Výstava vznikla díky velkému přátelství

Kyjov – V Radniční galerii mohou návštěvníci vidět drobnou grafiku, malby i keramiku výtvarníka Vladislava Vaculky, který žil a pracoval v Uherském Hradišti. Díla pochází ze soukromé sbírky lékárníka Otakara Krojzla, významného kyjovského rodáka.

Ivo Krojzl, syn Otakara Krojzla, který se přátelil s V. Vaculkou

 Umělec Vladislav Vaculka (1914-1977) a magistr farmacie Otakar Krojzl (1921 -1995) byli přátelé. V šedesátých letech oba žili v Uherském Hradišti. Často se scházeli a za zavřenými dveřmi živě debatovali. Doba tenkrát nepřála svobodným diskusím ani umění. „Otec byl velkým nadšencem a milovníkem umění,“ říká Ivo Krojzl, syn Otakara Krojzla, nyní veterinář v penzi, který se ve volném čase věnuje malování. V době svého dětství a mládí s otcem pilně chodili na všechny výstavy v Uherském Hradišti a později také v Brně, kam se koncem šedesátých let přestěhovali. Z dětství mu utkvěly vzpomínky na časté návštěvy umělce Vladislava Vaculky a jeho ženy, malířky a sochařky Idy Vaculíkové. „Když byl Vaculka v padesátých letech vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a nemohl vystavovat, rodina se živila jenom těžko. Často k nám přicházeli na večeři a poté, co se utěsnili dveře a okna, svobodně se debatovalo,“ připomíná si dobu svého dětství a dospívání v komunistickém režimu Ivo Krojzl.

Barbora Krojzlová-Sedláčková

 „Když spolu můj otec a malíř Vaculka mluvili, tak to mělo hlavu, patu a ducha. Oba byli věřící, i když každý v jiné konfesi. Byla to naprosto schizofrenní doba,“ poznamenává sestra Ivo Krojzla Barbora Krojzlová-Sedláčková, která vystudovala a učila dějepis. Je vděčná, že se tohle změnilo a učitelé se dnes mohou držet pravdy a svého poznání. Jak zjistila v archivech StB, její otec doktor Krojzl byl veden jako osoba politicky nespolehlivá a svoje místo vedoucího v lékárně u sv. Anny v Brně si udržel pouze díky své vysoké erudici.

Vladimír Vaculka byl silně nábožensky založený, a to tehdejšímu režimu nekonvenovalo. „Přitom to byl nesmírně pokorný, tichý člověk,“ připomíná Ivo Krojzl umělce, tak jak si ho pamatuje. Když mu bylo třináct, čtrnáct let, často ho navštěvoval v jeho ateliéru. V té době se i z existenčních důvodů Vaculka věnoval keramice, především zakuřované keramice. Zabýval se i šperky nebo tapiserií.

Umělec Vladimír Vaculka se z existenčních důvodů zabýval i keramikou.

Častým tématem jeho drobných grafik i větších maleb je Ikarův pád či postava Dona Kichota. Ikarův pád symbolizoval zmar nadějí, které občané vkládali do politických změn v roce 68 , kdy lidem obrazně řečeno začaly růst křídla. Symbolické bylo i jeho „donkichotskví“, nerovný boj s neviditelnými silami pomluv, udavačství a totalitního systému.

Častým tématem děl V. Vaculky byl Ikarův pád či postava Dona Kichota. Zobazoval i lidové tradice Slováka.

 Vladislav Vaculka zemřel před čtyřiceti lety, 27. září 1977 na následky infarktu poté, co u něj byla provedena domovní prohlídka na základě udání, že ilustroval samizdatovou sbírku Jana Skácela. Tato je v Kyjově také vystavena. „I když byl silný kuřák, jeho smrt v třiašedesáti letech byla předčasná,“ myslí si Ivo a Barbora Krojzlovi. „ Vaculka zemřel na režim,“ uzavírají.
 Výstava potrvá do 6. října.


 Vladislav Vaculka byl český malíř, grafik a sochař.
 Narodil se 3.1.1914 v Jarošově, zemřel 27.9. 1977 v Uherském Hradišti. V letech 1934-1938 studoval na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze. Po druhé světové válce pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění u profesorů Willi Nowaka a Maxe Švabinského. Po studiích v Praze se vrátil do rodného kraje, kde začal intenzivně umělecky působit. Častými motivy jeho děl byly lidové tradice Slovácka. Po nástupu komunistického režimu bylo Vaculkovi začátkem padesátých let zakázáno vystavovat a byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Od roku 1969 až do důchodu v roce 1974 Vaculka vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském hradišti. K jeho žákům patřil například současný akademický sochař Otmar Oliva, se kterým začal začátkem sedmdesátých let umělecky spolupracovat. 

(Článek vyšel ve Slovácku.)