Autorem reportážní fotografie je pan Cyril Gajdík

 

Pijte do polopita, jezte do polosyta…

 Vánoční televizní menu obsahovalo osvědčenou klasiku i moderní pohádky. Tak trochu všehochuť. Moje známá, která onemocněla a televize se jí stala věrným společníkem ve sváteční dny, programy monitorovala… získala přehled… ale máloco ji nadchlo. Nadšena byla pouze z dokumentu na dvojce o zahradách v Rakousku. „Jinak mě vůbec nemrzí, že jsem se na ty pohádky ani nedodívala...“ konstatovala. Kdybychom televizní nabídku přirovnali k opulentní hostině, tím jak divačka přepínala mezi programy, jako by ochutnávala ze všech připravených chodů a pochutin…. A vůbec si nedělala násilí, aby pokrm nevábné chuti dojedla až do konce. Zhýralé panstvo používalo pírko do krku, aby požité dobroty zvrátilo a mohlo v nezřízeném hodování pokračovat… ale to je barbarská minulost vyšších vrstev.

V dnešní době je vybíravost nutností. Mně se osvědčuje také střídmost. A preferuji klasiku. Takže o Štědrém dnu jsem shlédla Šíleně smutnou princeznu s Vaškem Neckářem a Helenkou Vondráčkovou – a byla jsem spokojená. Nechtěla jsem si kazit dojem a libý pocit následujícími pořady, které by přemazaly onen příznivý emoční stav. Koneckonců i když jíte, nedáte si bezprostředně po rybě a bramborovém salátu sladký zákusek… ale počkáte, až odezní chuť z jednoho dobrého chodu… tak by to alespoň mělo být.

Tak jako záleží na tom, co jíme, není bez následků ani to, jakými obrazy a myšlenkami krmíme svoji mysl. I tady se osvědčuje vybíravost, střídmost a dobrý vkus. Zpomalme. Aspoň o svátcích. Dopřejme si čas, abychom vychutnali a strávili nejenom sváteční menu, ale taky viděné a slyšené. Jenom tak předejdeme tomu, že se nám neudělá špatně – a nepokazíme si žaludek i náladu. 

 

Pan Cyril Gajdík je oceňovaný fotograf z Ratíškovic. A jeho PF jsou čím dál lepší..:-) Posuďte sami.

 

 

Mladý nevidomý umělec rozdává radost na svých koncertech

Hraje na housle, příčnou i zobcovou flétnu, studoval také zpěv. Na koncertě v Gymnazijní kapli v Kyjově zazněla v jeho podání klasická i populární hudba, trochu jazzu i písně vlastní tvorby. Devatenáctiletý Benjamin Levíček je nevidomý a potýká se s diabetem. Student Cyrilometodějského gymnázia v Brně je skvělý muzikant, ale jeho záběr je mnohem širší. Rád cestuje a píše. Svými články přibližuje život nevidomých v současné době, zajímají ho digitální technologie a jejich využití ve prospěch zrakově handicapovaných.

Lásku a talent k hudbě mají Levíčkovi v rodině, otec účinkuje jako sólista Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Oba rodiče Benjamina odmala vedli k hudbě, za což je jim velmi vděčný. Ročně vystoupí asi na deseti koncertech, často v režii SONSu (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých). Také kyjovský koncert, který se uskutečnil u příležitosti 29. ročníku festivalu Dny umění nevidomých, pořádala oblastní odbočka Kyjov za podpory Římskokatolické farnosti Kyjov a Jihomoravského kraje.

Za svou hlavní náplň Benjamin v současné době považuje školu a psaní. Právě končí třetí ročník Cyrilometodějského gymnázia. „Mám asistentku, ta mi připravuje zejména učební materiály, které převádí do elektronické podoby,“ přibližuje Benjamin. Na středoškolské studium by chtěl navázat studiem žurnalistiky a politologie. Konkrétní představu má i o svém pracovním uplatnění, živit by se chtěl prací ve firmě, která pomáhá dětem s diabetem. Také s touto nemocí má dlouholetou osobní zkušenost.
Nyní se zaměřuje hlavně na články o technologiích pro nevidomé a na blogu určeném pro přípravu studentů učitelství na inkluzi sdílí svoje postřehy a zkušenosti ze života nevidomého diabetika. Píše o tom, jak se nevidomý orientuje v prostoru, jaká úskalí pro něj znamenají opravy na ulicích, jak mohou zdraví nabízet vhodným způsobem nevidomým svoji pomoc, kdy se mu hodil kurz sebeobrany nebo jaké jsou možnosti sportu pro zrakově znevýhodněné.

Benjamin je odmalička v procesu vzdělávání integrovaný mezi zdravými vrstevníky. I když, jak přiznává v jednom ze svých textů, se většinou lépe cítí mezi vidícími, je pro něj důležité i sdílení s lidmi se stejným handicapem, kteří mu rozumí a se kterými si mohou vzájemně poskytnout podporu.

Kdo jsou židé? Odpovídal Jiří Strnad

Kyjov – Na povídání o židovství se v nově upravených prostorách čítárny v městské knihovně sešlo nepočetné, ale poučené a zvídavé publikum. Lektor Jiří Strnad z Krnova, který ten den absolvoval už dvě přednášky na kyjovském gymnáziu, po hodinovém výkladu odpovídal na řadu dotazů. Tajemník Spolku u synagogy v Krnově a praktikující člen židovské obce přiblížil život židů v dnešní době.

Židovství není a nikdy nebylo misijním náboženstvím. Židem se člověk rodí, přičemž nutnou a dostačující podmínkou je židovství matky, anebo k židovství člověk dospěje konverzí. Jedná se však o dlouhodobější a náročný proces, který může trvat více než čtyři roky. Je třeba si osvojit alespoň částečnou znalost hebrejštiny, znát židovské svátky a „naučit se žít jako žid“… prokázat vytrvalost ve svém úmyslu a nenechat se odradit zdrženlivými reakcemi rabína. Životní styl židů vychází z Tóry (Pět knih Mojžíšových) - Desatera a 635 příkazů a zákazů. „Pro každou životní situaci najdete návod,“ podotýká lektor, který v této skutečnosti paradoxně vidí jisté osvobození. Strnad je stoupencem reformního judaismu, který vznikl ve čtyřicátých letech 19. století v Německu. Jeho znakem je například částečné používání národního jazyka při bohoslužbě nebo nerozdělené společenství mužů a žen v synagoze. 

Jiří Strnad na přednášce „Kdo jsou židé“ v kyjovské  knihovně.

Nejdůležitějším svátkem judaismu je šabat. Světit šabat znamená udržovat tradici. Bůh, jak je psáno v knize Genesis, sedmého dne po stvoření světa odpočíval. Šabat nebo-li šábes začíná v pátek se západem slunce. Věřící se má věnovat odpočinku a „trochu se modlit“. Radovat se ze života. V sobotu se v synagoze koná ranní bohoslužba. Šabat končí po západu slunce opět v synagoze bohoslužbou a večeří. „Synagoga je místem setkávání, společenským centrem, nejenom prostorem liturgickým,“ zdůraznil Strnad.

Člověk se o šabatu osvobozuje od všedních starostí a požadavků, je mu dán zvláštní čas, kdy se může soustředit na dary, kterých se mu dostává. Jsou jimi společenství rodiny, slavnostní jídlo, zamyšlení nad Božím slovem, ale třeba i odpolední spánek. Toto vše přispívá k potěšení ze šabatu.

Lektor přiblížil význam i dalších židovských významných svátků ( Roš ha-šana a Jom kipur). Popsal  průběh života člena židovské obce od jeho narození, obřízky, přes obřad dospělosti (bar micva), svatbu (která se neobejde bez předmanželské smlouvy) až po specifický způsob posledního rozloučení se zemřelým.

Jiří Strnad upozornil na význam vzdělání, na něž kladou židé tradičně velký důraz. V průběhu staletí se museli vyrovnávat s různými pracovními omezeními a také často prchali před pogromy a pronásledováním. To vysvětluje, proč se soustředili na vědomosti a dovednosti, které jim nikdo nemůže vzít… Upozornil, že mezi nositeli Nobelovy ceny  je řada osobností s židovským původem, stejně jako v podnikatelské sféře nebo mezi herci Hollywoodu.

Pro judaismus je dodržování tradic, zvyků a všeho, co je spjaté s židovskou kulturou, velmi důležité. V současném sekularizovaném světě jsou však i mezi Židy ateisté nebo formálně věřící, tak jako v jiných náboženstvích. „Praktikujících židů, kteří jdou minimálně jednou týdně do synagogy, je v české republice možná tři sta,“ odhadl Jiří Strnad s poukazem na pohnutou historii židů a holocaust, který zásadním způsobem zpřetrhal vazby mezi generacemi.

Žid Jiří Strnad doplnil své vyprávění, jakožto zpěvák chrámového sboru, zpěvem židovských písní a představil judaismus jako plnokrevné životadárné náboženství, které má i dnešnímu člověku co nabídnout. „Která hodnota je vyšší než zdraví?“ zkoušel publikum. „Život! Židé si nepřipíjejí na zdraví – ale na život..!“ zakončil svůj výklad.

Požehnané Velikonoce a krásné svátky jara!

 

Bard české lepidopterologie Milan Králíček upozornil na ohrožené druhy motýlů

Doc. Ing. Milan Králíček, CSc

Kyjov - Celý život zasvětil studiu a ochraně životního prostředí, věnoval se entomologii – nauce o hmyzu a zejména lepidopterologii – nauce o motýlech. Jeho přednášku pojednávající o vztahu člověka k přírodě si přišli do městské knihovny poslechnout kyjovští odborníci zabývající se příbuznými obory, studenti gymnázia i zájemci z řad laiků. Příjemné prostředí sálu knihovny tak zaznamenalo vysokou návštěvnost.

Doc. Ing. Milan Králíček, CSc (nar. 1935) žije v Kyjově a přednáší i ve svém věku s gustem a rád. V roce 1988 se stal odborným asistentem v Ústavu ochrany rostlin Agronomické fakulty VSŽ v Brně, kam přišel téměř po třiceti letech praxe. Ve svých přednáškách byl schopen celou problematiku zemědělské entomologie a ochrany rostlin prezentovat studentům v širších souvislostech než bylo v té době obvyklé.

„Já jsem například přednášel při distančním studiu na vysoké škole celou entomologii v jednom bloku deset hodin. Když jsem skončil, pusa mě nebolí, ta funguje dobře, ale bolely mě nohy. A když jsem to spočítal, tak za těch deset hodin jsem při té velmi pomalé chůzi aulou ušel dvacet kilometrů. A proto mě ty nohy bolely…“ zavzpomínal s úsměvem dnes sedmaosmdesátiletý odborník.

Jeho vědecko-pedagogická dráha vyvrcholila habilitací na lepidopterologické téma v roce 1993. Publikoval také desítky odborných článků, byl spoluautorem populárně naučných knih zabývajících se hlavně regionální faunistikou jižní Moravy, Bílých Karpat a slovenského Záhoří. Na Mendelově univerzitě působil Milan Králíček až do roku 2000, kdy odchází do penze. Ve své badatelské činnosti ale neustává. S manželkou Olgou jezdí nejen na oblíbené Slovensko, kde pokračuje ve výzkumné práci.

Králíček připomněl, že zatímco před tisíciletími na úsvitu lidských dějin se člověk musel chránit před přírodou, jejími živly a predátory, nyní se karta obrátila. Člověk se z přírody vymanil a z velké části si ji podmanil. To si vybralo svou daň, některé rostlinné i živočišné druhy člověk vyhubil. Stejně tak určité druhy hmyzu či motýlů jenom za posledních šedesát let takřka vymizely. Například v 50. a 60. letech minulého století obávaný bělásek obecný, který výrazně škodil ovocným stromům, je dnes velmi vzácný. Stejný osud potkal i největšího evropského motýla martináče hrušňového nebo jasoně červenookého. Příčiny vymizení druhů není vždy jednoduché určit, vývoj motýlu je nepřímý a často nepřehledný, ne zcela probádaný… Chemizace zemědělské krajiny však všeobecně flóře ani fauně neprospívá.

Milan Králíček umí své posluchače zaujmout i pobavit.

 

„Dojem z přednášky mám výborný a těšil mě zájem posluchačů, prostředí je tady vynikající,“ zhodnotil Milan Králíček. „Velmi rád si povídám a mám komunikaci s lidmi rád.“ Téma ochrany životního prostředí je velmi široké, a tak tuto přednášku lze považovat za úvodní, po které budou následovat další.