FEJETON: Nejkrásnější nebe je nad naším dvorečkem

Natáhla jsem si budík na čtvrtou. Ranní. A vytrhl mne ze slastného pochrupování... přesto jsem rychle na sebe oblékla teplé oblečení – a vyšla ven. Mělo být vidět zatmění měsíce. A bylo.

Zatmění slunce už jsme viděli asi všichni, ale zatmění měsíce?

Západ slunce nad Kyjovem

 „Mně to připomíná něco jako Mars,“ řekl kamarád do telefonu, kterého jsem se rozhodla vzbudit. No a co. Nejradši  bych vzbudila celé město, vždyť stejný úkaz bude k vidění zase až za třináct let. Ale město spalo. Celé to vesmírné divadlo mělo trvat asi dvě hodiny, tak jsem se rozhodla, že se projdu. Konečně Kyjov není Bronx – takže jsem se cítila celkem v bezpečí. Doufala jsem, že narazím na nějakou spřízněnou duši, na skupinku obdivovatelů tohoto přírodního vesmírného úkazu, ale asi byli jinde. Nakonec jsem se přesvědčila, že nejlepší výhled je stejně ze dvorku našeho domu, prostého světelného smogu.

Slyšela jsem o půl šesté  prvního ranního kohouta a viděla, jak bledne nebe – a ztrácí se hvězdy. Je zvláštní si uvědomit, že ony svítí pořád stejně, jenomže jejich světlo přerazí jiná hvězda, mnohonásobně silnější intenzitou – naše Slunce. Napsala jsem „naše“, protože je to tak nesamozřejmé, jak je vše na Zemi uzpůsobeno na míru člověka. Nemám pravdu?  Život ve vesmíru je vlastně velmi nesamozřejmý. Naše Země je taková „plovoucí botanická zahrada ve vesmíru“, jak nepřestává žasnout kněz a biolog Marek Orko Vácha. 

Stražovják při západu slunce

Proces, kdy došlo „k odloupnutí“ stínící planety Měsíce byl velmi zvláštní a rychlý - a pak se ona planeta jako by postupně oddalovala od měsíce a přibližovala se k nám. Neskutečné... Člověk  zavrtán v kožichu každodennosti není ochoten vzít na vědomí ta ohromná zářivá tělesa kolem Zeměkoule... Vždyť kolikrát přitlačeni starostmi do prachu země nezvedneme ani oči k nočnímu nebi – ke své vlastní škodě. Tolik krásy! Vznešenosti. A nejkrásnější nebe je stejně nad naším dvorečkem.                  

                                                                                                                                       (Článek byl napsán v roce 2015)