úterý 1. listopadu 2016

Evžen Boček: Současnou humoristickou literaturu neznám a nečtu




Ačkoliv jeho úspěšný román Poslední aristokratka přetéká vtipem, při osobním kontaktu je Evžen Boček sporý a šetří slovy. Jeho odpovědi jsou minimalistické. Jeho zájmy a pohled na svět nekonvenční. Zaskočí u nás nevídaný a neskrývaný konservatismus, ačkoliv vlastně věrohodně dokresluje osobnost kastelána barokního zámku, který se ve svém povolání našel. 

Poslední aristokratka na scéně Divadla Na Jezerce v Praze
Již dříve jste uvedl, že za spisovatele se rozhodně nepovažujete a za svoje poslání i nadále pokládáte péči o svěřený zámek. Vyrostl jste v Kyjově-Boršově, nějakých osm kilometrů od milotického zámku, kde již 24 let správcujete. Napadlo Vás třeba někdy v dětství, že byste svůj život mohl spojit s tímto historickým objektem?
Tak to mě nenapadlo nejen v dětství, ale ani později

Jak dobře jste zámek znal?
Párkrát jsem v Miloticích byl, ale že bych je nějak cíleně pravidelně navštěvoval – to určitě ne. Spíš jsem dost často chodil pěšky na Buchlov, ale to jsem si jen dal na nádvoří sodovku a šel jsem zase zpátky

V roce 1992 jste získal místo správce zámku. Předpokládám, že zdejší historii znáte opravdu do hloubky. Bylo to dobrodružné poznávání? Z čeho jste čerpal?
Představa, že bych zalezl v Brně do archívu a studoval prameny, je nereálná. Znalosti mám především ze sekundární literatury a také od některých bývalých průvodců, kteří se Milotícím věnovali a ty archívy prozkoumali. Třeba barokní dobu precizně zpracoval Tomáš Jeřábek, mimochodem také absolvent kyjovského gymnázia.

Napadá mě, že jste nahlédl do světa minulosti, o němž většina současných lidí už nemá pojem.  Čím se podle vás naše doba zásadně liší od předchozích etap společnosti?
Na rozdíl od těch dřívějších je naše doba plná kraválu.

Váš veskrze kladný vztah k historii je zřejmý. Předpokládám, že ani obor češtiny jste nevystudoval náhodou. Těšil jste se na sloh?
Slovo těšil bych nepoužil. Já jsem předměty dělil na ty, kterých jsem se bál a na ty, kterých jsem se nebál. Slohu jsem se nebál.

Kdy vás začalo psaní bavit?
To přesně říct neumím. Každopádně jsem si něco začal smolit až po třicítce. Když nepočítám texty pro naši studentskou kapelu, ty jsou starší tak o deset let. A mimochodem jsou to ty písničky pana Spocka v Aristokratce.

Hypochondrický zahradník pan Spock je komická figurka trochu bláznivého staříka. Kastelán Josef představuje postavu zarputilého konzervativce, milovníka osvědčených pořádků a jasných pravidel. Když vyplňuje dotazník, na otázku, kterého svého statku si nejvíce cení – odpovídá lakonicky - „zdravého rozumu“. Jak byste odpověděl vy?
Stejně. Nebo si alespoň myslím, že nejsem zatím ještě blázen

Hlavní postavu Aristokratky si zahrála Anna Polívková.

Tipla bych, že současnost vás v určitých ohledech dost znechucuje. Kdyby tu byla taková čistě hypotetická možnost – jakou existenci v kterém století byste si vybral?
V žádném jiném století bych žít nechtěl. Hlavně kvůli zubaři a ledvinovým kolikám.

Román Poslední aristokratka vyhrál cenu Švandrlíka za humoristickou literaturu. Co máte v tomto žánru načteno?
Já se pořád dokola vracím ke Galuškovi, Klapkovi a Haškovi. Současnou humoristickou literaturu neznám.

Vím, že upřednostňujete romanopisce, které dneska čte už málokdo, Jiráska či Tolstoje. Jak to máte s poezií?
Dřív jsem ji četl celkem dost - hlavně Březinu, Sovu a vlastně celý ten konec 19. století. Teď si občas přečtu něco z Nerudy, Sládka, Erbena a Skácela.

V jiném rozhovoru jste zmínil, že dnešní beletrie vás v podstatě nezajímá. Že to jsou buď „šílené vraždy nebo perverzárny“, a to vás prostě nebaví. Chcete číst něco pozitivního. Co sledujete v televizi?
Občas fotbal nebo hokej.

Jak vypadá váš běžný den? Čemu věnujete nejvíce času?
Tak to je téma na zvláštní rozhovor. Stručně řečeno: zámek nesmí spadnout a musí fungovat pro návštěvníky.

„Všichni“ dnes chtějí cestovat. Vás dálky nelákají? Po přečtení Aristokratky jsem neměla dojem, že byste „nevytáhl paty“… některé detaily z americké současnosti působí dost věrohodně.
V USA jsem nikdy nebyl a mám za to, že těch pár reálií, které se v aristokratce objeví, je docela známých. Kdysi dávno jsem byl pár dnů v Anglii a v Římě, ale posledních patnáct let jsem z republiky paty nevytáhl a ani se k tomu nechystám. Cestování je pro mě značně frustrující. Jezdím tak maximálně do Brna ( 60 km).

A v Brně u sv. Michala bývá tradiční tridentská mše v latině… jak jste mě na můj dotaz informoval. Na záložce obalu knihy Poslední aristokratka zmiňujete v autobiografii svého učitele náboženství. Víru jste získal v dětství?
Na náboženství jsem chodil dva roky a kostel pro mě skončil prvním svatým přijímáním. Až do čtyřiceti jsem byl typický neznaboh.

V současné době jste praktikujícím katolíkem. Počítám ale, že Tomáš Halík, Marek Vácha případně Karel Satoria... to nebude právě vaše krevní skupina.
Já ty současné populární kněze nečtu - a toho třetího neznám ani podle jména. Já čtu katechismus kardinála Tomáška.

Karel Satoria je např. spoluautorem knížky Život je sacra zajímavej. S tím výrokem byste myslím mohl souhlasit… Ačkoliv jste v roce 2000 začal psát Aristokratku spíše jenom sám pro sebe, získala literární ocenění i věhlas. V roce 2014 jste pokud vím postoupil autorská práva pro filmové zpracování.
Podepsal jsem licenční smlouvu na televizní seriál s Evolution films.

Máte jako autor předlohy nějaký vliv na podobu scénáře a výsledného filmu? Půjde o sitcom, jak se to podle některých u Aristokratky nabité gagy nabízí?
Já jim do ničeho mluvit nebudu, Pokud mi pošlou scénář, tak si přečtu, ale to je tak asi všechno. A jestli to bude sitcom nebo klasický seriál zatím nevím.

Poslední aristokratka vyšla také jako audiokniha. Dokonce se dočkala i dramatizace. Premiéra byla v Praze  v prosinci 2015. Jak k tomu došlo?
Ředitel divadla Na Jezerce Jan Hrušínský mně napsal, že se mu knížka líbí a rád by Poslední aristokratku  hrál v divadle. Chtěl po mně i dramatizaci, ale to jsem musel odmítnout s tím, že jednak nemám s divadlem žádné zkušenosti, jednak nemám čas. Jan Hrušínský pak přijel na zámek, podepsali jsme smlouvu a bylo to.

Knížka  vyšla ve dvou dílech pod názvy Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu.
V říjnu 2016 by měl vyjít díl třetí Aristokratka na koni.

Svoje dosavadní knížky jste psal dlouhá léta, většinou za ranního kuropění, podle svých slov se stejným potěšením jako když někdo štrikuje dečku, vyšívá ubrus či dělá jinou ruční práci. S textem jste si vyhrál a je to znát. Že se varujete prázdných slov je koneckonců patrné nejenom v tomto románu. Změnilo vám psaní ve svém výsledku nějak život?
Nezměnilo. Akorát si občas někdo přijde podepsat knížku.
 
                                                                             



Evžen Boček
-          Narodil se 6. října 1966 v Kyjově
-          Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně
-          Působí jako kastelán zámku v Miloticích
-          Svůj první román Deník kastelána vydal pod   pseudonymem Jan Bittner
-          Za Poslední aristokratku získal Cenu Miloslava Švandrlíka
-         Kniha Poslední Aristokratka vyšla v roce 2012 v nákladu 1 000 výtisků, později se stala bestsellerem a prodej přesáhl 100 000 výtisků
-         Poslední aristokratka byla zdramatizována Arnoštem Goldflamem a uvádí ji Divadlo Na Jezerce.












Žádné komentáře:

Okomentovat