Historie Čech a Moravy nakráčela do Bukovan

Na voze přijíždí Praotec Čech s prvními slovanskými osadníky.

Bukovany - Praotec Čech, Krok, kněžna Libuše a Přemysl Oráč… To nejsou jenom mlhavé pojmy z české mytologie. V Bukovanech na Cestě českých panovníků tyto postavy dostaly zcela reálnou podobu. 

Detail sochy kněžny Libuše.

 

Cesta českých panovníků vede od Bukovanského mlýna podél státní silnice k sousedním Ostrovánkám. Jde o (zatím) poslední projekt podnikatele a mecenáše Josefa Kouřila, který z Bukovan pochází.

Trasa je dlouhá 650 metrů a úsek je z obou stran osázen stromy, mezi nimi jsou podstavce se jmény panovníků. V pátek 28. září, v Den české státnosti, se uskutečnilo slavností odhalení prvních čtyř soch, celkem jich bude 79. „Jsme na Moravě, takže knížata Velké Moravy zde určitě nesmí chybět,“ prohlásil Kouřil. Jako jeden ze zdrojů inspirace pro svůj počin uvedl pořad Českého rozhlasu Dvojky Toulky českou minulostí. Celý seriál poslouchal dvakrát, aby si doplnil vědomosti o historii naší země. „Vždy se jednalo o nějaký příběh zasazených do dobových souvislostí, takže si to člověk lépe zapamatoval. Myslím, že dějepis by se měl takto učit,“ podotýká podnikatel, původní profesí ekonom. 

Na sklonku osmdesátých let Josef Kouřil jezdil po České republice jako manager se skupinou Argema, která v té době bodovala s hudebním projektem Velká Morava. „Byla to úžasná muzika a zůstalo to ve mně,“ říká Kouřil a dodává, že to pro něj byl další zdroj inspirace. Pár taktů monumentální hudby Argemy zaznělo i v rámci slavnosti na uvítání prvních Slovanů. 

Zvuk bubnů vytvořil dramatickou hudební kulisu k příjezdu Slovanů.

„Vrátíme se teď v historii o nějakých 1500 let zpátky a budeme svědky příchodu prvních Slovanů na území, kde do té doby žili Keltové a Germáni,“ promluvil z pódia k přítomným Josef Kouřil. To už se z druhého konce aleje přesouval průvod, v čele s jezdci na koních v dobovém oblečení velmožů a bojovníků. Dunivý, rytmický, dramatický zvuk skupiny bubeníků předcházel vozu, na kterém přijel Praotec Čech s prvními slovanskými osadníky, ženami i dětmi. Potom následovalo slavnostní odhalení prvních čtyř soch panovníků. Tohoto úkolu se ujal Josef Kouřil společně se svou manželkou Zdenkou. Děti v kostýmech malých Slovanů vždy přečetly několik slov o daném vládci. 

Socha Praotce Čecha a její tvůrce, sochař Václav Polián.

Moderátor akce Ladik Šimeček dal slovo také Zdence Kouřilové. Poznamenala, že život s „vizionářem“ není jednoduchý, ale je podnětný, a přestože spolu žijí už mnoho let, nepřestává ji muž překvapovat. „Manžel se o nápadu prvně zmínil na společné vycházce na Křížovém vrchu v obci Ruda u Rýmařova, kde je kamenná, dvě stě let stará křížová cesta,“ vybavuje si žena. „Ta stará křížová cesta, to byl můj třetí pramen inspirace,“ doplňuje Josef Kouřil s tím, že by si přál, aby sochy českých panovníků v Bukovanech také tak dlouho zůstaly. Autorem skulptur je třicetiletý sochař Václav Polián z Olomouce. Sochy i sokl jsou z pískovce.

„Nerad dělám některé věci sám, tak jsem při zakládání aleje nabídl, že každý si může strom koupit a někomu ho věnovat. Je tu celkem 161 stromů, z toho 145 lip, zbývající jsou javory. Ozvalo se dvě stě lidí, ani jsme nemohli všechny uspokojit,“ konstatoval potěšeně Kouřil. „Takže je to Cesta českých panovníků s Alejí vzpomínek, jak jsme stromořadí nazvali.“ Návštěvníci akce si také mohli zakoupit pamětní mince. Na jedné straně je vyražen Bukovanský mlýn a na druhé straně je vyobrazen panovník Karel IV. 

Cesta českých panovníků s Alejí vzpomínek je osázena především lipami, českým národním stromem.

Socha Přemysla Oráče.  Zdenka Kouřilová.

Zvláště dětem to v dobovém oblečení slušelo.

 Na událost dorazilo více než čtyři stovky lidí. Auty, autobusy i na kole. Počasí se vydařilo „jako na objednávku“. „Je to jeden z asi deseti nejpěknějších dnů v mém životě,“ svěřuje se dojatě Josef Kouřil. „Když si člověk něco vysní - a tady bylo pole a rostla tu kukuřice, a potom se ty sny zhmotní a přidá se tolik lidí jako dneska, tak nelze jinak, než  být šťastný… Těší mě zájem lidí, kdo chtěl, tak přišel a doufám, že i oni mají z toho pěkný pocit.“ 

K Bukovanskému mlýnu se sjeli na slavnost lidé ze širokého okolí.

Josef Kouřil
pochází z Bukovan, žije s rodinou v Kyjově. Je majitelem firmy Wiky a dalších podniků. Inspirován cestami po Holandsku vybudoval rekreační areál Bukovanský mlýn. V Bukovanech postavil Kapli sv. Jana Pavla II. s bronzovou sochou tohoto polského papeže a světce. Významně se podílel na realizaci Památníku a muzea internačního tábora Svatobořice.

Byla otevřena nová cyklostezka v okolí Kyjova

Část cyklostezky z Bohuslavic vede podél kolejí. Historická lokomotiva se vydala na Den železnic do Budějovic.

Nedávno byla dána do užívání nová trasa cyklostezky, která vede z Bouslavic směrem na Mouchnice. Využívá se pro volnočasové  aktivity i  jako alternativní způsob dopravy do Kyjova.

Mlatový povrch cyklostezky není pro cyklisty úplně komfortní, ale je šetrnější k životnímu prostředí.

Cyklostezka kopíruje stávající polní a lesní cesty, je tři metry široká a asi pět kilometrů dlouhá. Vede přírodou kolem obnovených bohuslavických rybníků i lesem. Povrch cyklostezky je většinou zasakovací mlatový, menší úsek má povrch asfaltový. Náklady na vybudování cyklostezky činily asi dvacet milionů korun, z toho šestnáct milionů získalo město Kyjov na dotacích.  

Cyklostezka vede kolem bohuslavických rybníků.

U cyklostezky jsou postaveny altány, které slouží k odpočinku.

Cyklostezku obklopuje krásná příroda.

Kyjováci zažili sobotu našlapanou akcemi

Nově upravené náměstí Hrdinů se zaplnilo.Přišly hlavně rodiny s menšími dětmi.

Kyjov - Poprvé zažili Kyjovjáci své město „jinak“. Na několika neobvyklých místech se konaly workshopy různého druhu, pohybové aktivity, provozovalo se umění a hudba, probíhaly naučné programy a přednášky. Akce Zažít Kyjov jinak nesla podtitul Sousedská pouliční slavnost, protože každý mohl přijít se svým nápadem a svou aktivitou obohatit pestrý program. Obyvatelé Kyjova v tento den potkali zástupce místních organizací, spolků, zajímavé osobnosti i umělce.

Před gymnáziem se tančila salsa.

Nejvíce lidí se sešlo na nově upraveném náměstí Hrdinů před budovami gymnázia. Vyučovala se zde salsa nebo dominikánský tanec bachata. Později hrály k poslechu kyjovské kapely Návrat, Začalovec a Starci. Odolnost nových trávníkových ploch prověřily menší děti, které si zde hrály, pobíhaly a cvičily. Oblíbenou atrakcí se stalo focení u živých soch. Svůj stánek zde měl Kyjovský pivovar. Počasí bylo slunečné a rodiny s dětmi tu mohly strávit příjemné odpoledne.

Lanová dráha v parku otestovala odvahu a šikovnost dětí.

Pokud máte rádi trochu adrenalinu, pak stačilo přejít kousek dál, do blízkého parku. Pro děti zde byla připravena lanová dráha. I když na první pohled vypadaly některé trasy v korunách stromů téměř nezdolně, našly se šikovné děti, které si s nimi poradily. Ti, kteří 

rádi malují, se v parku mohli zapojit do výtvarných dílen pod širým nebem. K vidění byl i skleněný úl plný včel, který zde prezentovali kyjovští včelaři, nebo v malém sálu nedaleké restaurace umisťovací výstava koček. Kluci ocenili simulátor formule. 

V parku u kaple sv. Josefa se zaměřili na umění. Kaple byla v tento den otevřena a své sochy zde vystavoval Petr Horák, který žije a tvoří v Miloticích. Děti i dospělí se pobavili u loutkového představení Kašpárek se nechce ženit. Sociálně-psychiatrické centrum Fénix nastudovalo scénku Hlasy duše, reflektující problém stigmatizace duševně nemocných v naší společnosti. S podporou města Kyjova nezisková organizace vydala osvětovou brožurku Nejčastější mýty o duševně nemocných. Konala se burza knih i pleteného oblečení. Kdo měl zájem a našel partnera, mohl si na trávníku zacvičit. V párech se zde trénovala Akrojóga. „Akrojóga a párová jóga zahrnuje strečing, thajskou masáž i akrobacii. Je to trend ve velkých městech, spojuje to lidi,“ říká cvičitelka Žaneta Brhelová.

V parčíku u kaple sv. Josefa si zájemci mohli zacvičit párovou jógu.

V rámci autorského čtení v parku u kaple vystoupila studentka scenáristiky Nikol Patíková, dále Patrik Holásek, Jan Tříska, Roman Zahradníček a Filip Filípek. Kyjovský výtvarník Marfy předvedl malířskou performanci. Vhod přišel i guláš z divočáka, který kyjovští myslivci pro tuto akci připravili a zdarma nabízeli k ochutnání. 

Centrum Fénix si připravilo scénku Hlasy duše.

Do programu se zapojila také městská knihovna, kde se konaly debrujárské dílny, výtvarné workshopy pro děti i dospělé, výstava filatelistů nebo přednáška na téma Trvalé udržitelnosti života na Zemi  Hnutí Zeitgeist.
Jako součást akce Zažít Kyjov jinak se uskutečnil i praktický workshop na téma digitálního detoxu, který vedla Karolína Presová ze sdružení Replug me. Mottem bylo Odpojte se od technologií, připojte se k sobě. „Workshop je vhodný, pokud si chcete utřídit myšlenky, přijít na nový nápad, nové řešení, a nebo pokud cítíte, že se zkrátka potřebujete na chvíli odpojit od online světa a zjistit o reálném světě něco nového,“ přibližuje Presová. 

Pozornost přitáhlo i dění u radnice na náměstí, kde za pomoci výsuvného požárního žebříku bylo z kopule radniční věže vyzvednuto poselství z roku 1971. Žádné bližší informace o něm vedení města nemělo, a tak otevření čtyř kovových schránek bylo překvapením pro všechny. Mimo jiné se zde nacházela i lahev slivovice a tehdejší peníze – papírové i kovové mince. Schránky obsahovaly fotografie, zvukové pásky, noviny Rudé právo, výsledky hospodaření a statistické údaje z roku 1971. „V přízemí radnice si lidé mohou listiny a artefakty prohlédnout až do 27. října, kdy je spolu s odkazy na rok 2018 do kopule vrátíme,“ uvedl  tiskový mluvčí Filip Zdražil.

Iniciátorkou podniku Zažít Kyjov jinak byla Zuzana Šrahůlková. „Naše nevšední sobota se stala součástí celorepublikové akce Zažít město jinak,“ uvedla Šrahůlková. „Každé zapojené město si na tentýž den připravuje svůj vlastní program. V Kyjově se to tentokrát obešlo bez folkloru, což nebyl záměr, ale přidalo to akci na originalitě. Folkloristé byli totiž o víkendu v hlavním městě na Pražském vinobraní,“ informuje organizátorka.

„To, že se zapojilo tolik šikovných a ochotných lidí, svědčí o bohatství, které Kyjov ve svých obyvatelích má. Bylo vidět, že se všichni dobře baví, a už v průběhu dne za námi přicházeli známí, kteří se chtějí zapojit do příprav dalšího ročníku. To je pro nás organizátory velká odměna,“ uzavřela potěšeně Zuzana Šrahůlková.

Děti se nadšeně fotily se živými sochami.

Moravské Toskánsko nejen od Severy

 Radek Severa se svou maminkou a manželkou Jitkou.

Hodonín – Malebná místa části slováckého regionu přezdívaného Moravské Toskánsko jsou nyní k vidění přes hledáček fotoaparátu osmi autorů v Regionálním centru v Hodoníně. Jde o výstavu mezinárodní, na Slovácko se vypravili fotografové z Polska, Běloruska i Slovinska. 

 

Osm autorů ze čtyř zemí zde vystavuje celkem 40 velkoformátových fotografií. Mezi fotografy je nejznámější jméno Radka Severy z Hodonína. „Čtyři autory znám osobně, s těmi jsem se potkával při focení v polích, s ostatními jsem v kontaktu jenom přes internet,“ přibližuje Radek Severa. Nápad na společnou výstavu vzešel od Emila Čelustky, který je také zakladatelem webu Moravské Toskánsko. Projekt Moravské Toskánsko vznikl za účelem propagace jedinečné krajiny části Jižní Moravy, s jejími polními vlnami, remízky, vinicemi a kapličkami. 

 

Radek Severa u snímku své oblíbené třešně, tentokrát netradičně zachytil i oblohu.

 „Myslím, že se podařily pěkné snímky. Vystavujeme i úplně nové, zatím nepublikované fotografie. Stále se snažím ve focení zdokonalovat a stále hledám nové místa… Nedávno se nám narodila vnučka - tak tu taky samozřejmě fotím,“ přidává novinku ze soukromého života fotograf Radek Severa.

Fotoobrazy Vojty Herouta, Aleše Komovce, Piotra Skrzypieca, Vlada Sokolovského, Marka Svobody, Pawla Uchorczaka, Emila Čelustky a Radka Severy můžete v Regionálním centru shlédnout do 31. října. K dostání jsou zde i pohlednice s motivy Moravského Toskánska. 

Každý z osmi autorů prezentuje pět velkoformátových fotografií.

Současně se koná stejnojmenná mezinárodní výstava v Augustiánské rezidenci v Šardicích, kde vystavuje šest autorů. „Obě výstavy se doplňují, ani jedna fotografie není prezentována na obou výstavách,“ dodává Radek Severa, který jako první objevil nenápadnou krásu zdejšího regionu a svými fotografiemi ji proslavil i ve světě.

Na Zlatou sobotu přijel kardinál Dominik Duka

Žarošice – Tradiční pouť Zlatá sobota v Žarošicích byla magnetem pro věřící z blízkého i vzdálenějšího okolí už za totality a nyní, v době svobody vyznání, sem přijíždí ještě více lidí, také ze sousedního Slovenska. Venkovní areál za kostelem sv. Anny byl v době hlavní večerní mše jako vždy zcela zaplněný. Kázání pronesl kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský, který na tuto slavnost věřících zavítal už potřetí.

Hlavní mši koncelebroval Dominik kardinál Duka (vlevo).

Po závěrečném požehnání se tradiční průvod s nazdobenými osvětlenými soškami Panny Marie z jednotlivých farností vydal ulicí od kostela lemovanou z obou stran stánky s náboženskými a duchovními předměty, perníkovými srdci a občerstvením směrem dolů, na náves. Sošek, které na ramenou nesli většinou krojovaní, bylo letos pětatřicet.

V tradičním průvodu bylo letos 35 mariánských sošek.

Zlatá sobota v Žarošicích má více než dvě stě let dlouhou historii. V sousední obci Silničná bylo od počátku 14. století významné poutní místo. Roku 1785 byla ze Silničné do žarošického kostela přenesena socha Staré Matky Boží a od té doby se všechny poutě konaly zde. Věřící se v Žarošicích scházejí, aby děkovali za přijaté dary, Boží milosti a prosili o ochranu pro sebe i své rodiny, pro celý náš národ.

„Vánoce a žarošická pouť, to jsou pro nás největší svátky v roce,“ říká paní Hana z Dambořic. Příliv poutníků ale zaskočil stánkaře, ve večerních hodinách už došly párky a stála se dlouhá fronta na langoše s kečupem.

Náves o Zlaté sobotě zaplnily davy poutníků

Muzikální rodiny se setkaly v Kyjově

Kyjov - O tom, že jablko nepadá daleko od stromu, se přesvědčili návštěvníci
stejnojmenného pořadu. Atrium informačního centra se v první zářijový nedělní
podvečer zaplnilo diváky, kteří si přišli poslechnout několik generací zpěváků a
hudebníků šesti rodinných klanů. Tři „klany“ byly z Kyjovska a Ždánicka a další tři přijely
 z Horňácka.

Rodina Horehleďova ze Ždánic toto přátelské setkání zahájila. Manželé se před lety potkali ve Vojenském uměleckém souboru Ondráš. Antonín hrál v souboru na cimbál, jeho současná
manželka Radka tam tancovala, zpívala a hrála na gajdy (dudy). Dnes vyučuje hře na flétnu
a její manžel učí na ZUŠ v Kyjově hře na cimbál. Na cimbál hraje také jejich dcerka Eliška,
která boduje v pěveckých soutěžích.

 Úvodní vystoupení Antonína, Elišky a Radky Horehleďových ze Ždánic.

Další vystoupení patřilo majstrovi Martinu Hrbáčovi, známému primáši horňácké muziky,
jeho synovi a dvěma vnukům. S krásnými lidovými písničkami přijel z Hrubé Vrbky i jeho
bratranec, jedena osmdesátiletý Jaroš Hrbáč. Muzicíroval s dcerou Marcelou a prasynovcem
Janem Pavlíkem a jeho synem. Na programu bylo i vystoupení manželů Karáskových s Petrem
Galečkou. Pódium patřilo také kyjovským. Zahráli a zazpívali Pavel Růžička starší a mladší
se svými dětmi. Velký aplaus sklidila i slavná muzikantská rodina Petrů. Jura Petrů vystoupil
s dcerami Bohdanou a Janou a jejich dětmi. Program zpestřilo vystoupení ženského pěveckého
sboru Tetky z Kyjova.

 Zaplněné atrium Íčka si užívalo muziku slavného horňáckého folklórního rodu majstra Martina Hrbáče.

Toto nevšední setkání rodin obdařených hudebním talentem se mělo uskutečnit už před rokem,
kvůli špatnému počasí to však tenkrát nevyšlo. Ale jak podotkl moderátor Pavel Růžička,
možná to nebylo vůbec na škodu, protože některá „jablíčka“ za ten rok stihla ještě vyzrát…
„Je krásné, že každý ten muzikantský rod má svoje následovníky a pokračovatele,“ podotkla
Marcela Červenková, dcera Jaroše Hrbáče, která do Kyjova přijela z Dolních Bojanovic.

Fotoskupina Kontakt slaví čtyřicátiny

Hodonín – Fotoskupina Kontakt Hodonín slaví čtyřicet let od svého založení. V prostorách městské knihovny vystavuje fotografie typické pro tvorbu jejích pěti členů. Každý z nich fotí něco jiného, společně se scházejí a společně vystavují. Výstava potrvá do 27. září.

Členové fotoskupiny Kontakt. Zleva: Ladislav Mrkva, Radek Severa, Cyril Gajdík, Zdeněk Kučera a Milan Havlíček.

Fotoskupina byla založena v roce 1978. „Pojmenovali jsme ji Kontakt, protože se tenkrát používala technika kontaktního zpracování fotografií, a focení, to je i kontakt s lidmi, s okolím,“ přibližuje zakládající člen skupiny Cyril Gajdík, který jako jediný je po celá léta trvání skupiny jejím aktivním členem. V Československu patřila v osmdesátých letech k nejlepším. „Scházeli jsem se u nás na chalupě a fotografie si promítali jako diapozitivy na bílé stěně,“ zavzpomínal na staré časy fotograf. „Říkali jsem tomu Latrína magika,“ dodává s úsměvem.

 

Druhým „služebně nejstarším“ členem skupiny je Milan Havlíček, který do skupiny přišel těsně před jejím dočasným rozpadem, ke kterému došlo pod vlivem velkých společenských změn v roce 1991. V roce 2004 byla činnost fotoskupiny obnovena a přijala nové členy – Ladislava Mrkvu, Zdeňka Kučeru a Radka Severu. „Scházíme se obvykle jedenkrát měsíčně, podmínkou je, že každý přinese aspoň jednu vytištěnou fotografii. Sedíme, diskutujeme, fotky hodnotíme... a nakonec skončíme u politiky a u žen,“ přibližuje neformální atmosféru setkávání Milan Havlíček. V roce 2012 skupina společně vyjela do rumunského Banátu a členové se shodují, že zde vznikly velmi hodnotné fotografie.

Cyril Gajdík obdržel dárek od svého přítele, fotografa z Holíče.

„Každý fotíme něco jiného, každý jdeme svým směrem,“ vysvětluje Havlíček, který si oblíbil dokumentární fotografii a rád fotí v industriálním prostředí. Cyril Gajdík vyzkoušel snad všechny fotografické disciplíny kromě makrofotografie a ve všech si vedl dobře, nejbližší je mu ale reportážní fotografie. „Mám rád lidi,“ vysvětluje prostě svoji motivaci.

Život na Horňácku zachycuje Ladislav Mrkva, který žije v Lipově. Jeho fotografie s jedinečnou atmosférou tamních tradic a přírodních scenérií budou svědectvím pro další generace. 

Zdeněk Kučera propadl letecké fotografii. „Vzniklo to vlastně náhodou,“ vypráví. „Když jsem před pětadvaceti lety pracoval na městském úřadě v Hodoníně, bylo třeba pořídit letecké snímky určité oblasti,“ zavzpomínal. Další snímky vznikaly pak z rogala, v současné době používá k focení dron. Před dvěma lety vyšla knížka Pod křídly Slovácko s jeho fotografiemi obcí z ptačí perspektivy. 

Knížka Pod křídly Slovácko s leteckými snímky Z. Kučery.

Nejznámějším členem fotoskupiny je v současné době Radek Severa, který je vedoucím skupiny. Jeho fotografie krajiny regionu zvané „Moravské Toskánsko“ proslavily Českou republiku i jeho jméno. Radek Severa spolu s dalšími autory vystavuje nyní také v Regionálním centru v Hodoníně a v Šardicích.

Skupina i její členové obdrželi řadu cen v domácích i prestižních mezinárodních soutěžích. V roce 2012 získali ve své kategorii fotoklubů zlatou medaili na prestižní soutěži Interfotoklub Vsetín.   Vystavují nejčastěji v Hodoníně a dalších městech a obcích regionu. Fotoobrazy Moravského Toskánska Radka Severy putovaly vloni až do Štrasburgu do budovy sídla Rady Evropy. 

 

A jak vidí členové budoucnost fotoklubu? Optimisticky. Milan Havlíček k tomu s nadsázkou říká: „Nás nikdo nesponzoruje, my si můžeme fotit, co chceme, jak říkal pan Hrušínský v jednom filmu, já si můžu malovat zámek, já nejsem nikde organizovaný, já si můžu malovat co chci.“ Havlíček se živí jako lékárník a i pro ostatní členy fotoklubu je fotografování jejich životním koníčkem a zdrojem radosti.

Fotografie Ladislavy Mrkvy se stávají obrazovou kronikou horňácké vesnice.

Na čtvrteční vernisáži se objevil i jeden člen z původní zakládající sestavy fotoklubu Josef Petrica z Hodonína a řada fotografů ze Slovenska. „Přijeli přátelé ze Senice, Skalice, z Bratislavy, fotografové, které znám čtyřicet let,“ dodává potěšeně Cyril Gajdík, který řadu let pracoval na Slovensku a byl i členem fotoklubu v Bratislavě a v Holíči.