Mladý nevidomý umělec rozdává radost na svých koncertech

Hraje na housle, příčnou i zobcovou flétnu, studoval také zpěv. Na koncertě v Gymnazijní kapli v Kyjově zazněla v jeho podání klasická i populární hudba, trochu jazzu i písně vlastní tvorby. Devatenáctiletý Benjamin Levíček je nevidomý a potýká se s diabetem. Student Cyrilometodějského gymnázia v Brně je skvělý muzikant, ale jeho záběr je mnohem širší. Rád cestuje a píše. Svými články přibližuje život nevidomých v současné době, zajímají ho digitální technologie a jejich využití ve prospěch zrakově handicapovaných.

Lásku a talent k hudbě mají Levíčkovi v rodině, otec účinkuje jako sólista Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Oba rodiče Benjamina odmala vedli k hudbě, za což je jim velmi vděčný. Ročně vystoupí asi na deseti koncertech, často v režii SONSu (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých). Také kyjovský koncert, který se uskutečnil u příležitosti 29. ročníku festivalu Dny umění nevidomých, pořádala oblastní odbočka Kyjov za podpory Římskokatolické farnosti Kyjov a Jihomoravského kraje.

Za svou hlavní náplň Benjamin v současné době považuje školu a psaní. Právě končí třetí ročník Cyrilometodějského gymnázia. „Mám asistentku, ta mi připravuje zejména učební materiály, které převádí do elektronické podoby,“ přibližuje Benjamin. Na středoškolské studium by chtěl navázat studiem žurnalistiky a politologie. Konkrétní představu má i o svém pracovním uplatnění, živit by se chtěl prací ve firmě, která pomáhá dětem s diabetem. Také s touto nemocí má dlouholetou osobní zkušenost.
Nyní se zaměřuje hlavně na články o technologiích pro nevidomé a na blogu určeném pro přípravu studentů učitelství na inkluzi sdílí svoje postřehy a zkušenosti ze života nevidomého diabetika. Píše o tom, jak se nevidomý orientuje v prostoru, jaká úskalí pro něj znamenají opravy na ulicích, jak mohou zdraví nabízet vhodným způsobem nevidomým svoji pomoc, kdy se mu hodil kurz sebeobrany nebo jaké jsou možnosti sportu pro zrakově znevýhodněné.

Benjamin je odmalička v procesu vzdělávání integrovaný mezi zdravými vrstevníky. I když, jak přiznává v jednom ze svých textů, se většinou lépe cítí mezi vidícími, je pro něj důležité i sdílení s lidmi se stejným handicapem, kteří mu rozumí a se kterými si mohou vzájemně poskytnout podporu.