Focení je pro mě především zábava, říká úspěšný autodidakt fotograf Marek Svoboda

Marek Svoboda.

Asi jste jeho fotografie také už viděli. Plní sociální sítě, objevují se na fotografických i některých zpravodajských webech, ve velkoformátovém provedení zdobí prostory Centra služeb pro seniory v Kyjově nebo budovy hodonínských lázní. V červenci vystavoval v Radniční galerii v Kyjově. Pětačtyřicetiletý Marek Svoboda není profesionálním fotografem. Vystudoval střední průmyslovou školu v oboru elektronické počítačové systémy a pracuje jako IT technik. Od roku 2017 má registrovánu jako vedlejší pracovní činnost fotografování. Narodil se v Kyjově a v současné době zde také žije.

 

Jak jste se dostal k fotografování?

K focení jsem se dostal spíš náhodou. Odmala jsem jezdil na tábory, které pořádal TOM (Turistický oddíl mládeže) Kyjov. Byla to za komunismu taková alternativa současného Skauta, nebylo to tedy úplně legální. Jezdili jsme na tábory, později putovní tábory a čundry. V dospělosti jsme pak dělali i přechody hor a podobně. Nechtěl jsem se vždy spoléhat na ostatní co se týče dokumentace. Asi ve čtrnácti letech mi rodiče koupili první sovětský fotoaparát Lomo, a začal jsem tyto akce fotit sám. Takže primárně k tomu focení došlo za účelem dokumentace.

Jakým způsobem jste se ve fotografování zdokonaloval? Měl jste nějaké vzory?

Nemám vzory. Spíš bych svoji cestu popsal tak, že na fotografických serverech, kde jsem dost dlouhou dobu působil, mě inspirovali fotografové, kteří něco uměli. Později pak na sociálních sítích. Takže jsem měl spíš inspiraci a motivací pro mě bylo dostat se tam, kde oni. V souvislosti s focením jsem neabsolvoval žádný kurz nebo nyní oblíbené workshopy. Jak se říká, postupně jsem se vypracoval „od píky“ až k současnému stavu. K tomu mě vedla potřeba neustále se zlepšovat a posouvat dále.


Od roku 2017 máte živnostenské oprávnění fotografovat jako vedlejší pracovní činnost. Jak k tomu došlo?

V roce 2016 jsem si koupil svůj první full frame foťák. Byl to tehdy Canon 6D. K tomu jsem musel také „upgradovat“ výbavu v oblasti objektivů, protože ne všechny na ff systému fungovaly. Byl to pro mě vstup do „velké fotografie“. Myšleno velký kvalitativní skok z předchozí techniky. Kvalitativní do té míry, že se mi otevřely nové možnosti v oblasti focení. Postupně mě čím dále častěji začaly oslovovat obce nebo firmy za účelem nějaké spolupráce. Bylo pro ně jednodušší řešit to fakturačně než dohodou o provedení práce. Proto jsem si v roce 2017 zařídil živnostenský list na focení.

Ze zachycování krajiny najednou bylo nutné při zachování vysoké úrovně fotografií fotit lidi, portréty, produkty, interiéry, svatby a různé akce, včetně folklorních. Každé focení má nějaká svá specifika, je potřeba mít znalosti ve více oborech, takže to pro mě byla výzva a s výzvami já se rád „peru“ (úsměv) .

Na vašich webových stránkách jsem se dočetla, že nabízíte například i doprovod fotografům po místech tzv. Moravského Toskánska.

Pořádáme s kamarádem workshopy v rámci focení krajiny Moravské Toskánsko. Takový doprovod fotografů nabízím také individuálně a předávám jim tímto způsobem své zkušenosti. Nedávno jsem měl například skupinu osmi Američanů. I když nevyšlo úplně počasí, tak jsem se je snažil přivést na místa, které byly fotogenické, a i bez slunce se jim to moc líbilo. 

Snímek z facebooku Marka Svobody. 28. října ráno zachytil ze Stražovjáku Alpy, vzdálené cca 165 km vzdušnou čarou. „Bylo po frontě, skvělá dohlednost, vyčištěný vzduch. Masiv Alp působí neostře. Není to nekvalita optiky, ale je to způsobeno vysokou vzdušnou vlhkostí, která ten den byla,“ napsal k fotografii.

Co vám fotografování přináší? Máte rád přírodu?

Miluji přírodu, krajinu, hory a také rád sportuji. Nejčastěji a nejraději jezdím na kole, v zimě mám rád běžky. A právě tyto aktivity jdou často krásně s focením spojit dohromady. Samozřejmě jezdím i autem. Když má člověk táhnout více fototechniky i stativ, tak to na kole není úplně ideální.

Vybavíte si nějaký neobyčejný zážitek spojený s focením?

S focením se většinou pojí zážitky. Někdy jsou takové běžné, občas i silnější. Za ty roky co fotím je jich ale nesčetně. Dokážu sem tam vystoupit ze své komfortní zóny a jet třeba pod stan nebo pod širák někam na noc nebo i více nocí, tak se k focení přidávají i dobrodružnější zážitky. 

 

Kostelík na pobřeží v Norsku.

 

Fotíte raději krajinu, nebo lidi, reportážní fotografii?

Focení je pro mě především zábava, i když to někdy není lehké a je to celkem i záběr. Ať je to focení lidí, akcí nebo třeba interiérů. Nedá se říct, co mám vyloženě nejraději, vše má své. Nicméně focení krajiny a s tím spojené výlety jsou pro mě relax a „dobíjení baterek“. Takže asi nejraději bych byl někde v horách za krásných fotogenických podmínek … (smích)

Na svůj facebook jste umístil fotky například z dožínek v Kyjově a sklidil jste hodně pochval. Ostatně jako vždy… Podporují vás ve focení i vaši blízcí?

Vysoký ohlas na fotografie z dožínek v Kyjově mě celkem překvapil. Samozřejmě to potěší. V tomto ohledu jsem rád, že mě rodina podporuje a zajímá se o mé fotografické aktivity. Také jsem díky focení potkal a poznal několik zajímavých lidí. S některými jsem v poměrně úzkém kontaktu i v současné době. 

Dožínky v Kyjově objektivem Marka Svobody.

 

Fotíte na svých cestách nejenom po Moravě, ale fotil jste i v Jordánsku na Malé Petře, u polského Baltu nebo v Laponsku. Cestujete rád?

Ano, cestování je dalším z mých velkých koníčků. Jak po samotné ČR nebo okolních zemích, tak i do vzdálenějších lokalit. Můj fotografický sen, který jsem si splnil loni v září, to byly Lofoty. Oblast v Norsku za polárním kruhem, která je známá především díky své neuvěřitelně krásné krajině, horám a také polární záři. Cestuji proto, abych poznal danou zemi, oblast, lidi …. a také samozřejmě, abych si přivezl kromě zážitků i nějaké zajímavé fotografie. Kombinace těchto faktorů je to, co mě naplňuje. V tomto ohledu již spřádám plány na příští rok. Třeba Lofoty bych chtěl navštívit i v zimě. Byť je to oblast za polárním kruhem, tak tam funguje Golfský proud a nejsou u pobřeží tak kruté zimy jako třeba více ve vnitrozemí. V tomto ohledu byl tak trochu extrém Laponsko, kde jsem byl v lednu tohoto roku. Tam byly běžně teploty -15 až -20 stupňů. Několika členům expedice při nočním focení polární záře začala selhávat technika. 

Máte kromě focení a cestování čas na nějaké další záliby?

Jsem poměrně aktivní člověk. Když je venku hezky, rád relaxuji aktivně. Občas si ale zajdu i do kina nebo na koncert, když je deštivo, tak třeba odpočívám u filmu.

Říká se, že dneska se současnou technikou může být fotografem každý. Vnímáte tu konkurenci?

Konkurenci samozřejmě vnímám. Nicméně ne každý dokáže zvládnout (třeba v nějakém krátkém čase) techniku, kompozici a postproces tak, aby fotky měly nějakou úroveň. Asi se nedá očekávat, že když si kdokoliv koupí sebelepší zrcadlovku a dá tam režim auto, že foťák bude sám dělat fotky jako ze žurnálu. Pokud pochopí jisté souvztažnosti, tak z toho dokáže pak vytěžit maximum. Také každé focení má své specifika. Jiné je focení portrétů, interiérů a třeba krajiny. Vyžaduje to větší škálu zkušeností a jistou univerzalitu.

Jaký fotoaparát a další technické zařízení používáte? Upravujete fotky v počítači?

V současné době fotím na full frame bezzrcadlovky Sony. K tomu mám pak škálu objektivů od širokoúhlých, přes portrétní až po větší teleobjektiv. Fotím do RAW formátu. Takže každá fotka musí projít alespoň základním postprocesem na počítači. RAW je surový formát, který uloží data z čipu přímo kartu bez toho, aniž by prošly nějakým postprocesem, který nabízí foťák, který pak výsledek uloží do formátu jpeg. Vím, že mám svůj určitý rukopis. Nejde mi o to, aby fotky vypadaly uměle. Chce to i určitý cit, aby vypadaly reálně a zachycovaly daný moment nebo situaci. Často je to takové kouzlo krátkého okamžiku. To znamená být ve správnou dobu na správném místě a se správnou technikou (úsměv).

O prázdninách jste vystavoval své fotografie v Radniční galerii. Našli se vážní zájemci o koupi velkoformátových fotografií?

V červenci tohoto roku jsem měl výstavu dvaceti fotografií s motivy jižní Moravy v Radniční galerii v Kyjově. Výstava byla formou obrazů na plátně o velikosti 90x60 cm. Ke konci výstavy se ozvalo několik lidí se zájmem o koupi obrazu, který se jim moc líbil. Prodal jsem takto pět obrazů. Výstava bude pokračovat asi od měsíce listopadu ve vinařství Spielberg v Archlebově. 

 

Fotografie Marka Svobody na výstavě Kouzelná Morava v Kyjově.

Kde ještě mohli vaše fotografie lidé vidět?

V minulosti jsem vystavoval ve Svatobořicích-Mistříně, Ostrožské Nové Vsi a svoji úplně první výstavu jsem měl v Kostelci u Kyjova. Tehdy to byla výstava fotografií, které jsem pro Kostelec fotil.

Když pomineme výstavy a internet, kde se můžeme s fotografiemi Marka Svobody setkat?

Fotografie různých velikostí mých fotografií zdobí především prostory Centra pro seniory v Kyjově. Jsou tam obrazy na plátně až do velikosti 160x90 cm. Také mám dost velkoformátových fotografií formou tapet v hodonínských lázních. Tam jsou již velké formáty, např. 5x3 metry. To pak fotografie dostávají již úplně jiný rozměr. V několika firmách mají obrazy na plátně nebo velkoformátové tapety s motivy z mých fotografií.

Jak se k vám tyto zakázky dostaly?

Většinou mě lidé kontaktovali přes webové stránky www.marapara.cz a také často prostřednictvím sociálních sítí.

Co vám v poslední době udělalo radost a na co se těšíte?
Mám radost z drobností. Třeba když jedu někam fotit a vyjdou mi podmínky. Těším se na další cestovatelské zážitky. V nejbližší době tak trochu i na barvy podzimu. Kéž by vyšel tak hezky jako minulý rok (úsměv).

 

 

 

Fota  byla zveřejněna se souhlasem autora Marka Svobody.  „V přírodě si člověk vyčistí hlavu, srovná myšlenky a dobije energii. Doufám, že prostřednictvím svých fotografií přenesu stejné pocity a energii i na vás,“ říká Marek Svoboda.

Za příjemnými zážitky do Čejkovic

Čejkovice – Maximální ohleduplnost k životnímu prostředí – to je filozofie firmy Sonnentor, což v překladu z němčiny znamená „Sluneční brána“. Podnik se specializuje na výrobu bylinných čajů a koření v bio kvalitě. Zakladatelem podniku je Johannes Gutmann z Rakouska. V roce 1992 navázal spolupráci s Tomášem Mitáčkem a rozšířili podnikání na jižní Moravu. V současné době firmu se sídlem v Čejkovicích vede spolumajitel a ředitel Josef Dvořáček. „Přemýšlíme hodně o dopadech našeho podnikání. Výrobní halu jsme postavili jako brownfield v místě starého rozpadlého kravína, který už nikdo nepotřeboval. Když jsme se téměř před deseti lety zamýšleli, kolik plastových nerozložitelných obalů zůstane po spotřebování našich produktů, začali jsme zkoušet alternativní kompostovatelné materiály,“ uvádí na webových stránkách firmy Dvořáček. K výrobě obalů zde používají výhradně přírodní a recyklované suroviny. 

Pohled do výrobních prostor firmy.

 Areál podniku je uzpůsoben tak, aby se zde mohly konat exkurze a prohlídky s průvodcem, který účastníky zasvětí do filozofie, historie i výrobních postupů podniku. Firma v Čejkovicích zpracovává suroviny výhradně od českých dodavatelů, které předtím prochází důkladnou kontrolou. Pokud neprojdou náročnými testy, nemůže je firma Sonnentor ke zpracování přijat. V podzemním tunelu, který z technologických důvodů spojuje obě výrobní budovy, si zájemci mohou prohlédnou galerii fotografií biopěstitelů bylinek, se kterými podnik udržuje úzké, takřka rodinné vtahy. 

Součástí zážitkového areálu je i moderní prodejna s nepřebernou nabídkou bylinných čajových směsí jak v sypané formě, tak ve formě oblíbených jednorázových sáčků nebo pyramidek. Prodejna je propojena s čajovým salonem, kde nechybí nabídka sladkých zákusků, a posedět se dá také u kavárenských stolků venku. I když všudypřítomná jemná vůně bylinek je příjemná, po nějaké době návštěvník přece jenom zatouží pro čerstvém vzduchu. 

Firma Sonnentor nabízí stovky produktů v bio kvalitě.

Provětrat hlavu a osvěžit mysl si může také na přilehlé bylinné zahradě sv. Hildegardy. V zahrádce najdeme všechny známé, ale i méně často pěstované bylinky označené cedulkami se svými názvy. Zahrada je doplněna nápaditými hádankami a kvízy o bylinkách, které pobaví zejména děti.

Pokud zatoužíte po menší procházce, stačí sejít o pár desítek metrů svahem dolů a ocitnete se u opraveného čejkovického zámku, který tu už ve 13. století vybudoval Řád templářských rytířů. Zámek slouží soukromým komerčním účelům, ale jeho upravené okolí je volně přístupné a potěší příjemná vyhlídka do okolí.

Nedaleko se nachází i stavení, domeček, ve kterém strávil několik let svého dětství první československý prezident T. G. Masaryk. Po telefonické domluvě je možná prohlídka objektu s průvodním slovem.

Pouť za rodiny se uskutečnila v Miloticích

 Milotice - Od návratu mariánského obrazu do místního kostela v roce 2017 se vždy o poslední prázdninovém víkendu koná v Miloticích u Kyjova pouť k Panně Marii Milotické. Lidé při ní prosí o přímluvu pro každodenní život v rodinách, o pomoc v rodinných problémech, o podporu rodinám neúplným a o posvěcení rodin. 

Kostel Všech svatých v Miloticích. (Foto: internet)

Kostelík u silnice uprostřed obce obehnaný bílou zdobnou zdí má bohatou minulost. Barokní kostel Všech svatých v Miloticích byl postaven na místě starého kamenného kostela v letech 1697-1701. Současný kostel je zřejmě již třetí chrámovou stavbou v Miloticích. Následuje po středověkém kostele doloženém od 14. století a renesančním kostele z konce 16 století. Chrám byl poškozen hned po svém dokončení v roce 1705 při vpádu kuruců a podruhé požárem v roce 1807, kdy shořela celá věž. V roce 1742 proběhla generální oprava celé stavby. Současné zařízení kostela pochází z přelomu 60. a 70. let 18. století, kdy patronát nad milotickou farností vykonával František Ludvík Serényi. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky. 

Celou tuto sakrální stavbu obklopuje zeď z let 1702-1703 ozdobená sochami. Zídka původně ohrazovala hřbitov, který zde fungoval až do roku 1787. Zeď je řazena do kulturních památek I. kategorie a spolu s hřbitovem ve Střílkách je celorepublikovou raritou. 

Místní ženy se na slavností mši  nastrojily do krojů.

Milotická farnost s kostelem Všech svatých je součástí kyjovského děkanátu. Slavnostní mši svatou v neděli 28. srpna na pozvání farnosti celebroval P. Filip Hochman, který pochází z Kyjova a v současné době má trvalé působiště ve farnosti v Rajnochovicích. „Rodina je a má být místem předávání lásky a prostorem, kam Boha zveme. Možná i díky společné modlitbě v rodině, kterou jsem zažíval, jsem se stal knězem,“ poznamenal novokněz P. Filip Hochman.

Páter Filip Hochman.

 Ve farnosti Rajnochovice se věnuje především mládeži. Zvláště o prázdninách měl tím pádem nabitý program, protože se zde konaly tábory a další akce. „V Rajnochovicích je veselo, mladí se chtějí scházet – a to je povzbuzující zkušenost a motivace pro naše kněžské působení,“ řekl P. Filip Hochman.

 

 

 

 

 

                                                                                                  (s využitím info z internetu)

Barevné nitě a velké umění anonymních vyšívaček

Kyjov - Krásu zdejších krojů vnímáme často jako samozřejmost, ona je ale jedinečná, je se z čeho těšit, co obdivovat a nač být hrdí. V Radniční galerii můžeme do 4. září shlédnout ukázku krojových součástí z Kyjovska, které ze své bohaté sbírky zapůjčil pan Ladislav Lunga z Milotic.

„Výběr krojových součástí byl omezen velikostí galerie, takže se tam toho moc nevešlo,“ konstatuje Lunga. „Snažil jsem se je vybrat tak, aby byl dokumentován vývoj kroje během sta let.“

Zručnost a um našich předků při zhotovování krojů budí zasloužený obdiv.

Sběratel a znalec tradičních lidových oděvů Ladislav Lunga žil ještě donedávna přípravami na výstavu krojů pro národopisný festival v Miloticích, který se zde konal o prvním srpnovém víkendu. V současné době je k vidění expozice v Poštorné v Havlíčkově vile, kde jsou vystaveny křtící plachty – úvodnice, které zde sběratel prezentuje. Většině z nás už účel těchto bohatě vyšívaných pruhů plátna není znám. Úvodnice byly nezbytnou součástí obřadů v 19. století. Děvčata úvodnici dostávala do výbavy a sama si je vyšívala. Ve svatební den si jí zahalila záda, ramena a předloktí, aby se ochránila před zlými silami a podpořila plodnost. Podruhé ji ženy oblékaly po šestinedělí, kdy poprvé přinášely své dítě do kostela.

A co milovníka tradic Lungu v poslední době potěšilo? Jednak jsou to nové předměty do jeho sbírky, šátky, zástěrky, fěrtůšky, i když některé z nich potřebují opravy. Ale vdechnout opotřebovaným krojovým součástem nový život je činnost, která Ladislava Lungu naplňuje. „A těším se z maličkostí všedního dne,“ dodává muž.

Udělejte si výlet do Petrova

Petrov – Vinné sklepy v Plžích v obci Petrov stojí za návštěvu. Sklepy budovali sami vinaři se sousedskou výpomocí a pod dohledem zednického mistra, což se vlastně dělo až do nedávných dnů. Plže jsou připomínány už v 15. století, kdy obyvatelé, v souvislosti s válečnými událostmi, hledali úkryt právě v těchto "plžoch", sklepech vyhloubených v poddajné žluté hlíně, zpevněné kamennou valenou klenbou "kvelbenín". Není bez zajímavosti, že sklepy Plže získaly své jméno podle značného výskytu hlemýžďů v této oblasti.

Vinné sklepy v Plžích vytvářejí ulicovou zástavbu se dvěma návesními prostory, která slouží jako společenská centra vinohradnického areálu. Horní z obou center se využívá jako přírodní hlediště, do něhož ústí ulice se starými a výtvarně nejhodnotnějšími sklepy. Památková rezervace je zde vyhlášena už od roku 1983. V současné době zde kvete vinařská turistika. 

Obcí Petrov vede Baťův kanál, který je v současnosti velkým lákadlem pro turisty. Provoz zde začíná v květnu a končí v září. Ředitelství vodních cest ČR zde v roce 2015 vybudovalo zatím největší přístav na kanále. Může zde parkovat 45 lodí. Místní podnikatelé zde otevřeli v posledních letech půjčovny lodí s občerstvením.

 (Zdroj: internet)

Malá orelská slavnost v Kyjově

Před více než sto lety vznikl tělovýchovný spolek Orel, který stavěl na křesťanských a také národních vlasteneckých hodnotách. Orel stále žije a v neděli 7. srpna se v Kyjově uskutečnila malá orelská slavnost se mší svatou. 

Praporečníci župy Šilingrovy s historickými prapory orelských jednot ve farním kostele v Kyjově.

V době první republiky byl Orel se zhruba 35 000 členy v roce 1931 po Československé obci sokolské druhou největší sportovní organizací v tehdejším Československu. V současné době má Orel 19 000 členů, kteří jsou členy téměř 250 jednot. Orel působí na celém území České republiky, které je rozděleno celkem do 23 žup. Provozuje více jak 60 druhů sportů, například orelskou běžeckou ligu, orelskou florbalovou ligu, nově pétanque a další.

V červnu uplynulo sto let od velkého sletu v Brně v roce 1922. Orel byl v průběhu dvacátého století třikrát zrušen a třikrát obnoven.

„Orlové v minulosti pořádali také kulturní akce, ochotnické divadlo nebo se konaly slavné orelské poutě. Po jedné z nich v roce 1948 následoval zákaz Orla, zatýkání, monstrprocesy, kruté mučení a věznění. Mnozí z našich orlů položili za naši svobodu i životy. Letos tomu bylo 80 let, co zemřeli atentátníci na Heydricha Jan Kubiš, který prošel orelskou výchovou, a Jozef Gabčík. Dále to byl také Vojtěch Jílek, vedoucí orelského odboje proti nacismu,“ připomněla členka Orla, iniciátorka a organizátorka orelské poutě v Kyjově, Libuše Hášová.