Denní stacionář ve Fénixu pomáhá udržet kvalitu života

V Kyjově obecně prospěšná společnost Fénix působí již od roku 2012.  V tomto roce 2017  došlo v Sociálně-psychiatrickém centru  k významným organizačním změnám. Informace o nových i zavedených službách  poskytla vedoucí denního stacionáře Mgr. Radka Galanová.

Co se ve Fénixu vlastně změnilo?

Od 1. ledna 2017 nabízíme novou, registrovanou sociální službu - sociální rehabilitaci. Tato služba je bezplatná.  Je určena lidem, kteří mají duševní potíže, jsou v situaci, kdy se například chystají na návrat domů z léčebny a uvítali by někoho, kdo by je podpořil. Lidem, kteří ztratili svou sebejistotu a sebedůvěru, přitom ale musí řešit problémy  například v oblasti práce, bydlení, hospodaření s penězi, vztahů, a neví si rady. Nabízíme pomoc ve skupině nebo individuální doprovázení. Sociální pracovníci  poskytují tuto službu jak v ambulanci -Urbanova 625, tak i v terénu - v domácím prostředí, na veřejných místech (u lékaře, na úřadech).

Služba denního stacionáře je již zavedenou formou pomoci ve Fénixu. Můžete připomenout, pro koho je určena a v čem je její poslání?

Do cílové skupiny patří osoby s duševním onemocněním, zejména lidé trpící Alzheimerovou chorobou nebo jiným typem demence. Lidé se k nám dostanou na základě doporučení lékaře - psychiatra nebo neurologa. Tito uživatelé  potřebují pomoc při péči o vlastní osobu a zajištění soběstačnosti. Spolupracujeme s lékařem, aby nemoc nepostupovala tak rychle, aby se zdravotní stav uživatelů udržel co nejdéle na přijatelné úrovni. K tomu směřují i aktivizační činnosti nabízené centrem. Výjimečnost našeho projektu je v provázanosti sociálních a zdravotních služeb, které přináší našim uživatelům mnohé výhody.

 Každý uživatel má vytvořený individuální plán a stanovené dlouhodobé cíle, které mu pomáháme naplnit. Našim přáním a snahou je, aby naši klienti  mohli co nejdéle zůstat ve svém přirozeném prostředí, v rodinném zázemí, tedy aby neodcházeli předčasně do zařízení ústavní péče. 

Co zde  klienti najdou, v čem je  přínos denního stacionáře?

Klienti se zde setkají s lidským, partnerským, ale současně odborným přístupem. Zaměřujeme se na zdravou stránku osobnosti, skrze srdce a emoce se snažíme s klienty navázat kontakt a užít si danou chvíli. Jde o to, aby se u nás senioři cítili dobře, bezpečně  a volně. Smích a humor tomu napomáhá, a my se tomuto koření života rozhodně nebráníme.

Jak vypadá denní program ve stacionáři?

V úvodu každého dne připravíme ranní čaj a dáme prostor uživatelům, aby se s námi podělili o to, čím momentálně žijí, pokud mají chuť. Pak se zorientujeme v čase – to znamená, připomeneme si datum, roční období, co je pro  ně typické, případně jaké svátky slavíme. Potom následují nejrůznější aktivity. Klienti si přinášejí z domu svačinky, je možné domluvit si dovoz obědu.

Jaké konkrétní aktivizační činnosti nabízíte?

Oblíbené jsou relaxační omalovánky.

Je to široká paleta. S velkým zájmem se například setkala četba z knížky příběhů Káji Maříka. Na tu si klienti pamatovali ještě z doby svého dětství. Pracujeme se vzpomínkami, pomáháme uživatelům vytvořit si vlastní knihu životopisných dat a fotografií - „Můj osobní příběh“.  Nabízíme i tělesné cvičení, procházky po okolí, na které rodina často nemá čas. Někteří naši  klienti mají rádi klasický tanec, zpěv nebo arteterapii. Oblíbené jsou   relaxační omalovánky. Pro posílení kognitivních schopností zařazujeme  skládačky, různé doplňovačky, trénink paměti. Vždy se ale držíme zásady, že naše uživatele už neučíme ani nekontrolujeme, ale podporujeme. Podněty předkládáme tak, aby nebyly zkouškou, ale radostí. Aktivizace má být cosi pozitivního, má přinášet potěšení, zábavu, radost a oživení.

Cílem je  udržet a posilovat soběstačnost uživatele. Překvapilo mne, že i tady platí základní pravidlo pedagogiky Montessori, kterou máme spojenou s malými dětmi: Pomoz mi, abych to udělal sám…

Nevyužíváme jenom prvky pedagogiky Montessori, ale v posledních letech se  hodně mluví také o smyslové aktivizaci seniorů. Laicky řečeno, jde o zapojení a využití všech smyslů. Tak jsme uspořádali například blok o koření a bylinkách, kdy vůně vyvolala vzpomínky a zkušenosti spojené s těmito rostlinami. Další blok byl o chutích a jídle, připomněli jsme si sladké, slané, hořké i kyselé chutě. Zaměřili jsme se i na hmat a sáhli si například na samet.  V bloku o sluchu jsme si uvědomili, jak je důležité správně odhadnout sílu hlasu, aby senioři neměli pocit, že se na ně křičí. 

Pracovnice denního stacionáře při smyslové aktivizaci

 Jak  služba denního stacionáře funguje po organizační stránce?

Provozní doba denního stacionáře je každý všední den od 8:00 do 15:00 hodin.  

Jde o placenu službu?

Ano, dle Zákona o sociálních službách je tato služba úhradová. Uživatelé platí 30 Kč za hodinu, podle skutečně stráveného času v denním stacionáři.

Musí  se klient do denního stacionáře dostavit na určitou hodinu?

Je možné se samozřejmě domluvit, kdy  klient během dopoledne přijde a jak dlouhou dobu ve stacionáři pobude. Může to být hodina, dvě…  Někdy je třeba překonat adaptační fázi, kdy se senior teprve sžívá s novým prostředím, což pro něj může být zdrojem nepříjemných pocitů. Pokud ale s pomocí rodiny tuto etapu překoná, může profitovat z nového prostředí a nových podnětů, které stacionář do života přináší.

Jak důležitá je spolupráce s rodinou?

Spolupráci s rodinou přikládáme velký význam. Je na rodině, aby našeho klienta ráno vypravila a do stacionáře přivedla. Většinou bývá prospěšné, když se tu s ním chvíli, půl hodiny, zdrží a „nasaje“ náš přístup k nemocnému, vlastně se učí nápodobou. Kromě toho funguje svépomocná podpůrná skupina, kde se příbuzní postižených seniorů mohou setkávat a vyměňovat si zkušenosti.

V minulém roce jste pořádali několik benefičních akcí s cílem získat prostředky na  nová relaxační křesla. Jak budou využita?

Jak už jsem řekla, naším cílem je, aby se u nás klienti cítili příjemně.  Senioři tak mohou po fázi aktivizace v křeslech odpočívat, relaxovat třeba při poslechu oblíbených starých písniček Waldemara Matušky či Marty Kubišové. Naším krédem  je, že k uživatelům přistupujeme tak, jak bychom chtěli, aby bylo přistupováno k našim nejbližším. Lidé s demencí u nás mohou strávit příjemný a smysluplný den, zatímco jejich rodina se v klidu věnuje jiným záležitostem.    

(Text vyšel také v Kyjovských novinách.)

                                                                    

.