Tento článek se zabývá tématem, které pro většinovou
společnost není přitažlivé a možná ani zajímavé. Lidé bez
přístřeší jsou sociální skupinou, jež údajně budí nejméně
sympatií.
Mgr. Jaroslav Řihánek, MBA působí v sociální oblasti při
městském úřadě v Kyjově dvanáct let. „Snažíme se
předcházet sociálně patologickým jevům a lidem v nouzi
pomáhat,“ říká ke své práci. „Ti lidé z něčeho musí
žít, a pokud nemají vyřízený příjem sociálních dávek,
uchylují se ke drobným krádežím a finanční prostředky si
obstarají jinak,“ přibližuje problematiku osob, kterým se
nepodařilo život zvládnout tak, aby se obešli bez pomoci systému.
„Argumentuje se tím, že v současné době je dostatek volných
míst, ale naši klienti jsou nezaměstnatelní. I když by chtěli,
osm hodin v práci prostě nezvládnou, takového výkonu ze
zdravotních a psychosociálních důvodů nejsou schopni. Někteří
pobírají invalidní důchod, často ale nemají splněné odvody do
sociálního systému (odpracované roky), takže zůstávají na
sociálních dávkách v hmotné nouzi. Máme v péči i seniory,
kteří pobírají starobní důchod. Zadlužení, alkohol, psychické
problémy, ztráta sociálního zázemí jsou faktory, které je
dostanou na okraj společnosti.“
Lidé už nespávají pod mostem
V Kyjově evidují více než sto lidí s těmito problémy. „Až
na výjimky, se kterými budeme ještě pracovat, ale tito lidé
nepřespávají venku pod mostem nebo pod nějakým provizorním
přístřeškem. Oproti situaci před deseti lety nebo ve velkých
městech máme tuto skupinu osob podchycenou a žijí na ubytovnách,
pár jedinců bydlí v chatkách zahrádkářských kolonií (na
základě souhlasu vlastníka chatky), což sice může působit
problémy, ale zákon to umožňuje,“ vysvětluje Řihánek. „Někdy
dochází ke kuriózním případům. Například jeden klient
souhlasil s ubytováním, využíval přes den zázemí zařízení,
ale protože tam kvůli horku nemohl vydržet, chodil přespávat do
parku.“
 |
| Městská ubytovna pro osoby v nepříznivé sociální situaci. |
V Kyjově jsou tři ubytovny, které poskytují bydlení osobám v
nepříznivé sociální situaci. Jednu z nich, ubytovnu na
Havlíčkově ulici na okraji města,vlastní a provozuje město
Kyjov. Momentálně zde bydlí 35 mužů a 14 žen. Jedná se o lidi
spíše vyššího věku. „Někteří jedinci zde žijí již
patnáct let,“ přibližuje Řihánek. Klienti bydlí v pokojích
po dvou. „Chceme, aby se tu lidé cítili dobře, takže jim
pomáháme například s doplněním nábytku, respektujeme jejich
přání. Mají celodenní přístup do kuchyňky, mohou prát v
pračce a sprchovat se kdykoli během dne, všechny pokoje jsou
vybaveny lednicí. Takové vymoženosti nejsou v zařízeních tohoto
typu samozřejmé,“ upozorňuje Řihánek. Pochvaluje si i spolupráci se správkyní ubytovny,
která je informuje o potřebách a problémech uživatelů.
Sociální pracovníci zabezpečují pro klienty i základní
lékařskou péči. Pracovnice úřadu do ubytovny přijíždějí
většinou dvakrát týdně, jsou v kontaktu s klienty. „Například
co se týče písemného styku s úřady, bývají tito lidé
skutečně zcela bezradní a obálky s modrým pruhem jednoduše
ignorují,“podotýká vedoucí odboru sociálních věcí.
Musí z něčeho žít
Cena ubytování činí 4 000 korun za měsíc. Ubytování osob v
nepříznivé sociální situaci mimo Kyjov nabízí také dvě
zařízení ve Svatobořicích nebo ubytovna Radlovec ve Ždánicích.
Město Kyjov jako obec s rozšířenou působností zajišťuje
poradenství a pomoc těmto lidem v celém regionu. Mají zde i malý
sklad s čistým oblečením, kam zaměstnanci městského úřadu
darují nepotřebné oděvy. Odbor sociálních věcí spolupracuje
také s Charitou v Kyjově. Klienti mohou využít sociálního
zázemí charitního K-centra, služeb Občanské poradny a v
mimořádných situacích lze čerpat z prostředků získaných při
Tříkrálové sbírce, kterou charita tradičně organizuje.
Část lidí bez domova má omezenou svéprávnost. Město Kyjov je
ustanoveno jako tzv. veřejný opatrovník a pracovníci sociálního
odboru vykonávají agendu opatrovnictví. Dalším opatřením je
ustanovení „zvláštního příjemce sociálních dávek“.
Tímto zvláštním příjemcem je rovněž ustanoveno město Kyjov a
sociální pracovníci organizují výdaje ze sociálních dávek a
důchodů, aby klient nepřišel o ubytování a zůstaly mu peníze
na stravu. Obědy klientům vozí Centrum sociálních služeb,
příspěvková organizace města Kyjova, nebo Charita Kyjov. Tímto
způsobem lze také předejít krádežím, ke kterým docházelo,
protože tito lidé jsou snadným terčem. Několikrát týdně pak
docházejí na Odbor sociálních věcí, kde dostávají „kapesné“
z prostředků, které zbyly po uhrazení nutných životních
nákladů.
 |
| Klienti se snaží svůj životní prostor zútulnit. |
Dávky hmotné nouze, příspěvek na živobytí, činí 3 410 Kč.
Tato částka nebyla novelizována od roku 2012. Dále klienti
pobírají doplatek na bydlení. Někteří v rámci veřejné služby
zajišťují úklid na ubytovně nebo v rámci veřejné služby
pracují v Technických službách města Kyjova. Někteří obyvatelé ubytovny
se zdržují na místech, kde je velký pohyb lidí, například u
autobusového nádraží a prodejny Lídl v Kyjově. „Občas jim
někdo dovolí odvézt nákupní košík a nechá jim tak pětikorunu,
někteří jim věnují třeba dvacku,“ podotýká vedoucí
sociálního odboru Řihánek. Lidé bez přístřeší vyhledávají
městské aglomerace se sociálním zázemím. Tady také nachází
společenství lidí, kteří jsou na tom podobně jako oni.
Člověk potřebuje někam patřit
„Vysvětlujeme jim, že zůstat venku je prakticky nemožné.
Například stan si v současné době mohou postavit jenom na
vlastním nebo pronajatém pozemku, musí mít vyřešené odpadové
hospodářství a nemohou znečišťovat veřejný prostor. Pokud je
přesvědčíme, a někdy to trvá určitý čas, jsme schopni jim
zajistit sociální dávky, tak aby si mohli dovolit ubytovnu. Záleží
ale na nich, jak jsou ochotni spolupracovat,“ vysvětluje Řihánek.
„Nemáme žádné legislativní páky, jak je z ulice dostat proti
jejich vůli. Ale pracujeme s tím člověkem. Navážeme vztah a
postupně získáváme jeho důvěru. Někdy je to běh na dlouhou
trať a dochází k relapsům. A začínáme zase znova, od
začátku...
 |
| Nová dřevěná pergola na dvorku ubytovny slouží pro kuřáky. |
Pokud se k nám dostane člověk mladší než 27 let, snažíme se
mu zajistit bydlení v Domu na půl cesty v Brně, kde má
všestrannou i sociálně terapeutickou pomoc 24 hodin denně a jeho
šance postavit se do života jsou tak výrazně lepší. Obecně
platí, že čím déle člověk zůstává na ulici, tím horší
jsou šance to změnit. Když se podaří pracovat s původní
rodinou a dojde ke zlepšení vztahů, je to na dobré cestě. Člověk
potřebuje někam patřit. Bohužel rodina se často od těchto lidí
odstřihne, ale i to je pochopitelné.
Jde o širokou problematiku, spolupracujeme s řadou dalších sociálních a zdravotních služeb, výborná je také například spolupráce se sociální pracovnicí v kyjovské nemocnici. Každá situace má řešení. Nikdo nemusí být na ulici,“ je si jistý Řihánek. Pracovníci odboru sociálních věcí přistupují k těmto potřebným bez předsudků a s přesvědčením, že každý člověk má právo na důstojné zacházení a pomoc ze strany společenského systému, aby svou nepříznivou situaci vyřešil nebo žil v daných podmínkách tak dobře, jak je to možné.
Žádné komentáře:
Okomentovat