Primáš Jan Slaměna oslavil životní jubileum

V prosinci roku 2020 oslavil významné životní jubileum, osmdesát let, primáš Jan Slaměna. Muzikantské zkušenosti získával už od studentských let ve Slováckém krúžku v Kyjově i v jiných regionech Slovácka a ve vysokoškolském souboru Mládí v Brně. V šedesátých letech byl také primášem Varmužovy muziky. V sedmdesátých letech cítila chasa Slováckého krúžku potřebu vlastní muziky, vedení krúžku proto oslovilo muzikanty Karla Hirshe, Slávka Matulu, bratry Kupkovi, Zdeňka Hradeckého, Ferdu Osičku a Mirka Uřičáře. Brzy se přidal i zmiňovaný jubilant Jan Slaměna, který se stal záhy primášem. V té době ještě nestál kulturní dům a zkoušelo se v sálku budovy traťové distance ČSD. 

Cimbálová muzika J. Slaměny v osmdesátých letech.

Významným přínosem byla i spolupráce se souborem Brozané z Uherského Brodu. Soubor neměl vlastní muziku a jeho členové si velmi vážili obětavé práce Slaměnovců, neboť se nemalou měrou zasloužili o postup Brozanů na celostátní přehlídku národopisných souborů. Následoval úspěšný zájezd na mezinárodní folklorní festival v Zagrebu. V té době vznikly i nahrávky pro zagrebský rozhlas a Československý rozhlas a televizi. Nemalým úspěchem bylo rovněž doprovázení Vojenského uměleckého souboru Zbojník z Bučovic, který vyhrál Armádní soutěž uměleckých souborů v Kroměříži.

Jako rodilý Kyjovák Jan Slaměna viděl těžiště své práce především na Kyjovsku. S tehdejším Slováckým krúžkem, pro který muzika vznikla a nastartovala tak souborovou činnost a první zahraniční zájezdy, se Slaměnova muzika účastnila slavnostního otevření Domu kultury v Kyjově. Celá osmdesátá léta již Jan Slaměna působil jako primáš muziky Lúčka ve Svatobořicích-Mistříně. Hráli nejenom doma, ale také v mnoha evropských zemích. V první polovině devadesátých let spolupracovala jeho muzika s úspěšným folklórním souborem Konopa z Ratíškovic.

Na zahraničních cestách se jmenovanými soubory dokázal Slaměna kromě muzikantského mistrovství využít své další přednosti, a to byla znalost jazyků. Také díky ní navazoval mnohá přátelství s folkloristy celého světa. V posledních letech jubilant s některými z muzikantů vypomáhal v sousedních Bukovanech a Kostelci národopisným pěveckým sborům. Vřelé díky mu patří za pomoc a rady mladým muzikantům. Ať tedy oslavenci dlouho slouží zdraví, ať si rád zahraje pro potěšení své i svých příznivců.

Václav Horák

K folkoru ho doma nevedli a hrát na housle ho nebavilo. Přesto se stal primášem

Slaměnova cimbálova muzika je vedle muziky Jury Petrů v Kyjově pojem, nemohla chybět na žádné hodové zábavě a dalších folklorních slavnostech. Inženýr Jan Slaměna, rodilý Kyjovják, prakticky celý svůj profesní život působil na různých pozicích v kyjovské sklárně. Jeho „paralelní“ muzikantský život je ale barevnější.

Primáš Jan Slaměna  oslavil osmdesátku.                 

Na co nejraději ze své dlouhé muzikantské éry vzpomínáte?

 „Bylo to všecko velice krásné,“ zachvěje se Janu Slaměnovi hlas, „a snad nejvíc vzpomínám na ty úplné začátky, kdy jsem začínal ne jako muzikant, ale jako tanečník. Tehdy jsem se setkal se staršími členy kyjovského Slováckého krúžku a od nich jsem pochytil řadu písniček, a tím se mi otevřel úplně nový svět, o kterém jsem neměl dříve ani potuchy. Musím říct, že jsem nevyrůstal v prostředí, které by bylo nějak výrazně spjato s folklorem. Moji rodiče přišli každý odjinud: otec byl z Olomouce, maminka se narodila v Hradišti. Nářečím se u nás nemluvilo, otec se vyjadřoval spisovně a jinak se používala obecná čeština. Maminka hrála na klavír a jejím přičiněním jsem začal hrát na housle. Někdy ve čtvrté třídě jsem dostal na Vánoce housle, ovšem nebavilo mě to a v posledním roce na měšťance jsem toho nechal. Dalších šest let jsem na housle vůbec nesáhl, ty odpočívaly na půdě, rozeschly se, ulomil se jim krk.

Kdy se to změnilo?

 Po maturitě, když jsem nastoupil na vysokou školu, jsem se dal dohromady se spolužákem, který byl členem Slováckého krúžku v Kyjově a ten mne tam přivedl. Tak se stalo, že jsem přilnul k folkloru. Po druhém ročníku na vysoké škole jsme byli na prázdninovém vojenském cvičení, kde jsme pořádali táboráky a večerní představení. A jeden spolužák tam měl housle a krásně na ně hrál. A protože jsem v té době už chodil do Slováckého krúžku a ten neměl vlastní muziku – tak jsem si usmyslel a udělal takové bláznivé rozhodnutí, že budu hrát a že si postavím svoji muziku. Byl to velice troufalý plán, ale zakousl jsem se do toho, začal jsem hrát, cvičit – ovšem bez nějakého vedení - a nakonec jsem si v roce 1964 vlastní kapelu skutečně založil.

Cimbálová muzice se dařilo a také jste hodně cestovali i do zahraničí, a to v době, kdy to nebylo běžné...

Cestovali jsme i do ciziny a navazovali jsme nová muzikantská přátelství, jsem gurmán, tak mne zajímala vždy také místní kuchyně. Ale nezapomenutelné zážitky mám i na Strážnici, kdy se hrávalo pod návratím u manželů Macháňových, sešly se tam muziky z různých oblastí, to bývalo moc krásné. Vůbec ta Strážnice byla zajímavá. Přišel jsem v pátek odpoledne z práce, sbalil jsem si spacák, housle a kroj - a vrátil jsem se v neděli večer. V roce 1959 jsem ve Strážnici byl ve svých devatenácti letech na folklorním festivalu poprvé a vystupoval jsem tam jako tanečník. Ještě pár let předtím mi ale lidová kultura nic neříkala. Pomáhal jsem stavět tribuny pro poválečné Slovácké roky 1956 a 1957, ale národopisné taneční vystoupení mých spolužáků se mi ani trochu nelíbilo. Pak ale přišel zlom… a lidové muzice jsem skutečně propadl.

Mnoho věcí bylo nezapomenutelných, například ve svatoborské muzice, kde se hodně zpívalo, ale na úplné začátky mám silné vzpomínky, protože to bylo pro mne něco skutečně nového. Jak už jsem zmínil, tenkrát do kyjovského Slováckého krúžku chodila starší generace opravdu dobrých zpěváků, kteří mne naučili spoustu nových písniček. Dnešní generace bohužel zpěvná není. V souborech mají nacvičený určitý program, většinou je to postavené na taneční bázi, ale to opravdové zpívání od srdce se už dneska málokde objeví. Dnes je také spousta mladých, školených dobrých muzikantů, ale co jim mám za zlé a nemluví ze mne jenom závist - že nedodržují regionální čistotu. To je prostě předhánění se kdo rychleji, kdo výš, kdo technicky zdatněji…ale dělají z toho guláš.

Je obtížné naučit se rozlišovat písničky právě z toho regionálního hlediska?

„To se naučit nedá. Tím, že v tom prostředí jste a pracujete, tak to musíte vstřebat. Jak už jsem řekl, měl jsem výhodu v tom, že jsem začínal jako tanečník, takže jsem dovedl většinu tanců zatancovat. A podle toho se musí muzika přizpůsobit, aby zvolila správné tempo, aby „hráli pod nohy“ a myslím, že se mi to docela dařilo. Protože primáš je v roli dirigenta, musí to řídit a hlídat.“

Jak jste strávili s Vaší paní letošní Vánoce? 

„Vánoce jsme prožili velice pěkně. Dcera s rodinou se postarali o všechny praktické věci, včetně cukroví i kapra. Dokonce jsme si zahráli, vnuk, je mu devatenáct, se po několikaleté pauze vrátil k houslím, dcera chodila do hudebky dost dlouho, zeťe jsem zacvičil na basu, tak jsme hráli ve čtyřech.“

Máte nějaké nesplněné přání?

„Moje velké přání je, abychom se ještě ve sklípku sešli s muzikanty, s kterými jsem v posledních letech hrával, a s příznivci folklóru a abychom si opravdu bohatýrsky zavzpomínali na staré piesničky, abychom si zahráli a zazpívali… ale obávám se, že už je to neuskutečnitelné. Kvůli koronavirovým opatřením i moje narozeninová oslava byla odložena na neurčito, staří muzikanti odcházejí, přede dvěma měsíci zemřel profesor Jaroslav Matula, se kterým jsem dlouhé roky hrál. Vzpomínky ale zůstávají.“

Známka i kniha oslaví jubilejní Slovácký rok

V příštím roce uplyne rovných sto let od uspořádání prvního Slováckého roku v Kyjově. Kyjovští jsou optimisté a věří, že epidemiologická situace v polovině srpna příštího roku bude natolik příznivá, že se mimořádný jubilejní Slovácký rok v Kyjově bude moci uskutečnit. Česká pošta zařadila do svého emisního plánu na rok 2021 tematickou známku s motivem Slováckého roku. A při této příležitosti se také rodí nová publikace jako kolektivní dílo etnografů, etnologů i pamětníků.

Hlavním autorem publikace s pracovním názvem Stoletý mládenec je Josef Holcman, profesí právník, ale také spisovatel, divadelník a folklorista, který pochází ze Skoronic. V Kyjově se však narodil, v roce 1970 zde maturoval a jak uvedl – zažil šestnáct Slováckých roků a osmkrát  projel Kyjov na koni v kroji.

„Na knížce pracuju s radostnou námahou,“ prozrazuje Holcman. „Některé kapitoly se mně píší lehce, třeba o víně a vinobraní, o jízdě králů, o verbuňku, o společenství průvodů hodových a fašankových. Hotových mám asi sto stran, ale třetina toho přijde vyhodit. S psaním by to mělo být jako s hrozny a vínem: nasbíráme metrák ryzlinku, pošrotujeme ho, a jsou toho dvě třetiny, vypresujeme je, a je z toho polovina. A když víno stočíme z kvasnic, tak ten objem hodný koštování je oproti množství hroznů možná třetinový,“přirovnává autor a milovník lidových zvyků i dobrého vína. 

Pro Josefa Holcman je jízda králů srdeční záležitostí. (Foto: Internet)

„V tuto chvíli musím napěchovat emoce do počítače, přečíst u toho třicet knížek a ověřovat fakta. Jak dopíšu úvody k 21 kapitolám a poté, co od etnografů či kyjovských patriotů přijdou příspěvky - například o Josefu Klvaňovi, o krojích a verbuňku, tak text budu čistit. Pohráli jsme si s čísly - první Slovácký rok byl v roce 1921, dvacátý první Slovácký rok bude v roce 2021, takže předseda programové rady David Pavlíček navrhl, aby publikace obsahovala 21 příběhů. A u toho zůstalo.“

A jaký autor zvolil přístup? „Nechtěl bych psát vědeckou literaturu o krojích, písních a třeba přírodních podmínkách Kyjovska,“ zdůrazňuje. „To je popsáno a vyobrazeno v řadě jedinečných publikací, zejména v Návratech Kyjovska, kterou sestavil v roce 1991 pan doktor Pavlík, v Obrazu národopisné slavnosti z roku 1999 od PhDr. Synka, v Kyjovsku Vladimíra Židlického. A pokud jde o osobnosti společenského a politického života, které ovlivnily Kyjov, i vlastence a válečné hrdiny – ty jsou vykresleny ve čtyřech knihách kyjovského patriota a historika MUDr. Jiřího Dunděry. Já bych chtěl napsat či sestavit poeticko-faktografickou beletrii, i když se mně to v tuto chvíli zdá až nemožným. Ale máme na to půl roku,“ dodává s optimismem spisovatel Josef Holcman, který považuje Slovácký rok za pevnou součást svého života.

Úryvek z publikace Stoletý mládenec:

Kyjov koupil roku 1539 moravský hejtman Jan Kuna z Kunštátu, ale již jeho synové ho „pro dluhy a ožralství“ prodali Janu Kropáčovi. Ten byl ale tak lakomý a vůči poddaným ukrutný, že je i týral, takže ti jeho statky opouštěli. V Kyjově vznikla mezi měšťany proti Kropáčovi opozice, která se nedala zastrašit ani jeho ozbrojenou kohortou. Do čela se postavil Václav st. Bzenecký, který za ně promluvil, když Kropáč po nich žádal slib dědičného poddanství. Bzenecký mu odpověděl, že nic takového učinit nemohou bez rozkazu krále a že ke králi posly neprodleně vypraví.

Kropáč odjel z města s nepořízenou a Václav Bzenecký se zachoval jako měšťan odpovědný a odvážný. Měšťané ho pověřili sepsáním potřebného listu a uložili mu krále vyhledat, nechť bude v Němcích dlít kdekoliv. Měšťané v žádosti nabídli králi, aby Kyjov koupil s tím, že sami zaplatí cenu. Pro Bzeneckého to byl úkol veliký, protože jiným jazykem, než „moravským“ nevládl a v cizině nikdy nebyl. Měšťané se složili na cestu, zajistili koně a vůz a 27. dubna 1548 se čtyři poslové vydali na cestu předalekou. Ferdinand I. Habsburský, král český a uherský tehdy přebýval v německém Augsburgu, což obnášelo vzdálenost přes půl tisíce kilometrů. Výprava zamířila nejprve do Brna, kde prozřetelně požádala o rady a přímluvu Přemka Prusinovského z Víčkova, moravského podkomoří, který napsal pro krále i pro jeho místokancléře doporučující listy. Za dvanáct dní dorazili do Augsburgu, severozápadně od Mnichova. Když jim došel poslední groš, tak Bzenecký prodal povoz a poslední míli došli pěšky.

Zpátky se výprava vracela malou lodí po Dunaji a větrná bouře ji hodila na ostrov uprostřed veletoku. Jak Václav Bzenecký pořídil u krále a jak se dostal z ostrova se dočtete v knize.

Kluziště si děti dlouho neužily

Kyjov -  Bruslení patřilo k několika málo činnostem, které mohly děti a mládež venku provozovat. Nejtvrdší pátý stupeň PES, který byl zaveden od 27. prosince, ale ukončil i tuto kratochvíli. 

Ledová plocha i zázemí stadionu jsou nyní uzavřeny.          

„Kluziště se využívalo hodně. Večerní i ranní pronájmy byly obsazené. Vzhledem k opatřením mohlo být na ledové ploše nejdříve 28 osob a od 17. prosince už jen šest, takže kapacita se vždy rychle naplnila,“ popsal situaci správce městských sportovišť Roman Klimeš. Posledních deset dnů lidé mohli dokonce bruslit zdarma. „Je to fantazie, hlavně si toho užije mládež a samozřejmě i starší generace,” reagovali fanouškové tohoto sportu na internetu. Mnozí ale kritizovali následná nepopulární opatření zakazující využívání kluziště. Ledová plocha stadionu je nyní uzavřena, mrazení je do odvolání vypnuto. Zavřeno je i celé zázemí stadionu. Ostatní venkovní sportoviště jsou přístupna pouze v čase od 9 do 17 hod, sportovat mohou pouze dvě osoby pohromadě, jak to vyplývá z omezení shromažďování osob.

Hodně štěstí v novém roce!

Ať už je Vaše tempo jakékoliv,

 přeji šťastnou cestu za Vašimi sny !

                                                             autorka
 

 

POŽEHNANÉ VÁNOCE

návštěvníkům blogu (i těm náhodným..:-)

přeje 

         autorka.

Lesanka, Akátka, Zezulka… houpy houp

Kyjovsko – Nenajde se snad dítě, které by nemělo rádo houpačku. Koneckonců i dospělí se rádi zhoupnou. A právě tuto lákavou atrakci si mohou lidé zvolit jako cíl svého putování do přírody. V širším okolí Kyjova je v krajině rozmístěno 14 houpaček. A chystají se další.

„Houpačky mají lidem ukázat zajímavá místa v přírodě, krásu zdejší krajiny a vytvořit místa odpočinku na vycházkách. Proto jsou situovány v docházkové vzdálenosti od obcí, kromě Kyjova například poblíž Sobůlek, Moravan, Hýsel nebo Bohuslavic. Každá houpačka má i své jméno, zhoupnout se tak můžete například na Akátce, Zezulce, Johance, Májence či Lesance,“ říká Tomáš Kolařík z Kyjovského Slovácka v pohybu, který je iniciátorem zajímavého nápadu. Už před třemi lety začal s kamarády vyrábět a rozvěšovat houpačky po krajině. Inspirovali se podobnou aktivitou brněnské neziskové organizace naOkraji. „Náklady na 14 houpaček byly asi 10 000 Kč. V této částce je ale pouze pořízení lana, svorek na zavěšení houpačky a práce arboristy, který posuzoval zdraví stromů a jejich schopnost houpačku udržet. Všechny ostatní položky, kterých nebylo málo – dřevo, práce na výrobě houpaček, komunikace s vlastníky pozemků a čas spojený s pověšením houpaček jsme dostali darem od deseti kamarádů, kteří se dobrovolnicky zapojili,“ popisuje nadšenec Tomáš. V letošním roce si věc vzalo za svou Kyjovské Slovácko v pohybu a projekt Rozhoupaná kyjovská krajina podpořila v grantovém řízení Malé věci kolem nás také firma Vetropack Moravia Glass.

Houpačka ale nemusí být jediným lákadlem. Pracovníci Domu dětí a mládeže v Kyjově připravili

krabičky s úkoly pro bystré hlavy a umístili je v blízkosti houpaček. „Snažili jsme se vymyslet rodinnou aktivitu, která bude bavit děti i jejich rodiče. Procházky v přírodě se nyní vyloženě nabízejí. K plnění připravených úkolů přitom postačí papír, tužka a trocha bystrosti," přibližuje ředitel DDM Kyjov David Hegedüs. Odpovědi mohou holky a kluci posílat kyjovskému Domečku prostřednictvím Facebooku nebo je vhodit do poštovní schránky organizace sídlící v Husově ulici. Na vylosované výherce bude čekat drobná odměna. Touto formou se do hry zapojily asi dvě stovky „houpačkářů“. „Ne všichni ale úlohy a fotografie posílají. Musím také říci, že se ztrácí úkoly z krabiček nebo i celé krabičky, i když se stanoviště snažíme pravidelně obcházet a doplňovat,“ podotýká Lucie Paulíčková z DDM. Výsledky soutěže se chystají vyhlásit před Vánoci.

Kyjovské Slovácko v pohybu hledá nyní další zajímavé lokality s pěknými výhledy, kterým by houpačka slušela. Vyzývá všechny milovníky procházek, aby své tipy zaslali do konce letošního roku na emailovou adresu: martinaurbancova@kyjovske-slovacko.com. Mají připraveno dalších 10 nových houpaček. Mapu, kde jsou zachycena místa stávajících houpaček, zájemci naleznou pod odkazem:https://drive.google.com/openid=1xTnBrqP8HC0UzbyV6HECLZdOqRw&usp=sharing


 (Foto: archiv Kyjovského Slovácka v pohybu)