Udělejte si výlet do Petrova

Petrov – Vinné sklepy v Plžích v obci Petrov stojí za návštěvu. Sklepy budovali sami vinaři se sousedskou výpomocí a pod dohledem zednického mistra, což se vlastně dělo až do nedávných dnů. Plže jsou připomínány už v 15. století, kdy obyvatelé, v souvislosti s válečnými událostmi, hledali úkryt právě v těchto "plžoch", sklepech vyhloubených v poddajné žluté hlíně, zpevněné kamennou valenou klenbou "kvelbenín". Není bez zajímavosti, že sklepy Plže získaly své jméno podle značného výskytu hlemýžďů v této oblasti.

Vinné sklepy v Plžích vytvářejí ulicovou zástavbu se dvěma návesními prostory, která slouží jako společenská centra vinohradnického areálu. Horní z obou center se využívá jako přírodní hlediště, do něhož ústí ulice se starými a výtvarně nejhodnotnějšími sklepy. Památková rezervace je zde vyhlášena už od roku 1983. V současné době zde kvete vinařská turistika. 

Obcí Petrov vede Baťův kanál, který je v současnosti velkým lákadlem pro turisty. Provoz zde začíná v květnu a končí v září. Ředitelství vodních cest ČR zde v roce 2015 vybudovalo zatím největší přístav na kanále. Může zde parkovat 45 lodí. Místní podnikatelé zde otevřeli v posledních letech půjčovny lodí s občerstvením.

 (Zdroj: internet)

Malá orelská slavnost v Kyjově

Před více než sto lety vznikl tělovýchovný spolek Orel, který stavěl na křesťanských a také národních vlasteneckých hodnotách. Orel stále žije a v neděli 7. srpna se v Kyjově uskutečnila malá orelská slavnost se mší svatou. 

Praporečníci župy Šilingrovy s historickými prapory orelských jednot ve farním kostele v Kyjově.

V době první republiky byl Orel se zhruba 35 000 členy v roce 1931 po Československé obci sokolské druhou největší sportovní organizací v tehdejším Československu. V současné době má Orel 19 000 členů, kteří jsou členy téměř 250 jednot. Orel působí na celém území České republiky, které je rozděleno celkem do 23 žup. Provozuje více jak 60 druhů sportů, například orelskou běžeckou ligu, orelskou florbalovou ligu, nově pétanque a další.

V červnu uplynulo sto let od velkého sletu v Brně v roce 1922. Orel byl v průběhu dvacátého století třikrát zrušen a třikrát obnoven.

„Orlové v minulosti pořádali také kulturní akce, ochotnické divadlo nebo se konaly slavné orelské poutě. Po jedné z nich v roce 1948 následoval zákaz Orla, zatýkání, monstrprocesy, kruté mučení a věznění. Mnozí z našich orlů položili za naši svobodu i životy. Letos tomu bylo 80 let, co zemřeli atentátníci na Heydricha Jan Kubiš, který prošel orelskou výchovou, a Jozef Gabčík. Dále to byl také Vojtěch Jílek, vedoucí orelského odboje proti nacismu,“ připomněla členka Orla, iniciátorka a organizátorka orelské poutě v Kyjově, Libuše Hášová.

Kyjovští si připomněli oběti heydrichiády v regionu. Zemřelo třicet tři lidí

Kyjov – Společná vzpomínka na oběti heydrichiády z Kyjovska se uskutečnila v neděli 3. července v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Heydrichiáda znamenala období těžkých represí německých nacistických okupantů během druhé světové války ve spojitosti s osobou zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Teror na obyvatelstvu se vystupňoval zejména po atentátu na Heydricha v roce 1942.

„Na popravištích, ve věznicích a koncentračních táborech zemřely tenkrát stovky vlastenců. Mezi nimi bylo i třicet tři občanů Kyjovska, kteří pomáhali veliteli paraskupiny ZINC, nadporučíku Oldřichu Pechalovi, pronásledovanému gestapem,“ připomněla Anna Čarková, předsedkyně spolku Kyjovské Slovácko v pohybu, který ve spolupráci s lékařem a regionálním spisovatelem Jiřím Dunděrou a předsedou Občanského sdružení Omega Plus Vladimírem Výletou vzpomínkovou akci uspořádal. Záštitu nad událostí převzal František Lukl, starosta města Kyjova.

„Mezi padlými byli občané různého vyznání, proto v programu vystoupili zástupci církví i Židovské obce, která ztratila během války 206 příslušníků a v roce 1943 zanikla,“ přiblížila Čarková. „Vzpomněli jsme i osadu Hraničky na hranicích kyjovského a svatoborského katastru, která byla domovem romské komunity a přestala existovat v roce 1940. Jen několik málo jednotlivců přežilo koncentráky a dočkalo se konce války.“

Mluvené slovo střídaly hudební vstupy. Na varhany hrála Alžběta Plachá, na trubku Štěpán Koudela, skotské dudy si přítomní vyslechli v podání Petra Velana. Vít Mareček zahrál na klávesy, zpíval Volf Spitzbard. Na závěr byla přečtena jména třiceti tří spolupracovníků parašutisty Oldřicha Pechala z Kyjovska, které nacisté před osmdesáti lety popravili nebo umučili.

Děkan Vladimír Mrázek na setkání promluvil k přítomným.

„Myslím, že je důležité připomínat i těžké chvíle našich dějin, abychom z nich čerpali poučení. Připomenout si tyto oběti je naší povinností, abychom nezapomněli a celým svým úsilím se snažili o svobodu a mír, který, jak v těchto dnech poznáváme, je tak křehký,“ řekl kyjovský děkan Vladimír Mrázek.

Páter Vojtěch Kodet promlouval na Blatnické hoře

Blatnice pod sv. Antonínkem – Páter Vojtěch Kodet vedl duchovní obnovu s názvem Duše Slovácka, která se o prvním červencovém víkendu konala na známém poutním místě Moravského Slovácka u kaple sv. Antonína na Blatnické hoře. Vojtěch Kodet je římskokatolický kněz, teolog, karmelitán a bývalý exorcista, oblíbený lektor i vyhledávaný spisovatel duchovní literatury. V roce 1991 stál u zrodu Karmelitánského nakladatelství.

Tématem přednášek byla Ježíšova blahoslavenství.

V přírodním areálu na Svatém Antonínku zájemce čekal program s přednáškami, mše svatá, večerní adorace, besedy, možnost rozhovoru s knězem či příležitost ke svátosti smíření. Někteří si také přinesli k podpisu knižní rozhovor Bůh své bitvy neprohrává, kde Vojtěch Kodet odpovídá na otázky Jana Paulase. Ve své závěrečné přednášce kněz připomenul, že prorok není ten, kdo předpovídá budoucnost, ale ten, kdo říká to, jak k nám právě teď promlouvá Bůh a co máme činit.

Program probíhal pod otevřeným nebem, vstup na všechny akce byl zdarma, aby mohl přijít opravdu každý. Mluvené slovo doplňovala živá hudba mladých muzikantů, která dotvářela příjemnou pokojnou atmosféru tohoto promodleného místa.

Kaple svatého Antonína Paduánského je barokní poutní kaple ze 17. století zasvěcená oblíbenému světci Antonínu z Padovy. Byl to portugalský františkánský mnich, teolog a kazatel, který působil na počátku 13. století a je uctíván po celém světě. Antonín kázal v kostelích, na náměstích i na pobřežích. Někdy jej údajně poslouchalo až třicet tisíc lidí. V legendě se vypráví, že v Rimini mu nechtěl naslouchat nikdo a tu ryby vystrčily hlavy z vody, aby slyšely jeho kázání. A pointa? Všichni obyvatelé Rimini se po tomto zázraku obrátili. 

 Kaple sv. Antonína z Padovy pochází ze 17. století.

Vyobrazení této legendy najdeme v kapli na Svatém Antonínku. Nástěnné malby „Sv. Antonín káže rybám“ a „Sv. Antonín káže lidu“ nad bočními oltáři pocházejí z roku 1937 a jsou posledním dílem akademického malíře Jana Köhlera. Pozornost upoutá rozměrná plastika Večeře Páně nad hlavním oltářem, kterou v roce 1888 věnoval stavitel Slovák ze Strážnice.

Svatý Antonín paduánský je vzýván při hledání ztracených věcí, jako ochránce manželství i rodiček a jsou také zdokumentována četná uzdravení na jeho přímluvu. Ale není nad osobní zkušenost, byť by byla sebenepatrnější. Já jsem se v kapli modlila za nalezení korálkového náramku, který jsem už nějakou dobu postrádala. Nešlo o žádný drahý šperk, ale byl to dárek a ráda jsem ho nosila. Pomodlila jsem se, zanechala jsem v kasičce dar a pustila věc z hlavy. Jaké bylo moje překvapení, když jsem okamžitě po příjezdu domů na náramek narazila. Byl schovaný v jedné z kapsiček baťůžku, který jsem měla s sebou.(!) Náhoda? Ale krásná.

Svatý Hostýn hostil vitální seniory

Co to vlastně znamená být zdravý a jak nás nemoc může přiblížit Bohu, nad tím se zamýšleli společně s P. Milanem Palkovičem, farářem z Velkých Losin, senioři, kteří se účastnili v první polovině června duchovní obnovy na Svatém Hostýně.

Páter Milan Palkovič.

Dvoudenní program na slavném poutním místě Moravy vyplnily mše svaté, společné i soukromé modlitby v kapli poutního domu nebo bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Účastníci měli také příležitost ke svátosti smíření a duchovním rozhovorům s knězem. P. Milan Palkovič ve svých promluvách hledal odpověď na otázku – co je to vlastně zdravý život. Každá lidská bytost má dimenzi tělesnou, duševní a duchovní, ale také sociální. Plnému zdraví se tedy těší ten, kdo je v pořádku nejen fyzicky, psychicky a má zdravý vztah k Bohu, ale důležité jsou i mezilidské vztahy. Všechny rozměry člověka jsou navzájem propojené, a proto je nutné o ně přiměřeně pečovat a rozvíjet je.

Kněz zdůraznil nutnost odpuštění a otevřenosti Duchu Svatému, který je vždycky originální. Je třeba vytrvat v důvěře v Pána Boha a vyvarovat se sobectví, závisti, hněvu i lhostejnosti, které jdou proti skutečnému životu. „Tady na zemi jsme v Boží škole, a tak přicházejí zkoušky. Lidé jsou dnes přesvědčeni, že mají na vše právo… i na štěstí. Štěstí je v tom, že tady ve škole života pochopíme, že s Bohem budeme šťastní celou věčnost...“ uvedl Palkovič. Mnohostrannou prevencí pro zdraví je podle něj život podle Božího řádu navzdory tomu, že dnešní svět zahlcuje člověka pestrou nabídkou módních alternativních životních stylů. 

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně.

 „Odpovědnost za své zdraví neseme sami, měli bychom pátrat po příčinách nemoci a upravit svůj způsob života. Je třeba naslouchat svému tělu a používat selský rozum,“ připomněl P. Palkovič, který svoje promluvy odlehčoval úsměvnými příklady ze života i trefnými bonmoty. „Téma vždycky zraje. Nelze to brát tak, že bych se týden před duchovní obnovou začal připravovat na přednášky. Zkušenosti a poznatky sbírám vlastně během celé své dvacetileté kněžské služby. Když je člověk otevřený, tak to ovoce dozrává… Je důležité pracovat na ovoci Ducha Svatého. Každý rok prožívám jedno ovoce Ducha Svatého, na které se soustředím. Letos pracuji na vlídnosti,“ usmívá se kněz. Posluchači ocenili jeho upřímný a bezprostřední projev, moudrost i optimismus.

Zastavení křížové cesty.    

Duchovní obnovy se účastnilo 65 seniorů. Prožívali tento požehnaný čas na krásném a celými generacemi promodleném místě Svatého Hostýna. Mnozí přijíždějí opakovaně, z blízkého okolí i vzdálenějších míst naší země, někteří tu byli poprvé. V poutním areálu mohli obdivovat nejenom barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, ale také slavnou křížovou cestou architekta Dušana Jurkoviče s mozaikami Jano Köhlera, která nedávno prošla kompletní rekonstrukcí. Měli možnost zajít si k blízké rozhledně z roku 1898 nebo se pomodlit v přírodě pod letitými stromy meditační Cestu světla. Odpočinek si někteří zpestřili návštěvou útulné restaurace či cukrárny s vyhlídkovou terasou. Ubytování je v poutních domech s výtahem příjemně komfortní. Počasí seniorům přálo, a tak odjížděli občerstveni na duchu i na těle, každý si z bohaté programové nabídky mohl vybrat to, co ho nejvíce oslovilo. Organizátorem akce bylo Centrum pro rodinný život v Olomouci.

Divoké byliny i vzácné herbáře uvidíte v muzeu

Do konce srpna je možné navštívit ve Vlastivědném muzeu Kyjov výstavu Plané rostliny jako jídlo, koření i lék. Jedná se o výstavu putovní, jejím autorem je Radomír Němec z Jihomoravského muzea ve Znojmě. Kyjovskou expozici doplňují vzácné staré tisky herbářů, workshop zaměřený na přírodní kosmetiku a přednáška autora. 

„Tato výstava je o rostlinách, které běžně najdeme v přírodě a které můžeme využívat jak k jídlu, tak pro léčivé účely. Některé jsou i jedovaté, ale zároveň se využívají jako léčiva, a proto je tato výstava zmiňuje,“ sdělila etnografka kyjovského muzea Michaela Zálešáková. Více než 40 velkoformátových fotografií představují známé i méně známé rostliny a v doprovodném textu se návštěvník dozví jejich název i o tom, jak je lze využít. Na první pohled zaujme aranžmá ze sušených bylin, jejichž jemná vůně podporuje příjemnou atmosféru výstavních prostor.

„O výstavu je zájem a začínají ji ve větší míře využívat i školy pro své výukové programy přírodopisu a ekologické výchovy,“ upozornila Zálešáková. Součástí výstavy jsou i stolní edukační hry pro děti s tématikou bylin a pracovní listy.

                                                                                   

Odbornice na staré tisky Ester Vratislavská doporučuje věnovat pozornost vystaveným herbářům. „Z muzea ve Strážnici jsme zapůjčili Mattioliho herbář ze 16. století. Jedná se o velmi vzácnou knihu s krásnými ilustracemi, která byla ve své době velmi žádaná a přeložena do několika jazyků. Do češtiny ji přeložil Tadeáš Hájek z Hájku. Jsou zde popsány rostliny k léčení, k vaření, některým je připisován i magický vliv. Mattioli byl lékař a biolog, který pocházel z Itálie, nějaký čas žil také v Praze. Kniha se používala až do 18. století a ve své době byla i dost drahá.“ 

V pokladně lze zakoupit publikaci Divoký zelinář, kterou napsal autor výstavy Radomír Němec.

Ivan Mládek koncertoval v Kyjově

Více jak šest set písniček, hudbu i text, složil během své kariéry zpěvák a humorista Ivan Mládek a řada z nich skutečně zlidověla. Kdo by neznal Jožina z bažin, Sousedovic Toníčka, slavné Zkratky, Medvědi nevědí, Prachovské skály či Brno je zlatá loď.

Hvězda Ivana Mládka začala stoupat počátkem sedmdesátých let a v publiku na kyjovském vystoupení umělce s jeho Banjo Bandem převládala střední generace. „To je pohled, co,“ glosoval s typickým suchým humorem svůj příchod na scénu oblíbený bavič, který v únoru oslavil osmdesáté narozeniny. A divákům, díky jeho vtipným komentářům, ansámblu a písničkám, vydržel úsměv na tváři a dobrá nálada po celou dobu koncertu. S umělcem se „po dvou plánovaně vynucených přídavcích“ rozloučili dlouhým standing ovation.

Mládkovy písničky však mají rády i děti. Po koncertu mu Jožina z bažin a další hity přišel do zákulisí v doprovodu svých prarodičů zazpívat tříletý Nikolas Pokorný a Ivan Mládek mu pozorně naslouchal. „Bylo to jeho velké přání setkat se s panem Mládkem, doma hrají jeho písničky pořád dokola,“ poznamenal s úsměvem dědeček Stanislav Pokorný.

Ivan mládek se zabývá také výtvarnou tvorbou a jeho obrazy nabízejí podobný humor, jaký je přítomný v jeho textech. Vynalezl například obrácenou perspektivu, kdy věci vepředu jsou malé až titěrné a ty vzadu jsou naopak nadměrně veliké. Jak se neusmát :-)

 

 

 (Foto: internet)