Obec Hovorany vydala knihu věnovanou V. A. Kovaničovi

Obec Hovorany vydala na podzim minulého roku reprezentativní knihu věnovanou akademickému sochaři a medailérovi Václavu Adolfu Kovaničovi. Umělec se do Hovoran, odkud pocházela jeho rodina, celý život vracel, i když od roku 1978 si nahlásil trvalé bydliště v Kyjově. V Hovoranech měl svůj ateliér. Autorka knihy Irena Ivičičová (nar. 1954) žije v Kyjově už 62 let, ale s obcí Hovorany ji pojí živé vzpomínky na její mládí a také na předky, kteří odsud pocházejí. V. A. Kovaniče měla čest znát osobně.

Její záliba v genealogii – vytváření rodokmenů, sbírání starých pohlednic Hovoran a pátrání v archivech ji přivedly k dokumentování regionální historie. V roce 2012 vyšla publikace Vzpomínání na Hovorany a o tři roky později knížka Hovorany v protektorátu Čechy a Morava, které si autorka obzvlášť cení. Mapuje zde osudy padlých německých a sovětských vojáků, kteří byli pohřbeni na hřbitově v Hovoranech. „Měla jsem štěstí na ochotné hodné lidi, kteří moje bádání nasměrovali na správnou cestu,“ podtrhuje Ivičičová. Podařilo se jí tak získat informace z archivu v Německu i od ruského ambasadora. Zachycuje také osudy obětí 2. světové války v Hovoranech a připomíná i životní příběhy členů odboje. „Ti lidé si to zaslouží,“ podotýká. Zdůrazňuje, že knihy rozhodně nevznikly jenom její zásluhou. Vyzdvihuje přínos starosty Hovoran Josefa Grmolce a celého vedení obce, díky jejichž podpoře mohou knihy vycházet, a to v reprezentativním provedení, v pevných deskách a na kvalitním křídovém papíře. 

 

Obec Hovorany vydává knihy o historii obce od roku 2012. Autorkou je Irena Ivičičová.

V roce 2019 se hovoranským patriotům dostaly do rukou Proměny obce Hovorany 1890-2018. Zde autorka využila i fotografie a dokumenty z velkého rodinného archivu. Všechny její publikace jsou bohaté na obrazový materiál a po jménech „tetiček a strýčků“ zvěčněných na dobových fotografiích musela často pátrat. Velkou pomocí pro ni byli v tomto směru členové muzejního spolku v Hovoranech a také matrikářka Dagmar Vodičková. Irena Ivičičová je vděčná i za dlouhodobou spolupráci s grafičkou Zdeňkou Prachmanovou a učitelkou českého jazyka a zároveň kronikářkou obce Miroslavou Fialovou, která provádí korektury textu. 

 

Publikace obsahují bohatý obrazový materiál.

Materiál k poslední publikaci Akademický sochař a medailér Václav Adolf Kovanič sbírala autorka průběžně, na knize pak pracovala intenzivně asi dva roky. Publikace formátu A4 má 220 stran. Úvodní kapitolu tvoří rodokmen rodiny Kovaničovy, obsahem dalších statí je chronologicky členěný Život a dílo umělce. Kovanič vytvořil desítky a desítky medailí, bust, reliéfů, plastik i kreseb. Například prostory kyjovské radnice zdobí busta T. G. Masaryka, která vznikla pod jeho rukama, a také pamětní deska prvnímu řediteli gymnázia v Kyjově Josefu Klvaňovi, umístěná na budově gymnázia, je jeho dílem. Kovanič je rovněž autorem pamětní desky genetika Boumila Sekly na rodném domku v Bohuslavicích a pamětní desky armádnímu generálu J. S. Ingrovi v jeho rodném Vlkoši. Závěrečné kapitoly publikace patří vzpomínkám Hovoraňáků na umělce a člověka Kovaniče, který zemřel 28. března 1999, v nedožitých 88 letech.

Plastika V. A. Kovaniče.

„Nevím proč mě to baví, ale velmi se těším na ty chvíle, kdy mohu v klidu bádat v archivech na internetu a psát dokumentační texty. V archivech, zvláště těch kamenných, je spousta zajímavých informací, ale pokud je někdo nevytáhne a nezveřejní, zůstanou tam ležet zapomenuty,“ upozorňuje badatelka a dodává, že význam těchto dokumentů je důležitý i pro budoucí generace. Záměrně podává informace srozumitelným a čtivým způsobem, aby byly přístupné každému, široké čtenářské obci, a nejenom odborné veřejnosti.

Kniha Václav Adolf Kovanič je k dostání na Obecním úřadě v Hovoranech nebo v informačním centru města Kyjova.

Vilém FAMM vyměnil hospodu za psaní

Milan Kočička (nar. 1953) v současnosti píše pod pseudonymem Vilém FAMM. Své dětství a mládí prožil v Kudlovicích na Uherskohradišťsku, nyní žije ve Strážnici. 

  

Nestudoval český jazyk ani literaturu, neabsolvoval žádný kurz tvůrčího psaní. Maturitu si dodělal dálkově na strojnické průmyslovce. Knížky měl ale vždycky rád a vyprávět umí. Fantazie mu také nechybí. Případné pravopisné chyby opraví manželka, která jeho zálibě fandí. Milan Kočička alias Vilém FAMM totiž rád píše. Zvláště teď, když je v penzi. V jeho spisovatelském šuplíku jsou tři divadelní hry a tři knihy pro děti. Jednu z nich vydal vlastním nákladem.

Jakým způsobem píšete? Máte postavy a děj dopředu rozmyšlené v hlavě a pak to dáte na papír, nebo píšete intuitivně a příběh vzniká až ťukáním do klávesnice?

Jak píšu? První je nápad, a v případě knížky následuje osnova. Jednotlivé kapitoly pak doplním dějem. Používám vytvořené poznámky, které se mi hromadí a hromadí. Nápady a hlavně slovní obraty si zapisuji. Když se pak rozhodnu o něčem napsat, projdu prostě poznámky a odložím si to, co s daným tématem souvisí. Nevím už, kterou jsem to psal knížku, ale tuším tu první. Večer v posteli jsem dostal dva nápady. Ráno jsem se vzbudil a pamatoval jsem si jen, že jsem měl dva nápady. Za dva či tři dny se mi jeden z nich vybavil, ten druhý bohužel ne. Od té doby mi není zatěžko i v noci vstát a v knihovně učinit patřičnou poznámku. Ne vždy vše využiji, ale tenhle systém se mi plně osvědčil.

Vlastním nákladem jste za podpory své ženy v roce 2003 vydal knížku pro děti Objev samotáře. Jak dlouho jste na ní pracoval?

Manželka v počítači dohledala, že jsem začal v roce 2000, takže knížku jsem psal asi dva až tři roky. Ostatně, chodil jsem do práce, přispíval do novin a s psaním knihy zkušenosti veškeré žádné.

Objev samotáře je vaše prvotina?

Knížka je prvotina, ale ještě předtím jsem napsal jednoaktovku „Vok vu Urópi“ - Hovoříte evropsky?


K vašim divadelním hrám se ještě dostaneme. Hrdinou knihy Objev samotáře je dospívající chlapec Drápek, který se odloučí od svého kmenu a vydává se na objevnou cestu. Hoch se musí sám o sebe postarat. Příběh se odehrává v pravěku. Proč jste si vybral právě toto téma a prostředí dávné minulosti?

Protože jako kluk jsem měl rád Eduarda Štorcha a jeho Lovce mamutů. Příběh se odehrává v době kamenné.

Mně se kniha líbila, připadala mi čtivá. Myslíte, že by zaujala i současné malé čtenáře? Dnešní děti prý totiž vyžadují akčnost ve filmech a tím spíše i v knižních příbězích. Mohou si vaši knihu někde koupit?

Knížky jsem dříve dával do knihkupectví do komisního prodeje. Nějaké jsem věnoval coby honorář mladému ilustrátorovi Stanislavu Stonawskimu. Nyní nejsou nikde k mání. Mám knížky doma a čekají...

Co vás vedlo k napsání hry „Vok vu Urópi“ - Mluvíte evropsky? Povězte nám o ní víc. Jaký je děj?  

Jednoaktovka pojednává o zřízení organizace, která bude usilovat o ustavení jednotného uměle vyvinutého jazyka v celé Evropě. Děj se odehrává kde jinde, než v hospodě. Tři, řekněme přátelé, objevují svět a chtějí se bít za jeho záchranu. Babylon jazyků proměnit v jeden mezinárodní, nejlépe nově vytvořený, protože ten nikoho neupřednostňuje, neznevýhodňuje, je takříkajíc nadstranický. Naopak kralující angličtina vkládá do rovnosti nerovnost a není tedy jazykem, ale je nad jazyky. Hra končí tak, že přátelé se dohodnou, že založí organizaci, která bude usilovat o ustavení jednoho společného jazyka. Je zde doporučení, že kus může pokračovat zapojením diváků do diskuze...

Měla jsem možnost číst i vaši dramatickou pohádku, řekla bych nejen pro děti, Zapomenutý Kleofáš. O čertu, který se polidští. Musím říci, že mne to bavilo. O čem je vaše třetí hra?   

Třetí hra Drápelice Drápenatá je o chudém království, kde se vodník chce ženit, a to přímo za princeznu. Opomíjí vílu, ale Honza nakonec vše napraví. A má plán, jak z chudého království učinit království šťastné a bohaté.  

Šikovný Honza… jak se koneckonců na pohádku patří. Ke kterému svému literárnímu dílku máte nejsilnější vztah?
O tom jsem dosud nepřemýšlel. Z knížek to bude Tajemství Velkého vozu, ne ani tak pro husitskou tématiku, ale protože jsem tam vtiskl, myslím si, svůj prožitek. V létě, když nad námi je hvězdná obloha, ze svého bazénu vzhlédnu k Velkému vozu. Tma, a já čekám, kdy se otevřou dveře a maminka zavolá, kde že to jsem a ať jdu domů k večeři. Zkrátka místo dvora ve Strážnici jsem doma v Kudlovicích na Uherskohradišťsku. Za té tmy celkem hezký pocit.

Knížka sice nevyšla, ale vy jste mi text poslal. I v Tajemství Velkého vozu je hrdinou mladý hoch Drápek. Spolu s husity táhnou na město Kyjov nebo na Velehrad. Dostanou se až do Mekky husitů, do Tábora. Odkud jste čerpal znalosti regionálních dějin? Nebo je to čirá fantazie?

V Tajemství Velkého vozu jsem se držel historie. Nejvíce jsem čerpal z publikace Boží bojovníci Dr. Rudolfa Tschorna či Nedakonický Tábor a husitská Morava historika Josefa Války. Nu a potom nastoupila fantazie. O šlechticích víme mnohé. Osudy prostých lidí nejsou zaznamenány, ale já se pokusil věc napravit.

Prozradíte něco i o své třetí knize?

Poslední knížka se jmenuje Tajemný úplněk. Je to knížka pro děti o zlatém pokladu v Kudlovicích. Víc o ní říkat nebudu, je to totiž jediné moje dílo, které jsem nezveřejnil. Chtěl bych ho věnovat jenom těm nejbližším.

Čím se zabýváte v současné době?

Sbírám materiál na knížku z období Cyrila a Metoděje, tentokrát Drápek bude žít v osadě Strážnice. Blízko křesťanských Mikulčic či Sadů. Nejsem ještě rozhodnut o přesném časovém vymezení. Osnovujsem si již vytyčil, ale stále cítím, že mi ještě něco schází. 

Napsal jste také Slovácký deník, své vzpomínky na dětství, které vycházely v regionálním tisku. Svérázné úvahy na aktuální témata publikujete v posledních letech v internetovém periodiku Krajské listy. Příležitostně píšete i poezii. Je pro vás psaní potřebou, nebo spíše zábava?

Jak jsem kdesi už řekl, našel jsem si psaní namísto hospody, protože alkohol mi nedělá dobře. Takže spíše zábava. Bohužel „nejsem ve správný čas na správném místě“, tudíž moje literární tvorba zůstává víceméně v šuplíku, kromě Objevu samotáře tiskem nic nevyšlo. Ani moje divadelní hry, přestože to vypadalo nadějně, zatím realizovány nebyly. Soubor, který měl hrát „Vok vu Úropi", se rozpadl. Další soubor dává přednost vlastní tvorbě. Jedno oslovené kamenné divadlo spočítalo, jak velké je obsazení hry, a pak již nemělo zájem.

Vaším snem bylo mít celou místnost zařízenou jako knihovnu. To se vám splnilo. Vystavujete tam i svou sbírku starých budíků. Sbíráte ještě něco dalšího?

Mám ještě pár telefonů či žehliček, staré televize a rádia i nějaké artefakty připomínající socialismus. Dvě žehličky po stařence s jednou rukojetí, která se předělávala. Vzpomenu, a vidím nejenom sebe na Šarovech v kuchyni, kde stařenka žehličky zhřívá na kamnech a pak jednou žehlí, zatímco ta druhá bere teplo z plotny kamen.

Krajkářky vystavují v muzeu

Vánoční stromek zdobený krajkou.

O tom, že krajkou se dá vyjádřit všechno, se mohou přesvědčit návštěvníci kyjovského muzea. Do 27. února je zde k vidění výstava Rok v krajce, kde zkušené krajkářky Pavlína Lejsková a Jana Špačková předvádí své výrobky z paličkované krajky. Obě se této zálibě věnují už dvacet let.

Výstavní sál je pomyslně rozdělen na čtyři roční období. Jaro představují barevné paličkované kytičky a velikonoční vejce, léto nás volá modrou krajkou do mořských dálek a obdivovat můžeme i krásu paličkovaných slunečnic a rudých máků. Podzimní koutek zdobí nejrůznější druhy paličkovaných listů i slet malých čarodějnic v krajce. Vánoce se nám připomínají naparáděným stromečkem a krajkovými anděly. „Dále tam uvidíte brože, přívěsky, náušnice, náramky, aplikace na kabelkách i na šatech, dámské kloboučky – fascinátory,“ dodává Pavlína Lejsková s tím, že zajímavá je také kombinace krajky se dřevem, kamenem a dalšími materiály. Paličkování je pro ni ten největší odpočinek, zvláště v této covidové době, která řadě forem zábavy nepřeje a většina z nás zůstává delší dobu v pohodlí a bezpečí domova.

Na vernisáži zazněl houslový koncert Čtvero ročních dob od A. Vivaldiho a úvodní slovo si vzala historička Věra Colledani, pracovnice muzea, která má k ručním pracím silný osobní vztah. Návštěva byla početná a stále přicházejí lidé, aby na chvíli zapomněli na všední starosti dne a pokochali se jemnou krásou a bohatostí motivů paličkované krajky. 

Paličkované výrobky Pavlíny Lejskové a Jany Špačkové.

Kyjov je ve třídění odpadu jednička. A Hovorany také

Region – V soutěži „My třídíme nejlépe“, kterou vyhlašuje Autorizovaná obalová společnosti EKO-KOM, a.s., pod záštitou Jihomoravského kraje, zvítězil ve své kategorii měst nad 10 000 obyvatel Kyjov. Loni byl druhý. Populární soutěž se konala už pojedenácté.

Do soutěže se zapojilo 670 obcí a měst Jihomoravského kraje. Hodnotila se vykazovaná data v systému EKO-KOM, především množství vytříděných odpadů na jednoho obyvatele a počet tříděných komodit na území jednotlivých obcí a měst. Výsledky byly hodnoceny za období od 4. čtvrtletí 2020 do konce 3. čtvrtletí minulého roku.

Obec Hovorany v soutěži obhájila loňskou zlatou příčku v kategorii obcí do 10 000 obyvatel, druhé jsou Čejkovice, Šardice jsou v této kategorii na pátém místě. Obec Nenkovice, která má méně než 500 obyvatel, obsadila v krajské soutěži ve své kategorii stříbrnou pozici, stejně jako v roce 2020.

Vítězné obce ve všech kategoriích si odnesly věcné ceny a také motivační příspěvek na podporu odpadového hospodářství ve výši 30 tisíc korun. Druhé místo bylo oceněno 20 tisíci a za bronzovou příčku náležela odměna 10 tisíc korun.

„Na jednoho obyvatele Jihomoravského kraje připadlo v loňském roce 21,2 kg vytříděného papíru, přesně 14,8 kg plastů, 14,3 kg skla, 12,9 kg kovů a 0,2 kg nápojových kartonů. Celkově se jedná o 63,4 kg v přepočtu na jednoho obyvatele kraje, což je meziroční mírný nárůst o 2,3 kg oproti roku 2019. Celkové výsledky kraje zůstávají sice mírně pod celorepublikovým průměrem, z dlouhodobého pohledu je ale důležité, že vytříděné množství využitelných složek odpadů z domácností v kraji každoročně narůstá,“ zdůraznila Martina Filipová, ředitelka Oddělení regionálního provozu společnosti AOS EKO-KOM.

Pro město Kyjov bylo první místo v soutěži příjemným překvapením, protože meziroční srovnání vykazovalo mírné zhoršení v poměru separovaného a směsného odpadu, který skončil v černých kontejnerech. Odpadu, především papírových kartonů a obalových fólií v „době covidové“ přibylo, protože lidé výrazně častěji využívali zásilek z internetových obchodů. Modré a žluté kontejnery byly tak často přeplněné. Podobná situace nastala však i v ostatních městech a obcích.

I když ani v Kyjově není odpadové hospodářství ideální, město se snaží podmínky pro separaci odpadu, ve spolupráci s Ekorem, meziročně zlepšovat. Přibývá komodit, které je možné vytřídit - použitý olej, plechovky, průběžně roste i počet nádob na tříděný odpad. Častější svoz by znamenal vyšší náklady, proto rozšíření kyjovského ekodvora vidí radní jako klíčový předpoklad pro uvolnění kontejnerových nádob ve městě.

„Nový sběrný dvůr bude na stejném místě jako ten stávající, ale dojde k jeho přestavbě a rozšíření. V tuto chvíli čekáme na vypsání příslušného dotačního titulu. Akce bude hrazena z dotačních peněz, ale zcela jistě tam bude finanční spoluúčast města,“ upřesnil mluvčí města Filip Zdražil.

Odpadové hospodářství v Kyjově bylo také tématem dotazníku, který vyplnily na webových stránkách města asi čtyři stovky respondentů. Výsledky se v současné době vyhodnocují, město je využije ke zpracování Strategie udržitelného rozvoje odpadového hospodářství. Cílem je optimalizovat nakládání s odpady ve městě. 

Kontejnery na tříděný odpad bývají často přeplněné. (Foto: internet)

Podle dostupné statistiky v roce 2020 73 procent obyvatel ČR aktivně třídilo odpady a 76 procent obalů bylo vytříděno a předáno k využití nebo recyklaci. Každý Čech separoval průměrně 66,8 kg odpadů - papír, plasty, sklo, nápojové kartony, kovy.

Na nemocnici v Kyjově Ježíšek nezapomněl...

Jak ukazují průzkumy veřejného mínění, vlivem pandemie covid-19 stoupla prestiž povolání zdravotníků, jejich práce se zviditelnila a mnoho lidí jim vděčnost a ocenění prokazuje nápaditými dárky a pozornostmi. To platí i pro kyjovskou nemocnici. Zvláště o vánočním čase zdravotníky čekalo nejedno příjemné překvapení.

Veronika Svobodová v Kafe La Vera.

V neděli 19. prosince ráno si personál urgentního příjmu mohl dopřát bohatou snídani, kterou připravila majitelka Kafe La Vera Veronika Svobodová. Jednalo se o pět sladkých a pět slaných talířů doplněných kapučínem. Právě na snídaně se majitelka kavárny v Moravské uličce v Kyjově specializuje. Otevřeno má už od půl deváté ráno. „Nabízíme klasická míchaná vejce, velkou anglickou snídani Kafe La Vera, zajímavá vejce Benedikt, která jinde v Kyjově nejsou k dostání, ovesnou kaši s oříšky, avokádový chléb, French toust...“ vyjmenovává dobroty a dodává, že sezónně menu obměňuje. Kavárna funguje už druhým rokem. Majitelka podniku vystudovala obor Ekonomii a management na vysoké škole, ale vždycky ráda vařila a kavárna je pro ni splněným snem. „Po otevření byla velká návštěvnost. Lidé byli zvědaví, co je tady nového. Ale další vlna koronaviru nám to pokazila. Zákazníci nás podporovali, kupovali kávu, sendviče a obložené croissanty s sebou. Kavárna i sortiment jsou zaměřeny také na maminky s dětmi a současná opatření jsou problém, protože hodně maminek, které třeba kojí, nejsou očkované, takže o tuto část klientely jsem přišla. Je to složité,“ dodává Veronika, která to ale rozhodně nemíní vzdát. A v souvislosti se snídaní pro zdravotníky zmiňuje Richarda Sedláře z firmy Dotace Sedlář, který akci zorganizoval a podpořil.

Pravidelnou dárkyní kyjovské nemocnici je paní Pavla Zálešáková z Dubňan. Tentokrát společně s panem Janem Zahrádkou věnovala zdravotníkům čerstvě praženou kávu z Pražírny Kyjov a připojila tento vzkaz: „Zdravotníkům jako projev vděku a úcty k jejich náročné práci posíláme 25 kg čerstvě napražené voňavé kávy na povzbuzení. Děkujeme! Držte se.“

Sváteční vánoční atmosféru v nemocnici mohli pracovníci vytvořit i díky státnímu podniku Lesy ČR, který daroval, stejně jako vloni, vánoční stromky. „Jeden, ve vestibulu dětského oddělení, krásně ozdobili naši malí pacienti s herními asistentkami. Druhý jsme postavili ven a pod něj rozsypali dobroty pro zvířátka, kterých v nemocničním parku žije spousta. Děkujeme podniku Lesy České republiky, na Vánoce jsme připraveni,“ objevil se radostný vzkaz na facebooku nemocnice. A pod ním poděkování také manželům Vašíčkovým z Dubňan, kteří dodali už druhý vánoční stromeček včetně výzdoby. „Ten první dělá parádu na rehabilitačním oddělení nemocnice Kyjov a další přibyl na přetíženém oddělení ARO,“ upřesnili zdravotníci.

Ozdobený stromeček přispěl ke sváteční náladě na oddělení. (Foto: facebook Nemocnice Kyjov)

„Ne všichni mají tu možnost v klidu a pohodě prožít vánoční svátky. Poslední náš letošní výrobek - vánoční stromek jsme se rozhodli věnovat těm, kteří to nyní nemají jednoduché. Těm, kteří v Nemocnici Kyjov na oddělení ARO pečují o ty nejtěžší případy pacientů s onemocněním Covid," píše dárce na své facebookové stránce Miroslav Vašíček, dárky, dekorace, restaurace. Další milý vzkaz doplněný o sladkosti a pochutiny do kyjovské nemocnice poslal generální ředitel Generali Česká pojišťovna Roman Juráš.

Hudební skupina LORD ze Strážnicka se rozhodla využít pandemickou situaci způsobenou koronavirem. Protože došlo k utlumení veškeré umělecké činnosti v naší zemi, měli dost času dát dohromady jedenáct skladeb na své debutové album Važ si přátel. Výtěžek z prodeje CD ve výši 30 tisíc korun se kapela rozhodla věnovat dětskému oddělení kyjovské Nemocnice.

Není to vyčerpávající výčet, milých pozorností a darů se nemocnici dostává opravdu v hojné míře, a to zaslouženě. Na závěr zmíníme ještě alespoň sbírku „Daruj hračku, daruj radost“ v prodejnách hraček Wiky. Zákazníkům zde nabízeli v předvánočním čase možnost k zakoupenému zboží přikoupit něco navíc pro děti v dětských domovech, kojeneckých ústavech a v nemocnicích. Díky štědrosti nakupujících se v připravených boxech objevila spousta dárků, z nichž se část dostala i na dětské oddělení Nemocnice Kyjov. Malí pacienti tak mohli mít radost z krásného Ježíška, který jim pomohl aspoň na chvíli zapomenout, že vánoční čas netráví doma v kruhu svých nejbližších.

V Kyjově začalo očkování dětí

Ve středu 5. ledna zahájila Nemocnice Kyjov očkování dětí ve věku 5 až 11 let proti nemoci Covid-19. Vakcína Pfizer junior obsahuje třetinovou dávku účinných látek ve srovnání s klasickým sérem. Očkování této věkové kategorie bude probíhat vždy ve středu, kapacita je asi 40 dětí. Nezletilé musí do očkovacích center doprovázet alespoň jeden zákonný zástupce, nejčastěji rodič.

Ke konci minulého týdne v době redakční uzávěrky leželo na oddělení ARO v Nemocnici Kyjov 8 covid pozitivních pacientů a 4 na covidové JIP stanici interního oddělení. Na standartních lůžkách infekčního oddělení bylo hospitalizováné 19 nemocných s covid-19. Celkem se tedy jednalo o 31 osob.

 

Sklo se dá recyklovat donekonečna

Sklárně Vetropack Moravia Glass se v roce 2021 podařilo významně navýšit podíl střepů při výrobě skla. Sklo se jako jediný materiál dá recyklovat donekonečna bez ztráty kvality. Použití vytříděného skla významně snižuje energetickou náročnost výroby a šetří tak životní prostředí.

Vedle sklářského závodu v Kyjově patří ke švýcarské společnosti Vetropack Holding sklárny v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Chorvatsku, Slovensku, na Ukrajině a nově také v Moldavsku. Ve všech závodech skupiny Vetropack činil průměrný podíl odpadního skla v minulém roce 53%. „Dostupnost vysoce kvalitního odpadního skla je velkým problémem, v mnoha zemích je míra sběru nižší než například ve Švýcarsku nebo Rakousku. O to větší máme radost z toho, že jsme se množstvím střepů ve výrobě vloni přiblížili švýcarským kolegům, kteří třeba v roce 2020 dosáhli 82%,“ říká Miroslav Horký, vedoucí recyklingu a laboratoře Vetropack Moravia Glass.

Sklárna Vetropack Moravia Glass disponuje nejmodernější recyklační linkou, která zpracuje cca 110 000 tun střepů ročně. Od počátku roku 2021 rozšířila provoz na recyklační lince na tři směny. Možnosti má sklárna značné, ale nedostává se jí v současnosti dost střepů pro svou výrobu, které je nucena dovážet ze zahraničí. V současné době je u nás návratnost střepů 67%. Ve Švýcarsku je to dokonce přes 90%. Kvalitně upravené střepy představují úsporu základních surovin a zároveň umožňují zvýšení podílu střepů ve sklářském kmenu, což se příznivě projevuje na snížení spotřeby energií tavicích pecí a snížení emisí CO2. V ideálním případě se je nový skleněný obal vyrobený až z 98 procent ze střepů.

Kyjovská sklárna využívá bílé i barevné střepy. Z bílého skla tradičně vyrábí sklenice na konzervování, které dodává celé řadě zákazníků v Česku i Evropě. Další významnou položku představují lahve na víno a sortiment doplňují lahve na tvrdý alkohol a nealkoholické nápoje. Z barevného skla vyrábí převážně lahve na pivo a víno. 

Výrobní linka na obalové sklo. (Foto: web Kyjova)

Sklárna Vetropack Moravia Glass děkuje všem, kterým není lhostejné naše životní prostředí a použité sklo vytřídí do zeleného nebo bílého kontejneru.