Věra Dupynová pátrá po kořenech slováckých ornamentů

Věra Dupynová

Kyjov - Figurální motivy, ale především stylizované slovácké ornamenty dominovaly na výstavě Věrky Dupynové v Radniční galerii. Svůj styl nazývá lyrickou perokresbou a většina vystavených děl má folklorní podtext. Ornamenty zdobí i hrnečky, talířky, misky a další dekorační předměty, třeba i dřevěné kolíčky na prádlo. Výstava skončila 5. února a byla prodejní.

Starší práce připomněly cyklus Podoby ženy a k vidění byly i rozpracované kresby, které dokumentují tvůrčí proces autorky. Výstava tak představila průřez celou dosavadní tvorbou malířky. První výstavu měla Věra Dupynová před deseti lety. Od té doby několikrát vystavovala v různých městech republiky. Posledních sedm let pracuje jako grafička pro chráněnou dílnu EMIT-cz. „Takže kreslím v práci, i mimo práci. Naplňuje mne to, to určitě, ale na další koníčky už mi nezbývá prostor. Mám dvě děti, obě už jsou skoro dospělé, ale zatím studují, takže ten čas rodině věnuji stále - a ráda, samozřejmě.“

Stylizovaný folklorní ornament.

Jedenačtyřicetiletá Dupynová žije v Násedlovicích, pochází z Rýmařova na Jesenicku. Malířka se zabývá i kreslením komiksů, malováním na zeď a dalšími výtvarnými aktivitami.

V současné době je jejím hlavním výtvarným i badatelským tématem folklorní ornament. „Lid se snažil napodobit zdobení, které viděl na zámku. Historie a vývoj slováckého ornamentu jsou velmi zajímavé a dosud popsané jenom okrajově,“ přibližuje Dupynová s tím, že má ambici toto téma podrobněji zpracovat a dovést ho do knižní podoby. „Od poloviny 19. století se slovácký vzor ujal a rozšířil hlavně při zdobení vinných sklepů i chalup. Ale kde se vůbec vzal?“ klade si znepokojivou otázku, na kterou však poctivě hledá odpověď. Ráda by taky našla způsob, jak spojit tento historický výtvarný artefakt s dnešním moderním světem. Publikace na dané téma by podle jejích optimistických odhadů mohla vyjít do dvou let.

Ukázka z cyklu Podby ženy. 

Zdobené hrníčky.

Kyjovské oční oddělení operuje špičkovou technologií

Zrakem přijímáme až 80 procent informací z okolního světa, pro člověka je to nejdůležitější smysl. Bohužel postupem let slábne, o čemž svědčí i plné čekárny očních lékařů. Operace šedého zákalu patří mezi nejčastější operativní výkony na očním oddělení nejenom kyjovské nemocnice. Jak uvedl primář oddělení MUDr. Evžen Fric, Ph.D, který v oboru působí již téměř třicet let, od roku 1995 bylo celosvětově provedeno více než půl miliardy těchto operací. V kyjovské nemocnici v loňském roce podstoupilo tento zákrok, při kterém je odstraněna přirozená oční čočka, na níž se vytvořilo zakalení, a nahrazena novou nitrooční čočkou, 1634 pacientů.

Svůj problém se zhoršeným viděním se rozhodla řešit i šestasedmdesátiletá paní Hana Plotnárková. Potřebuje brýle na blízko i do dálky. „Používala jsem multifokální skla, abych pořád nemusela přehazovat brýle, ale věřím, že operace je dobré řešení. Něco jsem si o problematice přečetla, uvažovala jsem i o zlínské nemocnici, ale jsem z Kyjova a kyjovská nemocnice má dobré jméno,“ zdůvodnila svoji volbu žena.

Operační pole se zobrazuje na LCD monitoru. 

„Jde o jednu z nejbezpečnější chirurgických operací,“ ujistil primář Fric. „V naprosté většině případů se zákrok provádí ambulantně, v lokální anestezii. S věkem se začne očka zakalovat, zhoršuje se schopnost akomodace, zaostření, proto je nahrazena novou. Pacient po dvacetiminutovém odpočinku po operaci odchází domů. Zákrok u jednoho oka trvá deset až patnáct minut,“ přibližuje chirurg.

Kyjovská nemocnice od začátku letošního roku používá k očním operacím nejmodernější zařízení dostupné v tomto oboru. Jedná se o 3D mikroskop, který pomocí kamer zobrazuje operační pole v ultra vysokém rozlišení a 3D kvalitě na obrazovce monitoru o úhlopříčce 140 cm. Tato technologie přináší větší komfort jak pro pacienta, tak i pro operátora.

„Digitální optika umožňuje snížení intenzity osvětlení operačního pole, což je pro pacienta šetrnější a příjemnější. Z hlediska ergonomie chirurg není fixován ke klasickému okuláru, ale operuje ve vzpřímené komfortní pozici. Až sedmdesát procent očních chirurgů si stěžuje na problémy se zády a krční páteří,“ upozorňuje lékař.

Operatér i personál používají během operačního výkonu 3D brýle, takže všichni mohou sledovat průběh operace na velkoformátové obrazovce v 3D kvalitě. „Uvádí se, že při této vizualizaci je o 25 procent vyšší rozlišení než u konvenčního mikroskopu, je zde veliká hloubka ostrosti obrazu, takže chirurg během operace vidí daleko víc očních struktur. Na monitoru je v průběhu zákroku možné zobrazit další podpůrné informace, například OCT - optickou koherentní tomografii, které jsou přínosné pro správné rozhodování operatéra,“ dodává primář Fric s tím, že tato technologie také přináší nové možnosti výuky mladých lékařů a mediků. 

Zákrok mohou sledovat pomocí 3D brýlí operatér i přítomný personál. (Foto: V. Hollerová)

„Mám velkou radost, že se nám na operační sál očního oddělení nemocnice Kyjov podařilo pořídit zcela novou revoluční technologii. Chtěl bych poděkovat vedení nemocnice za to, že nás podpořila v nákupu tohoto drahého vybavení,“ řekl primář Fric. Cena přístroje od firmy Zeiss se pohybuje kolem 12 milionů korun. 

„Na trh přišla tato nová technologie v roce 2019 a už v roce 2020 jsme byli jedním z prvních pracovišť, kde jsme ji začali testovat. I když jsem byl zpočátku skeptický, po dvou operacích jsem změnil názor. Operace šedého zákalu patří mezi nejčastější výkony, ale 3D mikroskop přináší benefity i při operaci zeleného zákalu, operaci zadního segmentu, sklivce a sítnice, překonává klasický mikroskop. V Evropě se s touto technologií teprve začíná. Patříme mezi první pracoviště v České republice, kde je toto zařízení dostupné. Určitě má budoucnost, z hlediska pacientů znamená větší bezpečnost, přesnost výkonu, efektivitu, takže je jen otázkou času, kdy se rozšíří i na další pracoviště. Jsem přesvědčen, že tato moderní technologie je lepší než původní, klasická. U nás se kromě kyjovské nemocnice zatím používá pouze na privátním pracovišti v Pardubicích,“ doplnil lékař.

Mladá výtvarnice Ajka poprvé vystavuje „off line“

Adéla Černá, Ajka

Kyjov-Bohuslavice - Je jí teprve dvacet let a na sociálních sítích je známá jako Ajka (tak jí říkal tatínek, když byla menší, a jí se tato přezdívka zalíbila). Adéla Černá z Domanína se věnuje výtvarné tvorbě odmalička. Má ráda žánr fantasy, fascinuje ji lidské tělo a zobrazovaným bytostem s oblibou kreslí elfí uši. „Ráda v malbě idealizuji, protože mi to přijde zajímavější, než pouhé zachycení reality. Kresba nám přece dává tu volnost na plátno vložit cokoliv, co si člověk vymyslí,“ říká mladá umělkyně.

 

Malá Adélka kreslila i se zlomenou rukou.

Adélka kreslila ráda odjakživa. „Mám fotku, kdy jsem měla ve školce zlomenou ruku, tak jsem se učila kreslit levou,“ vypráví s úsměvem. Obdivovala obrázky Josefa Lady nebo Heleny Zmatlíkové a snila o tom, že by se jednou také mohla stát ilustrátorkou. Absolvovala uměleckou průmyslovku v Hodoníně, obor grafický design. Z malby akrylem přešla na digitální tvorbu na tabletu. „Neušpiníte se při tom, všechny odstíny máte po ruce, každá chyba se dá snadno napravit – ale tu samotnou kresbu za vás nikdo neudělá, jenom místo tužky či štětce používám dotykové pero,“ přibližuje výtvarnice a jedním dechem dodává, že bez obyčejného skicáku a tužky se ale žádný umělec ani dnes neobejde.

V prostorách malé knihovny v Bohuslavicích má Adéla Černá nyní svou první výstavu. Diváky, příznivce a podporovatele ale získala už na sociálních sítích, když během studia začala svou tvorbu sdílet na internetové platformě Twitch.tv. „Někteří zde hrají hry nebo si povídají, já tvořím, většina vystavených prací vznikla právě při živém vysílání, takže zájemci mohli sledovat samotný proces tvorby. Zároveň mluvím s lidmi, kteří se tam chodí dívat. Na sociálních sítích dávám týden předem vědět, kdy se streamování budu věnovat,“ vysvětluje výtvarnice novodobé možnosti sdílení virtuálního prostoru. Průměrně ji v současné době sleduje 30 až 50 lidí. „Najdou se mezi nimi i výtvarníci a často taky současně kreslí, ale setkávám se i s lidmi, kterým moje tvorba a osoba přijde sympatická, takže se mnou chtějí trávit čas. Výtvarné činnosti věnuji několik hodin denně, jedna ilustrace může zabrat až 30 hodin, ale pak jsou studie, které zaberou 30 minut až 3 hodiny.“

Aby vyvážila čas soustředěného sezení při kreslení, věnuje se kalistenice, cvičení a posilování vlastní vahou. Se starším bratrem chodí často na venkovní hřiště a do přírody.

Výstava představuje průřez její dosavadní tvorbou, dominují figurální motivy, portréty, ale najdeme zde i studie zátiší. Převažuje digitální tvorba, ovšem nechybí ani ukázka tradičního způsobu kreslení tužkou. Inspiraci autorka nachází často ve videoherní tvorbě na internetu a jednou by také ráda v tomto oboru pracovala, počítačová grafika ji zajímá. Návštěvníci si mohou prohlédnout i kalendář čerpající ze slovanské mytologie, který představuje propojení tradiční a digitální tvorby. Jde o její maturitní práci, kterou aktualizovala a umístila i na své internetové stránky https://mozajkaaa.art/kalendar-2023/.

 

Výstava originálních kreseb mladé výtvarnice, které svědčí o velkém zaujetí, píli i i talentu autorky, potrvá do 16. března. Otevřeno je každé čtvrteční odpoledne. 

 

Ukázka z kalendáře s tématem slovanské mytologie.

Foto: 2x archiv A. Černé

 

Vánoční stromeček s papírovými ozdobami na sídlišti :-)

 

Advent v knihovně, u slabozrakých i v muzeu

Kyjov - Pro ty, kteří nechtějí strávit advent jenom sháněním dárků, úklidem a pečením vánočního cukroví, se nabízejí další možnosti. K zastavení u dobré polévky i nad kávou pozvaly pracovnice městské knihovny a navázaly tak na „předkovidovou“ praxi, kdy se zde peklo i vánoční cukroví. „Chceme přilákat nejenom naše čtenáře, ale i ty, kteří do knihovny nechodí a v prostorách našeho sálu třeba zatím nebyli,“ řekla knihovnice Anežka Zimková. „Uvařili jsme výbornou česnekovou polévku a také dýňovou, v minulosti si tu některé návštěvnice doladily svůj recept. Samozřejmě, jde především o to předvánoční setkání. Očekáváme, že se tu zastaví babičky s vnoučaty nebo maminky s dětmi cestou ze školky a pro ně je připraveno tvoření vánočních dekorací, ozdob, jmenovek a další. Odpoledne zde zazpívají děti ze základní školy. Přišly také naše bývalé spolupracovnice, vyměnily si dobré slovo i dárečky, tak naše akce myslím plní účel.“

Česnekovou a dýňovou polévku ochutnaly i kolegyně ze SONSu.

V budově knihovny sídlí i oblastní odbočka SONSu (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR ), která pomáhá zrakově postiženým. V týdnu od 6. do 12. prosince se tu konal Týden otevřených dveří, a tak si zájemci mohli prohlédnout prostory, kde se její členové scházejí, a zeptat se na vše, co je zajímá. Ale nejenom to. Čekala je tu i půvabná výstava barevných a dříve narozeným dobře povědomých hraček, které členové Sonsu schraňovali doma a na výstavu je zapůjčili. 

Dřevěné a plastové hračky už opravdu "pamatují"...

Mončičáci jsou o generaci mladší, ale i tak se jim blíží "čtyřicítka"...

„Některé hračky už mají více jak šedesát let, jiné jsou mladší, ale všechny jsou z minulého století,“ přiblížila vedoucí SONSu Hana Vrtková. Na výstavě nechyběly ani deskové hry pro slabozraké a nevidomé, některé byly zcela nové, vyrobené na 3D tiskárně. Některé rodinné hry mohou hrát nevidící i vidící. I letos se zde hrál tradiční předvánoční turnaj v hře Člověče, nezlob se. Vrtková upozornila také na vystavené retro knihy pro děti, jednou z nich byl Malý Bobeš v klasické podobě a vedle něho značně objemnější vydání knihy v Braillovu písmu pro nevidomé. „Zvláště starší si schopnost číst v Braillovu písmu uchovávají, poslouchání audiokazet prožitek z četby nenahradí,“ upozorňuje Vrtková.
 

Ve Vlastivědném muzeu si mohli zájemci a zejména děti vyzkoušet řadu zajímavých výrobních postupů, předváděcí akce rukodělné výroby spojené s nákupem drobných dárečků tu trvala celý týden. Velký zájem vyvolalo například soustružení dřevěných hraček, do kterého malé návštěvníky zasvěcoval Adam Florian. Děvčata zase zkoušela drát peří, tak jako to dělaly jejich prababičky. Jiné nadchly vánoční ozdoby z korálků, které vytvářela Dagmar Charvátová. Atraktivní byla i výtvarná technika enkaustiky, výrobky z kukuřičného šústí nebo tradiční zdobení perníčků.

Draní peří mají dříve narození spojené s pěknými vzpomínkami.

Karel Šíp pobavil své příznivce v Kyjově

Minipárty Karla Šípa nezklamala. „Pořad dělám jenom na pozvání, nejsem v Kyjově poprvé a doufám, že se tu ještě někdy potkáme,“ řekl v závěru svého vystoupení sedmasedmdesátiletý moderátor, bavič a textař Karel Šíp, kterého v Kyjově přivítal sál kulturního domu zaplněný do posledního místečka. Lístky byly vyprodané už měsíc předem. Jako svého sparingpartnera si vybral méně známého režiséra a scenáristu Jiřího Bláhu.

Šíp pobavil historkami, ve kterých zmínil Karla Gotta, Jiřinu Bohdalovou, Karla Vágnera a nerozpakoval se udělat zábavu i na svůj vlastní účet. Od doktora Plzáka, známé a populární osobnosti minulé éry, psychiatra a klasika manželského poradenství, dostal v životě prý dvě odborné rady. Tu první, když uvažoval o rozvodu se svou předešlou ženou, zpěvačkou Marcelou Holanovou. Napadlo ho, že Plzákovi zavolá a popíše mu svou situaci. „Rozveď se, řekl mně Plzák. Tak jsem to udělal.“ Podruhé Plzáka kontaktoval v době, kdy uvažoval o sňatku se svou o 30 let mladší partnerkou. „Ožeň se,“ řekl mu tehdy sexuolog. „Tak jsem to udělal – a v obou případech to bylo dobře…“

„Když se vzpomíná na Karla Gotta, tak všichni mluví o tom, jaký to byl profesionál… ale nikdo neříká, že měl rád legraci, že lidi rád bavil,“ připomenul Šíp, který oblíbenému zpěvákovi psal nejen proslovy k příležitostem přebírání Zlatých slavíků, kterých umělec získal během své dlouhé pěvecké kariéry více než 40, ale také humorné scénky, v nichž Gott rád účinkoval.

Moderátor věnoval pozornost i dotazům diváků. Mezi lidmi v obecenstvu koloval sešit, do kterého každý mohl napsat svou otázku. Jedna z divaček uvedla, že Šíp vypadá lépe ve skutečnosti než v televizi. Šíp moderuje svůj pořad Všechnopárty už 17 let. Dříve narození pamatují jeho předchozí televizní pořady Hitšaráda, Šaráda, Horoskopičiny, Skopičiny, Rozjezdy pro hvězdy a další. Šíp napsal také několik knížek, Karneval paměťových buněk, Do hrobu si to nevemu nebo Skopičiny mého života. Některé texty vznikly na jeho chalupě. „Zahradničení, na to já nejsem… ale napsat nějakou blbinu...“ shodil svoji literární činnost v kterémsi televizním pořadu.

Stominutový pořad uběhl ve svižném tempu a nikdo se myslím ani chvíli nenudil. „Jak se právě teď máte?“ zněla jedna z psaných diváckých otázek. „Dobře,“odpověděl s úsměvem Karel Šíp, „a vy?“ Nám divákům bylo ve společnosti proslulého moderátora a humoristy skutečně velmi dobře…:-) 

Jako svůj vzor uvedl Šíp Miroslava Horníčka a zmínil i žijícího klasika Jiřího Suchého. Ten napsal přes tisícovku písní a stále ve svých jednadevadesáti letech skládá… zatímco Šíp napsal „jenom“ 500 textů písniček. Známý je například hit Čau lásko nebo Když muž se ženou snídá v podání Karla Gotta.

V závěru svého vystoupení Karel Šíp zazpíval satirickou píseň Chtěl bych se státi prezidentem (kterou zhudebnil Jaroslav Uhlíř) – a sklidil zasloužený aplaus. Karel Šíp získal několik cen Týtý jako Osobnost televizní zábavy a jeho pořad Všechnopárty byl třikrát oceněn v kategorii Pořad roku.

(Foto: internet)