 |
| Odlévání olova nejvíce zajímalo chlapce. |
Vyzkoušet si zdobení
perníčků, nechat si věštit z litého
olova, vyrobit si svíčku nebo se dívat pod ruce „přadleně“ při předení na
kolovrátku, to všechno a ještě mnohem více
umožňují předvánoční tvořivé dílničky, které se již
tradičně konají v prostorách kyjovského muzea. Letos se tu od středy do
pátku vystřídalo osumnáct předvádějících. V dopoledních hodinách sem chodí
hlavně školy, a to nejenom místní, ale třeba až ze Snovídek nebo Žarošic.  |
| Jaroslav Kolaja umí věštit z olova. |
U stolečku, kde pan Jaroslav Kolaja odléval olovo, bylo
pořád plno, zvláště kluky to zajímalo. Že nejde o pravé olovo, které dnes není
k dostání, ale klempířský cín, nikomu nevadilo. Postup je vcelku jednoduchý:
kousek cínu se na lžíci rozehřeje na spirále elektrického vařiče a pak se opatrně
vlije do lavoru se studenou vodou. „Tohle vypadá jako ježíšek v peřince,“
prohlíží čerstvý odlitek Jaroslav
Kolaja.
Poprvé vánoční olovo odléval jako chlapec se svou
babičkou v padesátých letech v Kyjově. Později se odstěhovali do
Strážnice, kde byl zaměstnán ve skanzenu. Umí třeba také vyrobit o Velikonocích
dřevěnou píšťalku, naklepat dobře kosu a vyzná se v bylinkách.
 |
| Paní Iva Novotná u kolovrátku. |
Mezi předvádějícími nechyběla ani paní Iva Novotná z
Hodonína, která jak sama říká, „nedá bez kolovrátku ani ránu“. „Děti znají
kolovrátek jenom z pohádek a nedovedou si představit, že to byl
v minulosti skutečný pracovní nástroj, který se používal,“ vysvětluje paní
Iva. „I dospělí a starší ročníky kolovrátek vidí často poprvé a zajímá je to.“
A pak popisuje rozmluvy, které u kolovrátku s dnešními dětmi vede: „Když
tetička chtěli krávu uvázat na provaz, tak kde ho vzali?“ ptala jsem se. „Šli
si ho koupit,“ říkají děcka. „No kde… museli si ho vyrobit. Obchody nebyly,“ vysvětluju, ale to si
děti nedovedou představit. „Tak si ten provaz koupili na internetu…“ odpoví
chlapeček.
Ale i paní Iva Novotná využívá internet, kupuje zde například vlnu
australských ovcí, které jsou vyšlechtěné speciálně na srst, vlnu. „Vlnu ovcí,
které se chovají na maso, dostanu od chovatelů zadarmo, protože ovce se stříhat
musí. Ale tato vlna je na omak drsná a tvrdá, hodí se na koberce nebo třeba
tašky. Kdežto z té australské mohou být i spoďáry,“ směje se paní Iva.
Ponožky, které mi ukazuje, jsou opravdu měkkoučké.
 |
| Věra Dupynová předvádí výrobky chráněné dílny. |
Věra Dupynová z Ivančic přijela představit výrobky
chráněné dílny EMIT- CZ: hrníčky, tašky,
omalovánky, puzzle, trička a podobné dárkové předměty s motivy,
které si zadávají organizace, školy nebo spolky. „Vyprávíme příběhy lidí, obcí a firem,
snažíme se být originální a klademe důraz na lidský přístup. Fotky většinou
překreslujeme, čímž vytváříme přidanou
hodnotu“, vysvětluje grafička Dupynová, která je momentálně na své pozici
zaměstnance chráněné dílny velmi spokojená, protože dělá to, co ji baví.
Děti tvůrčí činnost a
vánoční atmosféra nadchla a odcházely z muzea plny nových a nevšedních
zážitků. Výrobky byly prodejné, takže děti zde mohly také nakoupit
drobnosti pod stromeček pro své
blízké.
 |
| Malování vánočních ozdob. |
Žádné komentáře:
Okomentovat