pátek 19. ledna 2018

Rodinný betlém vypráví příběhy obyvatel Mutěnic

Mutěnice - Betlém jako symbol Vánoc se najde snad v každé rodině. Někde se dědí z generace na generaci, jinde se spokojí třeba jenom s jednoduchým, vystřiženým z papíru. Jan Plchut z Mutěnic se může pochlubit opravdu originálním a bohatým betlémem. 

Betlém tvoří 191 figurek. 


Je tvořen téměř dvěma stovkami figur z pálené hlíny, postavičky jsou glazované a pochází z dílny keramičky Zdenky Zipperové, která žije v Hodoníně. Přesné momentální číslo je 191 postav. Prvních patnáct figur vzniklo v roce 1997 a od té doby se každoročně dílo rozrůstá. Betlém je originální tím, že Plchut základní postavičky Svaté rodiny, Tří králů a pastýřů zasadil do reálií své obce a svého života.
 
Jan Plchut ukazuje figurku stárka, která ho v betlému zpodobňuje

 „Paní Zipperová figurky modeluje podle fotografií mých rodinných příslušníků a lidí z mého okolí i osobností, které jsem během svého života poznal,“ přibližuje majitel betlému pětašedesátiletý Jan Plchut. Vyučil se malířem a natěračem  a k výtvarnému umění má vztah, velmi rád navštěvuje výstavy a občas si udělá radost a koupí obraz.

Keramička Zdenka Zipperová při práci.
 V  betlému najdeme například postavičku jeho přítele, malíře Lubora Drgáče, který namaloval obraz Mutěnic pro obřadní síň obecního úřadu. „Velice se mi líbí, jak Lubor námět zachytil, mám v těch místech vinohrad, tak ten pohled dobře znám,“ říká Plchut s tím, že obdivuje malířův smysl a cit pro barvy. V betlému nechybí ani postava samotné výtvarnice při práci - keramičky Zipperové a figurky jejích noblesních rodičů, tatínek býval kdysi správcem zdejšího statku.


Kameraman Ladislav Marada
  Dále tu najdeme postavičku muže s kamerou… „To je pan Ladislav Marada, který nás celé dětství a mládí fotil a promítal nám kino. Hermíně Týrlové ve Zlíně dělal asistenta kamery a podílel se i na filmu Vzpoura hraček,“ přibližuje Plchut život muže, který se do Mutěnic přiženil.

 Příběhy obyvatel Mutěnic, které v betlému nechal ztvárnit, zaznamenal a archivuje je.


 Také figurka řezníka na zabíjačce, pekaře, dráteníka i skláře, kteří ještě v padesátých a šedesátých letech chodili se svými putýnkami na zádech a spravovali Mutěňákům, co bylo třeba, mají svůj reálný předobraz ve skutečných lidech, tak, jak si je Jan Plchut pamatuje ze svého dětství. Stejně tak místní holič nebo kominík, horník, policajti nebo švec mistr Ladislav Štěpánek, který se dožil sta let a byl Janovi Plchutovi dobrým přítelem i učitelem. „Mistr byl o padesát let starší než já, vdovec, hodně jsem se naposlouchal jeho vyprávění z války, tak jak ji zažil a zasvětil mne i do základů vinaření,“ vzpomíná s pohnutím.

I figurka řezníka má svůj reálný předobraz.
V betlému je celkem patnáct postaviček z jeho rodinné historie. Podle staré fotky nechal zhotovit i svého stařečka. Maminka Jana Plchuta zde zase stlouká máslo nebo krmí husu. Sám se nechal zvěčnit v roli krojovaného stárka.
Maminka Jana Plchuta krmí husu a pere prádlo.


Je zde i postavička muže na vozíku, kterou bychom v jiném betlému hledali jenom těžko. Jan Plchut myslel na svého spolužáka a přítele, který byl výborným fotbalistou a tanečníkem, ale od svých čtyřiadvaceti let je invalidní. „Když je mi špatně, vzpomenu si na Jaru Koubka,“ říká Jan Plchut s tím, že jeho kamarád je velký bojovník.




Betlém pana Plchuta byl vystaven v Hodoníně, také v Mikulčicích a v roce 2012 se dokonce dostal na výstavu betlémů až do Francie do města Allouville v Normandii. „Tam jsme přivezli devadesát postaviček. Navázali jsme přátelské kontakty, od té doby tam jezdíme pravidelně a Francouzi nám návštěvu již také oplatili,“ doplňuje Jan Plchut, který vlastní vinný sklípek, který se pro takové příležitosti velmi dobře hodí. Do Francie jezdí rád, jeho další velkou zálibou je cestování, procestoval celou Evropu.
Jan Plchut coby stárek v kroji.
 „Po Hromnicích nahradím Svatou rodinu figurkami k jiným tématům, například Zarážání hory,“ vysvětluje Plchut s tím, že velký betlém zůstává celý rok na svém místě. A případné zájemce, kteří by si chtěli dílko prohlédnout,  rád uvítá.

Mezi dalšími postavičkami skupina Nightly Beatles, kde hrál zamlada Jan Plchut na bicí.

(Článek vyšel v Novém Slovácku.)














středa 10. ledna 2018

Umělci vnímají krajinu jako živý organismus

Kyjov - Už počtvrté se konaly letní výtvarné dílny Ždánického plenéru a jeho výstupy mohou nyní návštěvníci zhlédnout v Galerii Doma. Kdo by však čekal obrazy nebo sochy jako v minulých letech, bude překvapen.

Organizátor Letního sympozia Land art 017 Tomáš Prusenovský k tomu říká: „Statická forma výtvarného sympozia, kdy přijedou umělci a malují, jak jsme to v podstatě praktikovali v uplynulých třech letech, mne už neuspokojovala. Chtěl jsem do toho vnést pohyb, aby se začalo pracovat přímo s krajinou, protože ta krajina za to stojí. Byl jsem moc rád, že se do projektu zapojila i Bára Lungová z katedry teorií a dějin umění Fakulty výtvarných umění VUT V Brně, protože pozvala mladé lidi, kteří s touto tvorbou mají zkušenosti, kteří ji vystudovali a zabývají se jí. Takže v tomto čtvrtém ročníku Ždánického plenéru jsme začali tvořit jiným způsobem – a je to možná lepší cesta, jak o této krajině víc mluvit, jak ukázat možnosti, které jsou v ní ukryty,“ dodává Prusenovský.


Organizátor sympozia Tomáš Prusenovský. Na vystavené fotografii galerista a účastník ždánického sympozia Vojtěch Petratur.

Letního sympozia se zúčastnili Bohuslava Olešová, Anna Tomanová, Anna Horáková, Barbora Lungová, Jakub Orel Tomáš, Vojtěch Petratur, Jiří Knetl, Tomáš Prusenovský.


Instalace Bohuslavy Olešové v zahradě u zámku ve Ždánicích.


Každý z osmi účastníků zvolil svůj způsob osobitého sdělení. Podstatou byla akce, která se odehrává teď a tady. Tyto autorské výpovědi prostřednictvím fotodokumentace, videa, písemného slovního popisu proběhlé akce i artefaktů představuje současná instalace v Galerii Doma.




„K Land artu mám blízko,“ komentoval svou účast na vernisáži malíř Martin Forman z Kyjova. A přidává vzpomínku na malíře, grafika a pedagoga Miroslava Bravence, který se tímto druhem umění zabýval už koncem sedmdesátých let. „Naložil do svého auta kanystry s vodou, ve které rozpustil modrou a červenou hlinku, na místě pak vodu přelil do konví a na zasněžené ploše Strážovského kopce vytvářel velké barevné linie a obrazce,“ popisuje dílo, ke kterému ale bohužel žádná fotodokumentace neexistuje.

Výstava v Galerii Doma potrvá do 21. ledna.


Fotodokumentace z akce Báry Lungové, která se rozhodla umístit před budovu kulturního domu ve Ždánicích kopku sena… a sledovat reakce okolí.







 Akce: Hudba kelímků.
 Autor: Tomáš Prusenovský

Instalací použitých umělohmotných kelímků, nasazených na kolíky zapíchnuté v zemi a umístěné v zámeckém parku ve Ždánicích, vytvořil autor relaxační prostředí se zajímavými příjemnými zvuky, které vznikají díky větru a pohybujícím se kelímkům. Před instalací byla umístěna jednoduchá lavička. Instalace vydržela na místě skoro dva dny za velké pozornosti návštěvníků blízkého Vrbasova muzea. Následně byla instalace odstraněna uklízečkou ubytovacího zařízení, co by nepořádek po návštěvnícících.





(Článek vyšel v Novém Slovácku.)