„Hnacím motorem byl obrovský zájem lidí o knihy,“ říká Jan Bůžek, majitel knihkupectví

Knihkupectví  na náměstí v řádku vedle kostela bylo „vždycky“, už za komunistů. Počátkem devadesátých let zde  zahájili své podnikání manželé Bůžkovi z Kyjova. Pamatuji si z té doby, že krám byl často plný nejen knih, ale také lidí. To už se teď nestává a ani já už tak často do prodejny nezavítám. Přesto oceňuji, že se knihkupectví drží, i když jak říká jeho majitel Jan Bůžek - „dobře už bylo…“

Vraťme se v čase zpátky o celé čtvrtstoletí. Jak vznikl nápad, že se budete se svou paní po revoluci věnovat  prodeji knih?

Knihkupectví nebylo nějakým naším snem. Ale v osmdesátých letech jsme se pohybovali v církevním disentu, tajně se scházeli po bytech a mimo jiné si půjčovali nebo kupovali knihy s náboženskou tématikou, které se do republiky nějakými cestičkami přece jen dostaly. Ke konci osmdesátých let už toho bylo celkem dost. Když se v roce 1990 uvolnila cenzura, nastal velký hlad po knihách, které po čtyřicet let nemohly vycházet.

 Byla to moje manželka, která dala výpověď v tehdejších Potravinách a pronajala si na náměstí jednu místnost cca 10 m2 (bez vody a WC). Já jsem jí pomohl posvážet z okolních far Bible a ostatní tam ukrývané knihy. Vlastnoručně jsem  vyrobil nápis „Náboženská literatura“, a když se zastavil  P. Zouhar, hodonínský děkan, aby nám dal požehnání, mohla  zahájit prodej. Tak vznikl na začátku listopadu 1990 jeden z prvních soukromých obchodů v Kyjově. Brzy se k nám přidala její kolegyně a rozjely to. Prováděly také první kopírování listin pro veřejnost. Pamatuji si, když jsem vyřizoval plyn do této prodejny s názvem „Náboženská literatura“, úřednice jen nevěřícně povzdechla: „To už se může?“

Brzy jste se ale s obchodem přestěhovali do svého současného působiště.

Když v roce 1991 získala moje matka v restituci dům, ve kterém sídlilo několik let knihkupectví n.p. Kniha, stáli jsme před rozhodnutím, zda držet v cizím domě malou nevyhovující prodejničku nebo jít do toho naplno a provozovat normální knihkupectví. Dopadlo to tak, že jsem i já dal v roce 1992 výpověď v zaměstnání a pustili jsme se do práce.

V té době jsem měl, troufám si říct, docela dobrý přehled o tom, co vychází v oblasti duchovní literatury, některé vydavatele jsem znal osobně, ale s ostatním jsme měli zkušenosti minimální. Bylo třeba zvládat legislativu, učili jsme se za pochodu, ale to platilo i o vydavatelích a distributorech. Naštěstí jsme měli několik přátel, kteří nám občas vypomohli radou nebo půjčkou. Hnacím motorem pro všechny byl ohromný zájem lidí o knihy, vždyť čtyřicet let totality lidi řádně vyhladovělo.

Jaké knížky se tenkrát nejlépe prodávaly? Byl hlad po křesťanské duchovní literatuře, kterou i dnes stále nabízíte?

Z počátku se nejvíce prodávaly Bible, zejména ilustrované. Těch jsme opravdu prodali několik metráků. Vozil jsem je ve Škodě 105, napěchované až po střechu, divím se, že se mně nic nestalo, když jsem musel prudce zabrzdit. Bylo to možná tím, že ty stopětky nebyly nijak bujné a moc nebrzdily.

Takzvanou „jugoslávskou“ bibli brzy nahradily bible jiné. Mívali jsme šest až osm různých ilustrovaných, dále docela nákladně vyvedené doprovodné knihy k Bibli.  Velmi brzy se dostala na pulty i ostatní duchovní literatura, do té doby potlačovaná. Velký zájem byl i o vysekávané betlémy, kalendáře a devocionálie (drobné předměty k povznesení zbožnosti věřících, pozn.red.).

Další vyhledávanou oblastí byly knihy zakázaných autorů. Seifert, Renč, Kundera, Lustig, Zahradníček, Škvorecký, Solženicyn, Hejdánek, Havel, Hutka, Jirous, Hrabal, Uhde..., a desítky dalších, na které si už nevzpomenu.

Jak to vypadalo s  literaturou pro děti?

Knížky pro děti byly a jsou kapitolou samou pro sebe. Místo několika titulů jich bylo najednou několik set. Zákazník stál před problémem, kterou vybrat. Kdysi těsně po Vánocích jedna zákaznice ohrnovala nos, že máme malý výběr. Dal jsem si tu práci a spočítal, že jsme i po vánočním výprodeji mohli nabídnout 75 různých titulů! Některým lidem se prostě nezavděčíte.

Můžete srovnat prodejnost  v devadesátých letech,  a dnes? Kdy se vám nejlépe podnikatelsky dařilo?

 Největší knižní boom byl v polovině 90. let. Tehdy vycházelo několik set titulů denně! Samozřejmě jsme si mohli dovolit mít jen zlomek tehdejší produkce, ale i tak toho bylo dost na uživení a mohli jsme mít i čtyři zaměstnance. Jak se dalo předpokládat, trh se pomalu nasycoval, zájem zákazníků opadal a nakladatelství i knihkupectví začala zanikat. I v Kyjově bylo v té době čtyři až pět knihkupectví.

Je známo, že u nás stále vychází velký počet knižních titulů, ale v malém nákladu. 

Pro ilustraci: V roce 1992 vyšel Ruský týden F.R.Čecha v nákladu 250 000 kusů, později ještě další vydání a vše se prodalo. Dnes je považován titul za úspěšný, pokud se rozprodá náklad 300 kusů.

Myslíte, že lidé dnes méně čtou nebo vše válcuje prodej knih přes internet, případně e-knihy?

Panta rhei, vše je v pohybu, prohlásil kterýsi řecký filosof. Nové technologie zasahují do všech částí našeho života, pochopitelně i do této oblasti. Lidé asi méně čtou, ale že by kniha zanikla úplně, o to strach nemám. Tak jako nezanikl rozhlas po příchodu televize, jako nezanikl biograf po nástupu DVD, nezanikne ani klasická kniha po nástupu internetu či e-knihy.

Jakou výhodu nabízí kamenný obchod oproti prodeji na internetu?

Je pravda, že velká část knižního trhu se přesunuje na internet. Ale vždycky zůstane zákazník, který potřebuje poradit, zákazník, který si chce povykládat. Zákazník, který si nezapamatoval ani název, ani autora, natož nakladatele, ale přesto knihu chce. To je naše parketa.  Není úplně běžné, aby knihkupci pracovali i se staršími tituly. My to děláme. Naši zákazníci chápou, že nemůžeme mít všechno,  ale pokud je titul v distribuci u některého z našich dodavatelů, rádi mu ho objednáme. Ještě před pár lety to bylo  do druhého dne, nyní, jak distributoři krachují, je to obvykle do týdne, do čtrnácti  dnů.

Mění se  struktura poptávky? 

Struktura poptávky se samozřejmě mění. Souvisí to s nasyceností trhu, ale i s tím, jak se mění společenské klima.

Kyjov je  maloměsto, což se projevuje mimo jiné tím, že o novinky projevují lidé zájem většinou tak půl roku po vydání. Nejednou se stalo, že nám kniha ležela několik měsíců na pultě bez povšimnutí, a začala se prodávat až v době, kdy byla ve skladech rozebraná a nebylo možné ji doobjednat.

Které žánry jsou v současnosti nejžádanější?

Mezi nejžádanější žánry u nás patří kuchařky, detektivky, fantasy, válečná literatura, záhady a knihy pro děti. Od samého začátku se snažíme podporovat také regionální vydavatele a autory, kterých je poměrně dost. Sérii titulů o Chřibech jsme prodali několik set, knížky Evžena Bočka, kastelána milotického zámku, bych neváhal označit za u nás nejprodávanější knihu roku 2016.

Dostanu ve vašem knihkupectví koupit například i učebnici?

Učebnice je kapitola sama pro sebe.  Poté, se MŠMT zrušilo závazné osnovy pro jednotlivé typy škol, začal učebnice vydávat každý, kdo si troufl získat doporučení ministerstva. Každá škola, později každý učitel začal učit podle jiné učebnice, což vedlo k tomu, že bylo potřeba mnoho druhů učebnic v nepatrných nákladech, které často produkovali lidé bez zkušeností a vize do budoucna. Jenže učebnice není bulvární škvár, který již zítra bude nahrazen jiným. Učebnice vyžaduje promyšlenost na několik let dopředu. Důsledkem této roztříštěnosti bylo, že velké nakladatelské domy musely rozpustit týmy odborníků, kteří na učebnicích dosud pracovali, a učebnicový trh se téměř zhroutil. Dnes není výjimkou, že škola okopíruje starou učebnici a dá jeden potřebný list  dvojici do lavice. Je pak náhoda, že aktuální srovnání vědomostí žáků devátých tříd je mnohem horší ve srovnání s deváťáky, kteří opouštěli školu před patnácti lety?

Jak se zvedl prodej knih o uplynulých Vánocích?

 Letošní vánoční trh byl u nás srovnatelný s tím loňským. Žádné významné navýšení prodeje jsem nezaznamenal.

Jde ve vašem případě o  rodinný podnik, nebo máte i další placené zaměstnance?

 Jak jsem uvedl výše, v dobách největšího rozmachu jsme kromě sebe zaměstnávali ještě čtyři zaměstnance. To už dnes není možné. Dnes pracuje v prodejně pouze manželka a syn, já se věnuji administrativě, účetnictví a daním a mimo to jsem se vrátil k původní inženýrské práci a provádím výpočty v oblasti energetiky. Zkrátka – dobře už bylo.

Jak se během uplynulého čtvrtstoletí  změnil způsob práce ve vašem obchodě?

Způsob práce se změnil zcela zásadně. Zatímco dříve dorazilo před obchod každý den i několik distributorů s knihami na autě, dnes již knížky nevozí nikdo. Poslední toho nechal k 31.12. 2016.

Dnes probíhá veškerá komunikace s distributory i nakladateli po internetu, dodávky pak PPL (Professional parcel logistic, pozn.red.) či podobnými cestami.

Dovedete odhadnout, kolik titulů knih vám za uplynulých šestadvacet let prošlo rukama?

 To dokážeme odhadnout docela dobře. Vedeme si podrobnou databázi titulů. Připočteme-li první tři roky bez počítače, můžeme říct, že nám za čtvrt století prošlo rukama skoro 60 000 titulů.

           

Jaká opatření by podle vás mohla pomoci, abyste se na trhu udrželi, případně se prodej knih zvedl?

Našemu drobnému podnikání nejvíc škodí přebujelá státní byrokracie, neustálé zvyšování počtu výkazů, neustále se měnící daňové zákony. Vytváření společenského klimatu, kde je živnostník chápán jako příživník a podvodník. Občas to slyšíte i z úst ministra. Zákon o dani z příjmu, jeden z klíčových zákonů pro podnikání, byl od roku 1992 změněn cca dvěstěkrát. Přitom soukromé podnikání je regulováno desítkami právních předpisů.

Byl jsem u toho, když se v Kyjově rozjíždělo v roce 1991 soukromé podnikání. Tenkrát stačilo, aby občan oznámil úřadu, že bude provádět nějakou činnost. Radnice se vyjadřovala pouze k tomu, zda jeho činnost nenarušuje životní prostředí. Kdybych měl začínat s podnikáním dnes, asi bych do toho nešel.

Politici na živnostníky nepamatují?

Politici mají plnou pusu podpory podnikání pouze před volbami. Následující den po volbách již vymýšlejí, jak lidem co nejvíce znepříjemnit život. Nové formuláře, nové daně, nová omezení. Poplatky autorům, poplatky hudebníkům, poplatky zvukařům!  Zákony na podporu udavačství. Brzy budeme odvádět poplatky elektrikářům, sekretářkám a společnicím, které mají přece zásadní vliv na výkon umělců. A víte, že v daňových zákonech je u nás uplatňována presumpce viny? Živnostníci a drobní podnikatelé jsou holt malá voličská základna.

Vizitka:

Mgr. Ing. Jan Bůžek, 62 let, žije v Kyjově                          

Záliby: cestování, teologie, hory

Knihkupectví vlastní v Kyjově od r. 1990