Oči jsem měl pro to vždycky, říká majitel jedinečné sbírky krojů Ladislav Lunga

Milotice – V rodinném domě Lungových v Miloticích žilo od začátku více generací společně. „Když mi bylo pět let, nebylo místo ve školce, a tak mě hlídali stařenka,“ vypráví dnes sedmapadesátiletý Ladislav Lunga. „Stařenka Kristýna Lungová vyšívali kroje. Měli zlaté ruky. Díval jsem se jim pod prsty a aby mne stařenka zabavili, dali mi taky nějaké vyšívání,“ popisuje pan Ladislav svoje první krůčky v technice ruční práce, kterou si později osvojil. Jeho hlavní zálibou je ale sběratelství krojových součástí. 

Tento fěrtúšek Ladislav Lunga vyšil pro svou ženu.

„Ženil jsem se v roce 1985 a měli jsme velkou krojovanou svatbu, se všemi lidovými zvyky. Moje nastávající měla také vztah k národopisu,“ přibližuje Lunga, který od dětství chodil do slováckého krúžku. Ten vedl jeho otec. Rodinné prostředí ho tak přirozeně přivedlo k jeho zálibě. Kroje pan Ladislav sbírá už téměř třicet let a jeho sbírka čítá úctyhodných 2 500 kusů. „Když už člověk něco dělá, tak to má dělat s plným nasazením,“ vyhlašuje svoje krédo. Zatímco období kolektivizace 50. a 60. let národopisu nepřálo, velký zájem o kroje a lidový oděv ve společnosti nastal s počátkem druhého milénia. V té době měl už Lunga bohatou sbírku. Hodně krojů zachránil z pozůstalostí, ale i tak podle něj řada pokladů navždy zmizela. „Než bych si kúpil nové polobotky, tož to si radši kúpím fěrtúšek,“ poznamenává s úsměvem. Zájem má hlavně o staré i poškozené kusy lidového oděvu, svou zručností je dokáže obnovit tak, že získají zpět svůj dřívější lesk a jsou zase jako nové. „Některé kousky povstaly z popela,“ potvrzuje. Už roky spolupracuje s několika zkušenými vyšívačkami z okolí. Jedním ze současných trendů v oblasti tradičního oděvu je návrat k historicky starší vrstvě krojů a vytváření jejich rekonstrukcí. 

Lidový kroj v sobě skrývá po generace koncentrovanou zručnost, kvalitu provedení i materiálu i nebývalou krásu.

Sběratelský duch a záliba v historii prostupuje celý dům Lungových, krojům je vyhrazena speciální místnost. Fěrtúšky, turečáky, vlňáky, jupky, pávky, kordulky, košule a nohavice jsou pečlivě naskládány ve velkých šuplících starobylých komod, v malované truhlici a pověšené ve skříni. Vše perfektně čisté, vyspravené a vyžehlené. Až z té nádhery přechází zrak a tají se dech. Nejstarší kousky pocházejí z konce 18. století. „I kroj se měnil, každá generace měla svůj. Byl v tom život a pravidla nebyla nijak striktní,“ upozorňuje znalec národopisu Lunga. Zajímá ho především kroj jižního a severního Kyjovska. O vyšívanou krásu se příležitostně rád dělí s jinými. Kroje vystavoval v zámeckých prostorách v Miloticích i jinde v regionu, také na veletrhu Sběratel v Olomouci, v Diecézním muzeu v Brně, před několika lety přijal nabídku na prezentaci krojů v Praze v prostorách Senátu. Jeho sbírku přijela natočit Toulavá kamera i Folklorika.

Teplé, výšivkou zdobené vlňáky.

Do kroje se obléká při slavnostních příležitostech celá rodina Lungových, včetně dcery Kristýny, která žije se svou rodinou v Praze. „Nikdy se nesmíš stydět za to, odkáď si,“ připomíná jí otec. Ke každému kroji se váže příběh, který sběratel nezapomene. O své sbírce má dokonalý přehled, je to pro něj srdeční záležitost. Schraňuje také staré fotografie krojů a pamatuje si jména a dokonce i datum narození těch, kteří jsou v krojích nastrojeni. Osobně je nebo jejich potomky znal a měl k nim vztah. „Choďte v tem a opatrujte to,“ kladly mu na srdce tetičky, který si kroj často vlastníma rukama vyšily nebo ho zdědily po svých předcích. „Tak se teho závazku držím,“ uzavírá Lunga.