že komín by mohl být zachován – jako odkaz na historii tohoto místa. Figuruje například ve studii, kterou před časem zpracovalo architektonické studio SENAA. Pokud by se tak stalo, posoudila by stav komína odborná firma,“ uklidňuje veřejnost Zdražil. Kruhový cihlový komín byl postaven v roce 1935. 
Každé přirovnání pokulhává, ale nabízí se srovnání se slavnou šikmou věží v italské Pise. Vrchol zvonice je odkloněn od vertikální osy asi čtyři metry a stavba stojí a těší se obdivu lidí už více než 800 let. Výrazně vychýlenou průčelní věž má u nás také kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem, a to od doby druhé světové války, kdy byl bombardováním vážně poškozen.
Studie firmy SENAA, která počítá se zachováním komínu.

pátek 6. března 2020

Cestujte chytře, levně a často, radí cestovatelka

Hana Machalová se odvážila toho, o čem řada z nás jenom sní, i když svobodu cestování můžeme využívat od pádu komunistického režimu už třicet let. O svých cestovatelských zkušenostech napsala knihu Do světa cestujte chytře, levně a často a na toto téma pořádá i přednášky v řadě měst Čech a Moravy. „I to beru jako cestování a poznávání,“ říká o své cestě z Vsetína na Valašsku, kde žije, na Slovácko do kulturního domu v Kyjově. 
 
Cestovatelka Hana Machalová se svou knihou.
V současné době je již protřelou cestovatelkou, která obletěla sedmkrát zeměkouli, ale i ona začínala. „Využijte každou příležitost,“ radí, „protože jedna příležitost otevírá cestu k dalším. Pokud máte čas, peníze a s kým jet, tak jeďte.“ Dobrodružstvím se podle ní mohou stát i výlety do blízkého i vzdáleného okolí, vždy jde o to objevovat nové a osvobodit se od svazujících stereotypů, které tak často vládnou našemu životu. „Nejtěžší cesta je ven z domovních dveří a překážky existují často jenom v naší hlavě.“ 
Většina z nás neměla co se týče cestování v rodině vzory,  minulý režim „držel všechny zkrátka“. Cestovatelka s vtipem upozorňuje na hlášky okolí, které vás chce varovat, chránit a především odradit od dočasného „opuštění své komfortní zóny.“ Vůči nim je třeba být imunní a zbytečně se nestresovat. Překážkou není ani to, když jeden z partnerského páru odmítá častěji cestovat. Ten druhý, kterého to táhne do světa, by měl vyrazit a najít si parťáky jinde. 

Střípky z cest. (Archiv H. Machalové)
Pro vnitřní pocit štěstí je lepší žít podle svého. Jinak vám hrozí upadnutí do sebelítosti,“ píše ve své knize, plné moudrých postřehů a praktických rad. Na cesty se vydává se svou malou dcerkou, maminkou nebo přáteli. „Ženy cestují častěji než muži. Muži cestují rádi pohodlným způsobem - vyberu si hezký hotel a tam jsem, kdežto ženy chtějí  poznávat. A je to tím, že ony se celý rok starají o ty druhé, a teď chtějí vidět a zažít něco nového. Kdežto muži si chtějí na dovolené od všeho odpočinout, i když to neplatí pro všechny,vysvětluje rozdíly mezi mužským a ženským přístupem k cestování, se kterým se nejčastěji setkává u svých fanoušků na sociálních sítích.
Při přednášce srší vtipem a nakažlivým optimismem z cestování a posluchači jí doslova visí na rtech. Svoje poslání ale bere vážně. Jde jí o to, „aby se lidé zamysleli nad svými životy, jestli je žijí tak, jak opravdu chtějí. Dnes máme spoustu  možností, které vůbec nevyužíváme,“ říká. „Abychom jednou nelitovali, protože ty podmínky nebudeme mít věčně. Neznamená to jenom, že je tu nějaké ekonomicko-politické prostředí, které nám všem umožňuje poprvé v historii bez větších obtíží cestovat, ale i to, jaké máme vlastní zdraví a nastavení v rodině. Jsou lidé, kteří nechtějí cestovat, těch se to netýká, mají rádi třeba zahradničení a v tom se vyžívají. Ovšem je tu spousta těch, kteří si přejí cestovat, ale necestují,“ připomíná Machalová. Inspirací se jim mohou stát stránky www.hanamachalova.cz, kde cestovatelka podrobně píše o svých výletech. 


Peťošovy Sny o ráji v Galerii Doma

Galerista Vladimír Jež mezi kráskami Petra Čmelíka.

V současné době je v Galerii Doma výstava s názvem Sny o ráji, věnovaná kyjovskému výtvarníku Petru Čmelíkovi k jeho nedožitým 60. narozeninám. Od dětství byly hlavním motivem jeho kreseb zvířata a příroda, které miloval. Mezi jeho obrazy najdeme i řadu dívčích portrétů.
Petr kreslil a maloval od raného dětství. Učitel výtvarného kroužku při lidové škole umění, akademický malíř Miroslav Bravenec, doporučil talentovanému žáku pokračovat ve studiu na uměleckoprůmyslové škole v Brně. Po úspěšném ukončení středoškolských studií se Petr hlásil na Akademii výtvarných umění v Praze, bohužel neuspěl. Jeho Guru, jak jej nazýval, byl malíř Miroslav Tichý, rodinný přítel Čmelíků.

Nezvyklá barevnost  zaujme i na tomto obraze.
„Práce v oboru, která se na konci 70. let, tedy v době normalizace a tuhých represí všeho nezávislého na státním establishmentu nabízela, byla jedině práce v propagaci. Tu ale Petr odmítl, a nastoupil raději jako topič do kotelny. Toto zaměstnání více vyhovovalo jeho svobodomyslnému naturelu a jeho příklonu k undergroundovému hnutí a nezávislé kultuře,“ uvádí bratr Marek Čmelík. U Petra se začaly projevovat příznaky duševní nemoci, schizofrenie. Stále však pokračoval ve své výtvarné činnosti. „Obrazy jsou silné svou barevností, naléhavostí, se kterou k nám promlouvají. Pozoruhodné je, že všechny postavy mají hluboký, vlídný, laskavý výraz očí,“ charakterizuje dílo galerista a výtvarník Vladimír Jež. Petr se nezabýval jenom kreslením a malbou, ale vytvářel svérázné ozdoby a šperky z ptačích per, tesal sošky zvířat a svůj čas a energii věnoval i hudbě a své hře na kytaru. Petr Čmelík zemřel tragicky v roce 1999 ve věku nedožitých 40 let.
Petr Čmelík miloval přírodu a zvířata.

Poslední výstava tohoto kyjovského malíře se konala před deseti lety, na tu současnou se podařilo získat několik dalších obrazů, které Petr věnoval svým přátelům a známým. Na vernisáži se sešel vysoký počet příznivců umělce, prostory galerie sotva stačily toto množství lidí pojmout. Události se účastnila i čtyřiaosmdesátiletá maminka Olga Čmelíková, která přijala gratulaci k narozeninám od svých příbuzných a přátel. Její vnučka Marie Čmelíková recitovala básně, které Petr napsal. Marie se rovněž věnuje výtvarnému umění a píše poezii. Její otec Marek Čmelík a bratr Peťoše, jak mu doma říkali, pronesl úvodní slovo a spolu s dalšími se postaral o originální hudební vstupy. Výstavu je možné shlédnout do 6. března. 




Studentský parlament pozval Miroslava Kalouska

Miroslav Kalousek přijel do Kyjova.
První ze série plánovaných politických debat pořádané studentským parlamentem v Kyjově se uskutečnila ve čtvrtek 27. února v městském kulturním středisku. Pozvání přijal Miroslav Kalousek z Top 09. „Chci mluvit o tom, co lidi zajímá,“ řekl politik. „Chci upozornit na rizika budoucnosti ohledně udržitelnosti penzijního i zdravotního systému, protože to se týká úplně každého bez ohledu na to, jaké má politické preference. Všichni budeme potřebovat dostupnou zdravotní péči a chtít důstojnou penzi. A za současných systémů je to neudržitelné, pokud se neodhodláme k reformám,“ uvedl Kalousek.
Podle Daniela Čmelíka, radního a člena kulturní komise, hlavním záměrem akce je dostat politiku ke studentům, prvovoličům, probudit jejich zájem o politické dění a relevantní informace. Vidět politiky „na živo“ a mít možnost mluvit s nimi tváří v tvář.
Na akci přišli zájemci každého věku. Kalousek odpovídal na jejich dotazy z různých oblastí politického života. Zdůraznil, že největším problémem současné společnosti je „armáda lhostejných“, protože ta bude rozhodovat. Upozornil na ohrožení právního státu, ohrožení demokracie a úpadek svobody slova, které přineslo problematické vlastnictví médií. Vyslovil myšlenku, že každý se může stát „médiem“ pro své okolí, u kterého požívá důvěry, a ovlivnit určitý okruh lidí, a tak snížit koncentraci lhostejných.






Jižní Morava již dávno není jenom o dobrém víně. Bodoval i Kyjovský pivovar

Kyjovský pivovar na ulici Komenského naproti sokolovny otevřel před čtyřmi lety v prosinci 2014. Po 48 letech se tak v Kyjově znovu začalo vařit pivo, i když na jiném místě a s jinými lidmi. Pod vedením zkušeného sládka Josefa Braunera, nestora moravského pivovarnictví, podnik dosáhl výborné kvality zlatavého moku.
Tomáš Machalínek přebírá ocenění v Českých Budějovicích.
Pivovar se účastní mnoha soutěží různého charakteru. Koncem února uspěl na Mezinárodním pivním festivalu v Českých Budějovicích, kde se hodnotí každé pivo ve své kategorii, svém pivním stylu. „Takže se vybírá například nejlepší ležák dvanáctka nebo nejlepší výčepní pivo atd. V této soutěži jsme získali druhé místo a Stříbrnou pivní pečeť za pivo Mosaic, je to třináctka, pivní styl American Pale Ale. V kategorii bylo 68 vzorků z celé republiky, a to naše bylo druhé nejlepší,“ konstatuje potěšeně majitel Kyjovského pivovaru Tomáš Machalínek. Radost mu udělalo i krásné 4. místo kyjovského Jantaru, třináctky, v kategorii polotmavá silná piva, v konkurenci 39 soutěžních vzorků.
Měsíc předtím získal pivovar další ocenění. „Soutěž České a moravské pivní koruny a Golden Bohemia se zabývá hodnocením pivovaru z komplexnějšího pohledu, do soutěže se přihlašují vzorky, které tvoří minimálně padesát procent výstavu. My jsme přihlásili tři vzorky. Všechna piva musela být výborná, aby se na hodnocení dosáhlo, nikoliv průměrná. Soutěže se zúčastnilo 146 pivovarů. Degustovalo se dva dny 200 druhů piv. Kyjovský pivovar uspěl společně s devatenácti dalšími pivovary v obou soutěžích. Takže jsme byli ohodnoceni v soutěži České a moravské pivní koruny, kde hodnotili čeští sládci, zástupci pivovarů, degustátorů i odborníků z Českého ústavu pivovarského a sladařského, a rovněž v soutěži Golden Bohemia, kde zasedli zkušení zahraniční znalci. Do této nadnárodní soutěže jsme přihlásili stejné vzorky a jejich kvalitu potvrdila i mezinárodní porota,“ přibližuje spokojený majitel.
U lázeňské vany je vždy pípa k osvěžení pivem.

Kyjovský pivovar kromě skvělého piva nabízí i další požitky. Je možné navštívit zdejší pivní lázně, zakoupit speciální kosmetiku na pivní bázi nebo absolvovat přednášku spojenou s prohlídkou pivovaru a ochutnávkou přímo z tanků. „Málokdo dnes tuší, že existují ve světě stovky pivních stylů a že svět pivní je daleko zajímavější a pestřejší než vinný svět. Takže zájemce seznamujeme i s touto problematikou, aby zjistili, že existuje i něco jiného než pivo plzeňského typu,“ uzavírá Machalínek.