pátek 8. března 2019

Řetízek, krátký sloupek, dlouhý sloupek… pro starší „abeceda“, pro mladé - „Amerika“...

Kyjov - Výstavu háčkovaných modelů v kyjovském muzeu doplňují kurzy háčkování a pletení pro veřejnost, které se konají v sobotu dopoledne pod vedením Pavlíny Lejskové. Kapacitu deseti kurzistek se podařilo naplnit beze zbytku. Přišly úplné začátečnice, ale i ženy, které už mají s háčkováním zkušenosti a chtějí zde načerpat novou inspiraci.

Hana Kachlíková je v háčkování začátečnice.
„Já háčkuju dnes úplně poprvé,“ přiznává třicetiletá Hana Kachlíková, která přijela i se svou kamarádkou až z Brankovic. Prostředí kyjovského muzea pro ni není nové, už tu několik dílen absolvovala a oceňuje příjemnou přátelskou atmosféru i příznivé ceny kurzů. Stejně jako pětadvacetiletá Adéla Dubná ze Sudoměřic, která si ruční práce oblíbila. „Základy háčkování mne naučila mamka, ale tady bych si chtěla svoje dovednosti rozšířit,“ podotýká.

Nejmladší účastnicí praktického školení byla jedenáctiletá Alice Paulíčková z Kyjova, která se věnuje také paličkování. Přišla se starší sestrou Lucií, jež držela háček v ruce poprvé. „Je to náročná práce a obdivuji lidi, kteří se tím snaží živit,“ poznamenává čtyřiadvacetiletá Lucie.

Marie Kopecká háčkuje od dětství.
Dvaasedmdesátiletá Marie Kopecká ze Žeravic si spočítala, že vyšívání ubrusu plným stehem jí zabralo 800 hodin. Ruční práce má ráda. Háčkovat se naučila už v dětství. Když jí bylo deset let, onemocněla se srdíčkem a tři měsíce strávila v brněnské nemocnici. „Nesměla jsem vstát z postele a děvčata, co ležela kolem, mne to naučila. Háčkuje se pravou rukou, levá ruka jenom úplet drží, takže mi to lékaři povolili. Od té doby háčkuju pořád dál… už jsem to naučila i své vnučky,“ usmívá se Marie. Protože občas i plete, ulehčuje si práci tak, že si pod ruce podkládá polštář. Zkušenosti s háčkováním měly i další přítomné ženy zralého věku, háčkují dokonce andělíčky nebo obaly na velikonoční vajíčka či šatičky pro malou vnučku. 

„Samozřejmě, nejrychleji se člověk naučí háčkovat či plést v dětském věku, pro starší generace to byla samozřejmost, ale to se za posledních třicet let změnilo,“ říká Pavlína Lejsková, která je aktivní i v  kroužku paličkování. „Těší nás, že se v poslední době zájem o ruční práce pozvolna vrací, o čemž svědčí i zájem o kurzy, které pořádáme,“ doplňuje pracovnice muzea Věra Colledani.

Věra Colledani se inspiruje knihou.







Žádné komentáře:

Okomentovat