V Karibiku jako doma. Na plachetnici vlaje česká vlajka

Čeložnice, Martinik – Radomil Polešovský pochází z Kyjova. Před dvěma lety koupil rodinný dům s pozemkem v Čeložnicích, který nyní s přítelkyní postupně zvelebují. Většinu roku ale oba tráví na jachtě v Karibském moři. Jeho loď Southern Fox obvykle kotví na francouzském Martiniku, ostrovu v Karibském moři, vzdáleném odsud vzdušnou čarou více jak 8 000 km. 

Radek Polešovský s Helenou Královou na zahradě v Čeložnicích.

Ze vzduchu do moře... 

„Není to dobrodružství,“ brání se Polešovský, „je to jen jiný způsob života.“ Kapitánské zkoušky na jachtu si udělal v roce 2006 v Chorvatsku. Předtím se více než 15 let věnoval paraglidingu. „Při paraglidingu také pracujete se vzdušnými proudy a je to ještě náročnější než na plachetnici, na lodi na to máte víc času, kdežto ve vzduchu jste na zemi jedna dvě,“ přibližuje Radek. Za paraglidingem jezdil do Francie, Švýcarska, Slovinska nebo na pohoří Biokovo tyčící se nad mořem v Chorvatsku. Tady se poprvé začal zajímat o jachty. A když pak narazil na inzerát nabízející plavbu katamaránem po Chorvatsku, neváhal. „Tehdy jsem spadl ze vzduchu do moře a začal jsem se intenzivně věnovat jachtingu. Pro nás suchozemce je to úplně nové prostředí a zkušenosti, ale začalo mě to bavit,“ vypráví.

Začátkem roku 2010 dostal od kamaráda nabídku odletět do Karibiku na čtyřměsíční výpomoc na katamaránu. Žil v té době sám, a tak se dohodl ve firmě, kde pracoval, na dočasném odchodu. Ale zpátky už se nevrátil. Plavil se v Karibiku čtyři roky, když zahlédl Foxe. Jednalo se o loď Mikado 57 ketch, dvojstěžník, sedmnácti metrovou plachetnici francouzské výroby, která byla na prodej. Cena nebyla vysoká, protože loď musela projít kompletní rekonstrukcí. „Sedm měsíců jsem strávil prací na této plachetnici, kromě elektroniky jsem si dělal prakticky všechno sám,“ popisuje Radek, který se ctí dostál pověsti o zlatých českých ručičkách. „Tady jsem předtím postavil dům, renovoval byt, člověk se všecko potřebné naučil,“ potvrzuje.

R. Polešovský s přítelkyní Helenou a jachtou Southern Fox. (Foto: archiv R. Polešovský)

Dovolená v Karibiku a cesta přes Atlantik
Letos brázdí Southern Fox šestou sezónu vody Karibiku a vozí turisty po ostrovech Malých Antil. Kapitán Polešovský ukazuje černobílou skupinovou fotografii ze školních let, kde jsou jeho spoluhráči v Kyjově populárního basketbalu. Stále s nimi udržuje kontakty a řada z nich už absolvovala exotickou dovolenou na jeho jachtě. Plavčíkem, hosteskou i průvodkyní je Radkova přítelkyně Helena Králová z Tisé poblíž Ústí nad Labem, která se s ním plaví už čtvrtým rokem. Helena vždy toužila poznávat nové země a už v rámci vysokoškolského studia absolvovala stáž v Řecku, cestovala po Americe, později projela Nový Zéland a navštívila i Austrálii. Také oni dva se seznámili na inzerát. Společné zájmy a hodnoty je sblížily, takže sdílí jak krásy, tak těžkosti života na moři. „Na moři funguju v jiném režimu,“ přiznává Radek. „V noci spím dobře, ale s tím, že mne probudí každý nepatřičný zvuk, například změna síly větru. Vím, že se něco děje a okamžitě jsem vzhůru. A musím být připravený reagovat. I moje přítelkyně už to tak má.“

Vypráví o první plavbě na plachetnici přes Atlantický Oceán v roce 2010, která trvala jeden a půl měsíce. Zažili bouře, vichřice, desetimetrové vlny. „Vypluli jsme asi o měsíc dřív, než by bylo vhodné, takže počasí nám nepřálo. Když v bouři loď sténala a všechno se chvělo… tenkrát jsem zažil opravdový strach. A kdo říká, že se nikdy na lodi nebál, lže – nebo úplně postrádá pud sebezáchovy,“ konstatuje mořeplavec.

Jak se žije na lodi
Většinou je však na lodi klid a pohoda. „Vstáváme, až se probudíme. Po snídani odpočíváme. Máme elektronické čtečky a ve volném čase hodně čteme, televize nás moc nezajímá. Ale samozřejmě loď vyžaduje stálou údržbu, která je pracná a především velice nákladná. Večer se jdeme projít po pláži. Mezi místními na ostrovech už máme dobré známé, kteří nás zdraví, víme kam zajít na dobré jídlo, kde výhodně nakoupit. Tento servis a informace poskytujeme samozřejmě i našim klientům. Mohou se potápět, „šnorchlovat“, chytat ryby, koupat se v čistém azurově modrém moři, slunit se na krásných bílých prázdných plážích, obdivovat nádhernou přírodu, udělat si výšlap do hor nebo si prohlídnout karibské vesnice a městečka na ostrovech. Pořádáme exkurze do rumárny, proslavený karibský rum nikdy nezklame. Počasí je v této oblasti ideální, teploty jsou 26 až 30 stupňů Celsia, vlhkost 60 až 70 procent. Noci jsou teplé. A vždycky radím – neodkládat to. Může se stát, že později budou člověka brzdit zdravotní nebo rodinné problémy a už takovou cestu nepodnikne. Vše potřebné se zájemci dočtou na stránkách https://www.southernfoxboat.cz/, na facebooku nebo se můžeme osobně sejít,“ navrhuje kapitán.

Pohled z jachty na karibské pobřeží. (Foto: archiv R. Polešovský)

 

Příslovečnou ponorkovou nemoc zatím se svou přítelkyní nezažili. „Na lodi máme veškeré pohodlí, až nás to přestane bavit, usadíme se tady, v Čeložnicích,“ usmívá se sedmapadesátiletý opálený muž. Na rodném kraji oceňuje přírodu, pořádek a pracovitost zdejších lidí. „Není to samozřejmost,“ říká mořeplavec a světoběžník Radomil Polešovský.

SALÁT BUDOU SKLÍZET DVANÁCTKRÁT DO ROKA

Kyjov – Jsme v prostorách bývalé výrobní haly. Teď tu jsou ve žlabovém regálu mladé rostlinky listového salátu a pod nimi nádrž s vodou plná drobných rybek. Nad rostlinami je LED osvětlení. Tak to vypadá ve farmě, kde se rozhodli využít metodu aquaponie, symbiózy ryb a rostlin.

Zleva: Michal Tesařík a Radek Schiel.

Aquponie je, když… 

„Aquaponie je v podstatě přirozený proces, který v přírodě probíhá sta milionů a miliardy let, koloběh je založen na cirkulaci organických látek,“ vysvětluje Radek Schiel, rybář, ekolog a bývalý obchodní manažer firmy Nestlé, jehož úkolem je udržovat biologickou rovnováhu farmy. „V našem případě producenty organických látek jsou ryby, zvolili jsme druh sumců z Afriky, který žije v teplejších vodách. Ryby krmíme, oni produkují organickou hmotu jako odpad, voda se pak přečerpává do biofiltrů, kde bakterie rozkládají dusíkatý odpad na sloučeniny, které jsou využitelné pro rostliny. Takto upravená voda přichází do kořenového systému rostlinek, které si z ní vezmou, co potřebují. Potom tato rostlinkami přečištěná voda přichází zpět do nádrže s rybami. Takže jsme vytvořili v podstatě uzavřený okruh samostatně fungující vybalancované biologické rovnováhy, kdy výsledným produktem jsou na jedné straně rostlinky, které budou za měsíc připravené ke konzumu, a dalším produktem budou ryby, které u nás rostou velmi rychle, takže za půl roku budou v tržní velikosti. Jsou to konzumní ryby,“ shrnul Schiel.

„Obrovská přednost aquaponie je ta, že do systému nemůžeme vstupovat s hnojivy, pesticidy, protože bychom si zlikvidovali ryby,“ upozorňuje Michal Tesařík, projektový manažer. „Saláty pěstujeme od semínek ve speciálních substrátech, na minerálních podložkách. Pro restaurace je náš způsob pěstování bez zeminy velmi výhodný, protože odpadá zdlouhavé promývání listů salátu. Nejsou tam žádní škůdci, slimáci a podobně, se kterými se u těchto plodin často potýkáme. Jsme schopni dvanáctkrát až třináctkrát do roka sklízet úrodu,“ vyzdvihuje Tesařík. „Produkce je plně řízena a kontrolovaná díky tomu, že probíhá v indooru“, použije Schiel termín, který je běžný pro pěstování plodin ve vnitřních prostorách. „Tradiční zemědělství, i vzhledem k probíhající klimatické změně, nemůže v žádném případě takových výnosů dosahovat. Zemědělství i na jižní Moravě začíná být krajně nevypočitatelné.“ „Uvědomují si to například i pan starosta Lukl nebo pan Drlík ze Zdravého stravování ve Strážnici, oba nás velmi podporují,“ doplňuje Tesařík.

Otcem myšlenky je Martinek 

Salát vypěstovaný metodou aquaponie.

S nápadem na netradiční farmu přišel v loňském roce Petr Martinek, dvaatřicetiletý kyjovský rodák a podnikatel. Majitel prostorů v Kyjově, ve kterých projekt inGreen začal počátkem roku 2020 rozvíjet svou činnost. „Navázali jsme spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně, Masarykovou univerzitou v Brně a s Ústavem makromolekulární chemie Akademie věd v Praze. Nechceme věci dělat konvenčně a hledáme rady u odborníků, pro které je to také zajímavé,“ sděluje Michal Tesařík. „Aquaponie je obor, který se může zkoumat ještě stovky let a pořád je tam spousta proměnných, které se budou ovlivňovat, a stále je to o tom, co nejlépe řídit procesy a za co nejkratší čas vypěstovat daný produkt,“ objasňuje Michal. Součástí jeho práce je vývoj chytré farmy, kdy díky senzorům mohou „farmáři“ sledovat biologické procesy. Ze všech získaných dat se bude optimalizovat jak růst rostlin, tak i růst prodejní. „Nedokázal jsem si představit, že bych opustil IT svět, ale aquaponie spojila jedinečným způsobem přírodu i chytré řízení farmy,“ dodává jedenatřicetiletý Michal.

V současné době mají za sebou první fázi, kdy chtěli otestovat co nejvíce plodin, takže zkoušeli pěstovat jahody, hrášek, chilli papričky, různé druhy salátů a bylinek. „Nyní se soustředíme na listové saláty, osivo máme přímo z Holandska z renomovaných šlechtitelských stanic. V menších prostorách jsme testovali různé druhy vstupů, filtrace, krmiv a teď se dostáváme ke komerční produkci. Dospěli jsme k tomu, že budeme používat žlabové systémy v několika patrech nad sebou. V budoucích nových komerčních prostorách na 6 m2 budeme produkovat v regálech až 1500 rostlin v sedmi patrech. Náš cíl je vypěstovat salát do 25 dnů,“ zdůrazňuje Tesařík. „Sledujeme informace ohledně sucha a výkyvů počasí a jsme připraveni pokrýt poptávku okolí.“

„Jde o symbiózu mezi rybami a rostlinami, kdy do systému vstoupíte určitým objemem vody a pak už to žije víceméně vlastním životem,“ konstatuje zkušený majitel akvaristického obchodu, čtyřiapadesátiletý Radek Schiel. „Aquaponie je krásná, plní se nám díky ní klukovská touha objevovat něco nového,“ zasní se Michal. „A přírodě neškodíme,“ usmívá se Radek.

Nová služba v regionu - HIPOREHABILITACE

Moravany – Rodinná stáj Anita vznikla v roce 2015, kdy koupili v Moravanech dům s přilehlým pozemkem. Ve výběhu se prochází klisna českého teplokrevníka, valach polského chladnokrevníka a dvě starokladrubské vranky. Stádečko doplňuje poník. 

Stáj patří Blance Pokorné z Kyjova, která pracuje jako vedoucí kyjovského muzea, a její dceři Kateřině, která v Moravanech se svou rodinou našla nový domov. „Koním se věnuji již od svých osmi let, začínala jsem v jezdeckém oddíle u Josefa Šanty v Kyjově. V devatenácti letech mi vyšlo spoření a za peníze jsem si pořídila svou první nezapomenutelnou kobylku Anitku... a tím to vše začalo,“ vypravuje Kateřina.  „Anitka už bohužel není s námi, po velkých komplikacích vzdala boj o život. Byla neuvěřitelně věrný koník, má největší životní kamarádka. Kůň má podobný naturel jako pes. Je to věrné zvíře, nezklame. Když s ním člověk pracuje, kůň se snaží vyhovět, já zase jemu… Je to takové souznění s něčím, co má víc jak pět set kilo,“ vyznává se pětatřicetiletá Kateřina.

Svou láskou k těmto ušlechtilým zvířatům nakazila i svou matku Blanku. Ta ve svých 41 letech poprvé sedla na koně a po malých krůčcích se naučila jezdeckému umění. „Mojí nezapomenutelnou učitelkou byla kobyla českého teplokrevníka Alena, ale brzy jsem začala toužit po vlastním koni,“ vzpomíná. V roce 2007 si pořídila hříbě starokladrubského koně, kterého pojmenovala Elatea. Postupně přibyli další.

Jejich koně mají klidnou povahu, a tak pro ně majitelky hledaly vhodné využití. Tři koně z jejich stádečka, starokladrubská klisna, chladnokrevný valach a poník, složili náročné zkoušky, aby s nimi mohli provozovat hiporehabilitaci. Hiporehabilitace je zastřešující název pro všechny aktivity a terapie, kdy se setkává speciálně připravený kůň a člověk se zdravotním handicapem. Díky tomu, že kůň má velice podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk, centrální nervový systém pohybově znevýhodněného člověka je nucen zpracovávat vjemy a vysílat příkazy, které by za normálních okolností vysílal při lidské chůzi. Tak je možné docílit pokroků právě v rehabilitaci pohybu u dětí i dospělých. 

Specializační zkouška koní. Kůň se nesmí bát například deštníku.

„Vozili k nám asi pětiletou holčičku po mozkové obrně, která byla zcela nepohyblivá. Po několika lekcích začala zvedat hlavu,“ přibližuje význam nápravného cvičení Blanka Pokorná.„Klienty jistíme, přidržujeme za nohu, za záda, musíme dávat pozor. Koně jsou cvičení tak, aby se nelekali a zůstali klidní například i při hře s míčem, pokud by je míč trefil, aby strpěli i případné kopání od klientů. Kontakt s koněm působí opravdu terapeuticky. A to nejenom po stránce tělesné, ale pomáhá i psychicky. Docházel k nám například na doporučení psycholožky chlapeček, který měl problém se začlenit do kolektivu spolužáků a trpěl nízkým sebevědomím. Rychle si vytvořil ke koním vztah a byl opravdu šikovný. Hrál si s nimi, pomáhal se o ně starat. Pozvedlo ho to psychicky, že umí něco víc než ostatní. Když pak ukázal spolužákům fotku, jak stojí na hřbetu koně, získal si jejich respekt.“

Hodně zkušeností Blanka načerpala na hiporehabilitačním táboře, který pořádá středisko hiporehabilitace Epona Brno, kde pracují s klienty s nejrůznějším typem postižení, mentálním, psychickým i fyzickým. Letos se ho zúčastní už podruhé. Blanka i Kateřina jsou členkami České hiporehabilitační společnosti, která v současnosti sdružuje 57 hiporehabilitačních center v celé České republice.

Hiporehabilitace se doporučuje prakticky pro každý věk a řadu diagnóz. Ať už se jedná o dětskou mozkovou obrnu, asymetrické držení těla, děti s autismem nebo Downovým syndromem. Vhodná je pro děti nedonošené, s opožděným psychomotorickým vývojem nebo při poruchách učení, chování a socializace. Význam má u dospělých s diagnózou roztroušené sklerózy, u pacientů po mrtvici, po úrazech, s neurologickými diagnózami, s depresemi a podobně. Zdravotní pojišťovny tuto terapii bohužel zatím nehradí.

Bohuslavická škola se modernizuje

Kyjov-Bohuslavice – Pokračuje projekt spolufinancovaný Evropskou unií, jehož cílem je vybudování tří učeben v podkroví místní školy. Žáci a učitelé tak získají nové prostory pro výuku pracovní výchovy a počítačových dovedností. Využívat je budou také děti z mateřské školy v Boršově. Hotovo by mělo být začátkem příštího roku. Většinu nákladů pokryje dotace.

Pokračují práce na vybudování podkrovních učeben ve škole v Kyjově-Bohuslavicích.

Parkourový tábor děti baví

Kyjov – Koná se v Kyjově, ale většina dětí sem přijíždí z okolních obcí, z Vracova, Vacenovic, Šardic a dalších. Příměstský parkourový tábor v Kyjově pořádá Pohybová akademie už třetím rokem. Další turnus bude v srpnu.

Matyáš skáče „backflip“. (Foto: Stefan Chrenko)

„Kapacita červencového tábora byla zcela naplněná, máme tady 41 dětí ve věku 7 až 14 let,“ říká vedoucí Pohybové akademie Kyjov Stefan Chrenko. O děti se stará celkem šest trenérů, jeden z nich přijel z parkourového oddílu z Prahy. Na táboře převládají chlapci, ale účastní se i čtyři děvčata. „Zhruba ve stejném poměru máme holky i v kroužku parkouru při akademii. Jsou ukázněnější než kluci, takže se rychleji učí. Kluci je předčí rychlostí a silou,“ podotýká Chrenko.

Parkour je poměrně nová sportovní disciplína, která se k nám dostala z Francie. Zaměřuje se na trénink účinných pohybů a rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích, i těch kritických, uměl pohybovat klidně a sebejistě. Jde o efektivní a elegantní překonávání překážek. „Rodiče tento sport většinou neznají, takže děti se pro něj rozhodují samy. Tím jsou lépe motivované a víc je to baví, než když syna například do fotbalu přihlásí tatínek,“ upozorňuje trenér Stefan. Protože tábor je určen i pro naprosté začátečníky, na začátku týdne věnovali jedno dopoledne seznámení s parkourem, učili se základní techniky, pádovou techniku, tři nejzákladnější přeskoky a parkourové skoky.

Děti se scházejí v osm hodin ráno na stadionu a den začínají rozcvičkou, která trvá asi hodinu. Po ní je snídaně. V deset hodin následuje dopolední blok. Táborníci si mohou vybrat ze čtyř workshopů, každý z nich vede jeden trenér. Kdo získal dříve žeton za splnění úkolu, má přednost při výběru činnosti. „Děti si tak vyzkoušely honbu za pokladem s mapou po městě, akrobacii, parkurové workshopy, kdy skáčou na různých místech, ať už na novém parkourovém hřišti na stadionu, ve skateparku v Nětčicích nebo biketrialu v Polámaných. Nabídli jsem jim i Nindža nebo vikingský workshop, ve kterých se pohybové aktivity snažíme vsunout do atraktivní tématiky. Po obědě přicházejí na řadu klidové činnosti, sledování filmů, videí s parkurovou tématikou, kreslení nebo soutěž o nejlepší parkourovou fotku z mobilního telefonu. Ke svačině dostávají děti výživné ovocné smoothie,“ popisuje hlavní trenér tábora, „a pak následuje odpolední blok činností“.

Děti cvičí rovnováhu – balanc na tyči.

Ve středu táborníci navštívili Sokolíček, kde jsou venku trampolíny, velký vzduchový polštář, a odpoledne jeli plavat na biotop do Bohuslavic. „Ve čtvrtek jsme měli týmovou aktivitu „Yes Man“, kdy na všechna zadání musí děcka říkat „ano“. Šestičlenný tým s vedoucím plní asi čtyřicet nejrůznějších úkolů - jsou to pohybové úkoly, kreativní - skládání básničky, sociální - oslovení neznámých lidí třeba s otázkou, zda ví, co je to parkour a případně jim věc vysvětli. Tým se pohybuje na stadionu, v parku, na náměstí. Tohle děcka strašně baví… Je to pro ně příležitost dělat parkour beztrestně na veřejnosti. Například dostanou úkol udělat na náměstí hvězdu. Je to pro ně zážitek. Nejedeme na výkon, důležité je, aby to děti chytlo. Aby měly radost ze hry, z činnosti a dobře využitého času,“ připomíná Stefan Chrenko. Program trvá do pěti hodin odpoledne. Příměstský parkourový tábor zakončili v pátek společnou „grilovačkou“ s rodiči.

V době koronavirové krize vedoucí Pohybové akademie oprášil starou známou hru na šipky - inspiroval se u své babičky. Soutěží chtěl motivovat rodiče malých dětí Pohybové školičky ke společným aktivitám. Instrukce rodiče nacházeli na sociálních sítích a po splnění deseti úkolů získali poklad ve formě „kešky“.

¨

Příměstský tábor v Kyjově pořádají skauti

Kyjov – Naučit se nové pohybové nebo deskové hry, vytvořit něco pěkného vlastního rukama nebo si po jídle samostatně umýt použitý talíř, to vše mohou zažít děti na příměstském skautském táboře v Kyjově. Jsou to nejenom Kyjováci, rodiče své ratolesti přivážejí ze širokého okolí, například ze Ždánic. Některé z nich jsou již od předškolního věku členy skautu.

Skautské středisko Kyjov o letošních letních prázdninách pořádá celkem čtyři turnusy příměstských táborů pro děti pracujících rodičů za finanční podpory Evropské unie. Druhý turnus bude ve Svatobořicích-Mistříně a čtvrtý v Kostelci. Rodiče tak mohou docházet do práce a pro jejich děti je v době od 8 do 16 hodin zajištěn program. „Máme tu 25 dětí ve věku 5 až 11 let, nejvíce dětí je pětiletých a sedmiletých,“ říká vedoucí prvního turnusu dvaadvacetiletá Dorota Justová. Skautka, která je zástupkyní vedoucí skautského oddílu v Kostelci. Do mládežnické organizace vstoupila v patnácti letech pod vlivem svých nových přátel na gymnáziu a činnost ve skautu ji baví a naplňuje. Studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a jako vedoucí absolvovala již řadu nejenom skautských táborů.

Skautka Klárka, přezdívaná Puntík, je ze Ždánic.

Děti mají zázemí ve skautské klubovně u letního kina, zde svačí, obědvají a tráví dobu poledního klidu, většinou při deskových hrách. V blízkém parku na čerstvém vzduchu pak rozvíjí svoje pohybové dovednosti ve sportovních táborových hrách. „Dnes dopoledne jsme zvládli dvě hry. Jedna byla vybíjená s papírovými koulemi ve dvou družstvech, děti do toho byly zapálené, hodně je to bavilo. Druhá hra byla honička Dus, dus. Děti si vylosovaly lístečky se zvuky zvířat. Každé dítě pak vydávalo příslušné zvuky. Například moucha bzz bzz nemůže honit nikoho, ale ptáčci píp píp honí mouchu. Když ji chytnou, odevzdá svůj papírek. Největší zvíře mamut vydává zvuky dus, dus, jak se pod ním otřásá zem, a jenom ten může honit lvy. A právě podle mamuta je hra pojmenovaná,“ vysvětluje pravidla originální honičky budoucí učitelka.

„V plánu máme i hodně rukodělek, dnes si děti namalují speciálními fixy talířky, které pak vypálíme a určitě jim z nich bude chutnat. Také si například vyrobí z paracordové šňůrky přívěsky na klíče. Je to pevná padáková šňůra, která je v poslední době populární, vyrábí se z ní ozdoby, boty a podobně. Například náramek se dá vytvořit z pěti metrů šňůry, kterou máte tak v případě potřeby při ruce, stačí náramek rozplést,“ upozorňuje skautka.

Příměstský tábor nabízí ochutnávku ze skautského programu. „První den jsme si stanovili pravidla, jak se k sobě budeme navzájem chovat, dnes už se děti lépe znají navzájem, je to víc v pohodě,“ komentuje Justová. A co nového se zde malí táborníci například naučili? „Většina dětí říkala, že je to poprvé, co si po sobě myjí talíř po obědě. Buď je to doma nenechají dělat, protože jsou na to ještě malé, nebo mají myčky,“ zakončila s úsměvem Justová.

Netypická koupací sezona v Kyjově začala

Kyjov-Bohuslavice – V sobotu 27. června se otevřel přírodní koupací biotop v Bohuslavicích, městské části Kyjova. Kvůli nepříznivému počasí se začátek koupací sezony posunul.

V loňském roce otevřeli v Bohuslavicích skoro o 14 dnů dříve a koupací sezona trvala 70 dní. Osvěžit se do bazénu a užít si příjemný areál s vyhlídkou do širokého okolí přišlo celkem

8 842 lidí.

Přírodní areál biotopu v Bohuslavicích. (Foto: internet)

„Návštěvnost je v letošním roce běžná, nepozorujeme zatím nárůst, ale sezóna teprve začíná,“ řekl Vladimír Šimeček z Technických služeb Kyjov, který má provoz koupaliště na starosti. „Nejvíce lidí přišlo v neděli 28. června, asi 250 návštěvníku.“ Otevřeno je na biotopu denně od 10 do 21 hodin.

V sobotu 27. června se otevřelo také koupaliště v Kyjově. K dispozici je brouzdaliště pro děti, ostatní bazény jsou z důvodu plánované rekonstrukce uzavřeny. Návštěvníci mohou využít travnaté plochy k opalování, občerstvit se nápoji, zahrát si na hřišti volejbal nebo ping pong. „Hlavně maminky s dětmi areál využívají, vstup je volný,“ uvedl Šimeček. Otevřeno je denně od 13 do 20 hodin.

Nejvyšší skautské vyznamenání obdržel doktor Evžen Řezáč - Jestřáb

Kyjov - Dne 24. června převzal nejvyšší skautské vyznamenání Řád stříbrného vlka. V celé České republice je počet jeho nositelů omezen na dvanáct a Mudr Evžen Řezáč z Kyjova se stal členem tohoto elitního sboru.

Mudr Evžen Řezáč – Jestřáb, skaut.

Do skautské organizace Junák vstoupil v roce 1945, ve svých dvanácti letech. V té době žil s rodinou ve Střelicích u Brna. Tady získal také svoji skautskou přezdívku – Jestřáb. „Skautský program není pouze pro mladé, ale je záležitostí celoživotní. Skautem se člověk stává, pokud přijme skautský slib jako program a směr celého svého dalšího života,“ říká dnes Evžen Řezáč, který je skautským myšlenkám věrný už 75 let.

„Před válkou existoval vládní plán, že v případě vojenského konfliktu s Hitlerem budou děti přesunuty do spřáteleného Rumunska a kromě učitelů je tam doprovodí i skautští vedoucí, kteří se postarají o jejich volnočasovou náplň,“ zmiňuje Jestřáb málo známou historii s tím, že nakonec bylo vše jinak. V době druhé světové války byla činnost skautu zakázána, některé oddíly pracovaly v ilegalitě. Organizace byla obnovena v roce 1945. Skauting vede své členy k pravdivosti, čestnosti a odvaze, a to nekonvenuje žádnému totalitnímu režimu. Poté, co se dostali komunisté k moci, mládežnické hnutí zakázali.

Další šanci skauting dostal až po dvaceti letech, v roce 1968, kdy došlo k uvolnění politických poměrů u nás. To již lékař Evžen Řezáč žil v Kyjově a pracoval na obnově skautských oddílů. Vzpomíná na své spolupracovníky Josefa Hochmana, Štěpána Poláška, Eduarda Krumpolce, Jiřího Dunděru nebo Svatopluka Krajtla. „Tenkrát to šlo velmi rychle, protože tatínkové a maminky ještě měli na skauting živé vzpomínky a četli Foglara. O dvacet let později již byla situace značně těžší,“ popisuje pamětník. Přesto, nebo právě proto, se po roce 1989 v obnovení skautingu na Hodonínsku velmi angažoval. V roce 1990 byl vedoucím prvního skautského tábora. Podílel se aktivně na zakládání nových družin a středisek, například střediska Vracov. Působil v okresní radě Junáka, byl hybatelem dění.

Skaut Evžen Řezáč převzal Řád stříbrného vlka a Cenu starosty města.

„Trváme na tom, aby naši vedoucí měli kvalifikaci. Skládají náročné zkoušky,“ vyzdvihuje Řezáč přednost skautské organizace. Sám působil dlouhá léta jako instruktor především v oblasti zdravovědy, historie a ideologie skautingu. Velmi dobré jméno mají Lesní kurzy Velká Morava (čekatelský a vůdcovský), které spoluzakládal před 22 lety. „Počet zájemců je každoročně několikanásobně větší, než můžeme přijmout,“ konstatuje s uspokojením. „Bratr Jestřáb přednášel a dodnes přednáší na rádcovských, čekatelských, vůdcovských a jiných kurzech. Jestřáb patří k těm, kteří pomáhají dotvářet jejich ducha,“ uvádějí na jeho adresu bratři skauti.

„Vedoucí musí chodit na schůzky připraveni, a to je vede mimoděk k sebevýchově a také sebevzdělávání,“ upozorňuje Řezáč. „Program má být atraktivní, děti to musí bavit. Scházejí se ve své klubovně, hrají hry, učí se šifrování, zpívají… k tomu se postupně nenápadně přidávají drobné úkoly. Například: ráno včas vstanu, úlohy si udělám hned po škole, pomůžu mamince, večer si vyčistím zuby. Plnění si zaznamenávají do kartiček. Funguje přirozená soutěživost a děti na sobě pracují, aniž si to neuvědomují. Změny však s povděkem zaznamenávají jejich rodiče,“ usmívá se Jestřáb. „Jeden chlapec k nám ale chodil velmi nerad, přesto žádnou schůzku nevynechal. Bylo to v letech 1968 až 1970. Pak jsme se dověděli, že jeho otec byl spolupracovníkem StB a chlapec měl zřejmě povinnost otce informovat o dění v Junáku,“ připomněl Jestřáb skutečnost, že v každém oddílu se řízený informátor našel.

Řád stříbrného vlka je doživotním oceněním za mimořádné zásluhy o rozvoj a šíření skautských myšlenek a celoživotní službu skautskému hnutí. Slavností předávání se konalo v Kyjově na radnici. Starosta František Lukl Mudr Evženovi Řezáčovi osobně blahopřál a udělil mu Cenu starosty města Kyjova.

„Dělal jsem jen to, co bylo potřeba,“ poznamenává bratr Řezáč ke svému ocenění. Obnášelo to i spoustu mravenčí, ale nezbytné práce. Vykonával také funkci výchovného, organizačního a tiskového zpravodaje. Byl předsedou a dodnes je členem zkušební komise pro vůdcovské a čekatelské zkoušky.

Skautský oddíl v Kyjově byl založen v roce 1919, vloni si připomněl sté výročí. Skautské středisko Kyjov aktuálně působí v deseti obcích v okolí Kyjova a má 264 členů. Skauting je rozšířený po celém světě a se svými 60 miliony členů je největší mládežnickou organizací.

Centrum Fénix se znovu otevírá pro seniory

Kyjov - V pondělí 22. června se po tříměsíční přestávce kvůli koronavirové epidemii Sociálně-psychiatrické centrum - Fénix v Kyjově znovu otevřelo seniorům. Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo toto datum s ohledem na rizikovost cílové skupiny denního stacionáře.

„S klienty a jejich rodinnými příslušníky jsme byli v kontaktu telefonicky, u některých našich uživatelů se objevovaly úzkostné stavy, vzpomínky na prožitou válku a podobně,“ přibližuje vedoucí stacionáře Radka Galanová. „Po telefonu jsme poskytovali praktické poradenství i nahrazovali chybějící sociální kontakt. Toto období ale znamenalo především enormní zátěž pro blízké našich uživatelů, kteří poskytovali péči 24 hodin denně.“

Relaxační koutek.

Pracovníci centra zareagovali pružně na nastalou situaci, šili roušky a rozváželi je klientům, jejich příbuzným a dalším potřebným. Od Nadace Karel Komárek Family Foundation se jim podařilo získat nadační příspěvek a za peníze pořídili dva šicí stroje, materiál na výrobu roušek, žehličku, žehlící prkno a další potřebné věci. Čas využili také ke zvelebení prostor stacionáře, vymalovali stěny, nalepili fototapety s přírodními motivy a zařídili relaxační odpočinkovou zónu nábytkem. Pokračovali také v péči o rostliny a výsadbě bylinkové zahrady. Senioři mají k dispozici vyvýšené záhony, tak aby jim zahradnické práce, na které byly celý život zvyklí, nečinily obtíže.

„Naše pracovnice se zapojily do projektu Evropské unie Zahradní terapie. Loni kolegyně prošly školením, letos zavádíme zahradní terapii do praxe. A v rámci tohoto projektu získáme další vyvýšené záhony, síta na sušení bylin a jiné potřebné věci,“ informuje sociální pracovnice centra Věra Berková, které se podařilo oslovit a získat mnoho nových sponzorů. „Dělám to ve svém volném čase, baví mě to,“ říká, „všechno je založeno na dobrých vztazích. Od ledna nás podpořilo několik desítek firem věcnými dary, nikoliv penězi. Tak se nám podařilo například opatřit potřebnou sekačku na trávu.“ Sponzory získala i pro pravidelné dodávky podestýlky a sena pro dva králíčky, které v prostorách centra chovají.

Vyvýšené záhony.

V loňském roce služeb denního stacionáře využívalo 46 uživatelů z Kyjovska a Hodonínska, kterým byla diagnostikována Alzheimerova nemoc, případně jiný typ demence. Službu sociální rehabilitace, která je zaměřena na lidi s psychickým onemocněním, navštěvuje 43 klientů. „V době, nouzového stavu se konaly individuální konzultace nebo konzultace po telefonu stejně jako při běžném režimu. Naši pracovníci klienty ale navštěvovali častěji než obvykle. U mnohých uživatelů se objevily úzkosti. I po rozvolnění mimořádných bezpečnostních opatření u některých přetrvávají obavy z nákazy,“ popisuje vedoucí sociální rehabilitace Tomáš Galan. „Tato krizová situace byla pro nás zkouškou, jak můžeme být klientům nablízku, a oceňujeme, jak to všichni zvládli,“ dodává Galan.

Jednou za měsíc bylo zvykem pořádat i společné mezigenerační programy, kterých se účastní obě skupiny. „Vždy máme určité téma a činnost,“ přibližuje sociální pracovnice Berková. „Senioři například vzpomínají, co všechno se připravovalo z brambor, a společně s mladými pak uvaří třeba bramborové šulánky s mákem.“ Společné programy fungují i ve spolupráci s praktickou školou v Kyjově, s Domovem Horizont a se zdravotní školou. Rádi by navázali vztah i s mateřskými školami, ale koronavirová krize tyto snahy prozatím zbrzdila.

Před bouřkou se schovali ve vinařských sklípcích

Kyjov – Akce Otevřené sklepy Kyjovska se uskutečnila v sobotu 13. června už pošesté. I když účast nebyla kvůli bezpečnostním omezením v souvislosti s pandemií koronaviru tak vysoká jako v předcházejících ročnících, hosté byli spokojení a mnohým tato komornější atmosféra vyhovovala.

Přijeli milovníci vína z blízkého i vzdáleného okolí, ze sousedního Slovenska, účastnili se i samotní Kyjovjáci. Ti často pozvali své příbuzné, přátele, kolegy a známé, aby strávili příjemné odpoledne v srdci Moravského Slovácka. Z Javorníku v okrese Jeseník přijel například Petr Bednařík a z Vysočiny z města Třešt docestoval Václav Pátek, ten tu byl již podruhé.

Návštěvníci mohli ochutnat přes 500 vzorků od 30 vinařů, lákavé byly gastronomické speciality. Svá vína nabízela i renomovaná vinařství Dufek, Maňák, Šalša a další. Kromě prohlídky sklepů si mnozí vyzkoušeli i jízdu na koňském povoze a svezli se z náměstí do lokality sklepů Pod Šištótem, kde probíhal kulturní program a hrála cimbálová muzika Hudci z Kyjova. Zazpíval kyjovský ženský sbor Tragačnice a mužský sbor z Nětčic a ze Sobůlek. Účinkoval i mužský sbor ze Želetic. „Je to naše první vystoupení po koronavirové odstávce, takže jsme natěšení. Této prestižní kyjovské akce se účastníme každý rok. A lidé už se také těšili a užívají si to,“ zhodnotil vedoucí sboru.

Poklidný průběh slunečného odpoledne narušila večerní bouřka, která však neměla dlouhého trvání. „Návštěvníci se schovali před deštěm v okolních vinařských sklepích a poté zábava pokračovala,“ doplnil Stanislav Martinek, jednatel Cechu kyjovských vinařů, který akci již tradičně koordinuje.

Kopretiny, chrpy, vlčí máky vykvetou na Uprkově louce

Kyjov - Louka jako z Uprkových obrazů by měla těšit ještě letos kolemjdoucí ve vilkové čtvrti poblíž školy na Újezdě v ulici Joži Úprky. V uplynulých dnech ji tam založili pracovníci Technických služeb Kyjov. Podle pokynů zahradního architekta oseli plochu o rozloze 400 čtverečních metrů. Do půdy se tak dostala semena téměř padesáti druhů trav, bylin a jetelovin.

„Již delší dobu se snažíme na komisi životního prostředí prosazovat luční plochy ve městě,“ říká iniciátorka projektu a členka komise životního prostředí v Kyjově Zuzana Veverková. „Má se jednat o vysoké luční porosty, které jsou sečené jen dvakrát či třikrát do roka a ve kterých mají byliny možnost vykvést. Protože jedině tam hmyz najde úkryt a hlavně potravu. Další výhodou je mnohem lepší schopnost zadržet vodu a odolávat suchu,“ vyjmenovává přednosti vyšších porostů. „Někteří lidé ale záměr nepochopili a stěžovali si na nesečenou trávu, byla pro ně neupravenou plochou, dokonce argumentovali pylem či klíšťaty. Neuvědomují si, že hlavními zdroji pylu jsou stromy - vrby, lísky, břízy - a v květnatém trávníku uprostřed městského parku není pylu víc, než je o kousek dál po stromy.“

Ochránkyně životního prostředí se nenechala odradit a přemýšlela, jak téma uchopit, aby bylo i pro laickou veřejnost zřejmé, že se nejedná o nedopatřením neposečený trávník, ale záměrně ponechanou louku. Přišla na nápad vyset druhově velmi pestrou směs, která by bohatě kvetla od jara do podzimu. „Nabízelo se spojit takovou louku se jménem Joži Uprky, známým malířem ze Slovácka, který na svých obrazech zachycoval krojované postavy v nádherném prostředí rozkvetlých luk. Uprka působil i v Kyjově a v letošním roce slavíme výročí 80. let od jeho úmrtí, takže se to krásně spojilo a nápad byl na světě,“ usmívá se Veverková. Město myšlenku podpořilo. Směsku semen pro louku namíchala specializovaná osivářská firma, která měla zadání co nejvíce se přiblížit paletě barev luk na obrazech Joži Uprky.

Technologii výsevu pak vymyslel, opět městu na míru, zahradní architekt Lukáš Lattenberg. „Běžně se výsevy dělají do zcela holé půdy, které se dosáhne například použitím herbicidů. To jsme ale odmítli, a tak přišli s návrhem na výsev do pískového lože, které zahluší stávající porost a současně nabídne dostatek prostoru pro nová semínka. A pokud se dílo povede, semena vyklíčí a vykvete zde pestrá louka, určitě budeme mít zájem v dalších letech podobné loučky vytvářet i jinde - třeba opět v parku. Anebo na novém kruhovém objezdu v Havlíčkově ulici,“ dodává členka komise životního prostředí.

Dosud vyšší travnaté porosty vyžínali zaměstnanci technických služeb křovinořezy. Nyní chtějí zakoupit speciální sekačku za 140 000 korun, kterou budou využívat v šesti lokalitách ve městě, kde se ve spolupráci s komisí životního prostředí starají o luční porosty.

Z krásné louky plné bílých kopretin se mohou kyjovští těšit v novém lesoparku poblíž Sídliště U Vodojemu na okraji města. „Z porostu v lesoparku máme velkou radost. Podařilo se zde také vyset druhově bohatou směs, která vytvoří časem pestrou louku a která svým složením bude odpovídat původním porostům v našem regionu,“ uvádí bioložka Veverková. „Trávníky se zde budou sekat jen dvakrát, nanejvýš třikrát ročně, pouze plochy kolem cestiček budou samozřejmě mnohem nižší. S klíšťaty je to tak - jsou všude, kde se pohybují jejich hostitelé a přenašeči. V posledních letech se jim daří, protože je čím dál větší teplo. Přímo s výškou trávníku jejich výskyt nesouvisí, a navíc do těch vyšších lučních ploch stejně málokdo zabrousí - lidé chodí raději po chodnících,“ dodává Veverková.

První parkourové hřiště v okrese bude v Kyjově

Kyjov - Dosud trénovali ve školní tělocvičně nebo na venkovním biketrialovém hřišti v Polámaných. Už o prázdninách ale budou mít možnost cvičit na speciálním parkourovém hřišti, které vyroste na kyjovském stadionu. Hřiště bude přístupné i široké veřejnosti.

Vznik sportoviště inicioval trenér parkouru osmadvacetiletý Stefan Chrenko z Kyjova, který absolvoval Fakultu sportovních studií na Masarykově univerzitě v Brně a vede Pohybovou akademii v Kyjově. Sportovní disciplína parkour pochází z Francie. Znamená umění pohybu, umění přemístění. Hlavním cílem je dostat se z bodu A do bodu B - co možná nejkratší cestou, za použití vlastního těla a přitom efektně, pomocí akrobacie, různých přeskoků či salt. Pohyb by měl být elegantní.

„Je to nový sport, všestranný a hodně kreativní. Na rozdíl od gymnastiky, které se podobá, není zatím sešněrován pravidly a to je to, co se mi na něm líbí,“ přibližuje trenér Chrenko. Hřiště v areálu stadionu bude mít rozlohu 16 x 12 metrů. Budou zde nejrůznější typy překážek z betonu, překližky i železných konstrukcí, součástí budou pryžové a pískové doskokové plochy. Náklady na stavbu dosáhnout téměř 1,5 milionu korun. Do konce června by mělo být toto vůbec první parkourové hřiště na Hodonínsku již hotové.

V kroužcích parkuru se v Kyjově angažuje více než 80 dětí, dalších 80 ve věku 3 až 7 let dochází do školičky Pohybové akademie. Už třetím rokem pořádají příměstské tábory, letos to budou dva turnusy, jeden v červnu a jeden v srpnu. „Parkurem se ve věku nad 15 let zabývá na Hodonínsku asi stovka lidí,“ odhaduje Chrenko.

Stefan Chrenko inicioval i zřízení workoutového hřiště na stadionu, které už několik let slouží všem, kteří chtějí pracovat s vahou svého vlastního těla. Denně je v průměru navštíví 30 lidí. „Rád bych poděkoval městu, že spolupracuje s mladými lidmi, naslouchá jim a dává jim prostor ve svých projektech,“ říká Chrenko, který se celého náročného procesu vzniku parkourového hřiště v Kyjově aktivně účastnil. „Hřiště navrhovali sami naši trenéři ve spolupráci s firmou Rvl13, která hřiště bude realizovat,“ potvrzuje Chrenko.

Dětský ráj Sokolíček už zase funguje

Atrakce se skluzavkami na venkovním dětském hřišti Sokolíčka.

Kyjov – Slunečné odpoledne, dospělí u stolků při kávě nebo limonádě, děti dovádějící na prolézačkách, skluzavkách, houpačkách, lanovkách a trampolínách, tak to už zase vypadá na dětském venkovním hřišti Sokolíčka v Kyjově. Život se vrací k normálu. 

„Jsem tady se sedmiletým synem, právě je na trampolíně,“ říká maminka z Kyjova s tím, že hoch se na atrakce už těšil. „Chodili jsme sem dříve pravidelně, tak jednou dvakrát měsíčně.“ 

„Stálí zákazníci se vracejí a jsou rádi, že fungujeme,“ konstatuje provozní Marcela Pančochářová. „Od pondělí jsme otevřeli i kryté hřiště v prostorách sokolovny.“ Vynucenou pauzu kvůli pandemii koronaviru využili ke kultivaci a renovaci venkovního areálu pro děti a mohou se pochlubit i novou trampolínou, tzv. bublinou, kolem níž je umělý trávník. Vstup na tuto atrakci je totiž pouze bez bot. Přibylo i několik lehátek na opalování. Podél dětského hřiště je nová keřová výsadba.

„Ke sčítání ztrát jsme se ještě nedostali, ale během dvou měsíců vypršela například expirační doba u řady potravin, hlavně pro děti, například džusíků a podobně. Snažíme se totiž nakupovat kvalitní produkty, a ty mívají krátkou, často jen dvouměsíční dobu použití. K tomu je třeba připočíst náklady na mzdy pracovníků, dvě zaměstnankyně se rozhodly zůstat doma s dětmi a pobírají ošetřovné. Během kritického období nouzového stavu nebyl propuštěn nikdo,“ informuje provozní. 

Novou trampolínu, tzv. bublinu, si děti jistě oblíbí. A možná i rodiče :-)

„Nabízíme hodinový nebo celodenní vstup, lidé si dnes většinou vzhledem k nestálému počasí koupili hodinový vstup, ale tady plyne čas velmi rychle, takže si pak třeba přikupovali další.
O prázdninách budeme mít otevřeno denně, od 9:30 až do 19 hodin,“ slibuje Pančochářová.

Ženy zase mohou ke kadeřníkovi. Spokojenost je na obou stranách

Kyjov - Kadeřníci po více jak dva měsíce trvající přestávce kvůli pandemii koronaviru mají nyní napilno. „Objednávek máme strašně moc. Lidi naši situaci většinou chápou, ale někteří jsou i trochu naštvaní. Vycházíme jim vstříc, natahujeme pracovní dobu, abychom zákazníky mohly uspokojit,“ popisuje současnou situaci kadeřnice Monika.

„Prvních čtrnáct dnů po vyhlášení nouzového stavu a uzavření salonů jsme všechny kadeřnice provozovny byly v depresi, nevěděly jsme, jak dlouho tato situace potrvá a jak ji budeme řešit. Jako OSVČ jsme zůstaly den ze dne bez příjmů. Kompenzaci od státu jsme dostaly, ale až po šesti týdnech,“ přibližuje nedávný vývoj situace Monika. „Bylo to pro nás velice těžké, že kadeřnictví zavřeli, těžko jsme to nesly a jsme velice rády, že máme znovu otevřeno, a doufáme, že to už tak zůstane,“ dodává žena, která se jako kadeřnice živí už více jak dvacet let a má svoji profesi ráda.

Církevní škola v září neotevře

Kyjov - Současnou ekonomickou situaci, nynější stav v souvislosti s pandemií koronaviru, obavy, že by se v těchto poměrech nestihla všechna potřebná povolení nutná k zahájení výuky i malý počet přihlášených dětí uvádí Arcibiskupství olomoucké, zřizovatel Církevní základní školy a mateřské školy v Kyjově, jako důvody svého rozhodnutí o pozastavení projektu. Dva roky úsilí a příprav tak nevedly k žádoucímu výsledku. „Sám jsem od začátku tušil, že zřídit církevní školu dnes, a v Kyjově, nebude vůbec jednoduché, ale tým okolo pana děkana tak „makal“, že jsem k radosti své i dalších začínal věřit, že se škola rozjede,“ říká Pavel Trávník, člen pastorační rady.
„Velké poděkování patří všem, kteří se zapojili do přípravy tohoto projektu,“ sděluje kyjovský děkan P. Vladimír Mrázek. „Bůh ať jim odplatí a naplní je svým požehnáním. O možném dalším využití budovy chceme nyní uvažovat a diskutovat. Již nyní je patro pronajaté,“ dodává kyjovský děkan, pro kterého je sice nečekané rozhodnutí zřizovatele zklamáním, nicméně důvodům rozumí a akceptuje je.

Kyjovský stadion má novou tartanovou dráhu

Nový tartanový povrch oválu atletické dráhy si vyzkoušeli první návštěvníci kyjovského stadionu už minulou středu. Ten původní byl po dvaceti letech intenzivního využívání již v havarijním stavu. „Čtyři pět roků přesahoval životnost,“ potvrzuje hlavní trenér Alois Vrbovský, kterého změna těší. Atletickou dráhu využívají členové Atletického klubu Kyjov, kteří trénují třikrát čtyřikrát týdně, ale také školy, mateřské školy i široká veřejnost.
Modernizace se dočkala i další atletická stanoviště. Došlo ke zpevnění plochy pro skok daleký i vysoký, byl vybetonován kruh pro vrh koulí. Následovala instalace nové časomíry. Celkové náklady na realizaci projektu, který připravil Atletický klub Kyjov ve spolupráci s městem Kyjov, dosáhly téměř 12 milionů korun. Ze 70 procent byly kryty dotacemi z prostředků SR.

Stadion v Kyjově se pro rekonstrukci opět otevřel pro sportovce i širokou veřejnost.

„Práce začaly na podzim loňského roku, nejprve se musel odstranit tartan starý a vyfrézovat povrch pod ním, pak položit nový. Teď na jaře jsme čekali na příhodné počasí, aby se mohl udělat nástřik tartanu. Jsme rádi, že je rekonstrukce hotová, a mělo by to být zase dalších dvacet let v pořádku,“ usmívá se spokojeně správce stadionu Roman Klimeš. „Otevřeno je tady od rána od osmi hodin do večera do devíti hodin, takže kdokoli si může přijít novu dráhu vyzkoušet,“ dodává správce s tím, že sportovci jsou již po vynucené pauze natěšeni na pravidelné tréninky a pohyb.

Co dělají lidé v „době koronavirové“?

Omezení volného pohybu a svobodného cestování je nepříjemnost, kterou nám vláda v rámci omezení šíření rizika nákazy nemoci Covid-19 nařídila strpět. Zajímalo nás, jak se s tím lidé v našem okolí vyrovnali a zda jim tyto restrikce přinesly i nějaké výhody a paradoxně třeba i nové příležitosti.
„Protože letos na dovolenou nikam nepojedeme, rozhodla jsem se zvelebit zahradu. Hobby markety naštěstí mají otevřeno,“ říká paní Hana (50). Jejich pozemek v zahrádkářské kolonii za městem tak doznal změn. „Koupila jsem dřevěný stůl a dvě lavice pro venkovní posezení, bambusovou rohož na plot, abychom měli více soukromí, slunečník a možná pořídím i gril, abychom si to letošní léto na zahradě opravdu užili,“ plánuje paní Hana.

Vycházky do přírody byly povoleny od začátku nouzového stavu a toho využila paní Ivana (55). „Dříve jsem se vždy starala o to, abych měla nějaký doprovod, teď jsem ale začala do blízkého okolí vyrážet sama – a zjistila jsem, že mi to vyhovuje. Nemusím se nikomu přizpůsobovat v tempu chůze, sama si určuju cíl a trasu procházky. Objevila jsem pár moc pěkných míst, kde jsem roky nebyla. Sama jezdím i na výlety na kole a je to super!“ pochvaluje si.

Ty, kteří rádi tráví volný čas s knihou v ruce, počátkem nouzového stavu nemile zaskočilo zavření veřejných knihoven. Paní Jana (40) k tomu říká: „Do knihovny chodím, i když ne moc často. Teď ale ta možnost nebyla. Napadlo mne udělat si pořádek doma ve vlastní knihovně a narazila jsem na kousky, ke kterým jsem se ještě nedostala. Byla mezi nimi i knížka k předminulým Vánocům, kterou jsem dostala od syna a kterou jsem tenkrát pro nedostatek klidu odložila. Teď jsem si jsem se do ní s potěšením začetla, je to moc pěkný příběh. Tak díky této nepříjemné koronavirové době jsem měla i hezký čtenářský zážitek,“ uzavírá žena.

Toto bezprecedentní období přineslo většině lidí více volného času, respektive více času tráveného doma. Paní Helena (47) to potvrzuje: „Částečně teď pracuju z domu, děti už moji péči tolik nevyžadují. Čas jsem využila k udělání pořádků v domácnosti a začala jsem spíží. Do obchodu chodíme podstatně méně často než dříve, tak potřebuju mít přehled o potravinách, také proto, abychom jídlo zbytečně nevyhazovali. Vytřídila jsem i oblečení a protože obchody jsou zavřené, dosud jsem nestihla uvolněné místo ve skříních znovu zaplnit,“ usmívá se Helena.

Pan Tomáš (56) má rád výtvarné umění a využil toho, že naše i světové galerie zpřístupnily své sbírky na internetu, např. na https://artsandculture.google.com. Z pohodlí domova si tak prohlíží díla velikánů i s odborným výkladem. „Vidět umělecké dílo na vlastní oči je samozřejmě kvalitativně jiný zážitek, ale tento způsob je také přínosný,“ hodnotí. Internet využívá i paní Lenka (53), která je učitelkou. Nový způsob výuky žáků na dálku je náročný, a tak když si chce od všeho odpočinout, brouzdá po internetu a hledá zajímavé recepty, protože ráda vaří. Objevila tak stránky http://www.maskrtnica.cz/, https://www.menuodkoko.cz/ nebo https://www.cuketka.cz/. Ocenila i video kuchařku, i když podotýká, že je trochu zavádějící, protože na videu vypadá všechno raz dva hotové.

Nejtíživěji ale doléhá současná situace na seniory. „Stojí to za houby, každý je z toho špatný,“ postěžuje si paní Marie (81), která žije v domě s pečovatelskou službou. Do zařízení se dostala před rokem, po úrazu. Nyní se už zotavila. I když mají doporučeno vůbec neopouštět areál, paní Marie si občas udělá krátkou večerní procházku na čerstvém vzduchu do blízkého parčíku s kaplí. „Ten pocit svobody mi chybí,“ konstatuje žena. Oceňuje nový kanál ČT3, staré oblíbené seriály, zábavné pořady i tělesná cvičení, které se snaží podle návodu z televizní obrazovky provádět. Je vděčná i za možnost telefonovat se svými blízkými a známými, i když jak dodává, osobní kontakt a popovídání z oči do očí to nenahradí. Navíc ji po chvíli začne silně bolet ruka z toho, jak drží mobil u svého ucha, a musí hovor ukončit. Velmi se těší, tak jako všichni lidé zejména vyšších věkových skupin, na zmírnění bezpečnostních opatření a schůzky s rodinou a přáteli.

Kyjovští budou lépe bydlet

Rekonstrukce chodníků na Sídlišti Zahradní.

Kyjov – V jindy poklidné části města na Sídlišti Zahradní a v jeho okolí panuje v současné době čilý stavební ruch. Na tomto nejmenším sídlišti ve městě s pěti bytovými domy probíhá revitalizace. Jejím účelem je obnova povrchů a celková regenerace veřejného prostoru. Rekonstruuje se povrch místní komunikace a chodníků, které se budují ze zámkové dlažby. Ve vnitrobloku Sídliště Zahradní se obnoví příjezdové komunikace a parkovací stání. Dále v řešené lokalitě dojde k rekonstrukci veřejného osvětlení. Prostor bude doplněn lavičkami, stojany pro kola a odpadkovými koši. V rámci úprav a vybudování parkoviště je nutné pokácet několik přerostlých stromů, které budou nahrazeny novou výsadbou. „Začali kolem Velikonoc, práce jdou rychle,“ hodnotí jeden z obyvatelů sídliště. Hotovo by mělo být do konce srpna. Jak informoval tiskový mluvčí města Kyjova Filip Zdražil, náklady se šplhají k 18 milionům Kč. Městu se podařilo na projekt získat dotaci v maximální možné výši 6 milionů korun od Ministerstva pro místní rozvoj. 

Naproti sídliště přes ulici byly dokončeny stavební práce na zateplení a nové fasádě nejvyššího obytného domu v Kyjově, tzv. „dvanáctipatráku“. Pracovalo se zde od loňského léta. Náklady na opravy hradí majitelé bytů v rámci Společenství vlastníků jednotek.

Nový cihlový bytový dům se staví pod Sídlištěm Zahradní u křižovatky s Komenského ulicí. Jak sdělil stavitel a majitel objektu Lukáš Grmolec, vznikne zde 21 bytů různé velikosti, od 1+kk až po 4+kk s výměrou 100 m2. Obyvatelé budou mít v podzemní části k dispozici 13 garáží a 8 parkovacích míst kolem domu. Polovina bytových jednotek má v současné době již své majitele. Ti si mohli vybrat podle svého vkusu například provedení koupelny. Dům bude dokončen do konce letošního roku. „Výstavba pana Grmolce je soukromou aktivitou, kterou však město velmi podporuje, protože bytů je v Kyjově nedostatek,“ uvedl tiskový mluvčí Zdražil.

Seniory se před koronavirem podařilo ochránit

Kyjov – Senioři jsou nejohroženější skupinou v boji s koronavirem v pandemii Covid-19, zatím ale vše nasvědčuje tomu, že v našem regionu se je podařilo ochránit.
Jak sdělila Novému Slovácku ředitelka Centra sociálních služeb a Domu s pečovatelskou službou na Palackého ulici v Kyjově Jana Trnečková, neprodleně a včas zavedli opatření, aby se nákaze předešlo. Začali zdarma zajišťovat nákupy téměř všem obyvatelům DPS. Zrušili společné stravování v jídelně, uživatelé dostávají stravu do svých bytů. Také veškerou hygienu a další servis začaly pečovatelky okamžitě poskytovat v domácím prostředí tak, aby se minimalizovalo riziko přenosu viru. Byla zrušena služba pedikúry, na kterou mohli docházet i penzisté zvenčí.

„Samozřejmostí bylo důkladné používání desinfekce a dostupných ochranných prostředků, roušek, respirátorů a v poslední době i ochranných štítů. Do roušek jsme vkládali vložky a dělali jsme maximum, co se v té době dalo. Desinfekci nám poskytl zřizovatel – město Kyjov i Kraj. Důležité pro nás byly i darované krémy na ruce, protože časté používání mýdla a desinfekčních prostředků zatěžuje a vysušuje pokožku. Roušky pro nás šilo deset dobrovolných švadlenek, darovala nám je také firma AHORN CZ, s. r. o., z Vlkoše a patří jim náš velký dík. Na facebooku všechny dárce uvádíme jmenovitě. Chtěla bych ještě zmínit firmu AGROPODNIK Hodonín a.s., která nám dodala desinfekční prostředky v počátečním období zavedených opatření, kdy nebyly k sehnání. Využili jsme ji k očistě prostor v domě s pečovatelskou službou i v bytech našich dalších klientů,“ sděluje Trnečková. „Ráda bych poděkovala také všem zaměstnancům CSS, protože ke všem navrženým opatřením přistoupili zodpovědně se snahou chránit naše uživatele.“ Jak ředitelka potvrdila, žádné onemocnění způsobené koronavirem se mezi jejich klienty nevyskytlo.

Stejně dobře jsou na tom i v domově – Centru služeb pro seniory v Kyjově naproti nemocnice. Ani zde se onemocnění Covid-19 u žádného z uživatelů neobjevilo. Už 10. března se v zařízení sešel krizový štáb a rozhodl, že personál si přinese do budovy osobní věci na 14 dnů pro případ, že by hygienická stanice rozhodla o karanténě domova. K tomu naštěstí zatím nedošlo. U všech 101 zaměstnanců Centra byly provedeny Rapid testy na Covid-19 a výsledky byly v pořádku, ani jeden test nebyl pozitivní.

Testování sociální pracovnice Centra služeb pro seniory Kyjov.

„Pomáhala nám celá řada dárců, ale nesmím zapomenout na Bc. Vladana Minaříka z Kostelce a jeho firmu FLOR SERVICE TRADE, s. r. o., který nám ve správnou chvíli daroval tisícovku respirátorů v hodnotě 165 tisíc korun,“ sděluje potěšeně ředitelka Centra služeb pro seniory Kyjov Ladislava Brančíková. Na webpvých stránkách zařízení děkuje všem ostatním dárcům a dobrovolným švadlenkám z Kyjova a okolních obcí, včetně Tělocvičné jednoty Sokol Kyjov, které domovu darovaly látkové roušky. Zaměstnankyně Centra aktivně zareagovaly na danou situaci již v počátku vypuknutí epidemie v České republice a ušily vlastními silami 500 kusů roušek. Společnost REALITY GAIA, spol. s. r. o., navíc věnovala i pochutiny plné energie, kterou personál v této době obzvlášť potřebuje.

 Zákaz návštěv v domově platí už od 4. března. Vynalézavé a technicky zdatné pečovatelky pomáhají uživatelům zajistit kontakt s rodinou přes telefon, pořizují fotky i videa, a rodina na to často reaguje stejným způsobem. Senioři tak mají možnost vidět a slyšet své příbuzné, což příznivě ovlivňuje jejich náladu i zdraví. Zřizovatel domova Jihomoravský kraj poskytl Centru k těmto účelům tablet. „Personál pracuje s nasazením, pečovatelky jsou vstřícné a kreativní a svou práci dělají srdcem,“ oceňuje zaměstnance ředitelka Brančíková.

Kavárny a restaurace fungují v „nouzovém režimu“

Kyjov – Omezili nabídku na nejžádanější sortiment, otevřeli výdejní „okna“, případně zajistili zdarma rozvoz svých produktů. Tak funguje v tomto období kvůli pandemii koronaviru řada restaurací i některé kavárny.

Rouška a rukavice chrání spotřebitele i prodejce.

„Máme takové improvizované okénko, říkáme tomu Pražokénko, protože kavárna Pražírna, a pokud je hezké počasí, docela to jde,“ říká majitel oblíbené kyjovské kavárny Tomáš Výleta. „Lidé si koupí v kelímku kávu, pivo nebo limonádu a odejdou, nezdržují se tady, jsou ohleduplní. Nabídku jsme omezili na nejžádanější druhy, máme tu i nějaké dezerty. Všechno balíme s sebou. Tržby klesly na dvacet třicet procent toho, na co jsme byli zvyklí, ale je to aspoň něco,“ dodává kavárník.

Podobně funguje i restaurace Sport Billy u stadionu. Zahrádka je zavřená, ale štamgasti i náhodní návštěvníci postávají s půllitrem ve dvojicích v rozestupech kolem nebo využívají lavičky u areálu restaurace a v blízkém parku. Žízeň, zvláště za pěkného počasí, je třeba hasit.

Restaurace Nový svět, která bývá za normálních okolností hodně vyhledávaná, nabízí kromě možnosti odběru jídla u výdejního místa ve vstupu do budovy i rozvoz obědů po městě zdarma. Lidé si menu objednávají po telefonu. „Je to špatné,“ komentuje situaci spolumajitelka restaurace Jana Střížová. „Tržby jsou tak na desetině, nekonají se zde žádné akce. Ale zaměstnanci u nás zůstávají,“ dodává a doufá, že se v dohledné době situace změní k lepšímu. Podobně jsou na tom i další restaurace a stravovací podniky v tomto bezprecedentním období.

: