čtvrtek 30. srpna 2018

Před padesáti lety zahynula ruskou kulkou matka tří dětí v Bučovicích

Ilja Sušánková tragicky zahynula v 37 letech. 

Jméno Ilja pochází z hebrejštiny, k nám se ale dostalo z Ruska. Jeho nositelka Ilja Sušánková, narozená v roce 1931, vyrostla v dělnickém rodinném prostředí a své ideály přenesla i do své rodiny. Pro své děti, Vladimíra a Naděždu, rovněž vybrala slovanská a ruská jména, nejstaršího syna pojmenovala po sobě – Ilja. Krutou ironií osudu zbloudilá kulka při průjezdu sovětských vojsk "bratrské pomoci" Bučovicemi v roce 1968 si našla právě ji. Byla na místě mrtvá.

Na pohnuté události v Bučovicích vzpomíná emeritní starosta a podplukovník ve výslužbě pětaosmdesátiletý Josef Medřický, který žije ve Ždánicích. Věnuje se opisování kronik a má zájem, aby byla uchována fakta a vzpomínky přímých účastníků událostí. Text, kde popisuje srpnové dny, které ovlivnily na dlouhé roky také jeho život, nazval bývalý voják z povolání prostě Bučovice 1968. 

„V roce 1968 jsem vykonával funkci velitele útvaru Civilní obrany 5872 v Bučovicích. Dne 24. srpna 1968 byla snížena stoprocentní pohotovost útvaru na padesát procent. Byly rozděleny služby ve štábu a já jsem ten den odejel domů. Bydlím deset kilometrů od Bučovic ve Ždánicích,“ popisuje Josef Medřický. 

Kolem půl osmé večer následujícího dne, byla to neděle, mu dozorčí útvaru telefonicky dal vědět, že se v Bučovicích střílí. Když pak do Bučovic přijel, kolony sovětských okupačních vojsk ještě projížděly městem, ale jinak už byl klid. Informovali ho, že u Sušánků se něco stalo. Podplukovník Václav Sušánek byl jeho blízký spolupracovník. Medřický se vypravil na místo, do jejich bytu. Předtím tam dorazil vojenský lékař. Nejasné zprávy o tragédii se bohužel potvrdily. Paní Ilja Sušánková ležela na posteli mrtvá. Kulka proletěla oknem a zasáhla ji do krční páteře, když se skláněla nad nemocným synem. Vladimírem. Smrt nastala okamžitě, padla na syna mrtvá. 
 
Co říkají historická fakta
Skutečností bylo, že všichni vojáci sedící v obrněném transportéru měli zbraně nabité, náboje zasunuté v nábojové komoře a připravené k okamžité střelbě,“ píše historik major Antonín Parobek ve zprávě, kterou vypracoval za použití materiálu uložených ve vojenském archivu Olomouc. „Jeli „potlačovat probíhající revoluci“, ale zde se se žádnou nesetkali. Vojáci uvnitř obrněného transportéru seděli proti sobě. Jeden z nich asi v místě hotelu Hvězda v dřímotě zmáčkl spoušť a zastřelil proti sedícího vojáka. Velitel osádky v domnění, že voják byl zastřelen zvenčí a shora, nařídil okamžitou střelbu. Vojáci vystrčili zbraně ven a celou cestu od hotelu Hvězda až na náměstí stříleli směrem nahoru bez jakéhokoliv konkrétního cíle,“ objasňuje situaci historik. 
 
Josef Medřický k tomu dodává: „V restauraci Hvězda, kde bylo plno hostů, bylo nespočet zásahů, naštěstí nikdo nebyl zraněn. I v dalších domech a bytech byla napočítána celá řada zásahů, avšak bez následků. V této době právě vyšli lidé z místního kina. Všichni lehli na zem, a zde byl jeden chlapec zasažen střelami do nohou.“ 

Tank s hlavní v bojové poloze u kasáren při průjezdu Bučovicemi v srpnu 1968.
Nešťastná souhra náhod zavinila tragédii
Na náměstí si jedna z mnoha stovek střel našla cestu do okna bytu a zasáhla paní Sušánkovou, která se skláněla nad nemocným synem Vladimírem. Opírala se rukou o okno a střela ji ustřelila malíček, poté uvízla v krčním obratli. „Byla okamžitě mrtvá a padla na syna. Tato skutečnost byla potvrzena pitvou s rentgenovým snímkem ve Vyškově dne 27. srpna 1968,“ píše historik major Antonín Parobek. 

Velitel útvaru Josef Medřický nechal děti paní Ilji Sušánkové odvézt k sobě domů do Ždánic, aby zmírnil jejich šok, a jeho rodina se o děti starala po nezbytně dlouhou dobu. „Příslušníci útvaru svými podpisy projevovali soustrast zástupci velitele pro věci politické k tragické smrti jeho manželky. Nebyl to jen projev soustrasti, ale také projev odporu a nesouhlasu k provedenému zásahu, ke vstupu ozbrojených sil států Varšavské smlouvy do naší republiky,“ připomíná vojenský historik.
Aby nadále nedocházelo k jitření nálad, pohřeb se konal 30. srpna 1968 v krematoriu v Brně. Dne 25. srpna došla ze sovětského velitelství ve Vyškově omluva. 

Rodina Sušánkových, na snímku chybí jenom nejstarší syn Ilja.
 "Poučení z krizového vývoje"
Josef Medřický na svoji lidskost při nastupující normalizaci tak jako mnoho jiných doplatil. Při politických prověrkách byla jeho angažovanost při pomoci rodině a při organizaci pohřbu vyhodnocena jako zrada na socialistickém zřízení, v roce 1970 byl degradován a postaven mimo službu. „Bylo mi třicet šest let a pluk pod mým vedením dosahoval vynikajících výsledků. Dostal jsem nálepku „pravičák“, byl jsem vyloučen ze studia na vysoké škole, komunisté mě hlídali až do roku 1985. Mstili se mi, jak mohli,“ konstatuje Josef Medřický, který až do roku 1989 pracoval převážně v dělnických profesích. V roce 1990 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě. 

V sobotu 25. srpna si v Bučovicích připoměli 50. výročí této smutné události, při které zcela zbytečně vyhasl jeden lidský život. Při této příležitosti byla odhalena bronzová pamětní deska, zasazena do chodníku před domem, kde k tragické události došlo. Uskutečnění pietní vzpomínkové akce inicioval Josef Medřický, který je stále s rodinou Sušánkových v přátelském styku. 

„Tragická smrt paní Ilji poznamenala životy jejich tří dětí, manžela a částečně i ten můj. Ale kdyby se to stalo znovu, jednal bych stejně. Události roku 1968 v Bučovicích jsem sepsal, aby zůstalo v paměti, jak se to stalo doopravdy. Ze zkušenosti vím, že každý kronikář byl a je poplatný režimu, pro který píše,“ uzavřel Josef Medřický.


Josef Medřický (85 let)

Josef Medřický.
- Po roce 1989 šestnáct let působil ve funkci starosty města Ždánice.

- Opsal kroniky, vztahující se k městu Ždánice (obecní, hasičskou, školní, JZD), které jsou nyní dostupné na webu města.

- Sepsal například stať Konec sedláků ve Ždánicích a Vývoj zemědělství ve Ždánicích, zmapoval současné obyvatele jednotlivých domů ve Ždánicích, zachytil vývoj Sametové revoluce a založení Občanského fóra ve Ždánicích, věnoval se významné osobnosti rodáku ze Ždánic architektu Antonínu Mendlovi.

- Aktuálně vyšla monografie „Významní občané a rodáci Ždánic“ o osobnostech, které ve své době ovlivnili život města. I tuto publikaci napsal ve spolupráci se svým dlouholetým přítelem Josefem Chvílou a společně ji věnují městu ke 100. výročí vzniku Československé republiky.

- Je nositelem „Ocenění města Ždánice“ za jeho rozvoj po roce 1990 a Čestným občanem obce Patince za záchranné práce při záplavách v roce 1965.









Žádné komentáře:

Okomentovat