Václav Klaus mladší přijel na Slovácko

„Velice ráda čtu jeho komentáře na Novinky.cz  a většinou s jeho názory souhlasím,“ řekla jedna z příchozích na přednášku Václava Klause mladšího. Do sálu Kyjovského pivovaru, kde se beseda ve čtvrtek 2. března konala, přišlo víc jak sto lidí, a nebyli to jenom učitelé. Téma přednášky bylo zaměřeno na současné české školství. 

 „Iniciativa vzešla od starostky Bukovan Jany Šimečkové,“ vysvětlil organizátor besedy a člen ODS Tomáš Čada s tím, že se Václav Klaus v našem regionu zdrží a v následující den bude besedovat v Hodoníně a ve Veselí nad Moravou. „V současné době se Václav Klaus mladší plně věnuje politice a jeho jméno bude figurovat na třetím místě pražské kandidátky ODS do podzimních parlamentníchvoleb. Určitě je to zajímavý host,“ dodal Tomáš Čada.

Jak Václav Klaus ml. uvedl,  děti s tělesným postižením do běžných škol už dávno chodí, k tomu nebylo třeba vytvářet nový zákon. Dětem mentálně postiženým je ale v běžných školách upíráno vzdělání a výchova, které jim po absolvování praktických škol umožnilo najít si práci a začlenit se do společnosti. Zatímco na speciálních školách se jim věnovali vyškolení pedagogové, v běžných školách jsou svěřeny do péče asistenta, který prošel  krátkodobým kurzem.

Václav Klaus upozornil, že do škol se vrací ideologie – vnucování jediného názoru. Také k současné „mantře“, kterou je – aby se děti ve škole cítily dobře, se staví kriticky. Překonávání překážek podle něj do vzdělávacího procesu patří. Zdůraznil, že v řízení školství chybí jednoduchost, která je klíčová, a pedagogové jsou přetíženi byrokracií. České školství podle něj  například na rozdíl od amerického není dost důsledné  v přístupu k žákům. Důslednost přitom zaručuje posun vpřed. Upozornil na rozdíl mezi vzdělaností a formální vzdělaností, kdy cílem je mít co nejvíce vysokoškoláků, valná část z nich  ale na studium regulérních vysokoškolských oborů prostě nestačí.

„Pedagogové si stěžuji: Učíme s větším úsilím než před deseti lety – ale s horšími výsledky,“ shrnul Klaus.

Václav Klaus ml.

Narodil se v roce  1969.

V roce 1993 promoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

V roce 1998 se stal ředitelem gymnázia a PORG se stal ve většině srovnání nejlepší školou v republice. Založili další pobočky v Praze a Ostravě.

V lednu 2014 funkci ředitele pro neshody se zřizovatelem opustil.

Od r. 2014 píše pro Novinky.cz. Jeho komentáře čte každé pondělí přes 200 000 čtenářů.

Od jara 2014 pracuje pro ODS jako expert na oblast školství. Přednáší pro ředitele, kantory i veřejnost.

V lednu 2017 založil Centrum pro občanské svobody.

Denní stacionář ve Fénixu pomáhá udržet kvalitu života

V Kyjově obecně prospěšná společnost Fénix působí již od roku 2012.  V tomto roce 2017  došlo v Sociálně-psychiatrickém centru  k významným organizačním změnám. Informace o nových i zavedených službách  poskytla vedoucí denního stacionáře Mgr. Radka Galanová.

Co se ve Fénixu vlastně změnilo?

Od 1. ledna 2017 nabízíme novou, registrovanou sociální službu - sociální rehabilitaci. Tato služba je bezplatná.  Je určena lidem, kteří mají duševní potíže, jsou v situaci, kdy se například chystají na návrat domů z léčebny a uvítali by někoho, kdo by je podpořil. Lidem, kteří ztratili svou sebejistotu a sebedůvěru, přitom ale musí řešit problémy  například v oblasti práce, bydlení, hospodaření s penězi, vztahů, a neví si rady. Nabízíme pomoc ve skupině nebo individuální doprovázení. Sociální pracovníci  poskytují tuto službu jak v ambulanci -Urbanova 625, tak i v terénu - v domácím prostředí, na veřejných místech (u lékaře, na úřadech).

Služba denního stacionáře je již zavedenou formou pomoci ve Fénixu. Můžete připomenout, pro koho je určena a v čem je její poslání?

Do cílové skupiny patří osoby s duševním onemocněním, zejména lidé trpící Alzheimerovou chorobou nebo jiným typem demence. Lidé se k nám dostanou na základě doporučení lékaře - psychiatra nebo neurologa. Tito uživatelé  potřebují pomoc při péči o vlastní osobu a zajištění soběstačnosti. Spolupracujeme s lékařem, aby nemoc nepostupovala tak rychle, aby se zdravotní stav uživatelů udržel co nejdéle na přijatelné úrovni. K tomu směřují i aktivizační činnosti nabízené centrem. Výjimečnost našeho projektu je v provázanosti sociálních a zdravotních služeb, které přináší našim uživatelům mnohé výhody.

 Každý uživatel má vytvořený individuální plán a stanovené dlouhodobé cíle, které mu pomáháme naplnit. Našim přáním a snahou je, aby naši klienti  mohli co nejdéle zůstat ve svém přirozeném prostředí, v rodinném zázemí, tedy aby neodcházeli předčasně do zařízení ústavní péče. 

Co zde  klienti najdou, v čem je  přínos denního stacionáře?

Klienti se zde setkají s lidským, partnerským, ale současně odborným přístupem. Zaměřujeme se na zdravou stránku osobnosti, skrze srdce a emoce se snažíme s klienty navázat kontakt a užít si danou chvíli. Jde o to, aby se u nás senioři cítili dobře, bezpečně  a volně. Smích a humor tomu napomáhá, a my se tomuto koření života rozhodně nebráníme.

Jak vypadá denní program ve stacionáři?

V úvodu každého dne připravíme ranní čaj a dáme prostor uživatelům, aby se s námi podělili o to, čím momentálně žijí, pokud mají chuť. Pak se zorientujeme v čase – to znamená, připomeneme si datum, roční období, co je pro  ně typické, případně jaké svátky slavíme. Potom následují nejrůznější aktivity. Klienti si přinášejí z domu svačinky, je možné domluvit si dovoz obědu.

Jaké konkrétní aktivizační činnosti nabízíte?

Oblíbené jsou relaxační omalovánky.

Je to široká paleta. S velkým zájmem se například setkala četba z knížky příběhů Káji Maříka. Na tu si klienti pamatovali ještě z doby svého dětství. Pracujeme se vzpomínkami, pomáháme uživatelům vytvořit si vlastní knihu životopisných dat a fotografií - „Můj osobní příběh“.  Nabízíme i tělesné cvičení, procházky po okolí, na které rodina často nemá čas. Někteří naši  klienti mají rádi klasický tanec, zpěv nebo arteterapii. Oblíbené jsou   relaxační omalovánky. Pro posílení kognitivních schopností zařazujeme  skládačky, různé doplňovačky, trénink paměti. Vždy se ale držíme zásady, že naše uživatele už neučíme ani nekontrolujeme, ale podporujeme. Podněty předkládáme tak, aby nebyly zkouškou, ale radostí. Aktivizace má být cosi pozitivního, má přinášet potěšení, zábavu, radost a oživení.

Cílem je  udržet a posilovat soběstačnost uživatele. Překvapilo mne, že i tady platí základní pravidlo pedagogiky Montessori, kterou máme spojenou s malými dětmi: Pomoz mi, abych to udělal sám…

Nevyužíváme jenom prvky pedagogiky Montessori, ale v posledních letech se  hodně mluví také o smyslové aktivizaci seniorů. Laicky řečeno, jde o zapojení a využití všech smyslů. Tak jsme uspořádali například blok o koření a bylinkách, kdy vůně vyvolala vzpomínky a zkušenosti spojené s těmito rostlinami. Další blok byl o chutích a jídle, připomněli jsme si sladké, slané, hořké i kyselé chutě. Zaměřili jsme se i na hmat a sáhli si například na samet.  V bloku o sluchu jsme si uvědomili, jak je důležité správně odhadnout sílu hlasu, aby senioři neměli pocit, že se na ně křičí. 

Pracovnice denního stacionáře při smyslové aktivizaci

 Jak  služba denního stacionáře funguje po organizační stránce?

Provozní doba denního stacionáře je každý všední den od 8:00 do 15:00 hodin.  

Jde o placenu službu?

Ano, dle Zákona o sociálních službách je tato služba úhradová. Uživatelé platí 30 Kč za hodinu, podle skutečně stráveného času v denním stacionáři.

Musí  se klient do denního stacionáře dostavit na určitou hodinu?

Je možné se samozřejmě domluvit, kdy  klient během dopoledne přijde a jak dlouhou dobu ve stacionáři pobude. Může to být hodina, dvě…  Někdy je třeba překonat adaptační fázi, kdy se senior teprve sžívá s novým prostředím, což pro něj může být zdrojem nepříjemných pocitů. Pokud ale s pomocí rodiny tuto etapu překoná, může profitovat z nového prostředí a nových podnětů, které stacionář do života přináší.

Jak důležitá je spolupráce s rodinou?

Spolupráci s rodinou přikládáme velký význam. Je na rodině, aby našeho klienta ráno vypravila a do stacionáře přivedla. Většinou bývá prospěšné, když se tu s ním chvíli, půl hodiny, zdrží a „nasaje“ náš přístup k nemocnému, vlastně se učí nápodobou. Kromě toho funguje svépomocná podpůrná skupina, kde se příbuzní postižených seniorů mohou setkávat a vyměňovat si zkušenosti.

V minulém roce jste pořádali několik benefičních akcí s cílem získat prostředky na  nová relaxační křesla. Jak budou využita?

Jak už jsem řekla, naším cílem je, aby se u nás klienti cítili příjemně.  Senioři tak mohou po fázi aktivizace v křeslech odpočívat, relaxovat třeba při poslechu oblíbených starých písniček Waldemara Matušky či Marty Kubišové. Naším krédem  je, že k uživatelům přistupujeme tak, jak bychom chtěli, aby bylo přistupováno k našim nejbližším. Lidé s demencí u nás mohou strávit příjemný a smysluplný den, zatímco jejich rodina se v klidu věnuje jiným záležitostem.    

(Text vyšel také v Kyjovských novinách.)

                                                                    

.

„Hodonín je šachům zaslíbený okres,“ říká Vladimír Jurutka

Šachy jsou sportem s velmi dlouhou  tradicí. Dosud platná pravidla vznikla už před pět seti  lety v Itálii. Zatímco v ostatních sportovních disciplínách se trénují svaly, tady se namáhá a cvičí mozek. Právě proto je to prý zábava…

 Tak to alespoň tvrdí  Vladimír Jurutka (nar.1964), vedoucí  šachového oddílu  Sokol Kyjov. Šachy považuje za demokratický sport, protože spolu mohou soupeřit lidé rozdílného věku i pohlaví, zdraví i   tělesně postižení, dokonce i nevidomí.  Pouze v soutěži  mistrovství republiky  se utkají  zvlášť muži a ženy. Zmiňuje výhody tzv. švýcarského systému, kdy počítač páruje soupeře na základě podobnosti jejich herních výsledků, takže každý má šanci zahrát si šachy podle svých sil. 

 V. Jurutka  ukazuje knihu 90 let organizovaného šachu v Kyjově, kterou napsal Antonín Káčerek.

Tato královská hra rozvíjí logiku, zlepšuje představivost, kreativitu myšlení, paměť a učí logickému a strategickému myšlení. Proto, jak říká Vladimír Jurutka,  je ideální, když se na škole najde nějaký zapálený pedagog a děti do šachového kroužku přitáhne. V minulosti výuka šachu patřila na šlechtických sídlech k dobrému bontonu. V Rusku nebo  v Arménii se šachy vyučují jako školní předmět, takže šachistů je zde mnohem víc, než v ostatních zemích. Jména Kasparov a Karpov, dlouholeté velmistry  v šachu na sklonku minulého století, pocházející ze Sovětského Svazu,  není nutné dlouze připomínat.

 „Od roku 2013 drží titul mistra světa v šachu Magnus Carlsen (nar. 1990) z Norska. Díky jeho  vítězství  na mistrovství světa v New Yorku  získaly šachy v jeho rodné zemi hodně na popularitě,“ zmiňuje Vladimír  Jurutka. Šachy se dají hrát i po internetu, což rovněž přineslo  novou   vlnu zájmu o tuto disciplínu. 

U nás hrají školy  svůj přebor v šachu, který má své okresní, krajské a celostátní kolo. Předloni byli úspěšní  mladí kyjovští šachisté, loni okresní přebor škol vyhrály  Milotice a Strážnice. „Děti, které jsou roztěkané  z počítačových her, šachová hra učí se soustředit, pro starší lidi je to možnost jak si zachovat duševní svěžest a pro zbývající věkové kategorie je to prostě příjemně strávený čas,“ vyjmenuje výhody šachu Jurutka. 

Systém šachových týmových soutěží je podobný jako například ve fotbale. „V Kyjově hrajeme okresní a krajský přebor,“ vysvětluje Vladimír Jurutka. „Klání probíhá při setkávání týmů během chladnějšího půlroku,  od října  do března. Pokud se některá partie  například v krajském přeboru protáhne až na pět hodin, což se může stát,  je to podobná námaha, jako když člověk dělá státnice, ale mnohem, mnohem zajímavější,“ přibližuje vedoucí oddílu šachu.

 Jihomoravský kraj a speciálně okres Hodonín na tom co se týče šachu není vůbec špatně. V okrese Hodonín je velký počet  týmových oddílů a soutěží. „Největší oddíl je ve Veselí nad Moravou. Jejich nejstarší aktivní hráč bude mít letos 90 let a nejmladší 10 let. Okres Hodonín jako jediný v republice má okresní přebor II, tedy dvoukolovou soutěž. Nejvyšší soutěž na okrese hrají šachisté Prušánek, a to II. ligu,“ informuje Jurutka. 

Vladimír Jurutka hraje šachy od dětství, závodně s šachům věnuje posledních dvanáct let. Pro děti, které mají o šach zájem, je na Sokolovně pravidelně jedenkrát týdně.  Kroužek šachů funguje i při DDM Kyjov, pod vedením Ivana Pařízka. 

Kromě  šachového oddílu kyjovského Sokola  zde působí také Zapsaný spolek Šachy Kyjov. Byl založen v roce 2011 za účelem organizace, podpory a propagace šachového dění v Kyjově a okolí. Pořádá několik šachových klání do roka.  Oblíbenou a již zavedenou soutěží je Kyjovský  koník, který je určen pro mládež do patnácti let. Probíhá každoročně 8. května v kulturním domě v Kyjově. „Je to ideální příležitost pro děti i rodiče přijít si zahrát, nebo se podívat, a případně se  později zapojit do některého oddílu,“ myslí si Jurutka. „Loni se účastnilo 46 dětí. Hrají děvčata i chlapci 7 partií dvakrát 15 minut, losuje se švýcarským systémem.  Loni se odehrál  již čtvrtý ročník Kyjovského koníka.“

4.ročník Svatováclavského turnaje v roce 2012 v Kyjově vyhrála Věra Medunová. (Foto archiv)

 Nejdelší tradici má  Svatováclavský turnaj pořádaný 28. září, v roce 2016 se konal už poosmé. „Účastní se i děti, které jsou pak vyhodnocovány zvlášť. Třikrát vyhrály tento turnaj ženy, přestože se účastní v menším počtu.   Vánoční štěpánský turnaj se hraje 26. prosince pod názvem  O pohár Kyjovského pivovaru,“ informoval Jurutka.

Kromě sportovního šachu se v Kyjově provozuje šach i rekreačně, hraje se každou poslední sobotu v Kyjově v pivnici na Budvarce. Je určen pro ty, kteří nechtějí nechat zahálet své mozkové buňky a dávají přednost neformálnímu prostředí.

„Rád vzpomínám na  šachovou olympiádu v Drážďanech, kde jsem se byl v roce 2008 podívat. V obrovském sále spolu hrály týmy jednotlivých zemí a  dvojice  lidí různých národností, ras i náboženství z celého světa. Vládla tam pohodová atmosféra. Tam  jsem si uvědomil, že šachy, tak jako každý sport,  mohou a mají lidi spojovat,“ zakončil Vladimír Jurutka.

Šachy jsou demokratický sport, síly zde mohou změřit mladí i starší hráči. (Foto archiv.)